Když se žena nechce odevzdat
Dostal jsem mail: „Ještě jsem se nesetkala s tím, že by se nějaká žena toužila druhému odevzdat.. A kdyby se tak stalo, tak by ta touha zanikla..
Ženy co znám včetně mě samé vždy jen chtěli s někým být + mít něco ze vztahu - lásku, přítomnost druhého, společné cíle, peníze...
Otázka je, jak dlouho to vydrželo. Jak dlouho to někoho naplňovalo.
Myslím si, že když je žena celistvá, nemá potřebu,ani touhu se druhému odevzdávat. Proč taky.“
Také znám ženy, co se nechtějí odevzdat
Když mluvím s ženami dost dlouho, obvykle nakonec přiznají, že se chtějí muži odevzdat. Ale bojí se. Některé z nich to ví hned, jiným to trvá, než jim to dojde. Ale jsou i ženy, které se muži nechtějí odevzdat.
Co mají tyto ženy společného? Špatné zkušenosti s muži. Ty zkušenosti mohou být jejich a mohou patřit jejich matkám.
Díky těmto špatných zkušenostem a strachům se tyto ženy oddělí od přirozené touhy jejich duše, aby znovu nezažily to špatné. Je to dobrá ochrana před zraněním. Ale současně je to chrání před naplněním. Tyto ženy pak mají vztah skutečně jen o tom s někým být a něco z toho mít. Ale to skutečné naplnění chybí.
Je pravdou, že pro tyto ženy není vhodné, aby se hned chtěly odevzdat. Protože to ještě neumí a protože si přitahují do svého života nevhodné muže, bylo by pro ně nepříjemné se odevzdat. Takže se stahují ještě víc a díky tomu si přitahují ještě nevhodnější muže.
Jaké je řešení?
Žena, která to má vyřešené, si přitahuje muže, kterému se dá věřit. Oddá se mu trochu a muž díky tomu chce ženu ještě víc chránit a starat se o ni. Díky tomu se žena může víc oddat a opět tím v muži posílí právě ty tendence, díky kterým se může oddat ještě víc. Vzniká tak pozitivní kruh lásky. Čím víc se ona odevzdá, tím víc je on tím, komu je úžasné se odevzdat.
Žena, která se bojí, to má přesně naopak. Protože život funguje jediným způsobem: Přivolává nám do života přesně to, co máme nevyřešené, abychom si to konečně uzdravili. Bez ohledu na to, kolik to bolí. Život nezná terapie. On to dělá jinak: Bude Vám znovu a znovu otvírat ty staré rány, dokud si je nevyřešíte. Proč to tak dělá?
Občas se na přednáškách ptám, jestli někdo zažil, že se něčeho bál, pak se to stalo a pak se přestal bát. A mnozí lidé tuto zkušenost mají. To je zdravá retraumatizace. Když se přestaneme bránit a necháme věci projít a nezatvrdíme se proti nim, jen vše naplno prožijeme, výsledkem je uzdravení. Bohužel toto je velmi těžké a řídké, nikdo nás to nenaučil. Bojíme se toho, protože nevíme vůbec, co se může stát a proto se všemu negativnímu bráníme. Ale tím pádem to negativní nemůžeme ukončit a ono nás to pak pořád pronásleduje.
Takže taková žena se bojí odevzdat muži, protože má zkušenosti, kdy ji to bolelo. Ale právě proto si do života přivolává pouze muže, kterým se nedá odevzdat. Jenže tím, že se tato žena muži neodevzdá, jen zakryje problém. Kdyby měla tu odvahu a dokázala se plně odevzdat muži, kterému se nedá odevzdat, bolelo by to, bylo by to těžké, ale časem by se dostala dál a strach by odešel. Prosím toto nedělejte bez pomoci někoho dalšího, protože to není tak snadné, jak píšu. Doporučuji, abyste šli raději cestou terapie, než cestou životních šoků, protože ta druhá cesta je skutečně náročná.
Výsledkem je plochý život. Kdyby měla žena odvahu a kdyby věděla, že to musí bolet, aby se mohla posunout dál, zachovala by se jako u zubaře. Tam prostě víme, že buď to bude bolet hodně a krátce nebo méně, ale dlouho a pořád víc a víc, až to bude bolet daleko víc, než kdybychom hned řekli ano tomu bolestivému zákroku.
To stejné jednoho dne čeká každou ženu. K Celistvosti patří i umění se odevzdat. Když to neumíme, bude nám to život předkládat tak dlouho, dokud se to nenaučíme.
Řešení
Kdyby neexistovaly terapie, měly by ženy jen dvě možnosti: Vzdorovat nevyhnutelnému a být odříznuté od života a nenaplněné nebo se životu odevzdat, ale naplnit se nejdřív tím negativním.
Naštěstí existuje ještě třetí možnost: Můžete si uzdravit svá stará zranění a vyřešit to. Když si svá stará zranění a zkušenosti uzdravíte, ve Vás se to změní a vy začnete do života přitahovat jiné muže. Přesněji řečeno ve stejném muži začnete spouštět jiné reakce. Zatímco dosud jste spouštěla negativní reakce, nyní začnete spouštět láskyplnost. K tomu, aby to bylo úplné, možná nebude stačit jedna konstelace. Ale když si to trochu uzdravíte, budete se moci o něco víc odevzdat a bude to bezpečnější, než dříve. Získáte pozitivní zkušenost, případně si uzdravíte další své přesvědčení, které Vám brání vyvolávat v mužích to nejlepší a takto postupně se z bludného kruhu „muži mi ublížili – bojím se jich – opovrhuji jimi“ dostanete do kruhu lásky „mírně se muži dám – on mě chrání – vážím si ho – dám se mu o něco víc“
Stejně si to nakonec každý vyřeší. Možná ne v tomto životě, možná budete trpět tisíce let, možná budete muset mnohokrát zemřít, ale nakonec si to každý uzdraví. Život má dost času, proto nespěchá.
V tom nemáte volbu. Ať máte k mužům jakýkoliv vztah, nakonec je přijmete. Na Vás je, jestli to bude bolet dlouho, hodně a nevědomě nebo krátce, vědomě a intenzivně.
Pokud už chcete ukončit své utrpení, jste vítána na mých kurzech.
Pokud Vám stačí vztahy, které jsou jen o tom, že jste spolu a něco ze vztahu máte, je to Vaše volba. Někdy je ta bolest příliš velká na to, abychom jí chtěli čelit. Nicméně jednou Vás to stejně nemine. Žádný člověk není dost velký na to, aby se mohl natrvalo ohradit proti Životu. Na chvíli to jde a je dobré zabránit příliš velké retraumatizaci. Ale když se budete chránit roky, ochráníte se částečně proti bolesti, ale plně proti naplnění.
Proč se odevzdávat, když jsem celistvá?
Jsou dva druhy celistvosti. První se týká mě jako jedince. Když tuto Celistvost naplním, nebudu potřebovat nikoho dalšího, protože budu mít vše v sobě. Už nebudu závislá na tom s někým být. Nebudu sama, i když budu sama. Nicméně bude mi líp, když budu s někým. Ne jen s někým, vedle něj, ale stanu se součástí většího celku.
Všimněte si, že ve všech jazycích je jiné slovo pro vdát se a oženit se. Proč? Protože muž a žena dělají něco úplně jiného v okamžiku svého spojení svatbou. Ženinou nejhlubší touhou je dát se muži (v-dát se za něj, vydať sa zaňho). Muž se svatbou o-žení. Naplní se ženou. A co vznikne, když se žena dá muži a muž se naplní ženou? Nová kvalita – z muže a ženy vznikne kompletní člověk. A vzniká nová úroveň Celistvosti. A samozřejmě je úplně jiná, když se spojují dva nekompletní lidé nebo když se spojují dva Celiství lidé.
Ono je to přesně naopak, než paní píše. Čím je žena Celistvější, tím víc chce (ale nemusí) se muži odevzdat. Čím je žena prázdnější, tím víc musí nebýt sama, což je ale něco úplně jiného, než se muži odevzdat.
Pro muže je také úplně něco jiného, když se mu odevzdá ubohá chudinka, co bez něj neumí žít. Nebo když se mu odevzdá ŽENA, která vše, co lze zvládnout sama, zvládla sama a teď jde do další etapy.
Tady najdete termíny kurzů a přednášek.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
