Co na sobě nejvíc nesnáším
to je ta skutečná temná stránka. Je snadné na sobě milovat to, co mám rád. Ale není důležité, jak moc mám na sobě rád to, co mám rád.
Náš život je dán tím, jak moc (ne)snáším své slabosti, své temné stránky, své nedostatky.
Všechno zlé je k něčemu dobré
jen je potřeba najít k čemu.
Může nám pomoci pohled někoho jiného. Možná se někomu jinému líbí to, co na sobě nesnáším.
Určitě nám ale pomůže, když se zamyslíme.
Znáte tu pohádku, ve které je loupežníkův syn špatný, protože nechce loupit?
Kdybychom se narodili jako dítě Čingischána, zavrhl by nás, protože jsme příliš změkčilí – vždyť ani nedokážeme zabít.
Co na sobě nemáme rádi, není objektivní
Máme rádi to, co nás naučila naše společnost, že je dobré. A nemáme rádi, co nás naučili, že nemáme mít rádi.
Někdo je více náchylný kopírovat to, co do nás nahustili, někdo méně. Někdo se přizpůsobuje rodičům, jiný s nimi bojuje. Ale vždy naše rodina/společnost/škola/základní nastavení nejbližších lidí a jejich předků určuje, co považujeme za správné nebo s čím bojujeme.
Záleží kdo se dívá
Když vám někdo řekne: „Nejsi agresivní“, je to pravděpodobně pochvala. Ale na tréninku hokeje nebo bojového umění je to výtka. Stejná věc. Jen se změnil ten, kdo se dívá.
Věta „Je poslušný“ je ve škole veliké plus. Ale v životě je to velké minus (byla udělána studie, podle které neposlušné děti dosahují v životě vyššího postavení i lepších výsledků).
Sebevražda je bezpochyby obrovské mrhání životem. Ale když to udělal Palach, bereme to jako hrdinství.
Nic není jen špatné nebo jen dobré
Vždy záleží na situaci. Proto je dobré umět všechno. Vždy to přirovnávám k nářadí. Představte si, že k Vám přijde instalatér a říká: Z principu odmítám použít hasák. Nebo: Na všechno je vždy a všude nejlepší jen a pouze hasák.
Je to nesmysl. Ale v našich životech se snažíme být jen hodní, jen dobří, jen správní a to nejde.
Proto tolik hodných lidí v životě selhává. Protože prostě někdy musíte použít hasák a jindy hasák nestačí.
Některé nářadí používáme běžně a jiné jen výjimečně. Ale odmítat ho z principu znamená blokovat si to, co nám může zachránit život.
Přijetí temné stránky neznamená, že od té doby budu jen zlý nebo jen agresivní nebo jen (doplňte si sám/a, co považujete za svou temnou stránku)
Právě naopak. Znamená to, že když je potřeba hasák, použiju hasák. Když je třeba šroubovák, použiju šroubovák. Když pomůže kladivo, použiju kladivo. Prostě správné nářadí pro danou situaci.
Přijetí znamená správné použití
Mnoho lidí se bojí přijmout své temné stránky, aby se z nich nestali špatní lidé. Ale paradoxně to funguje přesně naopak. Když jsem přijal agesi, už nemusím být ani agresivní ani neagresivní. Prostě použiju adekvátní množství agrese, jaké je potřeba. To znamená většinou žádnou agresi.
A pokud je agrese potřeba, pustím ji a ona tomu druhému pomůže. Ano, už jsem to viděl mnohokrát. Když mám problém s agresí, škodí agrese i neagrese. Když to mám vyčištěno, pomůže to, protože ji umím nadávkovat na mililitr přesně.
Lidé, kteří agresi potlačují, ji nepoužijí a hromadí ji v sobě. A pak ji použijí tam, kde to není vhodné. A protože to ublížilo, příště se bojí agrese ještě víc. A potlačují ji ještě víc. A hromadí ji v sobě ještě víc. A pak víc bouchnou. A snaží se ovládat. Ale to jde jen do jisté míry.
Kdyby agresi přijali, nebylo by co ovládat. Když nemám s agresí problém, nevybouchne nad míru. Bude přesně adekvátní dané situaci.
Ještě malé vysvětlení: Nemít problém s agresí znamená nemít problém ji použít, ale také nemít problém ji nepoužít. Prostě jsem ochoten použít přesně tu dávku, kterou je potřeba, a to i nulovou dávku. A protože agrese je energie, proč jí plýtvat zbytečně? Takže nulová dávka je v 99% případů. Ale ne proto, že je agrese špatná, ale proto, že v dané situaci je zbytečná.
Problém není agrese, ale její nesprávné použití
A to platí pro každou věc v životě. Když do někoho nalijete 100 litrů té nejzdravější vody, zabijete ho. Každý lék je jedem a každý jed může být lékem. Záleží jen na dávce. A na situaci. Když je někdo dehydratovaný (=potřebuje pít), tak může vypít hodně tekutin a pomůže mu to. Kdyby totéž množství vypil někdo převodněný, uškodilo by mu to.
Takže to nejdůležitější: Problém není temná stránka, ale to, že ji neumím dávkovat. A dávkovat ji neumím, protože ji odmítám. A odmítám ji, protože vidím, jak špatně dávkovaná ubližuje. Ale snažit se ji lépe dávkovat nefunguje, protože to samotné nepřijetí temnoty je to, co z toho tu temnotu dělá.
Naopak když to přijmu, začnu ji (postupně) dávkovat zcela přesně a bez toho, že bych nad tím musel přemýšlet.
Není to hned
Samozřejmě na začátku je třeba se i hlídat. Dokud si svou temnou stránku nevyčistím, je třeba hlídat, aby nepřesáhla rozumnou mez.
Ale časem se to stane automatismem.
Když jste poprvé řídili, bylo těžké najít správnou míru, jak zmáčknout spojku a plyn. Bylo třeba to hlídat a nerozjíždět se, když je můj přední nárazník na dosah dalšího vozu.
Ale když už to umíte, dokážete popojet i jen pár centimetrů tak pomalu, že Váš vůz i ten před Vámi jsou v bezpečí.
A naopak na dálnici umíte jet 130. Není správná rychlost. Je jen správná rychlost vzhledem k podmínkám na silnici. Někdy je 5 km/h moc rychle a jindy je 100 moc málo.
Když mám problém s rychlostí
nedokážu jet rychle ani tam, kde je to potřeba nebo naopak jezdím moc rychle bez ohledu na situaci.
Když mám problém s pomalostí, odmítám jet pomalu i tam, kde je to vhodné.
Proto je potřeba přijmout svou temnou stránku. Abychom na dálnici nezdržovali a na zledovatělé vozovce uměli jet pomalu.
Zde se můžete přihlásit na kurz Přijetí temné stránky
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
