Jak poznat, že muž je nespokojený
Nespokojenou ženu poznáte snadno. Hodně mluví o tom, jak je nespokojená, jak jí (její manžel, její přítel, její šéf, její kolegyně) ubližuje a co všechno špatného jí dělá. Stěžuje si a máte tendenci jí buď pomáhat nebo zavřít pusu podle toho, nakolik znáte celou situaci nebo když mluví na Váš vkus moc.
V dnešní době, kdy se rozdíly mezi pohlavími stírají, se takto žensky chová i mnoho mužů. Nicméně i přesto v tomto článku budu mluvit o ženách a o mužích, protože i ti nejotevřenější muži mají obvykle tendenci víc věci řešit sami v sobě, než otevřené ženy a i ty nejuzavřenější ženy snadněji sdílí svůj život aspoň s jednou kamarádkou, než stejně uzavření muži. Navíc ženy jsou podporovány v tom, aby viděly utrpení i tam, kde není a naopak muži jsou vedeni k pocitu viny za to, že jsou muži a to pak vede k tomu, že nevidí své utrpení i tam, kde je. Toto je podporováno jak médii, tak psychology a ještě víc psycholožkami, rozhodně feministkami a tomuto tlaku se společnost neumí bránit, protože ho ještě ani neidentifikovala.
Tento článek není proti feminismu, je pro ženy, které chtějí mít lepší vztah i přesto, že feminismus jim tuto možnost nevědomky bere. A je také pro utlačované muže, kteří jsou utlačováni tak dokonale, že si to ani neuvědomují.
Současně tento článek může pomoci manželům uzavřených žen, aby uviděli příznaky, které ukazují na to, že jejich ženu něco trápí. Samozřejmě i uzavřené ženy mohou svým vnitřním nastavením nevidět své utrpení, neřešit ho a jen instinktivně utíkat z místa, kde jim není dobře místo toho, aby svou mužskou energii (uzavřená žena je pravděpodobně v mužské energii víc, než žena otevřená) použily k „pročištění vzduchu“.
To nejdůležitější asi je, že se nejedná o boj mezi pohlavími, ale o spokojenost dvou lidí, z nichž jeden si neuvědomuje své utrpení a to se dá poznat jen z vnějšího chování.
Zavření muži a uzavřené ženy to mají jinak. Řídí se heslem: Muži nepláčou a nestěžují si. Drží hubu a krok. Nestěžují si. A někdy dokonce ani necítí, že uvnitř jsou nespokojení.
Proč to řešit, když to necítí?
Protože když něco v nás trpí, trpí o to víc, když my sami vědomě to nevíme nebo to odmítáme, že to přece není možné. Můžete si to představit jako vnitřní dítě, které pláče a trpí o to víc, oč víc je v tom samo.
A taky proto, že předpokládám, že Vám na Vašem partnerovi záleží.
Takže jak poznat nespokojeného muže?
Je dlouho v práci (že je takových mužů spusta? Ano. Právě). Najde si milenku. Je pořád před televizí. Je pořád v hospodě. Je pořád na tenise. Prostě instinktivně utíká z místa, kde mu není dobře a hledá si náhražku, kde mu je aspoň jakžtakž dobře nebo kde není vystaven vnitřnímu konfliktu, mezi tím, co chce a co by se mělo nebo co se nesmí.
Samozřejmě je možná dlouho v práci, protože ho to tam hodně baví nebo protože je ctižádostivý nebo protože musí vydělat hodně peněz (pro koho asi?).
Takže vzoreček je trošku složitější: Když je muž spokojenější jinde, než doma, tráví víc času jinde, než doma. Z toho vyplývá i řešení, najít, co muž potřebuje, aby mu bylo doma lépe. Zde se opět nejedná o boj mezi pohlavími nebo 2 partnery. Ten konflikt má v sobě muž sám a ten konflikt je tím větší, čím víc si muž zakládá na morálce (tedy nedělá věci přirozeně, jak cítí, ale jak by se měly dělat) nebo čím víc jeho matku nebylo možno ničím uspokojit.
Pokud tomu tak je už od počátku vztahu a muž před společností ženy neutíká, asi je všechno v pořádku a prostě muž má záliby.
Ale pokud mizí chvíle, kdy jste spolu, počítejte s tím, že máte nespokojeného muže. A vás nebere jako součást týmu a už rozhodně ne jako oporu nebo součást řešení (to by s Vámi hledal řešení), ale jako součást problému. A co je horší – pravděpodobně o tom ani neví, jen má divný pocit.
A co když on říká, že je spokojený?
Možná je jen odtažitý, ale to by zase tak mělo být od počátku vztahu. Možná jen něco řeší, s čím Vás nechce zatěžovat.
Nebo je nespokojený a ani o tom neví. Muži dokonce dokáží být i nešťastní a nevědět o tom.
K pochopení proč to tak je, se musíme vrátit k tomu, k čemu jsou muži a ženy statisíce let cvičeni a v podstatě i geneticky šlechtěni. (Muž, který nezvládal roli muže, měl prakticky nulovou šanci se rozmnožit. Žena, která nezvládala roli ženy, ji měla podstatně sníženou. Děti mužů, kteří to nezvládli, nepřežili. Děti žen, které nezvládaly mateřství, byly doživotně poškozeny.)
Muži byli cvičeni a selektováni k tomu, aby zvládli bolest, nepohodlí a necítili ho. K ubránění vesnice musíte necítit strach nebo ho překonat. Nesmíte si uprostřed boje sednout na zem, protože máte bebínko. Musíte sedět v nepohodlné pozici hodiny, než se přiblíží zvíře, které pak zabijete a díky tomu celá vesnice nebo rodina přežije. Muž, který si stěžoval, byl pro smích. A nemnožil se. A umíral dřív.
Úkolem ženy je naopak vnímat a cítit, co děti potřebují. Tedy nacítit se na děti, které ještě neumí mluvit. A aktivně hledat, co je špatně. Proto ženy pořád hledají problémy a muži se diví proč, když to ještě funguje. Protože pro ženu je to otázka života a smrti problém řešit dřív, než vygraduje. A protože pro muže je otázka života a smrti nepohnout se kvůli každé prkotině, dokud nepřítel nebo potrava nepřijde na dostřel. Muž nesmí odhalit svou pozici kvůli tomu, aby ty dva lístky, skrze které se dívá, byly symetricky rozložené.
Pamatujte si, že mužovo „Mám se dobře“ mluví o realitě stejně jako anglické „I am fine“ na otázku How are you? (Pro ty co nevědí: Na otázku Jak se máte? je v angličtině v podstatě jediná přípustná odpověď: Fajn. )
Dá se na to dívat ještě z jiného úhlu pohledu:
Když je muž nespokojený, je to průser
U některých žen věta „Jsem nešťastná“, znamená že je třeba poupravit záclonu nebo jí chvíli naslouchat. Samozřejmě to tak není u všech žen a zejména ne u žen, které jsou zavřené nebo introvertní nebo si nestěžují.
Naopak když je muž nespokojený, bijte na poplach. Seděl v trní 10 hodin a to bylo v pořádku, ale teď se k tomu přidalo něco opravdu vážného. (V tomto přirovnání je otevřená žena nešťatná, když vidí, že se blíží trní, o které by se mohla popíchat, zatímco muž, když krvácí pomalu, tak je pořád ještě v pohodě). Berte to prosím ale jen jako přirovnání, které platí pro bolest emoční, protože je známou pravdou, že naopak fyzickou bolest snáší hůře muži. Asi je to dáno zase evolučně, když se zraním v bažině nebo džungli, může i malé povrchové poranění nebo přinést smrt. Pro ženu v bezpečí domova totéž zranění je jen malichernost, protože ho může ošetřit a ono nezhnisá. Stejně tak slabá horečka v bezpečí domova nepředstavuje problém, zatímco totéž v bitevní vřavě podstatně snižuje pravděpodobnost přežití.
To je mimochodem důvod, proč ženy potřebují, abyste s nimi byl a nechtějí řešení. Ony vlastně většinou potřebují jen uklidnit. Naopak když muž vyhlásí, že je problém, nepotřebuje, aby s ním někdo byl a držel ho za ruku, ale potřebuje problém vyřešit. Můžeme si ženu představit jako diagnostický přístroj naladěný na maximální citlivost, aby našla sebemenší známku problému a muže naopak naladěného na to, aby vnímal jen skutečně závažné problémy. Pouze propojením obou a vzájemnou úctou k rozlišnosti můžeme odhalit které problémy neexistují, které jsou silné a které se blíží.
Nešťourat?
Možná budete mít „štěstí“ a Váš muž si do konce vašeho společného života neuvědomí, že je nespokojený. Takže je možná lepší do toho nešťourat.
Ale když budete mít tohle „štěstí“, současně to znamená, že nikdy nebudete mít manžela blízko. Nikdy ho nepoznáte, jaký je doopravdy. Nikdy nebudete doopravdy ve vztahu. A nikdy se nebudete moct doopravdy opřít.
Když do toho začnete šťourat, možná se všechno sesype jak domeček z karet. Protože, co jste neřešili roky, si najednou muž uvědomí.
Proč celý článek?
Dobře si rozmyslete, zda chcete přijít na můj kurz. Protože může ukázat, že nefunguje něco, co jste si celou dobu mysleli, že je v pořádku. Není to ale tak, že bychom hledali problémy, kde nejsou.
Když jsme včera dělali závěrečné kolečko, jedna účastnice řekla, že tak zkondenzovaný život nikdy nezažila. Každý účastník kurzu jí ukázal někoho v jejím životě nebo něco z jejího života. Ona si za 3 dny zrekapitulovala celý život. A mohla se poučit. Ale když se bojíte udělat chybu, může být nepřijemné uvidět, jaké chyby jsem udělal.
Na druhou stranu když poznám sám sebe, mohu se změnit. Když poznám, co mi nejde, mohu se to naučit. Takže stále to samé:
Mé kurzy jsou pro emočně dospělé
Vždy je lépe objevit problém a uzdravit ho, než s ním žít po celý zbytek života. Pokud je v mých silách ho uzdravit.
Abych mohl problém vyřešit, musím 1. být ochoten ho uvidět, 2. musím unést, že ho mám a 3. musím se zabývat řešením spíše, než tím, že budu sobě nebo někomu jinému nadávat nebo ho obviňovat.
Pokud splňujete tyhle 3 podmínky, budete spokojení. Pokud jedinou z nich nesplňujete, může Vám můj kurz dokonce i ublížit. Ne že by Vám doopravdy ublížil. Ale bude Vám po něm hůř, když jste si zvolili uvidět pravdu a současně nemáte zatím na to, abyste si to uzdravili. Pak je možná lepší žít ještě nějakou dobu ve lži.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
