Když nevidíme neslyšíme
Děkuji všem za krásné reakce na mé články. Zde není vidět diskuse, na které jsem ale naopak označen takto: „Muž, který říká, že se žena má vzdát své síly a být slabá, je muž, který se ženy ve své síle bojí - protože je sám jako muž slabý“
Proboha, kde jsem napsal, že se má žena vzdát své síly? Já jen říkám, že když chce být žena v ženské energii, musí být v ženské energii, tedy v mocné slabosti a ne v síle. Já dávám ženám volbu, aby směly zažít mocnou slabost a nemusely pořád být jen silné. A vždy zdůrazňuji, že jsme každý složen z muže i ženy, tedy ideální pro život je umět dobře obě kvality. Ale pro ženu je o něco důležitější umět být v ženské energii. Obzvlášť když mužské kvality už umí dost dobře.
Slabost může být nemocná (bezmocná slabost) a zdravá (mocná slabost) a že síla také je mocná i bezmocná.
Padlo tam daleko víc odsuzujících názorů na mě. A jako argument, že nemám pravdu a že žená má být silná, byl použit film Orgasmický porod, který právě já používám často jako argument pro to, že být v mocné slabosti je to, co ženě pomáhá, zatímco síla u porodu přináší bolest.
Jsem zvyklý přemýšlet o opačných názorech (to není vlastnost mužské, ale ženské energie:)) a i když vidím, jak moc tyto ženy nevidí, co píšu, ale jejich vlastní představu o tom, co píšu, některé pochybnosti zůstaly.
Pak jsem se rozhodl napsat tento článek a chtěl Vás poprosit o zpětnou vazbu.
A tak jsem si znovu přečetl, co daná žena napsala – a došlo mi, že ona nepíše ve skutečnosti o ženské síle, ale o mocné ženské slabosti. Tedy vlastně potvrzuje moje slova. Píše doslova toto: „Viděl někdy ženu ve své síle u porodu? Buď bude slabá, závislá na pomoci porodníka a všech okolo, nebo ve své síle, jemné, otevítající se, odevzdávající se procesu? Stejně jako při milování.“
Ta žena píše o ženské (jin) síle (jang), ale popisuje krásně jinové vlasností. A to je podle ní známka síly. Viděli jste někdy otvírající se sílu? Abych se otevřel, musím mít odvahu, ale sílu? Zkuste se někomu silou otevřít. Bude to ještě vnímat jako otevření? A bude to skutečné otevření? Není to ve skutečnosti protimluv? Samozřejmě mohu silně otevřít dveře, ale nemůžu se silně někomu otevřít. Buď se mu otvírám (vydávám) nebo jsem silný a spíše si ho otvírám.
Slova zavádějí. Musíme pochopit, co je za nimi.
Zde je veliký problém se slovy. I já četl ženská síla a už nečetl, že pisatelka vlastně píše o mocné ženské slabosti, jen má spojenu slabost s něčím hodně negativním, tak tomu raději říká síla. Ale proč o tom tolik píšu? Protože když mluvím o síle (byť ji kořením jinovými přívlastky), vyzařuji mužskou energii. Že mám pravdu dokazuje i to, že v té diskusi nebyl nikdo, kdo by rozuměl nebo aspoň soucítil. Když jsem tedy podle nich slabý muž, očekával bych od ženských žen naladění, porozumění a nebo aspoň soucítění (což je něco úplně jiného, než soucit! Soucit udržuje problém tím, že bere sílu ke změně. Soucítění dává sílu ke změně tím, že rozumí, jak je to těžké a současně energeticky podporuje ke změně). Ženy v ženské energii vyzařují pochopení a lásku, která muži pomůže vyrůst a najít mužskou sílu. A když jsou v nezranitelné ženské energii, celý svět se spojí, aby jim dal to, co jim zatím nehotový muž neumí dát. Hlavně ale si taková žena nevybere partnera, který neodpovídá její úrovni.
Já ale od nich dostal odmítnutí, nepochopení a odsouzení (typické atributy mužské energie). Nestěžuju si, jsem za to naopak rád, protože mi to umožnilo pochopit: podle ovoce poznáte je.
Protože považuji slabost za důležitou součást svého rozvoje (jen ten, kdo umí být slabý, se může zamyslet nad tím, jestli ten druhý nemá pravdu), byl jsem za to rád. Ale pak mi to došlo. Nejen že ty ženy neví nic o ženské mocně-slabé energii. Ony navíc odsuzují něco, o čem nic neví. Nezlobím se na ně, chápu, že je to proto, že jejich trauma je příliš silné na to, aby si směly dovolit být slabé.
Takhle vznikají hádky
Takhle vznikají hádky, ona napsala síla a dodala otvírající se, jemná a já slyšel jen síla a myslel, že říká skutečně síla. Já řekl slabost a myslel tím např. i otvírající se, jemná. Ale ona slyšela jen slabost. A můžeme se teď celé roky hádat o to, jestli síla nebo slabost. A přitom oba myslíme v podstatě totéž.
Hádka znamená emoční problém. Levičák nikdy nemůže pravičákovi vysvělit, že se MUSÍME starat o slabé, protože on si z toho udělal politický program, protože tam má svůj osobní problém a ten se nevyřeší, i kdyby se stát postaral úplně o všechny. A pravičák nemůže levičákovi vysvětlit, že nadměrná míra pomáhání ubližuje a bere sílu vzít život do vlastních rukou, protože jestli si z toho udělal politický program, má tam také trauma. Kdyby neměl trauma, nemohl by jeho politický program být tak jednoznačný. Říkal by: Někdy ano, někdy ne. Ale byl by takový politik volitelný? A pokud ne, proč? Že by proto, že tak moc jsme všichni v traumatech, že chceme raději ne úplně pravdivou jednoznačnost, než pravdivou nejednoznačnost?
Dva lidi s opačnou reakcí na stejné trauma se nikdy racioníálně nedomluví. Protože racio není přítomno. Emočno je příliš velké. Proto když se s někým hádáte, víc argumentů nepomůže. V manželství můžete toho druhého obejmout (když Vám to Vaše trauma dovolí), v politice to zatím bohužel takto nefunguje.
Ještě o jednu věc se s Vámi chci podělit. Byl jsem na sebe hrdý, že jsem s těmito ženami nebojoval. Naopak jsem vědomě šel do ženské energie, abych tím ukázal, že nejsem „esence agrese“, jak jedna z nich o mě napsala. Žádná z nich si toho ani nevšimla. A dokonce v jiné situaci by se mohlo stát, že by daná žena neřekla: „To je úžasné, že on se nechce hádat.“ Ale řekla by: „No jo, teď definitivně ukázal, že je slabý“.
Nevzdávejte se
Proč to celé píšu? Až budete mít pocit, že celý svět je proti vám, nevzdávejte se. Kdybych se před 5 lety vzdal, protože všichni říkali, že nemám pravdu, nedostával bych teď tolik děkovných reakcí. Ale hlavně bych ztratil sám sebe.
Dívejte se, poučte se. Ale to, že si někdo myslí, že je dál, než Vy, neznamená, že to tak je.
Ten, kdo je skutečně dál, než Vy, Vám bude rozumět. Možná na Vás bude tvrdý (někdy to jinak nejde), ale bude Vám rozumět. Protože si tím prošel, chápe, jak je to těžké si to skutečně vyřešit. Když Vám druhý nerozumí, znamená to, že problém jen potlačil a aby ho mohl potlačovat dál, musí zůstat necitelný. Kdyby Vám začal rozumět, musel by si to pořešit. Utéct do pocitu, že to vím lépe, je snazší.
Jak poznáte ženskou energii
Proto se dobře dívejte, když žena mluví o ženské energii, zda o ní mluví způsobem, který Vám otevírá srdce. Jestli ctí muže a hlavně jestli ctí i slabé muže. Protože v konstelacích se opakovaně ukazuje, že mužskou sílu můžete klidně zneucťovat. To je pro ni asi stejně důležité, jako když moucha se snaží zneuctít mléčnou dráhu. Silného muže můžete také klidně nectít, to není jeho problém, ale Váš. Ale jakmile nectíte slabého muže, mužská síla jde okamžitě po Vás. Je to jako v jedné knize, kde se píše, že cokoliv jste udělali tomu nejmenšímu, udělali jste mě.
Samozřejmě když se zastávám slabých mužů, můžu být obviněn z toho, že jsem sám slabý. No a co? Upřímně, co mi je po tom? Radši budu slabý a skutečný, než silný a bezcitný. Na kurzech se opakovaně ukazuje, že až když muž uzná svou slabost, až tehdy může být skutečně silný. Ten, kdo musí být pořád jen silný, je často silný jen na povrchu. Proto milí muži, když Ti někdo předhazuje, že jsi slabý, znamená to, že Tě neumí naučit, jak být silný a ještě se za to po tobě vozí. Kdyby to uměl, prostě s Tebou začne dělat to, co je potřeba, abys byl silný a ten druhý/ta druhá měl/a to, co chce. A proč to neumí učit? Že by neuměl být silným MUŽEM – neuměla být mocně slabou ŽENOU – dost na to, aby unesl i to, že někteří muži jsou slabí?
Díky téhle uzavřené skupině jsem uviděl problém i u mého oblíbeného Davida Deidy. Z jeho knih si to nepamatuji, doufám, že to tam není a je to problém jen jeho jednoho interpretátora. Tento muž hodně zdůrazňuje, že žena má muži „zatnout do slabin“, aby ho donutila, aby se stal dospělým mužem. Jinými slovy chce, aby žena byla mužská, aby ho tím donutila (také mužský princip), aby byl muž. Moc hezký nápad, ale nebude fungovat. Povede jen k tomu, že se oba zatvrdí a jak známo z příkladu oceli, co je tvrdé, není moc pevné. A rozhodně, co je tvrdé, nemůže být jemné. Navenek ten muž může vypadat jako dospělý. Ale uvnitř bude jeho vnitřní dítě plakat. Milí muži, bacha na hezká slova. Na muže, co pěstují mužské kvality a odmítají ty nedospělé. Něco jiného je ponižování a neúctu uzdravit, něco úplně jiného je odmítat. Protože cokoliv odmítáme, to pak musíme vidět kolem sebe (protože v sobě to pořád mám) a pak to musím o to víc odmítat a pakto zase o to víc vidím kolem sebe a pak ….
Co potřebujeme
Od žen celý svět i my muži nepotřebujeme tvrdost, ale láskyplnost. Ne opičí lásku, kdy mám druhého „rád“ ať udělá cokoliv. Ale skutečnou lásku, která jasně stanoví hranice (mužská láska) a současně plně miluje (ženská láska). Ženy jsou už takhle dost daleko od lásky, když je budeme učit, že mají být tvrdé a bezcitné, další generace žen bude ještě tvrdší a bezcitnější a další generace mužů ještě slabší a bezcitnější.
Chápu, že když žena nepoznala co je to nezranitelná ženská energie, těžko bude milovat něco, co jí dosud ubližovalo. A přece není jiná cesta.
Stejně tak muž, který nepochopil, že pro ženu může být nádherný zážitek být menší, ležet mu u nohou a moci se v něm rozpustit, se bude bát své síly. A bude se bát být větší a ženu si podmanit. A přitom nic ženu nenaplní víc, než když si ji vezme ten správný muž tím správným způsobem.
A aby to bylo složitější: Když žena jen hlavou bude chtít milovat něco jen proto, že to napsal Martin Daniel, nebude to fungovat. Bude to horší. Nestačí změnit vnější chování, je třeba změnit, z čeho vychází, musí se uzdravit strach a pak to jde samo.
Stejně tak když hulvát zneužije, co jsem napsal a mé články použije jako výmluvu k tomu, aby mohl ubližovat, bude to škodit. Opět to není o tom vnějším, ale vnitřním. Mohu se snažit neubližovat a tím ubližovat. A mohu dělat to, co by jinak ubližovalo a když to mám vyřešené, ono tím „kupodivu“ budu pomáhat.
Jak může žena dostat co chce
Většina žen neumí od muže dostat co chce, protože na tom lpí (tedy je její úkol si to vyřešit a dokud to nevyřeší, nemůže to dostat, i když to pro ni muž má připraveno), neumí si o to říct z pozice mocné slabosti (pak muž pro ženu udělá skoro cokoliv) a neumí skutečně milovat (to, že máte pocit, že milujete, nestačí, musíte být plně otevřené, milovat bez podmínek (současně můžete mít jasné hranice) a milovat hlavně to nejslabší v muži. Když milujete jeho sílu, nemilujete ho doopravdy. Musíte milovat i jeho slabost i jeho agresi i to, když Vám ubližuje a když to dokážete, nikdy Vám neublíží.
Rozumím, že tohle je extrémně těžké. Obzvlášť když si myslíte, že to budete milovat, až on takový bude. Ne. On takový bude, až ho budete milovat i s tím, co zatím nesnášíte.
A chápu, že pak si raději vyberete mužskou cestu – trochu ztvrdnout, být víc silná, než to nechat na tom, co je nad námi, spíš předělávat, než milovat. Na to máte plné právo. Jen se tím vzdalujete od skutečného řešení, pokud jste žena.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Zde jsou termíny mých kurzů.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
