Léčivý dotyk

Dotyk a pohlazení léčí. Doslova.

       Proč jsou děti z dětských domovů často deprivované a opožděné ve vývoji, i když dostávají dostatek jídla a pití? Socialistický a předtím nacistický „experiment“ s dětmi ukázaly, jak moc každý z nás potřebuje něhu a dotyky pro své zdraví. Vědecky to prokázal např. prof. Matějček a dnes je to jednoznačně prokázaný vědecký fakt. Ukazuje se, že každý z nás potřebuje pro své zdraví denně několik desítek dotyků a pohlazení. Alespoň částečně lze nahradit fyzický dotyk pousmáním se nebo pochvalou. Ale dotyk je dotyk.
       Jak je dotyk důležitý pro vývoj dítěte ukázaly také výzkumy na opicích. (Na dětech to zkoumat nelze, protože takový výzkum by byl zcela neetický). Americký psycholog Harry Harlow dal při jednom výzkumu opičímu mláděti na výběr. Sledoval, zda mládě si ve své opuštěnosti vybere drátěnou loutku opice s jídlem nebo stejnou loutku pokrytou kožešinou, ale bez potravy. Mládě si spolehlivě vybralo “matku”, ke které se mohlo přitulit, i když u ní nebylo jídlo. (Opět další potvrzení toho, co jsem napsal v článku Kouzlo dotyku.
 

Nedostatek dotyku a pohlazení zabíjí.

       Sice pomalu, ale přece. Děti, které jsou málo hlazeny, jsou méně sebevědomé, mají horší sociální kontakty, horší školní prospěch a vykazují horší výsledky v IQ testech. V životě mají daleko horší podmínky a často promrhají svůj život. (Viz též můj článek Životní vzorec). Nemusí jít nutně o sebedestrukci nebo alkohol, stačí když takový člověk ustupuje tak dlouho, až to zcela rozežere jeho sebevědomí.
       Navíc dotyk a hlazení podporují vůli k životu. Jejich nedostatek vede k depresi nebo tomu, co já nazývám “normální subdeprese”. To je stav, kdy prakticky všichni jsou podvyživení dotykem = prakticky všichni mají sníženou vůli k životu na “normální hodnotu”. Normální je ale jen proto, že to tak mají všichni. Ve zdravé společnosti by totéž bylo známkou subdeprese (=začínající nebo mírné deprese) nebo možná dokonce deprese.
       Dospělí jsou proti každému nedostatku odolnější. Obzvlášť nedostatek dotyku a pohlazení mohou vyřešit navenek jakobyuspokojivě tím, že se od sebe odříznou, že zatvrdnou nebo začnou hledat náhradní uspokojení (alkohol, přejídání, nakupování, hádky – ano i hádky často nahrazují nedostatečnou blízkost. Jestli Vás trápí Vaše hádky, možná stačí málo a můžete bolestivé hádky nahradit velmi přijemnými dotyky.)
       Ale náhradní uspokojení vždy přináší nežádoucí účinky (kdyby někdo Hitlera a Stalina dost hladil, mohly miliony lidí žít). Problém naší společnosti a většiny z nás je, že si ani neuvědomujeme svoji vyprahlost. A místo abychom ji začali řešit, tak chceme být víc a víc korektní. Ale to nefunguje. Proto naši prarodiče daleko líp zvládali daleko těžší životy, protože měli v sobě daleko víc vděčnosti a hlavně byli blíž jeden k druhému. I když tam bylo mnohem víc násilí, daleko blíž byla smrt i nemoc, i přesto celý život pocitově lépe zvládali. Protože nebyli tak moc oddělení a odříznutí od sebe ani od druhých jako my.
       Možná, že už dlouho jdete směrem od života, možná je teď načase být živější. A život přináší dotyk. Jednak tím, že si předáváme energii, jednak nás miliony let evoluce vybavili dalšími mechanismy, skrze které je dotyk a blízkost to, co nás nejen živí, ale i nás dělá živými.
       Navíc když se naučíme hladit, budeme schopni daleko víc dát našim dětem, našim blízkým a možná i ostatním. A která matka se chce dožít toho, že jí její dítě vyčte, jak moc od ní nedostalo?
 

Potřeba dotyku a pomazlení se

        je velmi podstatná potřeba, na kterou jsme ale jako lidstvo trochu pozapomněli. Bojíme se někoho dotknout, aby to nebylo bráno jinak. Bojíme se dotknout, protože nevíme, že i ten druhý po tom touží. Bojíme se dotknout, protože nám to tak dlouho zakazovali a tak dlouho nám nalhávali, že to není třeba, až jsme tomu uvěřili. Ale za jakou cenu.
       Deprivace znamená stav, kdy nějaká naše důležitá potřeba je nenaplněna. Tento pojem se používá zejména u dětí, které vyrůstají v dětských domovech nebo nefunkčních rodinách.
       Ale na jiné úrovni jsme prakticky všichni deprivovaní. Všichni trpíme nedostatkem dotyků a ještě horší je, že si toho ani nejsme vědomi. Člověk musí hodně ztvrdnout a obrnit se, aby tuto potřebu přestal cítit. Je mu pak sice jakoby líp, ale jeho tělo začíná trpět následky této zatvrdlosti. Pak se divíme, proč je tolik nemocí. Proč přichází rakoviny, proč trpíme chronickými nemocemi. Léky nám sice dají chvilkovou úlevu, ale problém zůstává nevyřešen, je jen zmírněn.
       A přitom máme v ruce nejlevnější a přitom nejúčinnější lék: Dotyk. Je mnoho terapií, které dotykem léčí. Jako příklad můžeme uvést reiki, masáže, mnoho léčitelů věří, že léčí dotykem a předáváním energie skrze ruce.
       Jestli Vás bolí hlava, přiložte si k ní ruce. Uleví se Vám. A když je přiloží někdo jiný, často je to ještě lepší. Čtěte pokračování v článku Dotek léčí.
 

Na kurz Kouzlo dotyku se můžete přihlásit zde.
 
Tady najdete termíny kurzů a přednášek.