Nepřítomný muž
Mnoho žen si stěžuje, že tam pro ně jejich muž není. Že ho necítí. Že se jim nevěnuje. Že na ně nemá čas. Že s nimi není.
Včera jsem byl v zajímavé konstelaci, kde jsem měl možnost na vlastní kůži prožít, co mohou tyto ženy udělat, aby dostaly, co chtějí.
Samozřejmě si mohou i nadále stěžovat, rozvádět se a být nespokojené. Nikomu nic nevnucuji. Ale naše štěstí vždy nakonec záleží na nás. Nebo se můžeme rozhodnout za své neštěstí obvinit někoho jiného, ale pak se nám naše štěstí vzdálí ještě víc. Protože za co nemůžeme, to nemůžeme změnit.
Byl jsem v konstelaci a představoval jsem vojáka z povolání. Jezdil na mise, což znamená měsíce nepřítomnosti doma. Byl jsem úplně nervózní z toho všeho, co se v konstelaci dělo a chtěl jsem pryč. Nejen, že jsem byl nepřítomný, já chtěl odejít a na nějaké úrovni jsem chtěl odejít ze světa.
Ale měl jsem ženu, která měla oči jen pro mě. Nejdřív mi to bylo nepříjemné, já tam pro ni skutečně nebyl. Ale jak se ona pořád a pořád dívala jen na mě, pomalu mě vracela zpět do tohoto světa. Nakonec jsem ji mohl obejmout a dát jí tu oporu, o kterou tolik stála.
Konstelace nebyla o mě, hlavní se dělo o generaci dál, takže jsme nezjistili, co se stalo v rodině vojáka, kterého jsem představoval. Moje žena se na mě mohla zlobit a já bych odcházel ještě víc a dál. Ale ona mě vzala takového, jaký jsem byl a chtěla mě i tak. A síla její lásky zlomila mé „prokletí“.
Zodpovědnost muže a ženy
Mýtus naší doby je, že muž a žena jsou zcela rovnoprávní a rovnopovinní. Že oba jsou stejně zodpovědní za všechny funkce rodiny. To pak ale vede k tomu, že zodpovědný není nikdo. Stejně jako v politice se nakonec vždy jeden vymlouvá na druhého, když je zodpovědnost dána dvěma lidem současně, je to stejné jako byste ji nedali nikomu. Proto v dnešní době vztahy tak často umírají, protože když se o ně mají starat dva, nakonec se nestará nikdo. Ten první, protože mu to nepřísluší, ten druhý, protože to přece nebude dělat za oba.
Já učím něco jiného. Každý z nás je zodpovědný za něco jiného. Úkolem muže je ženu „ulovit“, získat a probudit v ní lásku. Žena se buď dá nebo ne. Když se žena dá, tím okamžikem mužovo dobývání končí. Jeho přirozenost je jít dobývat někam jinam. Ledaže žena umí způsobit, aby jinam jít nechtěl.
Když změníte přirozenost
Když se Vám podaří mužovu přirozenost změnit, co se stane? Když muž začne o vztah pečovat z povinnosti, vede to k problémům. Muž buď musí ztratit sám sebe nebo to bude dělat na svůj úkor nebo nakonec odejde.
Aby péče o ženu muže nevysilovala, musí to umět ona v něm živit. Když to umí, budou oba spokojeni. Když ne, vztah může ještě dlouho vypadat jako funkční. Ale dřív nebo později se mužova přirozenost probudí a on půjde za jinou ženou.
Samozřejmě to platí i naopak – když je žena ve vztahu nespokojená nebo si najde jiného muže, muž neuměl v ženě rozdmýchat oheň tak dobře, aby ona ho pak mohla udržovat.
Zodpovědnost za to, aby muž chtěl zůstat, má žena. Napíšu to ještě jasněji, zodpovědnost za to, aby si muž připoutal ženu, má muž. Zodpovědnost za to, aby si žena připoutala muže, má žena. Když to neumí a muži to vyčítá, situaci ještě zhoršuje.
Musím zdůraznit, že mluvím o připoutání, které oba naplňuje. Nemluvím o nucení, násilném připoutání nebo čemkoliv, co by kohokoliv jakkoliv omezovalo. Píšu o poutu, které oba a i jejich děti naplňuje láskou.
Problém je v tom, že málokterá žena má v sobě tolik lásky a tolik ženskosti, aby uměla chtít svého muže se vším všudy. Proto se tolik manželství rozvádí. Žena podává žádost o rozvod, protože selhala ve své funkci přitáhnout si k sobě muže tak, aby byla spokojená a ona i okolí si myslí, že vinen je muž. Zde jako ve všem platí, že zodpovědni jsou oba, nikdy jen jeden z nich.
Chápu, že se Vám to asi nelíbí. To, co píšu, je zcela proti zfeminizovanému pohledu na věc. Nicméně zkuste si to. Poproste někoho, aby se na Vás zlobil za to, že s ním nejste dost. A dívejte se, zda Vám to pomůže zůstat nebo zda chcete o to víc odejít.
A pak toho někoho poproste, aby Vás jen chtěl. Aby po Vás nic nechtěl, aby Vás neměnil, aby Vás přijal takovou, jaká jste a jen byl s Vámi. A pak budete vědět, který přístup Vás nutí odejít a který Vás „nutí“ zůstat.
Třeba Vám toto poznání pomůže pochopit, co funguje a co je kontraproduktivní. V životě platí, že je úplně jedno, jak je nějaká myšlenka pěkná, rozhodující jsou výsledky. Ne nadarmo se říká, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Kdyby svět fungoval správně
Představte si, že by se soudce u rozvodového stání zeptal ženy: Aha, Vy si stěžujete, že není dost s Vámi. A milujete ho dost, i když s Vámi není, aby s Vámi chtěl být naplno? Ne? A kolik jste si postavila konstelací nebo prožila terapií na to, abyste to uměla? Proč chcete sebe a své děti ochudit o Vašeho manžela jen proto, že se neumíte postarat o to, co je Vaše zodpovědnost?
Samozřejmě by pak zeptal i muže: Víte, co Vám brání se své ženě přiblížit? Víte, co chce? Bohužel většina mužů v této situaci vůbec netuší, na co si vlastně žena stěžuje. Je to stejné jako kdyby žena viděla na jedno oko a popisovala slepému muži krásu modré barvy. A muž by vůbec netušil nebo by věděl z poslechu, že modrá je obloha a voda, ale pořád by vůbec nevěděl, protože nikdy modrou neviděl. Jednooký je zodpovědný za to, aby pomohl slepému prozřít.
Ale dnes si jednooké ženy (kdyby měly obě oči, uměly by způsobit, že by muž prozřel) stěžují na slepé muže, místo aby nejdříve prozřely na své druhé oko a tím pomohly prozřít svému muži.
Kdy jsou zodpovědnosti jinak
Opačně je to tehdy, když žena sbalí muže. Ve vztahu, kde žena je mužem a muž ženou, se i zodpovědnosti otáčejí. Takže pokud chcete, aby byl Váš muž zodpovědný za udržení vztahu, stačí si najít muže, který je více ženský, než Vy. Pokud to chcete, přeji hodně štěstí. Protože ho budete potřebovat.
Nesouhlasím
Věřím, že tento článek způsobí velký nesouhlas. A máte pravdu. Teoreticky a filozoficky není důvod, proč by to nemělo být naopak. Klidně může žena dělat mužské věci a naopak. Nicméně miliony let evoluce nás nějak nastavily a nedivte se, že pak nebudete spokojené, protože Váš muž nebude dost mužem.
Pokud to ve Vašem vztahu funguje naopak, nezbývá než gratulovat. Pokud ve Vašem vztahu vše funguje, i když zodpovědnost nenese nikdo (oba), pak je to úžasné. Tam, kde je oboustranná láska bez systemického zapletení v rodině (termín z konstelací, který znamená to, že jeden nebo oba jsou zapleteni do osudu někoho jiného a nemohou být plně přítomni ve vztahu, protože jsou hlavně někde v osudu nějakého předka), tak to funguje i bez rozdělení zodpovědností.
Ale pokud máte problém s partnerem a stěžujete si na to, máte několik možností:
1. Pokoušet se partnera změnit. To skoro nikdy nefunguje a také i proto, že to znamená, že ho nemáte rád/a takového, jaký je.
2. Stěžovat si a tím to vše zhoršovat.
3. Změnit to u sebe („uzdravit své druhé oko“) a díky tomu se naučit toho druhého mít natolik rád/a, že jemu se tou láskou uzdraví obě oči.
Všechno začíná u mě
Když ke mně přijde muž s tím, že není ve vztahu přítomen a chce to změnit, nebudu mu nic říkat o zodpvědnosti jeho ženy za vztah. Místo toho mu postavím konstelaci, aby mohl být plně ve vztahu.
Když ke mně přijde muž s tím, že ho trápí, že jeho ženu trápí, že on není ve vztahu přítomen a chce to změnit, nebudu mu nic říkat o zodpvědnosti jeho ženy za vztah. Místo toho mu postavím konstelaci, aby mohl být plně ve vztahu.
Ale když přijde žena a stěžuje si na svého muže, pomohu jí najít, kde ona to může změnit. Když to změní v sobě, naučí se dělat „teplo domova“ takovým způsobem, že on bude chtít jít blíž, i když předtím utíkal pryč.
Všechny terapie, kamarádi a soudci, kteří ženě pomáhají utéct před její zodpovědností za to, že jejím úkolem je vyzařovat tolik lásky a tepla ke svému muži, aby on chtěl být blíž, této ženě škodí. Čím víc takovou ženu chráníte před důsledky jejích činů tím, že jí pomáháte uvěřit, že chyba je v muži, tím víc jí škodíte, protože jí nejen zabraňujete v tom, aby se naučila svou ženskost, ale také jí berete jejího muže.
Kdyby žena věděla, kde je zakopaný pes, mohla by si to uzdravit v sobě a pak by nebyl žádný důvod k nespokojenosti.
A kdyby to nefungovalo?
I kdyby to nestačilo k tomu, aby se muž chtěl vrátit, i tak by to mělo pro ženu nedozírné pozitivní následky. Spojila by se se svou ženskou energií. Procítila by plně lásku a zjistila by, jak moc umí milovat. To vše by dostaly děti a i ona sama. A pokud by to skutečně nestačilo k naplnění vztahu, našla by si příště muže, se kterým by byla o hodně šťastnější, než když tuto práci na sobě nevykoná.
A proč má začít žena? Proč ne muž?
Napadá mě přirovnání. Evolučně jsme stvořeni k tomu, aby muž donesl mamuta a ženy z něj udělaly jídlo. Muž na začátku pravděpodobně přinesl oheň a možná ho vždy znovu rozdělával, ale pak se o něj staraly ženy.
Stejně muž vyzve ženu, aby s ním byla. Zažehne tu jiskru. Ale to každodenní udržování je zodpovědností ženy. Že je to nespravedlivé? Ano. Ale víte proč to tak je? Protože když v minulosti muž opustil ženu, přežil v pohodě. Ale když žena opustila muže, musel se o ni postarat kmen nebo jiný muž nebo nepřežila. Proto je zodpovědností ženy si k sobě muže připoutat tak, aby on se o ni CHTĚL starat (když to budete vyžadovat, bude to z povinnosti a nebude to tolik fungovat) a aby se on CHTĚL vracet a aby on chtěl být plně s ní.
Úkolem muže je založit v ženě oheň tak velký, aby se ona o něj pak chtěla starat. A úkolem ženy je nejít do vztahu, kde oheň není dost velký. Nechť ho muž nejdřív pořádně rozdělá.
Ale jakmile už vztah je, další péče o oheň mezi nimi dvěma je primárně v rukou ženy. To neznamená, že muž nic nemusí. Kdybychom hned přešli do přirozeného řádu věcí, hodně věcí by se pokazilo. Takže je moc dobře, když se muž o oheň stará také.
Ale v ideálním případě se muž o oheň stará, protože chce. Protože ho oheň od ženy vyživuje. A ona se o oheň starat chce proto, že ji vyživil na začátku jeho zájem o ni natolik, že v ní ten oheň rozdmýchal natolik, že už je nezhasitelný.
To je ideální stav. Pokud to tak není, je zodpovědností obou to napravit. Ale pro muže je to přirozené před začátkem sexuálního vztahu a pro ženu od tohoto okamžiku dál.
Pokud to žena dělá na začátku, přidělává problémy oběma. Protože vztah, kde žena ulovila muže, nebude nikdy fungovat tak, jak by měl.
Ale bohužel přesně totéž platí i naopak: když oheň udržuje muž, zabraňuje tím ženě, aby se mohla stát Velekněžnou lásky. A opět na to doplatí oba...Ale protože láska je mocná čarodějka, obě tyto „chyby“ se dají napravit. Muž může naučit ženu, která to neumí, udržovat oheň.
Jen si nejsem jistý, zda může žena muže naučit, jak ji sbalit. Obávám, že toto nejde bez toho, že se tím muž stane méně mužem. Ale i tato chyba jde napravit, když se to muž naučí od muže a nikoliv od své ženy. I o tom jsou mé mužsko-ženské kurzy.
Proč jste přísný na ženy?
Z tohoto článku by se mohlo zdát, že straním mužům. Je to právě naopak. Ženy dělají práci, která je zbytečná a kontraproduktivní a díky tomu trpí a vzdávají se svých snů.
Já jim nabízím, aby dělaly mnohem méně a díky tomu dostaly to, po čem jejich srdce touží.
Bohužel jsme se my lidé natolik vzdálili od své přirozenosti, že to jednoduché je pro nás složitější, než to složité. A ještě bojujeme za své právo dělat to složitě místo, abychom se naučili původní jednoduchosti.
Tady najdete termíny kurzů a přednášek.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
