Proč lidé nemají rádi ezoteriku a psychologii
Před mnoha roky jsem byl na jedné přednášce jedné starobylé filozofie. Ptal jsem se. A pak jsem nabídl jinou odpověď. A reakcí bylo: „To, co já učím, existuje už tisíce let a předává se z mistra na mistra. Jak dlouhou historii má to, co učíte Vy?“
Tehdy jsem o tom přemýšlel. A začal přemýšlet, zda ta moje metoda není defektní. Ale pak mi došlo, jak jsem měl odpovědět: Když už to učíte tisíce let, proč to ještě pořád nefunguje? Tím myslím, proč už to nepřevzalo celé lidstvo a nežije podle toho?
Ezoterici jsou namyšlení
Myslím, že vím, jak by mi odpověděl: „To učení není pro všechny. Je jen pro ty, co k němu dorostli.“
Ale já chci lepší život pro všechny. Nechci učení jen pro vyvolené. A rozhodně nechci být vyvolený, obzvlášť když vidím, jak dopadají vyvolení jedinci a národy.
Já chci najít zákonitosti života, které jsou tak jasné a jednoznačné, že nebude nikdo, kdo by je mohl zpochybnit. Kolik znáte pochybovačů o gravitaci?
Znám lidi, kteří jsou přesvědčeni o své pravdě tak moc, že nevidí realitu. Znám lidi, kteří pořád mluví o tom, kolik toho ve svém životě změnili. A přitom to skutečně podstatné zůstalo nezměněno. A pak se diví, že okolí na ně reaguje pořád stejně. A obviňují okolí, místo aby se podívali na sebe.
Moje metoda je ta nejlepší
Znám jednu ženu, která tak moc vychvalovala jednu metodu, že jsem ji zkusil. Bohužel když nejsem ochoten slepě papouškovat, cokoliv metoda určuje, že mám dělat, jsem ten, co si nechce nechat pomoct.
Možná bych to časem zkusil znovu i tak, kdybych viděl na dotyčné ženě skutečnou změnu. Ale já ji nevidím. Ona tvrdí, že už má totálně vyřešené rodiče a mě se diví, proč jdu pomalu. Ale já v realitě vidím něco jiného. A oč víc se ona nade mě povyšuje a poučuje mě, jak si to mám řešit, tím méně mám chuť to zkoušet její metodou. Protože jestli tohle je vyřešení, tak si můj problém radši nechci vyřešit a radši s ním zůstanu, protože je blbé být po kolena ve studené vodě, ale ještě daleko horší je být po kolena ve studené vodě a namlouvat si, že žádná voda tady není. Protože pak nemám důvod se vydat někam, kde ta voda skutečně není a tudíž se nikdy nemohu uzdravit doopravdy.
Tato žena v podstatě tvrdí, že na pravdě nezáleží, protože každý má svou pravdu. Netuším, zda je to oficální doktrína oné metody, nebo zda to ona jen špatně pochopila. Nicméně znám pár metod a pár lidí, kteří toto tvrdí.
Tato žena mi otevřela oči. Vždy jsem si říkal, proč má většina populace strach z věcí mezi nebem a zemí? Říkal jsem si, proč nevidí, jak to funguje? A proč mnozí lidé mají velmi negativní vztah i k psychologii, která je daleko méně kontroverzní, než ezoterika?
Těch důvodů je mnoho, ale jeden z nich bychom měli my, kdo víme, že ezoterika a psychologie fungují, zvážit velmi dobře: Nejsme namyšlení? Nepovažujeme se za někoho lepšího? Za někoho, kdo má právo druhé poučovat?
Jak to mám já
Pár lidí tohle vidí i ve mně. Já se znám, tak si říkám, jak k tomu mohli přijít. Ale něco jiného je znát svůj vnitřek (jak se vidím já) a něco jiného poznat svůj vnějšek (co vidí druzí).
A je pravda, že často říkám věci jako univerzální pravdy. To může druhé lidi vést k tomu, že mě vidí jako povýšeného.
Pamatuji si, jak na jednom kurzu byli lidé překvapeni, že se klaním spolu s nimi. Asi měli pocit, že já už mám všechno vyřešeno a nemusím si nic řešit.
Rozhodně nemám pocit, že bych byl důležitější, lepší nebo dál než někdo jiný (ale to, že vím víc v jedné oblasti, to je pravda, ale zase v jiných vím méně). A vyvolený také nejsem, všechno, co umím, jsem si musel tvrdě zasloužit.
Nicméně když jeden jediný člověk ve mně vidí povýšenost, mám ji. Nejméně pro něj. Takže se tímto ukláním všem, kteří mají pocit, že se povyšuji.
Pozor na oddělení
Dotyčná metoda ještě říká, že když to mám vyřešeno a někdo se mnou má problém, je to jeho problém.
Pozor na to: Když se mnou má někdo problém, je to i můj problém. Tečka. A tím pádem to nemám vyřešeno. Tečka.
To je snad nejhorší a nejškodlivější věta: To není můj problém. To je jen Tvoje.
Něco jiného je, když řeknete: Máme oba problém, ale já cítím, že Ty máš začít.
Škodlivé je věřit i pravému opaku: Když se mnou má někdo problém, je to jen můj problém a moje vina. Pravdivé je jen jedno jediné: Když mají dva lidé mezi sebou problém, vždy se to týká obou. Možná jednoho pasivně a druhého aktivně. Možná jeden má přestat být hodný a druhý být hodnější. Ale vždy je ten problém u obou.
Důležité je vědět, že můžete mít s danou záležitostí problém a přesto mít pravdu. Giordano Bruno byl upálen, i když měl pravdu. Kdyby to měl kompletně vyčištěno v sobě, klidně by pravdu řekl a všichni by si sedli na zadek, jak by jim to došlo. Nebo by pravdu řekl, nikdo upálováníchtivý by si toho nevšiml a jeho myšlenky by pomalu byly dokázány. Tohle zní jako pohádka a trochu to pohádka je, protože vyřešit si to na 100% tak moc, aby se mě netýkalo společenské klima, není vůbec snadné. Ale je to možné. A dokonce to jde i bez terapií. Důkazem jsou mnozí, kteří si v klidu žijí své životy mavzdory společenskému klimatu. Jako příklad uvádím film o italském židovi (bohužel nevím název, ale byl dle skutečných událostí, byť asi ne doslova), který zachránil tisíce maďarských židů, protože sprostě lhal maďarským fašistům do očí. On i takový Nicolas Winton musel padělat některé doklady, aby mohl české židovské děti zachránit a udělal to proti vůli anglické vlády, o německé ani nemluvím.
Co dělám
Byl bych moc rád, kdyby moje práce uměla pomoct každému, ve všech situacích, se všemi problémy a nejlépe okamžitě a navždy. Bohužel to tak není. Jsou lidé, kteří navštíví jediný kurz a ohromně se jim uleví. Ale jsou také lidé, kteří musí přijít častěji a u některých z nich jsou i tak změny jen nevelké.
Dokonce už byl i jeden člověk v posledním roce, kterému jsem řekl, že by možná neměl na mé kurzy chodit, protože nevidím, že bych mu dokázal pomoct adekvátně tomu, co za kurzy platí. Je zajímavé, že právě tito lidé často mou pomoc oceňují hodně a ptají se, zda mohou pokračovat nebo zda je vyháním. Samozřejmě je nevyháním, jen když se mi z mého pohledu zdá změna, kterou jsem jim dal, malá, chci, aby si ujasnili, zda je to tak i pro ně. Za ty roky, co dělám svou práci, si pamatuji celkem na dva takové lidi a oba chtěli pokračovat.
Pamatuji další dva lidi, kde to nebylo tak zlé, ale přemýšlel jsem o tom jim to nabídnout také. A teď po letech práce u jednoho z nich vidím změny a u druhé obrovské změny. Někdy to prostě chvilku trvá.
Protože pro mě jsou důležitější výsledky, než metoda, když jsem slyšel paní mluvit chvalozpěvy na její metodu, byl jsem nadšený. Sice jsem k tém metodě z dřívějších setkání cítil jistou ostražitost díky tomu, jak vypadají její vedlejší představitelé. Ale říkal jsem si: To je jedno, hlavně když budu mít něco, čím rychleji pomůžu sobě a pak i druhým. Takhle jsem přesedlal z jedné metody na jinou už několikrát v životě.
Ale zkušenost s „dokonalou“ metodou mi spíše pomohla lépe uvidět dary, které nabízím. Není to dokonalé, není to tak rychlé, jak bych chtěl, sám si někdy nedokážu pomoct. Ale funguje to.
Neslibujeme moc?
Ta žena mi v podstatě „slíbila“ „nemožné do tří dnů“. A já bych byl spokojený, i kdyby výsledkem bylo „možné do 3 týdnů“. Ale tím, jak se mě metoda snažila donutit dojít někam, kam já nechci, místo aby mi pomohla dojít, kam chci já, mě přinutila, abych o ni ztratil zájem.
A když vidím výsledky v životě té ženy, spíše si říkám, že zaplaťpánbůh, že jsem následoval své pocity, i když jejich nenásledování mi mohlo přinést úplné vyřešení všeho.
Ale v životě je vše naším zrcadlem. Neslibuji někdy také příliš? Nechci člověka dovést dál, než chce on?
Doufám, že ne. Ale kdybyste kdykoliv měli takový pocit, řekněte to. Abych to mohl změnit.
Metodu nebudu jmenovat
Možná je to všechno jen o mých blocích. Možná je to jen můj problém. Možná ona metoda je dokonalá nebo přinejhorším úžasná pro jiné lidi. Nechci nikoho a nic snižovat. Proto metodu nebudu jmenovat. Řeknu jen jediné: Všímejte si skutečných výsledků. Není problém, když jsou malé a pravdivé. Ale když se nadsazuje v jednom, kde máme jistotu, že to vše není na hliněných nohou?
Jsem si jistý, že jsou lidé, kteří zažili v životě něco podobného a teď si říkají, že chyba byla na jejich straně. Ne. Jsem si absolutně jistý tím, že úkolem terapeuta je udělat vše tak, aby klient MOHL terapii podstoupit. Úkolem terapeuta je přizpůsobit svou metodu tak, aby ji klient chtěl podstoupit. Ne ho nutit si vybrat, že buď neposlechne sám sebe nebo mu bude řečeno, že on si vlastně nechce problém vyřešit.
Když klient nemůže říct větu, kterou mu nabízím, je mým úkolem mu nabídnout jinou pravdivější. Nebo mu pomoct, aby ji našel sám. Nebo mu pomoct uvidět, že jinudy cesta nevede.
Terapeut je tady pro klienta. Musí se přizpůsobit vnitřnímu světa klienta. Nemůže klienta znásilnit, aby mu mohl pomoci. Leda by si o to klient sám řekl. A i tam by spíše měl hledat jiné dlouhodoběji fungující cesty.
Proto je v podmínkách k mým kurzům uvedeno, že jste zodpovědní sami za sebe. Musíte říct, když se vám něco nelíbí. Nikdo není neomylný. Ale když já udělám omyl a Vy se sami sebe zastanete, dostanete dva dary současně. Naučili jste se sami sebe zastat a našli jste, co chcete a co nechcete. To je možná lepší, než kdybych to hned udělal „správně“.
Tím se nevyvlékám ze zodpovědnosti za svou práci. Tím Vás jen „navlékám“ do zodpovědnosti za Váš život. A to je dle mě nejdůležitější úkol terapeuta. Kdyby vše ostatní pohnojil a tohle zvládl, udělal obrovskou práci. A kdyby naopak vše ostatní zvládl, ale vedlo by to k snížení vaší zodpovědnosti za Váš život, podle mě to zvoral.
Mé kurzy nejsou pro malé děti
Když je někomu 5 let a je zodpovědný sám za sebe, co se týče tématu, které chce řešit, na kurz může přijít. To není o biologickém věku.
Ale pokud chcete za své problémy vinit druhé lidi, na mé kurzy nechoďte. Já vám sice na začátku dovolím, abyste se na ně zlobil/a a dokonce i víc, ale jen proto, abyste pochopil/a, že Vám to k ničemu nepomůže.
Dokud nevezmete zodpovědnost za sebe a nepřiznáte sami sobě, že jste všechny své problémy spoluzavinil/a, není Vám pomoci. Tuto větu musím dovysvětlit: Možná se můžete zbavit příznaku. Ale příčinu nevyřešíte. A dokud nevyřešíte příčinu, není to skutečná léčba. Jen zakrývám jeden problém a tím vytvářím jiný. Proto jsou dnes lidé nemocnější, než dříve.
Obviňování druhých je někdy na chvíli potřeba, abychom své emoce dali ven. Ale pak je to kontraproduktivní. Když obviňujete druhého, berete si šanci něco změnit a druhému otravujete život. Nikdo nic nezískává, oba ztrácí.
Někdy je potřeba se ubránit. Dokonce možná často. Ale obviňování Vás neubrání před ničím kromě jediného: Brání Vás před skutečnou změnu, která by vedla k tomu, že už byste se nemusel/a bránit. Díky tomu byste dosáhl/a to, co chcete aniž byste plýtval/a svou energií a ještě k tomu pomohla tomu/té, koho jste předtím obviňoval/a.
V čem se odlišuji?
Teď mě napadlo, že by si někteří mohli říct: Tak ti nedospělí jsou ti, co nedorostli. A teď pane Daniel děláte přesně to, proti čemu na začátku článku brojíte.
Ale je tady veliký rozdíl: nemusíte dorůst. Stačí, když se rozhodnete, že si vezmete zodpovědnost za sebe. Rozhodnete se, že druhé lidi (svět, vládu, společenský systém) budete obviňovat jen dokud Vám nedojde, že to děláte. Nemusíte dorůst, stačí mi Vaše rozhodutí, že dorůst chcete. A nemusí se Vám to vždy podařit. To je v pořádku, že něco nezvládnete. Ale pak, až si toho všimnete nebo Vás na to upozorním, byste si měl/a znovu rozhodnout, zda stále platí, že chcete dorůst nebo ne.
Když si klient skutečně nechce problém vyřešit
Cílem mé práce je buď klientovi pomoci, aby si problém vyřešil. Nebo mu pomoci si uvědomit, že to vlastně nechce. Jsou situace, kdy je lepší si problém nevyřešit. Ale je obrovský rozdíl,
- když to člověk o sobě ví a není to spojeno se sebeobviňováním, ale přijetím.
- když se to o sobě člověk dozvěděl a na základě toho se obviňuje
- když člověk vůbec netuší, že si sám blokuje vyřešení svého problému a plýtvá svou energií na něco, co nemůže vyřešit, dokud si nepřizná důvod, proč to nechce.
Mým cílem je spokojený člověk sám se sebou. Někdy je úpně nejlepší nevyřešit si svůj problém. Abych uvedl příklad: Představte si, že chcete jako Žid v roce 1932 koupit dům v Drážďanech. A z nějakého důvodu to vůbec nejde a místo toho Vám nabídnou pozemek v Palestině. Nejen, že Vám to zachrání život, ale ten dům bude stejně v roce 1944 zbořen.
Někdy ví život nejlépe, co pro nás chystá a to, co vypadá jako problém, nás možná chrání před podstatně horší možností. Proto bychom se měli zejména my ezoterici a s psychologií zacházející lidé mít na pozoru před snahou všechny zachránit. Protože jedna z nejléčivějších vět v konstelacích je: Máš právo si zkazit Tvůj život jakýmkoliv způsobem si vybereš...Ale moc Ti přeju a dávám požehnání k tomu, abys měl co nejlepší život, jaký dokážeš.
Jinými slovy: Přeju Ti to hezké, ale nenutím Tě do toho. Protože si uvědomuji, že to, co je hezké pro mě, může být po tebe ošklivé a naopak.
Prostě už se nebudu nad tebe povyšovat. Jsem zde, abyses mě mohl zeptat. Ale nebudu Ti radit bez toho, že se zeptáš.
Tady najdete termíny kurzů a přednášek.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
