K čemu je dobré být sám sebou
Kurz Jsem sám sebou je jeden z mých nejlepších kurzů. Přesto se na něj pravidelně hlásí málo lidí. Čím to je?
Je to jednoduché: zdá se, že ZATÍM většina z nás není připravena najít své skutečné Já.
Proč? Protože skutečné Já se neřídí představami okolí. A jít do křížku s okolím nebo dokonce se svými vlastními představami o tom, jaký/á bych měl/a být, je velmi těžké.
V neděli jsem měl přednášku na téma Skutečná svoboda. 2 minuty před začátkem tam byly 2 ženy a ty za minutu odešly. Místo nich přišli dva muži a ještě minutu po začátku to vypadalo, že přednášku absolvujeme ve třech.
Trochu mě to mrzelo, ale v podstatě jsem byl v pohodě i tak. Když jste sami sebou, unesete lépe i neúspěch.
Zajímavý kontrast byl s vedlejším sálem, kde byl koncert s názvem: Boží diktát písní a manter. Tam bylo plno. Zdá se, že diktatura je pro většinu lidí zajímavější, než svoboda.
Přednášku o svobodě jsem zařadil jako jednu ze tří. V okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že budu mít jen tuhle jedinou přednášku, začal jsem litoval, že jsem ji vůbec nabídl. Bylo mi jasné, že skutečná svoboda není velký trhák, i když o svobodě mluví hodně lidí.
Ale přece jenom: Jen dva lidi?
Nakonec to dobře dopadlo
Nakonec lidi přišli. Se zpožděním, ale to ke svobodě patří. Byl jsem mile překvapen. Účast nedosáhla počtu lidí, co chtějí slyšet, co jim diktuje Bůh, ale asi 30 lidí nakonec dorazilo. A mnohé z nich to zaujalo natolik, že jsme si povídali ještě i po skončení přednášky venku před školou.
Jen pro vyvolené?
V každé době byl jen malý zlomek skutečně svobodných lidí. Většina lidí chce raději jistoty. Ale jsou to jen pseudojistoty. Je to jakobyste platili pojištění a jakmile máte pojistnou událost, pojišťovna zkrachuje.
Ke svobodě patří zodpovědnost a naladění. A taky jistota, že žádná jistota není.
Většina lidí se zaprodává. Za peníze. Za kus žvance. Nejvíc ale za to, aby mě druzí měli rádi.
Dokážeme udělat neskutečné věci, aby nás někdo měl rád. Ale stojí to za to?
Řeknu Vám příběh jedné ženy a jednoho muže. On byl malý, ona nebyla velká, ale i bez podpatků byla o maličko vyšší, než on. Když k němu přišla na vysokých podpatcích, měla pocit, že nad ním ční. Dokud nepochopila, že ční jen její tělo. On se jí nebál a dokázal si ji zkrotit. On měl vychování burana a ona byla zvyklá se pohybovat v nejvyšší společnosti.
Ale ukázalo se, že to není problém. Když jste to, co ten druhý hledá, maličkosti najednou nejsou podstatné.
Vadilo jí, že olizuje nůž. To se přece nedělá. Kdo Tě vychoval? Vždyť přece nůž se neolizuje.
On uměl nůž neolíznout, ale nebál se jí a tudíž před ní nemusel předstírat. Kdyby chtěl, mohl nosit malé podpatky. Kdyby chtěl, mohl nosit oblečení, které ho opticky zvětší. Kdyby chtěl, mohl si před ní hrát na znalce bontonu.
Jaké bylo její překvapení, když ji pak pomohl do kabátu. Pochopila, že jeho chování neurčují konvence, ale on určuje konvence, které přijme a které ne.
Byl pro ni to nejhorší, co si dokázala představit. On nebyl někdo, kým se budete chlubit. Byla zvyklá vše řídit hlavou. A její hlava si ho ani nevšimla. Ale všimly si ho její pudy. Přestože na první pohled nevypadal jako chlap, mužská energie z něj jen zářila. Nechtěla se zamilovat. A přesto se to stalo. Protože on byl tím, co ona ve skutečnosti hledala, aniž by tušila, že hledala právě tohle.
Buďte kým jste a přijde to nejlepší
Kdyby se jí snažil přizpůsobit a společensky se oblékl a dorostl 10 cm a dbal na bonton, byl by pro ni dokonalý muž. Ale nepřitahoval by ji. Protože by byl stejně suchý jako ona.
Zapamatujte si to: Když budete kým jste, najdete si to nejlepší.
Představte si, že existuje obecná představa, že čtverec je špatný a kruh dobrý. Ale já jsem se narodil jako čtverec. Tak se oblékám tak, abych vypadal jako kruh.
Když mě uvidí čtverec, budu pro něj nezajímavý (protože vypadám jako kruh). Když mě uvidí kruh, budu možná zajímavý, ale jakmile pozná, že jsem čtverec, zatratí mě. A ještě mi řekne, že jsem ho podvedl.
Ale hlavně: Většina kruhů bude cítit, že nejsem kruh a tudíž se mi vyhne.
No ale možná dokážu celý život předstírat, že jsem kruh. Víte kolik mě to bude stát úsilí? A pořád se budu klepat, že na to někdo přijde. Celý život strávím ve strachu.
Nakonec si najdu jiného čtverce, který také předstírá, že je kruh. A nikdy si nebudeme blízko, protože před sebou budeme tajit, kdo jsme. Nebo si najdu kruh, ale nikdy mu neukážu, kdo jsem. Budu s ním, ale nikdy s ním nebudu doopravdy.
Kdybych od začátku ukazoval, kdo jsem, možná si na mě mnohé kruhy budou ukazovat a říkat si: Ten je ošklivý. Ale dřív nebo později si najdu čtverec, pro kterého jsem krásný právě proto, že jsem čtverec. A možná pomůžu osvobodit i jiné čtverce.
Když předstírám, získávám pocit jistoty. Neriskuji, že mě ostatní zatratí. Ale ve skutečnosti získávám jedinou jistotu: Že si nikdy nenajdu někoho, kdo mě bude mít rád takového, jaký jsem. Nikdy.
Když ukazuji, kdo jsem doopravdy, riskuji. Možná že mě všichni mí přátelé zatratí. Ale byli to vůbec někdy přátelé? Když tohle udělali? Ale z dlouhodobého hlediska mám jistotu: Dřív nebo později si najdu toho, kdo ke mně dokonale zapadne.
I když se to nezdá, každý kdo je sám sebou, má někoho, kdo ho bude mít rád takového, jaký je. Doopravdy. Bez snahy, bez přetvářky, bez usilování. A před tímhle člověkem se schováváte, když nejste kým, jste.
Když nejste sami sebou, zviditelňujete se pro ty, které nechcete a jste neviditelní těm, které chcete.
Kdy nebýt sám sebou
Jsou situace, kdy je dobré předstírat. Když půjdu na recepci k panu prezidentovi, asi nepůjdu v plandavém tričku. Proč? Protože nechci všechny ty svázané a předstírající lidi vystrašit. Nestojí mi to za to.
Kdyby na mě mířil esesák, určitě mu zalžu. Není dobré být sám sebou, ale mrtvý. Abych si zachránil život, budu předstírat, že miluju Hitlera. Ale uvnitř budu vědět, jak to je. Předstírám, abych to přežil a abych ho porazil.
Většina lidí se bojí být sami sebou, protože si v sobě neseme zkušenost našich předků, že kdo vybočoval z řady, byl upálen, zabit, zničen. (Kdo neví nic o epigenetice a tudíž si myslí, že předchozí věta je nesmysl, najděte si o tom něco, abyste věděli, co vše už věda prokázala).
Dokonce se dělal pokus, kdy byl jeden pokusný objekt a kolem něj 20 „spolužáků“. Ti všichni měli za úkol tvrdit, že kratší tužka je delší, než ty ostatní. Celých 80% lidí nedokázalo stát za pravdou a raději souhlasili s davem: Ano ta (kratší) tužka je skutečně delší.
Když jsem sám sebou, mohu si vybrat: Teď chvíli nebudu sám sebou, protože mé okolí na to ještě není připraveno.
Ale když nejsem sám sebou a dokonce to ani nevím a dokonce ani nevím, že taková možnost existuje, nemám na výběr. Budu předstírat (a možná o tom ani nebudu vědět), dokud mi to mé předstírání někdo neukáže.
Jak poznám, že nejsem sám sebou?
- Nejsem spokojený sám se sebou
- Nevím, co chci
- A zlobím se na druhého, že mi to nedal
- Obviňuju se
- Nedělám, co mě baví a bohatí
- Užívám si a mám radost jen malou část svého života.
- Nebaví mě práce
- Nejsem spokojený ve vztahu
- Bojím se.
- Vadí mi lidi, kteří dělají něco, „co by se nemělo“ a přitom tím nikomu neubližují.
- Celý svět bych předělal
- Cítím, že mi něco důležitého chybí
- Nedokážu si představit, že bych mohl být svobodný.
- Věřím, že je nebezpečné, kdyby všichni lidi měli svobodu (tedy věřím, že jádro lidí je špatné a aby neubližovali, musí se držet zkrátka).
- Nemám radost z každého okamžiku svého bytí.
- Vůbec nechápu, jaký debil mohl napsat tu předchozí větu.
- Jste zmatený/á
- Něco chci a nedokážu si o to říct.
- atd.atd.atd.
Máme jedinečnou příležitost
Žijeme ve výjimečné době. Za pravdu se neupaluje. Dokonce nám za ni nehrozí ani vězení. Můžeme být sami sebou. A přesto je většina lidí svázána svými vlastními strachy. Spousta lidí nevidí východisko.
Dotyčná žena měla všechno. A přitom neměla vůbec nic. Měla jen strach, že bude v 70 zakyslá stará osamocená žena. Navenek bude vypadat jako úspěšná žena. Bude mít peníze, bude mít nějaký vztah (byla příliš krásná na to, aby zůstala sama, kdyby nechtěla), bude mít společenskou prestiž (má zaměstnání, kterého si většina lidí váží). Ale uvnitř bude svázaná zakyslá stará žena.
Je jí už dávno přes 25 a přitom se řídí tím, co chtějí její rodiče. Když si uvědomila, že si může svůj život řídit sama, bez nich, ulevilo se jí. Udělala veliký krok, ale ještě stovky dalších ji čekaly.
Chodíte do práce, která Vás nebaví? Jste ve vztahu, kde necítíte vášeň a naplnění? Máte radost jen někdy? Cítíte, že nemůžete všechno, co Vaše duše chce? Z kolika procent je Váš život takový, jaký chcete, aby byl?
Přijďte si vyzkoušet, jaké to je, když se o kousek přiblížíte k tomu, kdo jste doopravdy. A možná pak zjistíte, že není nic důležitějšího, než tohle si dát. Protože kdo je v kontaktu sám se sebou, je naplněný, má víc radosti a štěstí a přináší ho víc i ostatním. (Tedy kromě těch, kteří jsou natolik svázaní, že to nevidí a vidí jen člověka, který dělá něco, co se přeci nedělá).
Rozumná míra svobody
Nemusíte se bát, že se na kurzu vše naráz změní. Každý kurz je jedinečný, protože ho přizpůsobuji těm lidem, kteří přišli. Takže když přijde někdo hodně svzaný, kdo se hodně bojí, udělá jen takový krok, na který si troufne.
A když je naopak někdo připraven jít hodně do hloubky, pravděpodobně se najde způsob, jak to udělat a přitom nevystrašit ty, co na to ještě nejsou připraveni.
A jestli chcete velkou změnu a unesete ji, budu moc rád, že ji ode mě dostanete.
Nejdůležitější: Vztah k sobě
Ve skutečnosti není nic jiného tak důležité: Když se nic nezmění, ale zlepšíte vztah k sobě, tak se změnilo vše podstatné.
Naopak: Když uděláte vše, co jste si naplánoval/a a přitom si budete i nadále ubližovat, k ničemu to nebude.
A to je to nejdůležitější,co na mých kurzech můžete dostat: Přijetí.
“Martine, mě dělá moc dobře, že s Tebou můžu o čemkoliv mluvit, že se nebojím, že jsem uvolněná.“ Tahle věta od jedné účastnice mě moc potěšila.
Jiná mi řekla: „To cvičení, kde jsme spolu sdíleli naše potřeby a touhy, mi moc pomohlo. Teď už vím, že jsem připravená na vztah. Doteď jsem si myslela, že se nejdřív musím změnit a až pak budu moct jít do vztahu. Ale to, jak jsi mě přijal i s tím, co na sobě nemám ráda, mě otevřelo. Díky“.
A jedna zpětná vazba od muže: “Mám vždycky z tvých kurzů radost, takovou, která jde hluboko dovnitř. Vnímám tam totiž kontakt se životem. Kdežto normálně na něj spíše čekám. Já se učím na tvých kurzech žít, Martine. Proto jsou pro mě tak důležité.“
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
