Přijetí slabosti
Na svých stránkách píši o tom, jak se stát silným MUŽEM. Ale zdá se, že nezdůrazňuji dostatečně, že cesta k tomu vede i přes přijetí své slabosti a zranitelnosti.
Pokud se muž SNAŽÍ být silný, bez přijetí a uzdravení slabosti, výsledkem je něco, čemu říkám „dutá síla“.
Takový muž vypadá jako silný, ale protože to nejde z jeho podstaty, při závanu větru se sesype.
Skutečně silný muž naopak nemusí vůbec vypadat silně. Nepotřebuje machrovat, určitě nemá potřebu ubližovat a ani se nemusí předvádět. V klidných dobách vypadá normálně, jeho síla se ukáže v okamžiku potřeby.
Opakovaně se na kurzech setkávám s tím, že když někdo vypadá jako totální CHLAP, často se sesype dřív, než ti, co vypadají jako slabí.
Ale zase to není tak, že každý, kdo vypadá silně, je jen v duté síle. Odhadem 2/3 „silných“ mužů svou sílu jen předstírají (aniž by tušili, že jen předstírají, oni si myslí, že jsou skutečně silní, jen jim nedochází, že ta síla je dutá).
Tito muži se potřebují naučit přijmout svou slabost. Dokud to neučiní, nikdy skutečnou sílu nenajdou. Protože největším aktem síly a odvahy je přiznat si, že to zatím neumím.
Naopak když muž vypadá jako slabý, tak slabý je. Tito muži potřebují najít svou sílu i za tu cenu, že se ZATÍM dostanou jen do duté síly. I to je veliký pokrok.
Kdyby se poddali své slabosti, nic by se nezměnilo.
V naší společnosti se nenosí přijmout slabost. Mnoho mužů se stydí za své slzy, za svou zranitelnost, za to, že mají své bolístky. Není nic špatného na tom být slabý.
Přijmout svou slabost
Když přijmeme svou slabost, máme šanci být skutečně silní. Zranitelnost a slabost je jen známkou něčeho neuzdraveného. Když na malé dítě jen křičíme, těžko ho uzdravíme.
Nezdravá slabost má původ v neuzdraveném vnitřním dítěti. To dítě potřebuje nejvíc lásku. V první fázi nepodmínečnou lásku. Potřebuje mámu, která ho bude mít ráda, i když ….
Když na takové dítě křičíme, věc jen zhoršíme. Až když dítě doroste, až pak mu pomůže mužská láska – „pojď jdeme na to. Dokaž to, ať si zasloužíš můj respekt.“
Na mých kurzech kombinuji oba přístupy. Protože jen bezpodmínečná láska nestačí.
Ale být na sebe zlý už vůbec ne. Přijetím své slabosti dávám prostor k tomu, abych byl pak schopen najít skutečnou sílu.
Cesta ke skutečné síle
Spočívá v kombinaci dvou protichůdných přístupů. Cvič a místo cvičení uzdravuj.
Nejlepší bude přirovnání k fyzickému cvičení: Když chcete posílit svaly, je třeba je cvičit za svou hranicí. Musím se přinejmenším zadýchat.
Ale když své hranice překročím příliš, budu mít několik dní problémy. Takže cvičit, překračovat své hranice, ale ne příliš.
A v okamžiku, kdy se projeví svalovice nebo se zraním, je třeba přestat cvičit a vše řádně uzdravit.
Proto cesta k síle vede přes kombinaci cvičení síly a udzravování toho, co mě bolí. Zatímco při fyzickém cvičení existuje možnost, jak se jakémukoliv zranění vyhnout, při emocionálním cvičení se nemohu vyhnout tomu, že má stará zranění vyplavou na povrch.
Proto je důležité v okamžiku, kdy cítím emoční zranění, přestat cvičit a místo toho uzdravit své staré zranění. (Ono na první pohled nevypadá jako staré, to zjistím, až když ho začnu uzdravovat).
Tato témata budeme řešit např. na kurzu Přijetí temné stránky nebo Uzdravení vnitřního dítěte.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
