Úrovně konstelací

Různé úrovně konstelací

       Byl jsem na ukázce konstelací vedené jednou známou lektorkou a to mě přivedlo k nápadu popsat to, co cítím již delší dobu. Lidé si myslí, že rodinné konstelace jsou rodinné konstelace a jediný rozdíl mezi různými lektory je v jejich zkušenosti. Čím dál tím víc si uvědomuji, že i zkušený lektor může zůstávat na povrchu (a přitom si třeba i myslet, že jde do hloubky) a naopak i podstatně méně zkušený lektor (v počtu odvedených konstelací) může zasáhnout téma do podstatně větší hloubky. Prostě třeba jen proto, že plave sice kratší dobu, ale v hlubokých vodách.
       Aby bylo jasno, zde nemluvím o sobě, myslím, že s nejmenovanou lektorkou plaveme zhruba stejnou dobu. Když je daný lektor ochoten učit se od života a ne jen od svých učitelů, může i přes menší zkušenost zasáhnout hlouběji. Ale samozřejmě nezkušenost přináší zase jiná nebezpečí.

Jak konstelace proběhla

       Žena, v dalším textu jí budu říkat slečna, popsala, že má problém s tím, že její přítel dělá partnera jeho mamince. Lektorka ji vyzvala, aby postavila sebe, přítele a jeho maminku.
       Slečna postavila nejdříve maminku, pak sebe, pak přítele. Sezení se zúčastnilo asi 40 lidí, z toho jsme tam byli jen 4 muži. I přesto, že muži byli přítomni, slečna si za představitele svého přítele vybrala ženu. První věta, kterou lektorka do konstelace řekla: „Tak holky, uvědomte si své pocity.“
       Je jen symptomatické, že „přítel“ se tomuto pro skutečného muže divnému označení nevzepřelA. Lektorka jí tím ještě víc pomohla být v ženské energii, což je bezpochyby pravý opak toho, co slečna od svého přítele chce. Protože muž s ženskou energií se rozhodně nevzepře své mamince, aby začal nový život se svou novou ženou. A když jeho představitelku ještě utvrzuji v tom, že je žena, dělám pravý opak zakázky.
       To je pro mě jasný signál toho, že si lektorka vůbec neuvědomila, co se vlastně v konstelaci děje a co hůř, že se tím stala součástí problému a nikoliv jeho řešení.
       Nepamatuju si s jistotou, jak slečna představitele přesně rozestavila, tuším, že každý byl postaven tak, aby neviděl na ostatní. Představitelka slečny (dále jen PS) se pak postavila naproti matce přítele (dále jen MP). Po chvíli k PS přišel její přítel (dále jen P) a postavil se za ni.
       To lektorka komentovala tak, že slečně ukázala, že není pravda, co si dosud myslela – „podívejte se, váš přítel stojí při vás“.
       Přítel se pak v průběhu konstelací střídavě dle mého názoru schovával za PS (dle názoru lektorky se stavěl za ni, aby ji podpořil) a stavěl se do trojúhelníku mezi PS a MP.
       Nicméně lektorka s ním vůbec nepracovala, jediné, o co se snažila, bylo aby se PS a později slečna sama dívala MP do očí, což nedokázala. Nezajímalo ji, proč to nemůže udělat, jakmile to slečna řekla, konstelaci ukončila.
       Se slečnou to rozhodně něco udělalo, na konstelaci si nestěžovala, podle mého názoru odcházela docela spokojená, obzvlášť když jí a všem pak lektorka 5 minut vysvětlovala, co vše touto konstelací získala.
       Aby bylo jasno, nenapsal jsem tento článek jako kritiku. Je pravda, že u dvou věcí jsem nemohl zůstat neutrální, i když jsem se o to zpočátku snažil.
       Takže rozhodně kritizuji, když někdo řekne do konstelace, kde jsou dvě ženy a jeden muž (byť představován ženou): „Holky.“
       Vše ostatní je věc názoru a priorit.

Různé úrovně konstelací

       Pro mě je přirovnání takové: Představte si, že můžete zaplatit zhruba stejnou cenu za to, že Vám automechanik doleje olej, protože se z Vašeho auta nějak záhadně ztrácí nebo jiný automechanik Vám motor kompletně rozebere a už nikdy žádný olej nepoteče.
       Co je ale důležité, ne každý chce příčinu vyřešit. A hlavně ne každý na to má. Kdyby byla slečna připravená pro konstelaci, kterou bych udělal já, přišla by ke mně. Jinými slovy lektorka provedla vynikající práci, kterou slečna ocenila, zatímco já nepředvedl nic, protože ke mně slečna nepřišla. Nicméně na tomto příkladu Vám chci ukázat, že jsou různé úrovně konstelací a na rozdíl od opravy auta za ně platíte zhruba stejně, ať vyřešíte problém zgruntu nebo jen jeho malý výběžek.
Všichni asi považujeme za lepší opravit motor a už nikdy nemít podobné potíže, ale ve světě psychiky to není tak snadné a je důležité pochopit, že povrchní práce je pro člověka, který chce zůstat z jakéhokoliv důvodu na povrchu, lepší, než hluboká.
       Kdyby tomu bylo jinak, lektorka by byla bez klientů a tudíž by se musela naučit jít do hloubky. To, že měla tentokrát naopak minimálně na festivalu více účastníků, než já, znamená, že jde správně s proudem. Ta otázka na zamyšlení pro každého z nás je tato:

Chci jít s proudem?

       Chci jít s proudem, i když to znamená, že budu muset pořád dolívat olej? Já osobně nepovažuji počet lidí na kurzu za známku kvality (a to si nemohu stěžovat, lidí mám dost). Všiml jsem si naopak zajímavého jevu: Když mám lidí málo (což je pod 12 lidí na kurzu), dějí se tam zajímavé věci. Jakobychom klestili cestu do nového světa. Otvíráme téma, na které zatím není připraveno moc lidí a tudíž ho poprvé řešíme s málo lidmi, s těmi, kteří jsou víc připraveni. A příště zase může přijít 20 lidí nebo víc. Protože ta první skupina otevřela tu možnost, aby pak příště už to bylo „známé“ téma. Je neuvěřitelné, jak v tomto ohledu zázračně Vesmír funguje a jsem za to vděčný, protože když je na kurzu hodně lidí, mám tam hodně práce a velkou odměnu. A když je málo lidí, na kurzu si víc odpočinu, ale zase otvíráme téma, které je v něčem nové, tedy dostanu víc i já jako lektor (protože se učím nejen od svých učitelů, ale hlavně ze svých kurzů), i když v penězích je to méně.
       Když tuto sinusovku v počtu lidí zažijete víckrát, přestanete být nervózní, když je na nějaký kurz přihlášeno málo lidí, naopak se začnete těšit a otvírat novým možnostem. A taky ze sebe neděláte velkého lektora jen proto, že se na kurz přihláší třeba 40 lidí. Hodně lidí na kurzu znamená dvě věci současně: Jedu pod své možnosti a zvládám to dobře.
       Pokud nechápete, co ta věta nahoře znamená, tak vysvětlím: Když jsme byli na lyžařském výcviku, řekl nám náš učitel, že kdo nikdy nespadne, jede pod své možnosti. To neznamená, že bychom měli padat. Znamená to jen to, že kdo jezdí jen po vyzkoušených cestách vyzkoušenou rychlostí, nespadne, ale také se nic nového nenaučí.

Co jsem viděl já.

       Úplně nejdůležitější věci se dějí na začátku konstelace. Slečna měla postavit sebe, přítele a MP. Ale ona postavila MP, pak sebe a nakonec přítele. Co tím ukázala? I podle jejího podvědomí je MP nejdůležitějším členem jejich „rodiny“. Na to bych slečnu upozornil. Proto je to tak těžké, protože její podvědomí (95% její bytosti odhadem) chce, aby máma přítele byla (i pro něj) první. Jak to má jejích 5% (vědomí) změnit? Třeba tím, že uděláme korektivní (opravnou) zkušenost: Přiměl bych ji k tomu, aby udělala změnu: Aby postavila nejdřív sebe, pak svého přítele a až nakonec MP. Aby si aspoň zkusila svět, ve kterém je ona ta nejdůležitější.
       Ale možná bych to udělal ještě jinak: Možná bych jí řekl,ať nejdřív postaví přítele, pak sebe a pak MP. Proč? Protože za přítele postavila ženu. Co to znamená? Samozřejmě to může být náhoda. A samozřejmě to náhoda nebyla. Upozornil bych ji na to, že svého přítele nevidí jako muže. A zeptal bych se jí, jestli to tak vnímá i vědomě. A pokud ano, bavili bychom se o tom déle. Protože když v rodině chybí muž, je problém, byť je tam přítomna osoba mužského pohlaví. A možná bychom na základě toho postavili úplně jinou konstelaci. Rozhodně bych tuto slečnu pozval na můj kurz Uzdravení strachu z mužské energie. Protože už jen svým zadáním v kombinaci s tím, že jejího přítele představuje žena, ukázala, že vedle ní není muž v mužské energii a to je možné jen z jediného důvodu: Ona ho tam nechce. A to má opět jediný základní důvod: bojí se mužské energie, ať už proto, že v její rodině nebyla nebo že tam byla agresivní (tedy slabá!) nebo slabě-slabá mužská energie. Pokud minulé větě nerozumíte, tak malé vysvětlení:
       Když je MUŽ v silné mužské energii, nemusí být agresivní. Získá co chce, aniž by musel zvednout hlas.
       Když je muž slabý, neumí být ani agresivní.
       Když je slabý dlouho, vztek z becmocnosti v něm začně bobtnat a pak je agresivní.
       Nebo je muž s nemocnou mužskou energií (tedy jeho zdravá mužská energie je slabá) agresivní od počátku. Pak se synové takového muže bojí být silní, aby nebyli jako táta. Nebo posilují a mají silné svaly, aby mámu a sebe před tátou uchránili. Ale protože bojují proti tátovi, nikdy nebudou skutečně silní, i když tak často na první i druhý pohled vypadají.

       Nenutil bych slečnu, aby si za přítele vybrala muže, to bych nechal jak je. Jen bych jí ukázal, jak svého přítele vidí.
       Když se postavil přítel za PS, upozonil bych spíše na to, že on ji podporuje, protože jí tím povzbuzuje k tomu, aby ona bojovala za něj. (udělal bych to ale tak, že bych se nejdřív zeptal přihlížejících, jak to vidí. Abych vyloučil možnost, že do konstelace dávám svůj vlastní problém. Pokud by to někdo další pojmenoval, byla by to pro mě dostatečná známka, že to vidím správně a pracoval bych s tím dál. Pokud by to nikdo nepojmenoval, čekal bych a pojmenoval bych to pouze tehdy, kdyby se to projevilo znovu a zřetelněji).
       On ji má vlastně proto, aby mu pomohla se od mámy osvobodit.
       To má několik následků. Nejhorší je, že až se jí to povede, začne se on bouřit proti ní. Protože nezvládl úkol, od mámy se doopravdy neodpoutal, pouze byl odpoután.
       Navíc je to „špinavá zakázka“. Když se tohle nakonec slečně povede, změní se jen to, že její přítel už nebude „dělat partnera“ své matce, ale své ženě.
       Ale to by přece měl, ne ?
       Ne. On by měl být partnerem své ženě, ne jí ho „dělat“. Abych to popsal ještě jasněji: On teď dělá partnera své mámě, ale nedělá jí doopravdovského partnera. On je to dítě, které zachraňuje svou mámu před nevím čím, ale nejčastěji je to před tátou.
       Ať už se to projevuje tak, že ji chrání před tátovou agresivitou („za kterou může jen táta“ podle toho, jak to říká máma), před samotou (kterou máma cítí, protože „se jí nevěnuje“), před tím, že táta není doma (za což opět nemůže máma tím, jaká je, ale jen a jen táta) nebo před čímkoliv jiným, co dělá táta mámě.
       Problém je, že proto nemůže dospět a tudíž když se takovýmto partnerem stane své ženě, ona na to opět bude sama a hádejte co pak bude chtít od svého syna?
       Protože dokud syn (a slečna) nepochopí, že máma si syna přitahuje k sobě, protože se brání blízkosti svého manžela, bude se stejný příběh opakovat s každou další generací.

       Mimochodem, už víte, proč se slečna nemůže podívat MP do očí? No protože jí ho chce vzít. Ale nechce si ho doopravdy vzít proto, že ona chce. Ona si na sebe vzala jeho džob. A proto se za to nemůže postavit. Ta věta, která by tady možná osvobodila, by byla: Chci vám vzít vašeho syna. A nebo ještě lépe: Váš syn si mě našel, aby už nemusel být s vámi. Vybral si mě jako rytíře, který ho od vás osvobodí. Nebo možná dokonce: Já Vám chci Vašeho syna vzít, chci Vás pokořit a stejně se mu doopravdy neoddám. Tu správnou větu bych hledal s pomocí klientky, věřím, že ona v hloubi duše ví, jak to má. Jen je těžké si to připustit a je to téměř nemožné v přítomnosti toho, kdo je sám součástí problému a nikoliv jeho řešení.

Řešení

       Ale tudy bych asi vůbec nešel. Já bych udělal něco úplně jiného: Postavil bych otce přítele. Nebo mužskou energii. A pokud bych bral vážně to, že přece toto je konstelace slečny a já nemám právo zasahovat do životů jiných (o tom bude další článek), pak bych postavil úplně jinou konstelaci, která by ale byla téměř s jistotou velmi podobná: slečna, její máma a její táta. Vůbec bych se nedivil, kdyby zde byly na place opět 3 ženy.

       Co by se stalo? No táta by se musel dívat mámě do očí a buď by si ji vzal nebo by přiznal, že ji vlastně nikdy doopravdy nechtěl. Tím pádem by slečna uviděla (a je jedno, jestli ve vlastní rodině nebo v rodině přítele) fungující vztah rodičů nebo muže, který se umí přiznat k tomu, jak to je. Obojí by ji osvobodilo.
       Nebo bych ji přiměl, aby se dívala na mužskou energii, aby uviděla, že se jí nemusí bát.

       Ale tohle by úplně změnilo život slečny. Možná víc, než je připravená. Proto musíte každý vědět, že moje řešení není lepší, než řešení lektorky. Je jen hlubší. Nic víc, nic míň. Někdy je lépe vyměnit jen olej, jen by nás možná měl automechanik informovat, co je skutečný problém.

       A to považuji za druhou skutečnou chybu lektorky. Že si nevšimla, že musí vysvětlovat slečně i lidem, v čem jí tato konstelace pomohla. Pamatujte si, že vždy když něco takového musíte říkat, říkáte to nejvíc sobě. Je v pořádku, že to neuvidím, nikdo z nás není neomylný. Každý děláme chyby. Ale lektor by měl vědět, že když potřebuje něco vysvětlovat, ukazuje tím nejvíc sám sobě, že by se měl podívat hlouběji, pod povrch.

       Pokud jste lektor a chcete mít hodně lidí, raději můj článek nechápejte. Protože nejvíc lidí nemají nejkvalitnější lektoři, ale ti, co nabízí to, co chce slyšet nejvíc lidí.
       Ale podle mě je úkolem lektora, terapeuta, říkat lidem to, co nechtějí slyšet (takovým způsobem, aby to uslyšeli) a osvobodit je tím. Samozřejmě jen pokud to tak chtějí.

       Pokud ale chcete odvádět co nejkvalitnější práci nebo sami sebe posunout co nejdále a nejhlouběji, všimněte si vždy, když budete muset vysvětlovat, v čem vaše práce byla dobrá. Kdyby byla vynikající, dostal byste místo toho potlesk nebo hluboký pocit dokončené práce.

Co je důležité:

       Lektorka odvedla vynikající práci. Slečna odchází vcelku spokojená, ví, že na sobě musí pracovat, pochopila kde je (na úrovni, kde se jedná o vztah slečna- matka přítele) a konstelace bude dobíhat. Je jasné, že takováto konstelace MUSÍ dobíhat až roky. Protože skutečná změna je zatím nemožná, protože nebyl podle mého názoru nastíněn skutečný problém.
       Navíc slečna je pravděpodobně motivována do další práce, tedy vše se dá snadno příště dokončit. Toto je vynikající způsob, protože máte hodně klientů (nedostávají to, co nechtějí nejvíc slyšet, tedy chodí rádi), klienti se vracejí (protože téma nebylo dokončeno) a máte hodně nízkou šanci na to, že klient odejde s tím, že jste blbec, protože jste mu řekl něco, na co ještě není připraven.
       Hluboká cesta je naopak riziková v tom, že hodně lidí hledá příjemnější a snadnější cestu. A hlavně máte daleko větší šanci, že se dotknete něčeho, na co klient není připraven a odejde a už se nikdy nevrátí. Takže na začátku by konstelatér asi i měl jít raději povrchnější cestou, je otázkou, zda ho to bude bavit dělat dlouhodobě.
       Z hlediska přihlížejících pomohli oba konstelatéři. Jen u povrchní dobře zvládnuté konstelace rozumíte, že hodně udělala, zatímco u hluboké to cítíte.

Co má teď udělat slečna?

       To je jen a jen její rozhodnutí. Ale něco by měla vědět: Její podvědomí ji dovedlo ke konstelatérce, která neviděla ani takto zřetelnou absenci mužské energie jako téma. Možná to není schopná vidět, možná jen tentokrát, to nevíme. V každém případě si objednala konstelatérku, která vyplnila, co chtělo podvědomí slečny (dáme jí konstelaci, ať si myslí, že se na tom pracuje, ale takovou, aby se ten skutečně podstatný problém ještě upevnil). Konstelatérka měla moc dobrý argument, proč s mužem nepracovat, ale nebylo to tak trochu na zakázku toho, co chce „problém slečny“ (tedy hlavně se nedotknout tématu mužské energie v mé rodině), nikoliv slečna sama?
       Správný konstelatér by měl naplňovat spíše přání klienta, než přání jeho podvědomí, tedy jeho strachu. V ideálním případě by měl umět s oběma komunikovat tak, aby nakonec obě části byly spokojené. Bude strach spokojený, když mu ustoupíme? Nebylo by nakonec i pro něj lepší, aby se uzdravil? Samozřejmě že když mě bolí zub, bojím se bolesti. Ale když to nechám být, umřu.

       Podle mého názoru konstelatérka upřednostnila zájem strachu neuzdravit se před zájmem slečny mít fungující vztah. A ani to neví. To má obrovskou výhodu – slečna bude chodit i nadále. Jejímu rozumu můžeme snadno vysvětlit, že něco děláme a že je to rozumné a její podvědomí bude rádo spolupracovat na něčem, co ho nenutí ke skutečné změně, ale naopak problém na nejhlubší úrovni upevňuje. Takže jsou vlastně všichni spokojení – slečna má pocit, že na sobě pracuje, její strach ví, že je v bezpečí před skutečným problémem a lektorka má práci.

Moje cesta

       Já lidem nabízím něco jiného. Nabízím jim cestu, která je bolestivá, tvrdá a nepříjemná, ale vede k jádru. Váš strach se bude bát, že bude muset zemřít. Protože strach se vždycky bojí. Netuší, že se místo toho může uzdravit a pak i jemu bude moc dobře. Jediný problém je v tom, že si to neumí představit, tudíž Vaše tužby po skutečné změně bude blokovat, zatímco kosmetické změny dovolí o to raději. Ale když mu vysvětlíme, že se nemusí bát a že mu může být hodně dobře, když uděláme, co je potřeba, tak pak naopak začne spolupracovat. Ale někdy mu budete muset Vy pomoct a to dokážete jen tehdy, když uvidíte, co se děje doopravdy.
       Pokud se chcete plně osvobodit, přijďte na mé kurzy nebo speciálně na kurz Úplné osvobození.
       Pokud si na změny chcete jen hrát, jděte raději k někomu jinému. Až se Vám to omrzí, budu se těšit na hluboké setkání.

Zde se dozvíte víc o kurzech s mužsko-ženskou tematikou:
Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU
Uzdravení strachu z mužské energie,z mužů, strachu být MUŽEM

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.