Zachraňme si naši budoucnost.
Antoine-Laurent de Lavoisier byl významný učenec své doby. Zemřel 8.5. 1794, protože se „provinil proti republice“. Zemřel na gilotině jako mnoho dalších, kdo neuměli dostatečně dobře držet hubu a krok nebo měli tu smůlu, že se narodili jako šlechtici.
Citace z wikipedie: “...Předsedovi soudu přinášejí na stůl dobrozdání vypracované Úřadem pro umění a řemesla, ve kterém jsou zdůrazněny Lavoisierovy vědecké zásluhy a služby, které poskytl republice. Ten se však ani neobtěžuje si dokument přečíst.“ Místo toho prý pronesl: „Republika nepotřebuje vědce, potřebuje pouze, aby spravedlnost pokračovala v nastoleném kurzu.“
Následujícího dne komentuje astronom Lagrange děsivou událost památnými slovy: "Na to, aby padla Lavoisierova hlava, stačil kratičký okamžik. K tomu, aby se zrodila další podobná, nebude možná stačit sto let."
Podle Poiriera se mohl Lavoisier zachránit, kdyby byl méně hrdý, méně naivní a méně zatvrzelý a naopak o něco více cynický a oportunistický. Stačilo vyjednat si vhodnou "služební cestu" nebo pozvání do ciziny, nebo alespoň do provincie vzdálenější od Paříže, a přečkat tam nejhorší časy.
Lavoisier zemřel především proto, že byl bohatý, že v mnoha směrech převyšoval své okolí a že si byl příliš jistý sám sebou a svou nedotknutelností. Zemřel kvůli demagogii, závisti a hlouposti, která se bohužel v revolučních časech tak často dokáže prosadit.
Chraňme naše Lavoisiery
A jakou to má souvislost? My dnes přeci nepopravujeme za blbosti. Nebo ano?
Před několika dny byl vyhozen z práce nositel Nobelovy ceny za to, že řekl pravdu. Ano, nepříjemnou pravdu. Možná hloupou pravdu. Možná se dokonce i provinil. Ale máme se bát říkat neschválenou pravdu?
Spáchal trestný čin? Rozhodně ne. Pouze hloupě řekl pravdu. Paradoxně právě reakce (některých!) žen na jeho vystoupení ukázala, jak velkou pravdu měl. Tyhle ženy (a tihle muži) svým chováním dokázaly, že jsou pro vědu (padni komu padni, zajímá mě pravda a ne to, jestli je mi pravda nepříjemná) daleko větším nebezpečím, než si pan Hunt dokázal představit.
Kdyby byly ženy moudré a emocionálně v pořádku, zasmály by se nad tím, jak to řekl hloupě. Možná by ho zesměšnily svými reakcemi na Twitteru, ale zastaly by ho se, jakmile byl vyhozen ze své práce jen proto, že si dovolil říct, co cítí jako pravdu.
Kdyby se ženy nechovaly sexisticky, politovaly by ho a nejpozději po jeho omluvě by nad tím mávly rukou. Ale ony svým jednáním prokázaly, že (některé!) ženy jsou ve vědě skutečně nebezpečné (a někteří muži také, zejména ti, co ho zbaběle vyhodili z práce, aniž je zajímala taková hloupá věc jako presumpce neviny nebo že by nikdo neměl být odsouzen bez možnosti se obhájit.)
Nikoho najednou nezajímají výsledky pana Hunta, ale jen to, že řekl něco, co se někomu nelíbí. A ten někdo má bohužel takovou moc, že dokáže pracovně zlikvidovat i nositele Nobelovy ceny. Dokonce ani nikoho nezajímá to, že „Stejně tak ho hájí i mnozí kolegové z praxe. Hunta popisují jako člověka, který naopak vždy bojoval za rovnost mužů a žen ve vědě.“
Jakmile byla ve středověku žena obviněna z čarodějnictví, neměla šanci. Když je dnes někdo obviněn ze sexismu, nemá šanci se očistit a nepomůže mu ani to, že celý zbytek života se choval vzorně a byl opakem sexismu. Naštěstí mu dnes nikdo nebere život, jen vše ostatní pro něj důležité.
Pokud neuděláme nic pro jeho záchranu, pomůžeme vytvořit svět, ve kterém budou kralovat zbabělci bez vlastního názoru a kde bude smrtelně nebezpečné říct, že muži se zamilovávají do žen, že ženy se zamilovávají do mužů a dokonce - představte si to – že některé ženy pláčí.
Představte si, že by Lavoisier mohl pracovat ještě 20 let. O kolik dále bychom dnes byli. A představme si, že nositel Nobelovy ceny Tim Hunt odejde do ústraní jen proto, že se bude bát. A jeho žena (která se ho zastává, protože ví, jaký je) bude věnovat vědecké práci o 50% méně energie, protože bude muset hájit samu sebe a svého manžela. O jak důležité objevy přijdeme my všichni?
Skutečně máme tolik nositelů Nobelovy ceny, že dovolíme uraženým ženám, aby je profesně zničili jen proto, že jednou řekli něco, co se jim nelíbí? A máme tolik zdrojů, abychom si mohli dovolit, aby nás vedli ne ti nejlepší, ale ti nejpodlézavější?
Co se vlastně stalo?
Nositel Nobelovy ceny z roku 2001 Tim Hunt prohlásil na světové konferenci vědy v Koreji, že vědkyně jsou v laboratořích velkým rozptýlením, a měla by proto existovat genderově oddělená pracoviště. Než se vrátil zpět domů, dostal výpověď a vědecká obec se k němu obrátila zády, píše deník The Guardian.
"Když jsou (ženy) v laboratoři, může dojít ke třem věcem: Zamilujete se do nich, zamilují se ony do vás, a když je kritizujete, pláčou," zněla věta, která sklidila pouze vlažný potlesk. Hunt přiznává, že byl velmi nervózní. Odmítá nařčení kolegyň, že by byl sexista.
Pojďme to probrat krok za krokem: nezapšklá žena by měla být ráda, že je předmětem mužského obdivu. Ale hlavně vědkyně by měly uvažovat logicky: Je nepravda nebo je pro existenci žen smrtelně nebezpečné, když někdo řekne, že když 1. jsou pohromadě muži a ženy a 2. ženy jsou alespoň nepatrně zajímavé a příjemné a 3. muži jsou alespoň nepatrně nevykastrovaní, je mezi nimi chemie?
Bohužel pan Hunt to se ženami neumí a nejspíše kvůli tomu si to dovolil říct. Kdyby to se ženami uměl, možná by nebyl nositelem Nobelovy ceny (protože by věnoval více času ženám a méně vědě). Pravděpodobně si pouze posteskl na to, že v laboratořích, kde jsou muži a ženy pohromadě, se část času a energie věnuje neúspěšnému svádění mužů a žen a tento čas by měl být věnován vědě.
Kdyby byl pan Hunt zbabělec, nikdy by si nedovolil říct nic o ženách a neměl by problém. Ale byl by zbabělý pan Hunt stejně dobrým vědcem jako nezbabělý pan Hunt? Zbabělec může dobře umývat zkumavky nebo zapisovat výsledky, ale z principu nemůže vymyslet nic nového, protože skutečně nové věci jsou v rozporu s dosud zažitým světonázorem.
Kdyby to pan Hunt uměl se ženami nebo kdyby byl dokonce proutník, pronášel by krásná slova na adresu žen a všechny ženy v sále by se tetelily radostí, že jim pochlebuje takový kouzelný muž.
Ale bohužel pro pana Hunta (a bohužel pro nás pro všechny, protože my přijdete o jeho mozek, když rezignuje na vědu) on si dovolil říct něco, co se dnes nesmí.
Ale co to vlastně řekl? Že by věda fungovala rychleji, kdyby ženy pracovaly odděleně od mužů. Přikazoval, zakazoval? Nebo se jen svěřil s osobní zkušeností? Budeme ničit lidi za to, že si dovolili mít svůj názor?
On nechtěl, aby ženy byly z vědy vyloučeny. On pouze pravděpodobně vyjádřil svou osobní frustraci z toho, že buď jemu samotnému nebo někomu v jeho laboratoři hormony popletly hlavu a díky tomu se pracovní tempo labratoře zmenšilo. Jo a taky řekl, že některé ženy mají ženské vlastnosti (tedy že na kritku reagují pláčem a ne útokem). To je teda zločinec.
Ano, možná je to hloupé. Proč oddělovat ženy od mužů? No prostě jen a pouze proto, že panu Huntovi záleželo na úspěchu jeho práce. Trochu byl při tom emočně tupý a retardovaný. Kdyby měl vysokou emoční inteligenci, nemluvil by o tom, ženy by ze svého týmu vyloučil a nikdo by nevěděl proč. Nebo by vyloučil muže, kteří se do oněch žen zbláznily. Nebo by uměl lidi zmotivovat nebo zmanipulovat tak, že by pobláznění nemělo vliv na jejich práci. Nebo by přijímal jen ošklivé ženy, aby celý tým pracoval naplno. Měl mnoho možností. Kdyby byl nezodpovědný, nechal by své lidi trpět emočními bouřemi a nestaral se o výsledky. On byl ale bohužel zodpovědný, zaměřený na svou práci a nepochopil, že některé věci se nesmí říkat. Neudělal nic špatného. Pouze se vypovídal ze své frustrace a (při své nízké emoční inteligenci) si možná dokonce myslel, že udělal dobrý vtip. Bohužel doplatil na to, že se domníval, že ve vědě je svoboda.
Je skutečně hloupé oddělovat ženy a muže?
Představte si, že jsme ve válce s rozvinutou mimozemskou civilizací. Pan Hunt vede tým, který možná sestrojí zbraň, která nás jako lidstvo a jako pozemstvo (nejde jen o lidi, ale i o všechna zvířata a rostliny) zachrání.
A zjistí, že jeden člen jeho týmu blouzní po ženě z jeho týmu, trpí tím a není schopen pracovat. Jiná žena je zamilována do dalšího muže a neustále brečí a nic nedělá, jen zdržuje ostatní členy týmu. Skutečně mu vezmeme právo je vyhodit? A vezmeme mu dokonce i jen právo, aby o tom mluvil?
Co je pro nás důležité? Výsledky nebo chránit slabé před pravdou? A když slabé chráníme před pravdou, pomáháme jim tím nebo jim tím škodíme?
Samozřejmě my naštěstí nejsme v takto vyhraněné situaci. Ale možná že pan Hunt svou práci bere takhle vážně. Kdyby ji nebral vážně, v klidu by se díval, jak se jeho tým rozpadá.
Jaké vědce chceme mít v čele? Ty nezodpovědné nebo ty, kterým záleží na jejich práci? Samozřejmě ideální by bylo, kdyby měli i vysoké emoční IQ a dokázali to udělat jinak.
I pro Lavoisiera by bývalo bylo lepší, kdyby byl od roku 1792 do roku 1798 prostým rolníkem.
Kdyby byl pan Hunt v čele své firmy, měl by kontrolu nad tím, kdo pro něj pracuje. Zdá se, že jako šéf vědecké laboratoře tuhle kontrolu nemá. A nyní už víme, že o tom nesmí ani mluvit. Snad se o tom ještě může mluvit u psychologa, ale běda jestli řeknete něco, co se nesmí, na veřejnosti.
Je souzen za pravdu.
Je skutečně nepravdivá věta, že když je žena v laboratoři, nejspíš se do ní někdo zamiluje?
A je nepravdivá věta, že když je žena v laboratoři, nejspíš se ona do někoho zamiluje?
A co ta poslední? Že když jsou ženy kritizované, pláčí? Pan Hunt se bohužel dozvěděl, že pláč je lepší alternativa. Ony se mu také mohou za kritiku začít mstít.(Pro úplnou pravdu je třeba dodat, že je také spousta žen, které jsou natolik dospělé, že nepravdivou krituku odmítnou bez pomstychtivosti a z pravdivé se poučí) Bohužel pro pana Hunta, ženy na konferenci dokázaly svým chováním, že nejméně část žen se chová tak, jak pan Hunt popsal a ještě hůř.
Co by řekla moudrá žena?
Moudrá ženy by pana Hunta politovala: „Musí být těžké žít ve světě, kde jsou lidé tak nezkušení v otázkách lásky, že to jimi tak moc cloumá. A ano, skutečně mnohé ženy pláčou, když jsou kritizovány, ale jsou i ženy, které kritiku unesou, které jsou emočně stabilní, které umí oddělit soukromý a pracovní život a které dokáží odpouštět. Je mi pana Hunta moc líto, že si neumí takové ženy přivolat do pracovního týmu. A pokud to neumí, je možná pro něj (i pro ty ženy) lepší, aby pracoval jen s muži. Dospělé ženy si najdou práci v týmu, který vede muž, který umí v ženách vzbudit jiné vlastnosti, než ty, které probouzí pan Hunt nebo si udělají vlastní tým.
Moudrá žena s mateřskými sklony by si možná pana Hunta vzala stranou a zkusila mu říct něco o ženské přirozenosti a o tom, že stěžovat si na ženy před ženami není moc moudré a že když si ve skutečnosti stěžuje na ženy a muže ve svém týmu, není moudré to generalizovat.
Skutečně moudrá žena by se pak pana Hunta zastala, protože když se omluvil, asi mu došlo, že mohl ženy zranit. Ale zdá, že těm zraněným ženám nedošlo, jaký hon na čarodějnice udělali na pana Hunta a že nyní už se ony nemohou počítat za oběti, protože on jim možná ublížil, ale ony se na něj vrhly jako bestie.
Kdo komu ublížil?
Pan Hunt bezpochyby ublížil některým ženám? Ublížil jim schválně? Ne. Dokonce se omluvil. Ublížil z neznalosti, omluvil se za to a vzal si za to zodpovědnost. Pravděpodobně už nikdy nic podobného neřekne. (Pravděpodobně i v jiných oblastech svého života se začne bát říkat, co cítí).
Nicméně pak ty ženy ublížily jemu. Zcela záměrně. Kdo je tady oběť? A kdo je pomstychtivý? Kdo ve jménu ženských práv odmítá poslouchat ženu, která zná pana Hunta nejlépe, totiž jeho manželku?
Protože tady nejde o sexismus nebo o ženská práva. Tady jde o smečku šelem, které zadusily ovečku, jen bohužel šelmy zneužívají atmosféru společnosti, podle které jejich pohlaví vždy trpí a ovečka má přece pohlaví, které je vždy to špatné.
Kdyby to bylo opačně
Představte si, že by vystoupila žena, která by chtěla, aby muži a ženy pracovali ve vědě odděleně, protože když je žena v laboratoři, nejspíš se stane jedna ze tří věcí: Buď ji muž začne obtěžovat nebo se ona do něho beznadějně zamiluje, ale on ji odmítá nebo když muže kritizujete, on se brání a útočí na Vás. Nebo by prostě chtěla oddělení pohlaví, protože muži jsou prasáci.
Jaká by byla reakce? Doufejme by to nevedlo hned k nařízení, že muži a ženy nesmí ve vědě pracovat spolu. Ale určitě by takováto žena dostala hodně opory. A určitě by nebyla vyloučená z vědy.
Jak je možné, že tvrdá pravda od ženy je v pořádku a i jemnější pravda od muže je sexismus?
Budeme se bát říkat pravdu?
Když se nezastaneme pana Hunta (a jeho ženy!)(a jeho dětí!), vlkům v rouše beránčím přibudou zuby a časem nebudeme moci říct pravdu. Na kterou stranu se přikloníte?
Nejde o boj žen a mužů
Důležité je pochopit, že se nevede boj mezi muži a ženami. V této kauze jsou dvě strany a na obou jsou muži i ženy:
První strana: Pan Hunt, jeho žena, někteří jeho a její kolegové bez ohledu na pohlaví. Jsou tady jen ti, co jsou dostatečně odvážní, aby se postavili přesile a aby se postavili na stranu toho, kdo je v té nejvíc nezáviděníhodné situaci: Jsem slabší, ale všichni si myslí, že jsem silnější a zlý. (Mimochodem do stejné pozice dokázal vmanipulovat Hitler Československo v roce 1938).
Druhá strana: Ženy, které jsou natolik neženské, že zapomněly, že existuje jemnost, laskavost a odpuštění. Muži, kteří jsou natolik zbabělí, že ustupují ženám, protože věří, že ženy mají vždy pravdu. Muži a ženy, kteří stojí vždy na straně oběti, i když oběť se chová hůř než pachatel. A pak hlavně: člověk, který ho vyhodil. Troufnu si tipnout, že to byl muž – zbabělec, který se tak bál postavit za pana Hunta, že ho raději vyhodil, aby si nepoškodil vztahy s vlky, kteří chtěly (ypsilon je schválně, protože jsou to ženy) krev. Nebo možná někdo, komu se hodilo do krámu se pana Hunta zbavit. (kdo víte pohlaví šéfa, napište mi).
Ve skutečnosti je to boj mužských žen a ženských mužů proti někomu, kdo řekl nepříjemnou pravdu (o některých) ženách a mužích.
Korunu všemu nasazuje fakt, že „ Stejně tak ho hájí i mnozí kolegové z praxe. Hunta popisují jako člověka, který naopak vždy bojoval za rovnost mužů a žen ve vědě.“
Ona totiž jeho poznámka je právě důsledkem toho, že není sexista. Kdyby byl sexista s názorem, že ženy mají pracovat odděleně nebo že dokonce ženy do vědy nepatří, ve svém týmu by ženy neměl a nemluvil by o tom.
Kdyby byl hlasitý sexista, měl by problémy, ale nebyl by na tom tak špatně. Protože kdyby byl skutečným vlkem, mužské ženy v rouše beránčím by ho nechali (i je správně, protože mluvím o ženách, které se chovají nežensky) být, protože vlci útočí jen na slabé.
Nejde o záchranu muže, ale svobody
Když vlci zakousnou pana Hunta, příště si dovolí víc. Ano, většinou to odnesou muži. Ale nemyslete si, že jen oni. Odnese to každý, kdo zpochybní jejich pravdu.
Nechte to být, jestli chcete:
- aby vědě i mimo ni vládli zbabělí muži a kruté ženy
- aby ve vědě a v politice bylo důležitější, co si myslím, než to, jaké mám výsledky
- abyste se časem i vy začali/y bát říct, co si myslíte
Petice pro pana Hunta a paní Huntovou
Podepište ji, jestli chcete:
- aby vědci byli souzeni podle výsledků své práce a ne podle toho, co si myslí nebo dokonce jak umí sklonit hřbet
- chcete aby věda udělala co největší pokrok bez ohledu na to, že přitom zpochybní to, čemu jsem dosud věřili (když budou vědu dělat zbabělci a ti, co si nedovolí zpochybnit současné pravdy, zakrneme)
- aby vědu dělali ti nejlepší, i když mají třeba trochu nižší emocionální IQ ve vztahu k ženám
- upřímná omluva zabránila mstící se oběti v pokračování v útoku
- pokud se Vám nelíbí, že za ženy mluví neženské ženy (krutost, pomstychtivost, pokračování v útoku i po omluvě jsou mužské vlastnosti a mužské ženy by neměly mluvit za všechny ženy)
- pokud cítíte, že Vás jako ženy se výrok pana Hunta nedotkl a nevidíte důvod, proč by měly zraněné ženy terorizovat všechny ostatní jen proto, že odmítají se svým problémem navštívit terapeuta
- aby ve vědě i mimo ni měli pravdiví muži a soucitné ženy stejné možnosti jako zbabělí muži a kruté ženy
- podpořit svobodu
- podpořit paní Huntovou, která se chová jako ženská žena (stojí při svém muži)
- podpořit pana Hunta za to, že dosud vždy bojoval za rovnost ve vědě nebo za to, že nyní přiznává, že jeho poznámka byla nemístná
- podpořit pana Hunta za to, že byl natolik mužem, že si dovolil aspoň na chvilku říct pravdu
- aby muži (a ženské ženy) nebyli lovnou zvěří feministek za to, že mají svůj názor
- aby ženské ženy se necítily špatně jen proto, že mají jiný názor, než mužské ženy
Ženy mají větší váhu
V této petici si budu vážit každého hlasu. Ale my muži můžeme být snadno napadeni za to, že bojujeme za jiného muže nebo že jsme dokonce sexisti, když podporujeme jiného sexistu (byť to sexista není).
Proto apeluji zejména na ženy: Pokud cítíte, že mám aspoň v jednom bodě pravdu, podpořte tyhle dva úžasné lidi. Já vím, že ženské ženy nemají potřebu bojovat a přijímají svět, jaký je. A moc si vážím, že právě Vy jste taková. Ale někdy je potřeba, abyste si zjednaly pořádek. Protože když je skupina 10 feministek a 1000 ženských žen, přirozené je slyšet 9 feministek a snad 1 ženskou ženu. Prosím udělejte si pořádek Vy, protože když ho začneme dělat my muži, obviní nás ze sexismu. Vás nemohou, protože jste ženy. Ukažte těm zraněným ženám, že existují i ženy, které nepotřebují bojovat a jsou plné lásky, protože jinak ty zraněné ženy převálcují Vás i nás.
Znění petice
Prosím, aby nebyl pan Hunt odsouzen svou univerzitou ke ztrátě místa bez vyslechnutí jeho verze. Prosím, aby měl možnost se obhájit a aby pro vědeckou kariéru byly důležitější výsledky, než to, že omylem řekl pravdu nebo něco, co pro něj bylo pravdivým povzdechnutím.
Moc si přeju, aby ve vědě nebyli lidé trestáni za názor, který se někomu nelíbí. Přeji si vědu, ve které je zkoumána každá možnost, včetně toho, že možná je pravdou, že některé ženy se zamilovávají do mužů, někteří muži se zamilovávají do žen a některé ženy reagují na kritiku pláčem nebo útokem.
Přeji si vědu, která prozkoumá, zda je efektivnější věda, ve které muži a ženy pracují odděleně a pokud ano, tak kdy. Dokud to poctivě neprozkoumá, nebude nikoho trestat za názor, že by to možná fungovalo lépe. Nepřeju si vědu, která předem něco odmítne, aniž by to prozkoumala. Taková věda není vědou.
Chci, aby byl dán prostor tomu, kdo může nejlépe posoudit, zda je pan Hunt sexista nebo se jen neumí přesně vyjádřit – jeho ženě.
Přeji si, aby každý mohl vykonávat své povolání bez ohledu na svou rasu, přesvědčení, náboženství a míru jeho označení za sexismu.
Přeju si svět, ve kterém lidé mohou udělat chybu a nebudou za ni trestáni po zbytek svého života, obzlášť pokud si ji uvědomí a omluví se za ni. (Samozřejmě kromě trestně právní odpovědnosti).
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
