Jak končí zamilovanost
13.2.2020
Mám to štěstí, že vidím věci, které bych před 10, 20 nebo 30 lety považoval za úplný nesmysl. Šel jsem krok za krokem a každou věc jsem si mohl ověřit.
Díky tomu mám mimo jiné úžasný vztah.
Když jsme jeli z Prahy, najednou si moje žena vzpomněla na moji bývalou. Mám velké štěstí (které je dané velikou prací), že mohu být vůči mé ženě otevřený a nemusím před ní nic skrývat. Nebylo tam nic divného, kromě toho že si na ni vzpomněla. Bylo to už poněkolikáté a tentokrát o ni měla strach. (Pokud vám to přijde divné, tak Vám rozumím. A to si ještě představte, že k ní smím cítit lásku a že moje žena to ví. Když bych se na bývalou zlobil, určitá moje část by nebyla schopná lásky. A tahle část mě by pak nebyla schopná ani lásky k mé ženě. A pak by se divila a zlobila se na mě, proč jí nemiluju dost).
Já jsem nic necítil, ale protože k pocitům své ženy mám úctu, tak jsem své bývalé zavolal. Ujistil jsem se, že jí nic nehrozí a že není žádný důvod se o ni bát.
Ale druhý den se na mě moje žena zlobila a uvědomovala si, že k tomu není žádný důvod. Navíc jí celý den nebylo dobře. Dodatečně nám došlo, že už 2 dny předtím se na mě zlobila. Paradoxní na tom bylo to, že se na mě zlobila, že jsme vyjeli pozdě, ona i já jsme však věděli, že jsme vyjeli naopak dřív. To nám však nedošlo, že tehdy to začalo.
Když se na mě moje žena zlobí a přitom si sama uvědomuje, že k tomu nemá žádnou příčinu, někde příčina být musí. A hlavně když jí je špatně, tak máme perfektní způsob
jak to ošetřit
Tak jsme postavili konstelaci a moje žena si stoupla do toho, co se děje.
A našli jsme, že se u ní usídlila část mé bývalé. To by nebyl problém, ale usídlila se u ní část mé bývalé, která chtěla být se mnou. To by také nebyl problém, kdyby to nebylo tak, že moje bývalá se mnou nechce být a navíc se právě přestěhovala k příteli.
Tak jsme se rozhodli na tom zapracovat. Tohle není informace, kterou by moje bývalá chtěla slyšet. Jenomže ono se to ne a ne hnout. Někdy konstelace může trvat celý večer, dokonce se jednou stalo, že s dotyčnou částí moje přítelkyně ještě druhý den komunikuje.
Tady však vůbec žádná změna. Takže když druhý den pořád mojí ženě bylo špatně, tak jsem vytočil číslo mé bývalé a řekl jsem jí, co se stalo. Kupodivu to vzala a reagovala na to pláčem, protože moje žena jí popsala, co jí teď 1 den trápí a to bylo přesně to, čím si nyní prochází. Uvědomovala si, že nemá přístup ke své části a tu část potřebuje k tomu, aby se uzdravila.
Ale to nestačilo. Mé ženě se neulevilo. Potřebovala, aby moje bývalá uznala svou lásku ke mně. To nechtěla, ale uznala aspoň to, že má v sobě část, která mě stále miluje. V tom okamžiku se mé ženě ulevilo. Ale dotyčná část se k ní stále nechtěla vrátit. Jednak mě stále miluje a druhak by se měla vrátit tam, kde není uznávaná a navíc tam, kde se na mě moje bývalá zlobí.
Tady jsem se ale musel bývalé zastat: Ona je celek, má právo se rozhodnout pro jiného a mě nechtít. To se ale nelíbilo zase té části, která doufala že se jí zastanu. Ale když jsme si to vyříkali, tak uznala, že ona je jen část a celek je má bývalá.
Trvalo to asi 3 hodiny, než byla ochotná se vrátit. Mé přítelkyni se udělalo dobře. A najednou zmizela náladovost a to, co jí provázelo celé dva dny. Přestala na mě být naštvaná, přestalo jí vadit, že jsem, jaký jsem.
Co se vlastně stalo
Moje bývalá se před 14 dny nastěhovala ke svému příteli. A její část se rozhodla nastěhovat k nám. No a protože já necítím tak moc jako moje žena, tak ona ji vycítila.
A část mé bývalé si vzala s sebou to, proč jsem to nakonec vzdal. Svou náladovost, potřebu ublížit našemu vztahu a svůj vztek na mě. Ale také svou lásku ke mně. Jenomže lásku ke mně má i moje žena, takže nakonec bylo vidět jen to, co moje žena nemá. A najednou to bylo vidět hodně: Moje žena není náladová a najednou ze dne na den byla. Moje žena na mě měla vztek asi 3x za celou dobu, co jsme spolu a to bylo vždy uprostřed konstelace. Když se moje žena necítí dobře, tak jí obejmu nebo mě poprosí o zalehnutí a do čtvrt hodiny je po problému. (Dalo by se říct, že moje žena zná prevenci toho, aby se nemusela cítit špatně, takže zatímco vůči jiným mužům byla vzteklá, vůči mě se nikdy nedostala tak daleko, že by musela být vzteklá).
Jenomže, co bych dělal, kdybych své bývalé nemohl zavolat. Já věřím tomu, že by to nějak šlo. Prostě tady byla velká výhoda, že spolu mluvíme.
Protože co nesmím udělat: Nesmím si část své bývalé nechat u sebe. I kdyby nedělala problémy mé ženě, nesmím si ji nechat u sebe. I kdyby to myslela sebelépe, na nějaké úrovni by mi dělala problémy. A hlavně: Škodilo by to mé bývalé. Ona by byla bez kousku sama sebe. (Ono upřímně: jestli jí nedá slovo a neuzná svou lásku ke mně, tak bude stále bez kousku sama sebe. Ale to už není něco, do čeho mám právo zasahovat).
Kdybych byl normální
Tak by právě nastal konec zamilovanosti. To je právě akorát – je dva roky, co se známe. Moje žena by se stala víc náladovou a podrážděnou. Já bych si s tím nevěděl rady, takže by mi nezbylo, než to přijmout jako nutné zlo. Nemáme spolu děti, takže až by to vygradovalo, tak bych já opustil ji nebo ona opustila mě. Příběh, který zná skoro každý z nás.
Na nějaké úrovni bych se nepostaral o blaho své ženy a ona by pak měla právo se na mě zlobit.
Můžeme svůj život změnit?
Můžeme. Ale není to snadné. Nejdřív musíme cítit. Ale to je přesně to, co většinou nechceme. Protože cítit znamená nejdřív cítit to špatné, to co nechceme cítit.
Můj kamarád lékař říká, že ti, co nic necítí jsou v pořádku a nic se jim neděje a pak najednou umřou, často v brzkém věku. Zatímco hypochondři mají pořád problémy a dožijou se 80, 90 let.
Já dodávám: No a pak jsou lidé, kteří si uzdraví, co cítí a nemusí trpět jako hypochondři a nemusí zbytečně brzo umřít jako ti, co nemají vůbec žádný problém.
Přesně tohle vám chci nabídnout. Musím se přiznat, že to není vůbec lehké. A pokud to chcete zvládnout sami, tak je to nesmírně těžké. Ale stojí to za to.
Jak to probíhá?
Na začátku je člověk „normální“. Věří tomu, co říkají vědci a co je napsáno v tomhle čĺánku je blbost. Klidně nevěřte, to je v pořádku. Jediné, co potřebujete: zvídavost a ptát se.
Já jsem měl tu kliku, že jsem byl nemocný a to mě donutilo přemýšlet. Začátky byly hodně těžké, protože jsem si vybral metodu, která měla úspěchy, ale pomalé. Ale postupem času jsem viděl, že je pravdivé přísloví: Když vědec řekne, že něco je možné, je to skoro vždy pravda. A když vědec řekne, že je něco nemožné, tak se obvykle mýlí.
Dnes už je vědecky ověřeno, že akupunktura funguje. Tak začnete aspoň s ní. Nějak začněte a ptejte se. A brzy zjistíte, že klasická medicína nedává všechny odpovědi. Že skoro všechny chronické nemoci umí klasická medicína nějak ovlivnit, ale neumí je vyléčit.
A když vy se budete ptát, tak dříve či později skončíte u konstelací. A zjistíte, že uzdravením vztahu s rodiči se vám uleví. A skoro určitě tam bude někdo, kdo má jednoho nebo oba rodiče mrtvé a ono to funguje stejně. A to je začátek cesty, na jejímž konci zjistíte, že co je v tomto článku napsané, je pravda.
A ono to jde ještě dál. Já jsem celý svůj život moc neholdoval sportu. Ale teď jsem se rozhodl, že chci začít cvičit. Ale potřebuji k tomu hodně silné vůle. Nebo si mohu uzdravit, co mi v tom brání. Dřív mi nedošlo, jak je moc tahle metoda účinná. Protože když jsem neměl dost silnou vůli ve 30 a v 40, proč bych ji měl mít v 50? A fígl je v tom, že mít silnou vůli nepotřebuji. Stačí když uzdravím, co mi brání a ono to půjde samo.
Jsem přesvědčen, že mnoho nemocí stáří je způsobeno něčím, co nás ovlivňuje a dá se to uzdravit. To jsem věděl už dřív, ale teď mi to skutečně došlo. A pro mě se staly konstelace něčím, co mohu používat každý den. A pro mě konstelace už nejsou něčím, co si mohu dovolit, jenom když budu mít dost peněz. Pro mě se staly součástí života, něčím, čím si mohu život zlepšit, usnadnit, něčím, co je po jídle a teple hned další na řadě.
Je tady něco, co skutečně dává smysl, co může skutečně spravit můj život, co může skutečně dát životu smysl. Ať už vás trápí cokoliv nebo vás trápí něco, co si ani neuvědomujete. Pojmenujte, co chcete a prociťte, co vám v tom brání. Když jste schopní si pomoct sami, tak poděkujte, protože to je velký dar. A pokud ne, přijďte ke mně a naučím vás, co s tím můžete udělat sami pod mým vedením. A po nějakém čase si budete schopni pomoct sami.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
