Zdravá rodina

Zdravá mužská, ženská a dětská energie

       Měl jsem to štěstí, že mi bylo dovoleno zažít mužský, ženský a dětský archetyp v té nejryzejší podobě. Chci se o to s Vámi podělit.
       “Shodou okolností“ jsem byl nejdříve v mužské energii. Zadání bylo, abychom mluvili nebo jinak sdíleli, co pro daný archetyp znamená láska.
       Jako mužský princip jsem skoro nepromluvil. Slova nepatří k žádnému archetypu. Ale obzvláště mužství se se slovy nepotkává. Mužství koná, činí, vede nebo třeba i odpočívá. Ale nemluví. Jen když je opravdu potřeba.
       Shodou okolností jsme byli tři muži. Přesto, že ženský princip představoval muž, viděl jsem její krásu. Byl jsem totálně zahleděn do jejích očí. Přestože objektivně je to muž a nijak krásný, jakmile se ponořil do ženskosti, viděl jsem ji jako tu nejkrásnější bytost. Měl jsem oči jen pro ni. Naplno jsem zažil to rčení, že krása je v očích toho, kdo se dívá.
       Neexistovalo nic, než ona a současně kdyby se přiblížilo jakékoliv nebezpečí, vzdálil bych se, abych ji a dítě ochránil. Ale přitom bych tam zůstal. Byl bych naplno přítomen, i kdybych se fyzicky vzdálil.
       Položil jsem si znovu otázku Co je to láska a odpovědí bylo vstát a rodinu vést a ukázat jí svět. Z hlediska mužského principu láska je láska, ale také vedení. Láskou je to, že vedu svou rodinu světem, že své rodině ukazuji svět a světu svou rodinu.
       Jak to je dál v čisté podobě bohužel nevím, protože lektor rozhodl, že při tomto cvičení se nesmí chodit, takže jsme se museli vrátit na židle.
       Naštěstí se láska rychle vrátila a já opět cítil, co předtím. Opět jsem vzal oba za ruce a vytvořili jsme rodinu. Avšak oči jsem měl jen pro svou ženu. Dítě tam nebylo. Ono tam bylo, věděl jsem o něm, ale nebylo tam. Muselo počkat. Nejdřív jsem já a moje žena.
       Dítě muselo počkat přesto, že se mu to nelíbilo. Když jsem se na něj pak podíval a řekl mu, že jsem s ním, i když se dívám na mámu, uklidnilo se. Zjistilo, že vlastně nemusí být viděno, že to skutečně nejdůležitější probíhá mezi tátou a mámou.
       Asi po 3 minutách jsme se na sebe se ženou vynadívali a začali věnovat pozornost dítěti. To doslova rostlo před našima očima díky naší lásce.

Dětská energie

       Pak jsem byl dítě. Hned jsem si sedl na zem. Jako dítě nemohu sedět v úrovni svých rodičů. Musím být pod nimi, abych je mohl vidět jako bohy. To je možná to nejdůležitější, co mohou rodiče dítěti dát. Nezatěžovat ho svými emocionálními problémy a nechat mu prožít, že táta a máma jsou bohové, kteří mohou cokoliv. Samozřejmě když tuhle moc zneužijí proti dítěti, bude to velké trauma. Ale když v dobré víře takové dítě vezme sociálka rodičům, možná ho ochrání, ale současně mu vezme něco extrémně cenné.
       Jako dítě jsem byl moc rád, že se táta dívá na mámu a ne na mě. Ale bohužel jsem zakašlal a tím přivolal jeho pozornost. Byl jsem za to rád (na „úrovni ega“), ale současně jsem z toho byl strašně nešťastný. Táta má být nejdřív s mámou a až se oni rozhodnou, až tehdy budu já.
       Tím, že jsem je (proti své vůli – zakšláním) donutil, aby zaměřili pozornost na mě, jsem získal moc, která mi ubližovala. Moc jsem toužil po tom, aby táta byl silný a vrátil se očima zpět ke své ženě. Ale nemohl jsem to říct. Protože kdyby to udělal proto, že jsem to řekl já, měl bych zase tu moc, která mi jako dítěti nepřísluší.
       Tady jsem bohužel nebyl úplně v té nejzdravější dětské energii, protože mě oba nutili vyrůst. Máma měla své problémy a nebyla schopná se tátovi plně dát. To opět vedlo k tomu, že jsem začal přerůstat i ji. Ji, protože měla problémy a potřebovala mě víc, než já ji. A tátu proto, že si s tím nedokázal poradit.
       Strašně moc jsem nechtěl, ale zvedalo mě to nad ně. Nakonec táta něco udělal a já mohl být zase malý.

Žena se slabým mužem

       Pak jsem byl žena. Ale můj muž tam nebyl. Byl plný bolesti a nedával mi to, co jsem potřebovala. Začala jsem padat do deprese.
       Takovýto muž mi může dát cokoliv, ale když mi nedá mužskost, nedal mi nic. Kdyby nebylo dítě, možná bych se utopila v depresích. Ale přítomnost dítěte mě donutila něco začít dělat. Můj muž byl totálně k nepoužití, takže jsem musela převzít mužskou i ženskou roli. Cítila jsem, jak se starám o chod domácnosti i o peníze. Jak vychovávám děti i „nosím mamuty“, aby bylo co jíst.
       Muži bylo špatně a dítěti nebylo dobře. Mě nebylo úplně špatně, ale bylo to tak jen proto, že jsem ztvrdla. Musela jsem opustit svou ženskost, abych se postarala o rodinu.

Nezranitelná ženská energie

       Najednou jsem si uvědomila, že mám na výběr. Mohl jsem se stát další zhrzenou ženou, co má slabocha. Nebo jsem mohla ctít svého muže i přesto, že je slabší, než slabý. Já se rozhodla pro to druhé. I nadále jsem dělala vše, ale jemně jsem do svého muže dloubala: „Já Tě potřebuju.“
       Dloubání nebylo nepřátelské. Byla to prosba o pomoc, o přítomnost. Nebylo v tom nic rozkazovačného ani nepřátelského. Ponořila jsem se do ženské energie a našla sílu to vše zvládnout, aniž bych musela ztvrdnout. Syn asi nedostával všechny materiální statky, ale měl (neztvrdlou) mámu. A pak jsem řekla, co změnilo celou situaci. Protože syn začal do táty dloubat taky.
       Ale já z hloubi duše cítila, že to mu nepřísluší. Takže jsem mu řekla, že on do táty dloubat nebude a že ať je táta jakýkoliv, já si ho vybrala a že ho ctím. Že já sice do něj dloubu, ale ne z neúcty, ale proto, že věřím, že to zvládne a že se vzchopí a proto do něj dloubu, abych mu pomohla se probudit.
       A i kdyby táta už nikdy nic neudělal, stejně je to ten nejlepší táta pro našeho syna. V tom okamžiku se syn proměnil. Už začínal frackovatět a najednou tam bylo zase malé bezstarostné nevinné šťastné dítě.
       Ale stalo se ještě víc: když jsem se plně dala svému muži i přesto, že je objektivně úplně k ničemu, tak subjektivně pro mě je stále můj nejlepší a nejúžasnější muž, on se najednou rozbrečel. Řekl, kolik bolesti má v sobě a pustil ji. A najednou tam pro nás byl. Najednou tam byl. A stal se tím nejúžasnějším mužem, přestože objektivně by se ještě jisté mnohé dalo zlepšit.
       Já jsem byla plná slz. Něco, co se po stovky, možná tisíce generací nikdy nestalo, se podařilo. Já si jako žena uvědomila, že mám svůj život plně ve svých rukou.
       Když něco nepůjde, jak by mělo, mohu jít do deprese. Mohu udělat z mého muže blbce a ze sebe střed světa. Mohu být máta nebo nebýt vůbec. Mohu ztvrdnout nebo zrohožkovatět nebo otupit nebo se stát chlapem s prsama.
       Nebo se propojím se svou ženskou energií do té hloubky, až se narazím na pramen nezranitelné ženské energie. A ta promění celou mou rodinu, aniž bych musela bojovat, aniž bych se musela snažit, aniž bych musela usilovat.
       A pak už to vše ostatní udělá můj muž. Já jen budu a budu udržovat teplo domova, bez kterého nebude žádný muž spokojený a žádné dítě vyživené. Nic víc se ode mě nechce. Je to současně práce na 24 hodin denně a současně si u ní mohu odpočívat, protože to je úpně jiný druh práce, než práce mužská.

Výsledek

       Tohle cvičení proměnilo nás všechny v našem malém kruhu. Naštěstí jsme nemluvili, takže jsme mohli jít do hloubky, kde nejsou slova. Bohužel nám bylo zakázáno z toho udělat konstelaci či něco podobného, takže jsme zůstali jen u dvourozměrného výsledku.
       Většina cvičení na mých kurzech mi buď přišla intuicí nebo jsem je převzal, ale upravil na základě vlastních prožitků. Máte štěstí. Kolem tohoto cvičení jsem udělal nový kurz „Muž a žena – štěstí v radosti“.
       Nemohu zaručit, že zažijete to stejné, co jsem prožil já a „má rodina“. To bylo ovlivněno tím, že jsme tam byli dva, kteří toho mají hodně za sebou a umí se dostat do velké hloubky. Ale jsem si jistý, že toto cvičení může proměnit Vaše životy.
       A protože jsem toho ještě pořád plný a nemohu se dočkat to znovu zažít i s Vámi, vypisuji tímto úplně nový kurz „Muž a žena – štěstí v radosti“ v nejbližším volném termínu.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky..