Jak se rozejít

Jak se rozejít

       V poslední době jsem potkal pár lidí, pro které je těžké opustit bývalého partnera. Buď s ním nadále žijí nebo sice už ne, ale stále na něj myslí. Co s tím?
       Nejjednodušším řešením je postavit si konstelaci. To obvykle stačí k tomu, aby k rozchodu mohlo dojít na všech úrovních. Ale už se mi jednou stalo, že bylo třeba ještě víc. V tomto článku popíšu všechny kroky, které musíte udělat, abyste vztah ukončili na všech úrovních.

1. Vděčnost

       Každý vztah, dokonce i ten, ve kterém nikdy nebylo nic hezkého, něco dobrého přinesl. A upřímně řečeno, skutečně jste někdy viděli, že by někdo byl ve vztahu, kde nebylo nic hezkého?
       Ale když se rozcházíme, myslíme spíš na to špatné. Problém je, že nenávist, vztek a naštvání paradoxně posilují vnitřní pouto. Takoví lidé sice udělají navenek vše dobře (rozvedou se, odstěhují se, přetrhají vazby), ale oč víc to vypadá navenek dobře, o to víc někde uvnitř vazba přetrvává.
       Nelze skutečně odejít a přitom být v negativních emocích. Řeknu to ještě jinak: negativní emoce jen zakrývají to, že daného člověka stále milujete. Ale zranění je velké, takže vnímáme jen zranění a ne lásku.
       Pokud

• máte problém navázat vztah,
• neumíte být plně ve vztahu,
• Vás ten druhý dost necítí nebo Vy jeho, že tam emočně jste,
• je ve Vašem vztahu něco špatně nebo
• pokud dokonce nemáte vztah,

pak je vysoce pravděpodobné, že jste neukončil/a minulé vztahy uvnitř v sobě. Největší problém je, že to necítíme, nevíme o tom a nikdo nás nenaučil si toho všímat. Proto si teď velmi pravděpodobně myslíte, že se pletu. Je to možné, ale vysoce nepravděpodobné. Váš současný vztah totiž přesně signalizuje, jak na tom se vztahy jste.
       Takže prvním krokem k ukončení vztahu je vděčnost: „Děkuji Ti za vše dobré, co jsme spolu prožili. To dobré bude dál žít v mém srdci.“ Pokud máte děti, tak je důležitý přídavek „a v našich dětech“.
       V konstelaci totéž uslyšíte i od svého partnera a i to Vám umožní jít dál.
       Pokud toho nejste schopen/a (což je přirozené), přečtěte si celý článek, později dostanete návod, jak to udělat, abyste to mohl/a udělat přirozeně. Pokud ani to nepomůže, postavte si konstelaci na to, co Vás trápí.

2. Přijetí viny a zodpovědnosti

       Když nepřijmete svůj díl viny a zodpovědnosti, je vysoce pravděpodobné, že Váš další vztah bude úplně stejný nebo si jen prohodíte role nebo dostanete pravý opak, ale v takové míře, že se Vám to nebude líbit.
       Proto říkáme „Přijímám svůj díl viny a zodpovědnosti a Tobě nechávám Tvůj.“
       Schválně mám velká písmena, s čím větší úctou to dokážete říct, tím lépe.
       Přijetí viny neznamená, že se mám obviňovat. Znamená to jen, že si uvědomuju své minulé chyby a i proto jsem připraven je změnit. Nemá smysl se obviňovat za minulost. Buď je to něco zcela závažného a pak je dobré to odčinit. Nebo je to „prkotina“ a pak (sebe)obviňováním to ještě zhorším.
       Je důležité si představit své děti a říct jim: „Vy za to nemůžete. Není to Vaše vina ani chyba. To, že jsme se rozešli a všechno, co se stalo, je vina jen nás dospělých. Vaše ne“.

3.Úcta

       Běžně se to v konstelacích nedělá. Ale ideální by bylo se i partnerovi uklonit a pak přijmout, že on se uklání mně. Vzájemná úklona je pak završením toho, že se rozcházíme s úctou, byť jsme si způsobili bolest.
       Toto se dělá snadněji těm, kteří už chápou, že druzí lidé jsou zrcadly, díky kterým si můžeme uzdravit to, co nás bolí, aniž bychom to cítili.

4. Děti.

       Pokud máte děti nebo společné domácí mazlíčky, měli byste jim říct: „Já se s Tvým tátou/Tvou mámou rozcházím. Nešlo nám to dohromady. Ale i tak je to ten nejlepší táta/ta nejlepší máma pro Tebe. I když už nebudeme spolu jako partneři, navždy zůstaneme oba Tví rodiče. Je v pořádku, že budeš milovat svého druhého rodiče, i když jsme se rozešli.“
       Asi ani nemusím zdůrazňovat, že v okamžiku rozchodu uděláte pro své děti nejvíc, když se budete chovat dospěle, ale hlavně když jim necháte oba rodiče.
       Rodič, který chce dětem vzít druhého rodiče, by měl podstoupit nedobrovolnou odvykačku od nenávisti, kdyby zákony skutečně dbaly těch nejpodstatnějších práv dítěte.

5. Bonus

       V ideálním případě by se měla máma nakonec bez jakéhokoliv závazku plně odevzdat tátovi a on by jí měl být aspoň na pár minut oporou. Je jasné, že tohle je z říše snů, kdyby to uměli, už by se nemuseli rozvádět. Nicméně když se k tomuto ideálu aspoň maličko přiblížíte, tím lépe. Samozřejmě ne tehdy, pokud by se jeden z rodičů toho druhého obával.
       Pokud si muž neuměl ženu vzít a žena se neuměla muži odevzdat, dejte to svému budoucímu partnerovi. Pro děti nemůžete udělat nic většího, než když budete oba šťastní a oni uvidí, že rozchodem nic nekončí. V takovém případě je skutečně možné, aby na tom děti vydělali, místo dvou milujících šťastných rodičů pak mohou mít čtyři.
       Štěstí přináší ještě jeden bonus. Když jsem šťastný, už se nemusím mstít.

6. Pravda

       Ty všechny body předtím obvykle nejsou reálné, dokud si od plic nezanadávám. Ideální je toto dělat sám někde v přírodě nebo na kurzu. Představte si, že Váš bývalý partner je před Vámi a řekněte mu vše, co se Vám nelíbilo, vše čím Vám ublížil, vše co Vás zlobilo, vše, proč se na něj zlobíte. Když to bude trvat několik hodin, nevadí.
       Dokonce si můžete představit, jak mu dáte do zubů. V reálu to nedělejte, ale v představě je to dobré.
       Hodně lidí se bojí tento krok udělat, aby na sebe nepřivolali karmu nebo prostě proto, že se to nedělá.
       Vysvětlím Vám, jak to je: Buď ten vztek budete držet v sobě a zůstane s Vámi po celý zbytek života. Časem ho přestanete cítit a on se transformuje v nejhorším případě do nemoci. Nebo ho vyjádříte a on může odejít. Čím asi tomu druhému ublížíte víc? A čím sobě?
       Když pak úplně nakonec vyjádříte to krásné (tedy body 1-5), budete mít jistotu, že jste v sobě nenechali nic ošklivého a že končíte s tím hezkým.

7. Lekce

       Tohle je možná ten nejdůležitější bod. Co jste se s daným partnerem měli naučit? A naučili jste se to? Pokud ne, stane se Vám to znovu.
       Přesně to, čím Vás Váš partner nejvíc vytáčí, je jeho největší dar pro Vás.
       Např. Váš partner na Vás nemá čas. Podívejte se dovnitř: Kdo na Vás neměl čas? Nejspíš najdete vnitřní dítě, které pláče, protože je samo. Možná je v nemocnici. Možná jsou všichni v práci. Možná mu umřel jeden z rodičů. Možná se mu stalo něco jiného. Najděte to, přiviňte si své vnitřní dítě k sobě, proplakejte jeho bolest a uleví se Vám.
       Možná Vás štve jeho nepořádek. Ukloňte se nepořádku a možná se Vám uleví. Když ne, přijďte na konstelaci, aby Váš život mohl být ne jen pořádek versus nepořádek, ale aby Vám bylo dobře v jakékoliv míře (ne)pořádku. Pak si přestanete do svého života přitahovat bordeláře/aseptické puntičkáře.
       Když se na něj zlobíte, že Vás uhodil, asi máte problém s přijetím násilí. Samozřejmě na to můžete jít přes policii, ale to nemusí úplně pomoct. Pokud máte už druhého násilníka, je třeba přijmout násilí. Přestat si hrát na dokonalou nenásilnou bytost a přijmout, že i já jsem násilník. Když ne jinak, tak jen tím, že každý den zabíjím miliony bakterií a virů, protože jinak by zabily ony mě.
        Když přijmu násilí, přestanu ho k sobě přitahovat a až pak jsem schopen se efektivně násilí ubránit. Pokud k sobě přitahujete násilí, jste násilník nebo odmítáte připustit byť i jen zdravou míru násilí. Jakmile si to vyřešíte, přestanete si násilníky k sobě přitahovat.
       Druhá možnost je, že ten druhý je násilný, protože já jsem se mu nikdy nedala. Když si to vyřešíte a buď naplno odejdete nebo naplno do vztahu přijdete, násilí pomine.
       Ať už máte s tím druhým jakýkoliv problém, on je jen Vaším zrcadlem. Zrcadlo ukazuje, jaký/á jste nebo opak toho jaký/á jste. Někdy je to ještě o trochu složitější, ale prostě, co nemáte rád na druhém, s tím máte problém. A když mám s něčím problém, je třeba si to vyřešit uvnitř v sobě. Vnější činy pomáhají jen někdy a často pomohou jen k tomu, abyste měl/a větší problém za pár let.
       Naopak vyřešením problému uvnitř se to změní i venku, aniž byste musel/a něco venku dělat.

8. Přijetí pocitů

       Při rozchodu obvykle chceme vyhrát. Ale když to tak uděláme, ztratíme. Abychom se mohli rozejít a úplně se od toho oprostit, je třeba přijmout a procítit plně všechny své pocity.
       Většina lidí při rozchodu zatvrdne. Jednak protože se bojí toho druhého, hlavně ale proto, že nechtějí ukázat slabost. Možná skutečně máte partnera, který slabostí opovrhuje nebo dokonce by Vám ublížil, pokud byste mu ji ukázal/a. V tom případě to nedělejte před ním.
       Ale většinu lidí Vaše zranitelnost obměkčí. A možná že tím, že ukážete svou bolest, obnovíte Váš vztah. Ale prosím: zranitelnost není: „Ty sviňáku, tys mi ublížil.“
        Zranitelnost je to, že vědomě jdu do bolesti a bez obviňování jen ukážu, co mě bolí.
       Naše společnost je založená na tom, že tohle neděláme. Ale i díky tomu muži umírají o několik let dříve, protože vše drží v sobě víc, než ženy. Tím neříkám, že muž má být věčný uplakánek. Ono to funguje naopak: Když pustíte své pocity, na počátku jste hodně zranitelný. Ale když propláčete všechny své bolesti, stanete se nezranitelným. To, co si v sobě uzdravíte, to stejné už nikdy nebude bolet.
       Naopak když to zakrýváte a utíkáte před tím, znovu Vás někdo „kopne“ do stejného bolavého místa a znovu to bude bolet a znovu budete muset vynaložit sílu na to, abyste předstírali, že to nebolí.
       Pokud pláčete několik dní a nedošlo k uvolnění, přestaňte a přijďte na kurz. Pláčete sice správně, ale „na nesprávném hrobě“ a tento pláč je nekonečný. Je třeba najít, kdo skutečně ve Vás pláče, koho to skutečně zranilo a o to se postarat.
       Pokud necítíte lásku k bývalému partnerovi, zkuste párkrát i přesto říct: „Chybíš mi“. Je možné, že díky tomu procítíte to, co je skryto uvnitř. Pokud ne, buď máte strach si to připustit nebo už k němu skutečně nic necítíte. Ale jak je proboha možné, že jste k němu stále vázán/a? Není to divné?

9. Plné přijetí ztráty

       Když plně přijmete svou ztrátu a to, že bývalého partnera stále milujete a litujete rozchodu, stane se najednou zvláštní věc: Uleví se Vám a přestanete se na svého bývalého partnera zlobit, nenávidět ho a chtít mu ublížit.
       Ve skutečnosti se totiž nezlobíte na svého partnera. On jen spustil něco, co je ve Vás už od dětství. Když to pochopíte, pocítíte k němu lásku za to, že Vám svým blbým chováním umožnil si to uzdravit.
       A to je trochu jiná láska. Můžete se s ní ke svému bývalému partnerovi vrátit a žít podstatně lepší vztah, ale nemusíte. Můžete ho milovat, aniž byste s ním chtěl/a být. Je to slovy nesdělitelné. Až to zažijete, budete vědět.

10. Přijetí negativních pocitů

       Abych nezapomněl: je přirozené chtít se pomstít tomu, kdo nám ublížil. Nesnažte se být lepší člověk, než jste. Prostě se přiznejte (jen sobě, druhému to neříkejte, aby to nepoužil proti Vám), ke všemu negativnímu, co cítíte. Když to uděláte, uleví se Vám a poměrně rychle to zmizí. A zůstane jen láska. Když ne, přijďte na kurz nebo mi zavolejte.
       Když to neuděláte, budete muset předstírat celý život. Takoví lidé jsou tvrdší, nedokáží se plně radovat ze života a hlavně – mají větší riziko závažných nemocí.
       Rakovina, infarkt a v podstatě všechny nemoci se objevují v okamžiku, kdy se snažíte předstírat, že jste lepší, než jste. Samozřejmě se postarejte o to, aby to nikomu neublížilo, nejlépe je to vyřvat v lese nebo na kurzu. A pak zjistíte, že tam nic negativního nezůstalo. Samozřejmě když nevíte, jak na to, je lepší se to naučit, což je možné skoro na všech mých kurzech.

11. Činy

       Samozřejmě je nutné ukončit vztah i formálně, odstěhovat se, ukončit to, v čem jsem na druhém závislý/á. Na druhou stranu můžete spolu zůstat přáteli. Ale to jde, jen když se rozejdeme jako přátelé, tedy dřív, než si ublížíme. Nebo až pochopíme, že ten druhý byl jen zrcadlo a když jsme mu vděční, že jsme uzdravili své vnitřní děti, které se ozvaly s jeho pomocí, abychom si jich všimli.
       Nesnažte se ale o přátelství, dokud to tak necítíte. Opět platí: Nesnažte se být lepší, než jste. A respektujte i svůj strach.

12.Závislost

       Ta žena, které konstelace nepomohla, byla závislá na svých rodičích. Nejlepší bylo, že ona si to moc neuvědomovala.
       Takže pokud se nedokážete rozejít i když chcete, je dost pravděpodobné, že jste závislý/á. A opět – není problém závislost na partnerovi. Je nutné připustit, že něco nutného potřebuji od rodičů. Nebo že jsem na nich závislý/á. Nebo že jsem závislý/á na své nezávislosti a to je pak trochu náročnější práce a překračuje rámec tohoto článku. Navštivte někoho, kdo s tím umí pracovat, kdo Vás nebude za Vaši závislost odsuzovat a kdo ví, že existuje nezdravá závislost i nezdravá nezávislost.

Co dalšího

       Mám pocit, že jsem vyčerpal vše, co je potřeba udělat. Pokud víte o další příčině, proč se člověk nedokáže odpoutat od bývalého partnera, napište mi. Doplním to do článku spolu s řešením.
       Zejména mě zajímají lidé, kteří si tím prošli a kterým pomohlo k ukončení vztahu ještě něco jiného.

Další vztah

       Obecně se doporučuje nezačínat další vztah, dokud neukončím ten předchozí. Ale už jsem zažil i člověka, který aby neudělal tuto chybu, tak udělal dvojitou: Nechtěl začít vztah, protože se to nemá, když jsem ještě neukončil předchozí. Zastavil sám sebe a znemožnil si žít. Protože někdy prostě další vztah pomůže.
       Nepomůže tehdy, když hned po rozchodu navážete další vztah, abyste nebyl/a sám/a. Ale když už roky teskníte po bývalém a odmítáte cítit lásku, protože „přece nejdřív musím ukončit předchozí vztah“, děláte dvojitou chybu.
       Na druhou stranu když teskníte po bývalém a nic k jiným necítíte, dvojitou chybu neděláte. A byla by trojitá chyba jen na základě tohoto článku s někým začít chodit, když to tak necítíte, jen proto, „že se to má“.
       V takovém případě určitě přijďte na kurz nebo na konstelace, abyste svůj bludný kruh přerušil/a. Tedy pokud ho chcete přerušit.
       Máte totiž plné právo protruchlit zbytek svého života. Ale pokud máte děti, skutečně jim to chcete udělat? Nebylo by lepší si to uzdravit a být spokojený/á?

Nepřesekávejte

       Někteří ezoterici používají magické obřady, třeba si představují, jak se od bývalého odsekávají. Jak násilně přerušují vše, co je spojuje. To můžete udělat v případě kritické nouze. Ale obecně to silně nedoporučuji. Když takto odsekáte víc vztahů, začnete mít problém s navazováním nových vztahů. Nemluvě o tom, že takovéto rituály obvykle dělají lidé v představě, že zlo je u druhého. Tím ale posilují svou paranoiu (tím nemyslím klinický příznak, ale když opakovaně budete hledat vinu jen vně sebe, může se stát i to). Navíc mnoho lidí se magie obává a podle mě oprávněně. Magie je jako výbušnina. Když nevíte, kde mají dveře kliku, je snadné je odbouchnout. Ale daleko jednodušší je chvíli hledat, najít kliku a pak ty dveře otevřít.
        Když se od druhého odseknete, ztratíte možnost se poučit a jste odsouzeni k trvalému boji. Pokud skutečně věříte na zlo, myslíte, že je tak slabé, že se nechá něčím tak malým odstranit? Tím poutem proudí to špatné, ale jeho odseknutím ztratíte možnost z toho udělat to dobré. Byť třeba jen to, že ztratíte schopnost naučit se, jak takovéto vztahy nenavazovat.
       Když uděláte takový rituál a nezměníte to u sebe, je to stejné, jako kdybyste nechal/a otevřené dveře svého domu a tam se nastěhoval nezvaný squatter. Když ho vystěhujete, dům necháte prázdný a dveře otevřené, přijde jiný. Bohužel často horší.
       Říká se tomu potlačení problému. Lidé jsou naučení nevidět souvislosti, takže neví, že když žena odsekne několik partnerů a ztratí při tom kus své ženskosti (nemůžete odseknout negativní pocity bez odseknutí schopnosti milovat), nemůže se pak za pár (desítek) let divit, když dostane rakovinu ženských orgánů a nikdo neví proč.
       Samozřejmě pokud Vás partner ohrožuje na životě, přerušte veškeré kontakty. Ale i tak nedělejte odseknutí. Raději si pořešte všechny předchozí body, aby o Vás ztratil zájem a hlavně abyste přestal/a přitahovat násilníky. Odseknutím jen nutíte Vesmír, aby Vám do života přivedl horšího násilníka, protože když malá lekce nestačí, dostaneme větší.

Jak to udělat

       Nejlepší variantou by bylo to celé udělat ve dvojici. Ale pokud byste tohle celé uměli a byli toho schopni, asi už nic nepotřebujete.
       Druhou nejlepší variantou je, abyste oba přišli na konstelaci nebo na kurz, kde Váš vztah ukončíte. Dobrý zpráva je, že to skoro stejně dobře funguje, i když na kurz přijde jen 1 partner. Ten si to totiž může vyřešit i bez toho druhého.
       Někdy ale máme pocit, že to tomu druhému musíme říct. V tom je krása konstelací, že to můžete partnerovi říct, i když tam není. Prostě ho zastupuje někdo jiný. Dokud to nezažijete, neuvěříte, jak to krásně funguje.
       Když nemáte peníze na kurz, můžete vše potřebné udělat i sám/a s pomocí tohoto článku. Jen počítejte s tím, že s pomocí odborníka bude skoro určitě výsledek lepší a s absolutní jistotou rychlejší.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.