Publikováno: 19.7.2023
“Vy si myslíte, že člověk umře na rakovinu, ale já si myslím, že umře na to, že nenávidí život“
Tady se musím připojit k ministrovi zdravotnictví Vlastimilu Válkovi, který s hercovým výrokem nesouhlasí. Protože on ve své praxi vidí pacienty, kteří uvěřili ezoterikům a přichází k němu až, když je pozdě.
Ale na druhou stranu rozumím i panu Duškovi a pokud dočtete do konce, tento výkřik Jaroslava Duška Vám může zachránit život, i když z něho chybí druhá půlka a hlavně pan Dušek nemá v tomto pravdu.
Protože by tento jeho výrok mohli lidé pochopit, jako důvod k výčitce a obviňování se, což jsem si téměř jistý, že pan Dušek nemyslel. Ale k přebírání domnělé viny jsou lidé s rakovinou náchylní a tak se jim to musí zdůrazňovat.
Také mí příbuzní zemřeli na rakovinu
Babička v požehnaném věku, ale i přesto žít chtěla.
A sestra naopak ve věku 48 let. A strašlivě chtěla žít. Měla velice agresivní druh rakoviny a i když podstoupila veškerou klasickou léčbu, tak měla podle předpokladů lékařů maximálně půl roku života. A já spolu s dalšími „ezoteriky“ jsem ji tady udržel více než 2 roky. Ačkoliv tehdy jsem ještě nic nevěděl o tom, proč se jí to děje a co je skutečnou příčinou, tak i to málo, co jsem pro ni mohl udělat, jí prodloužilo život a i lepší život.
Jen jsem viděl, že moje sestra chce strašlivě žít, ale nedělá věci, které by jí tehdy pravděpodobně pomohly. Tehdy jsem nerozuměl tomu, jak je to možné.
A kdybych nechtěl prožívat bolest z toho, že i přesto odešla, tak bych taky mohl říct, že nechtěla žít. Protože v tom má zase pravdu Jaroslav Dušek, až podle toho se pozná, jestli chce pacient žít nebo vlastně ne, i když strašně ano.
Máme v sobě „části“, které chtějí každá něco jiného
Jednoduchý test pro vás: Znáte situaci, kdy něco chcete a současně nechcete? Třeba ráno se vám nechce vstávat, ale víte, že musíte? Nebo chodíte do práce, ale současně byste měli rádi lepší?
Nebo chcete zhubnout a přitom Vás honí mlsná? Chcete žít déle, ale přitom se Vám nechce jít na procházku?
Pokud znáte tyto protichůdné pocity, tak už víte, že v sobě máte části, které bojují o dominanci, ale protože nevíme, co s tím, tak jsme těmito částmi smýkáni životem zleva doprava a zprava doleva a divíme se, proč nemůžeme dosáhnout svých cílů. Rozhodně ne tak snadno, jako lidé, kteří v dané oblasti jsou sjednocení a jdou si za svým cílem a dosáhnou ho díky tomu daleko snadněji.
Takže sestra strašlivě chtěla žít
a současně něco bylo v ní, co nechtělo. Ale to jsem ještě tehdy nevěděl. A také jsem jí to neuměl říct, aby se chtěla na tenhle základní problém podívat. Protože už tehdy jsem věděl, že části v sobě máme. Ale chybělo mi poznání, že ne každá část ve mně je součástí mně.
Některé části jsou od našich rodičů a dalších předků
Toto je dnes už jako princip potvrzeno vědou. https://mujlife.cz/vedci-dokazali-ze-rodova-pamet-existuje/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu&fbclid=IwAR0GOGnseG6t6LoUw_XlAfCbrpFY59fGBnuIgpMSzbmjdIxFA37Xx0edfWs#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
Ale moje mrtvička mi pomohla uvidět
že jsou tady ještě další části, které pravděpodobně vědecky nepůjde potvrdit, dokud se nezmění paradigma vědy a možná se bude muset změnit víckrát, aby se našla cesta, která pomůže uvidět, že to, co se děje, je hodno výzkumu.
Chovají se úplně stejně jako ty části od rodičů a jejich uzdravení je důvodem, proč Hlubinné konstelace fungují.
A my je buď ignorujeme jako nevědecké a pak jsme závislí jen na klasické medicíně nebo přijmeme jejich možnost a pak máme NAVÍC ke klasické medicíně ještě další šanci, jak si pomoci.
Pojmenoval jsem je parazité
Nemají živé fyzické tělo (na rozdíl od parazitů mikroskopických). Ale pokud je někde v mozku obsaženo Já, tak asi podobně bude mít fyzickou podobu i parazit. Ale k tomu ještě vede dlouhá cesta (pokud tedy vůbec já můžeme v mozku najít - to se ukáže, až věda pokročí). Takže zatím jsme v pozici lidí, kteří na horečku užívají vrbovou kůru a vůbec neví (to se dozví až v r.1896), že v sobě obsahuje kyselinu acetylsalicylovou. A že později z toho vznikne lék Aspirin.
Podstatné je, že tato část není ani já, ani mé vnitřní dítě, ani žádná jiná část mě.
A chová se jako typický parazit, např. jako Parazitická vosička Muscidifurax raptorellus : Samičky dravé vosičky aktivně vyhledávají kukly much a kladou do nich svá vajíčka, čímž je zahubí.
Naštěstí naši paraziti nám dávají většinou desítky let života, než nás zahubí
I když kdoví, třeba tohle je odpověď na otázku, proč i malé děti umírají na rakovinu. A mění naše chování podobně jako https://www.idnes.cz/technet/veda/parazit-toxoplazmoza-meni-tvar-vaseho-obliceje.A140319_142803_veda_kuz
Takže žijeme život našeho parazita a vůbec o tom nevíme.
Co je podstatné
Já nevím, jestli bych pomohl danému člověku. Proto musím trvat na tom, že by daný člověk musel podstoupit veškerou léčbu klasickou medicínu a až jako přídavek bych mu byl schopen nabídnout svou pomoc.
Protože zatím neznám „alternativce“, který by měl aspoň podobnou účinnost své léčby, jako má klasická medicína. Občas se to o někom říká, ale kdyby to byla pravda, asi by se tím chlubil.
Zatímco já mám opačné zkušenosti
I ke mně přišel jeden pán umřít. Protože v době, kdy mu bylo pomoci, odmítl klasickou medicínu, aby mohl chodit k léčitelovi. A ten mu nepomohl a zakázal klasickou léčbu, tak v době, kdy už mu nebylo pomoci, vyhledal mě a já jsem mu už nemohl pomoci, jen jsem mu řekl, aby aspoň zkusil klasickou medicínu a zkusil jsem něco udělat i já, ale bohužel jsem tehdy věděl ještě méně než v době umírání své sestry, takže to nebylo nic platné.
Dnes bych začal uzdravením toho, co v tom daném člověku nechce žít
Takže bych postupoval přesně podle návodu pana Duška. Ale hodně a silně bych zdůraznil, že to něco je velmi pravděpodobně parazit a není to daný klient. Protože mým cílem je pomoci pacientovi, ne mu uškodit tím, že bych mu říkal, že nechce žít a přitom bych mu nedal šanci si to uzdravit.
A komu nemohu pomoct
Pomoct mohu jen tomu, kdo chce vidět pravdu i za tu cenu, že bude bolet. Ale pravda bolí jen chvíli (většinou minuty), zatímco když ji odmítám vidět, bolí mě to pořád, ale podvědomě. TO, že bolí ale nevíme, protože „dráha bolesti je utlumená“ (hodně a hodně zjednodušeně řečeno) a místo bolesti vidíme, že daný člověk se něčemu úzkostlivě vyhýbá. Ale když to člověk viděl už stokrát, tak umí vidět to, co daný člověk ani jeho okolí na něm nevidí.
Podstatné je to, že když si to člověk uzdraví, velmi se mu uleví a až potom zjistí, jak moc ho to „bolelo“.
A když má daný člověk rakovinu a pomůže mu klasická medicína, tak ta (podvědomá, tedy vědomě necítěná) bolest může trvat třeba desítky let. Ale kdyby mu klasická medicína nepomohla, tak ta necítěná bolest se změní ve smrt a kdyby byla jen 1% šance, že mi samotná klasická medicína nepomůže, tak stojí za to si podvědomou bolest zvědomit, uzdravit jí a pak jít postupně krok za krokem k tomu, aby nakonec nebyl žádný parazit, takže by se rakovina uzdravila podstatně hlouběji, než jí může uzdravit klasická medicína. (Ale protože daný člověk nemá čas na hluboké vyléčení, tak je vítaná jakákoliv léčba, která mu pomůže žít déle nebo dokonce ho trvale vyléčí).
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
