Destrukce

Destrukce

9.12.2013

       Vždy jsem byl člověk, který nechápal násilí a destrukci. Proč se lidé nedomluví? Proč něco ničit, když to nikomu nepomůže a jen ublíží?
       Jak už to bývá, odříkaného největší krajíc, takže jsem byl v dětství obětí šikany a párkrát dostal po hubě i v dospělosti.
       Protože jsem začal měnit svůj život, nakonec jsem se dostal i k tomuto fenoménu. A objevil jsem, že někdy může být bití léčivé. (Velikonoce neslouží ke zbití žen, ale k jejich omlazení, jen slaboši ženy mlátí). Dokonce jsem objevil, jak fyzicky zkrotit ženu. Abych ukázal, že to je fyzická síla, která neškodí, ale pomáhá, jmenuje se to Léčivé bití a Láskyplné zkrocení ženy.
       Pokud nesouhlasíte, čtěte dál, protože teď teprve přijde to zajímavé zejména pro vás. Já jsem před 5 lety absolutně nesouhlasil s tím, že bití může být léčivé (dokud nepoznáte, nepochopíte) a před 10 lety bych se naplno ohrazoval proti tomu, aby žena byla krocena (samozřejmě s výjimkou Shakespearova dramatu, ale to je něco jiného). Takže Vám rozumím. Tam, kde jste teď, jsem už byl. Naštěstí jsem dostal dost po hubě, abych začal hledat, jak to je doopravdy.

Skutečná destrukce

       Stejně jsem do včerejška nechápal destrukci. Sice už vím, že nic na světě není jen tak a nic není špatné, ale chybělo mi pochopení.
       Už delší dobu si řeším jeden problém a nešlo to. Žádná metoda, nic nepomohlo. Mám už zkušenost, že když se něco takového objeví, je zbytečné tlačit na pilu. Na jaře z jabloně jablka nevydyndáte, ať se snažíte jakkoliv.
       A dnes v noci se to konečně stalo. Já poznal (sebe)destrukci v plné síle. (Byl to vnitřní prožitek, nikomu jsem neublížil, dokonce kdyby se na mě někdo díval zvenku, asi by ani nic nepoznal. Když se to naučíte, můžete i nejvíce nebezpečné věci uzdravit bezpečně a bez rizika). Předtím jsem byl v její moci, teď jsem ji procítil a minimálně trochu z její moci vyskočil.
       Objevil jsem novou metodu, díky které si budou moci lidé pomoct sami s běžnými problémy. A samozřejmě to testuji na sobě. A dnes v noci jsem se konečně dostal tam, kam mě to ještě nikdy nepustilo.
       Ten zážitek se nedá popsat. To nejdůležitější je vnitřní pochopení, že destrukce je v pořádku. Není to nic špatného. Nůž také není špatný, ale můžete jím hodně ublížit. Nůž může sloužit i škodit. Není chyba nože, že ho používá někdo způsobem, který škodí, ale chyba toho, kdo to dělá. Stejně je to s destrukcí. Destukce je k dispozici. Když to umíme, destrukce nám bude sloužit. Když ne, zničí nás. I proto je dobré destrukci neodmítat, ale raději se s ní naučit zacházet.
       S kým Vám bude líp? S člověkem, který má v ruce nůž, ví to a drží ho tak, aby Vám nemohl ublížit? Nebo s člověkem, který má v ruce nůž a hádá se s Vámi, že žádný nůž nemá a nikdo ho nenaučil, jak ho držet?
       Pro mě je ještě důležitější, že se mi ulevilo. Mohu víc zhluboka dýchat. Tělo samo dýchá víc, předtím jsem jel na volnoběh. Vlastně by se dalo říct, že jsem ani plně nežil. Vždy když něco přijmeme, uleví se nám. Vždy když s něčím přestaneme bojovat, uleví se nám.
       Jediné podstatné je, že destrukce je větší, než kdokoliv z nás a není proti ní obrany, než ji přijmout a neodmítat ji. Když ji budeme odmítat, ona nás zničí. Když ji přijmeme, navenek se nic nestane kromě toho, že zesílíme. Najednou budeme vyzařovat jinou energii a násilník nás už nenapadne.
       Představte si, že destrukce je rozjetá lokomotiva. Když si před ní stoupnete a pokusíte se ji zabrzdit, přejede Vás. Když budete stát na kolejích a tvářit se, že lokomotivy neexistují, přejede Vás taky. Existuje jediné řešení: Nastoupit a začít ji řídit. Lokomotiva je větší, fyzicky ji nepřeperete. Ale když ji řídíte, stačí zmáčknout jedno tlačítko a ona se zastaví. A až budete chtít jet, tak ji zase nemusíte tlačit, ale něco zmáčknete a ona se rozjede.
       Jestli věříte na domluvu a komunikaci, je to úžasné. Ale v kontaktu s někým, kdo žije destrukci (je jejím nástrojem) to nic neznamená.
       S destrukcí nemůžete komunikovat, domlouvat se, dělat kompromisy. A nemůžete s ní ani bojovat jazykem. Abyste zastavili člověka v destrukci, musíte mít destrukci na své straně. Když ji odmítáte, převálcuje Vás. Když ji máte jako svého bodyguarda, ten druhý se lekne a rozjasní se mu v hlavě.
       Když jste otrokem destrukce, ona se bude pobaveně dívat, jak se ti dva magoři perou.

Chybí nám přijetí destrukce

       Cože? Nám? Naší civilizaci, která je nejvíc nepřirozeně destruktivní síla na Zemi?
       Ano. My destrukci odmítáme a pak ji žijeme nevědomě. Čím víc G. Bush bojoval s terorismem, tím víc ho nevědomě posiloval. Čím víc odmítáme destrukci, tím víc ji posilujeme.
       Proč je naše civilizace konfrontována s sebevraženými útoky bojovníků za islám? Je to jednoduché. My destrukci odmítáme a pak ji děláme nevědomě. Oni destrukci dělají vědomě a budou to dělat tak dlouho, dokud nepochopíme (nebo dokud nás nezničí). Čím víc něco odmítáme, tím víc nám do toho Vesmír strká nos, abychom pochopili. Až naše společnost destrukci přijme, sebevražedné útoky přestanou.
       Obětí šikany je vždy ten, kdo vypadá slabě. (a kdo odmítá násilí nebo ho odsuzuje). Samozřejmě násilníci se bijí i mezi sebou. Ale to je něco jiného. To je vymezování teritoria, boj o moc nebo o něco jiného pro oba důležitého. Oba si to na nějaké úrovni „užívají“. Všimněte si, že ten, kdo prohraje v takovém boji, neříká, že by se to mělo zakázat, ale hledá způsob, jak být silnější, aby příště vyhrál.
       To samozřejmě není řešení. Nicméně vždy budou lidé, kteří se budou chtít bít. Udělejme jim z toho sport, nemusí být války, když najdeme cestu, jak nechat destruktivní boj těm, kdo chtějí být otroky destrukce. Ale abychom toho byli schopní, musíme destrukci nejdřív přijmout. Pak nemusí být války, protože destrukci vyjádříme jiným zdravějším způsobem.

Jak přestat být šikanován

       Je to velmi jednoduché (nikoliv snadné). Najděte vnitřní i vnější sílu. Ani ji nemusíte ukazovat (tím byste přitahovali boj). Stačí když ji odkryjete uvnitř v sobě a plně ji přijmete. Když z vás začne vyzařovat. Ten druhý po Vás nepůjde, když ho nebudete provokovat svou bojovností ani svou slabostí. Když plně přijmete destrukci (a nestanete se jejím nástrojem!), nechá Vás na pokoji i sebevražedný atentátník.
       Současně je to nejtěžší na celém světě. Pro člověka, který byl vychován ve víře, že destrukce je něco špatného, že dokonce použití síly je něco, co ze mě dělá horšího člověka, že se vždy musíme domluvit a komunikovat a najít nejlepší řešení pro všechny, není těžší úkol. Vím to, sám jsem na té cestě.
       A přece není jiné cesty. I pro naši civilizaci. Dokud budeme muslimům hloupě ustupovat, oni si nás o to budou ještě méně vážit a budou v tom ještě víc vidět, jak jsme zkažení a zdegenerovaní a jak pro dobrou věc musí naši civilizaci zničit. (Hitler si taky myslel, že dělá dobrou věc, když chce zbavit lidstvo podřadných lidí! Oni věří, že dělají tu nejlepší věc a čím víc budeme ustupovat, tím budou vůči nám destruktivnější).
       Samozřejmě my jako společnost jsme odpojení od přirozenosti a jsme posedlí konzumem a mamonem, v tom mají pravdu. Ale když si myslí, že jen my jsme se vzdálili od pravé cesty, pletou se stejně jako my, když my si o sobě věříme, že my jste to dobro. Obě strany konfliktu mají svůj díl viny a náš je i v tom, že zdegenerovaně ustupujeme. Tím neříkám, že má být válka, to rozhodně ne. Nemusíme být agresivní ani zbabělí. My jsme bohužel zatím obojí. Ideální bude, když budeme jako čínský mistr bojových umění (viz dále).
       Když se necháme porazit, doplatíme na to my i oni. My tím, že nás zničí (a stalo se to už mnohokrát v historii, že ti, co příliš ustupovali, protože byli příliš (čti nadmíru) civilizovaní, byli smeteni). A oni tím, že jim projde to, co je až příliš necivilizované.
       Fungovala vůči Hitlerovi cesta ústupků? Ne. Ale současně se nesmíme stát nástrojem agrese (a zahraniční politika USA rozhodně netrpí tím, že by si to zdravě vyřešila), protože pak konflikt jen eskalujeme.

Řešení

       Já dělám kurz Mužský boj, kde muži (a mohou i ženy, pokud by chtěly) bojují tak, aby nedošlo k žádnému zranění. Bezpečný boj bez agrese (agrese je známkou slabosti).
       Abychom přijali agresi, musíme ji umět vyjádřit tak, aby nikomu neublížila. Ta cesta je dlouhá, ale na konci platí toto:
       Přijel muž do Číny, aby se naučil tamní bojové umění. A ptá se: U koho bych se mohl učit? A místní mu říkají: To je snadné, ve vedlejší ulici je mistr a ten Vás to naučí. Ale zápaďák je nedůvěřivý a ptá se: A umí to? Jak si vede?
       Inu, absolvoval 15 soubojů a 6 z nich vyhrál.
       No to je ale málo. Já chci někoho lepšího.
       No dobře, ale to musíte jet až na druhý konec Pekingu a tam je mistr, co vyhrál 12 soubojů z 18.
       To je lepší, ale přece jen, nebyl by někdo lepší?
       No tak to musíte jen přes tři provincie a tam je mistr, co vyhrál 27 soubojů z 30.
       No to už je hodně dobré. Ale přece jen nebyl by ještě někdo lepší?
       Tak to musíte až na druhý konec země a tam je nejlepší mistr ze všech.
       A kolik soubojů vyhrál?
       Žádný.
       Cože?????? A to má být ten nejlepší mistr bojových umění, když nikdy nic nevyhrál?
       Ano. On si ho totiž nikdo netroufl vyzvat k boji.

Cílem je přijetí agrese, nikoliv otročit jí

       Když jste agresivní, jste otrokem agrese. Sice vyhráváte, ale současně prohráváte, protože když jste agresivní ve vztahu, nikdy nebudete ve vztahu šťastný. Když jste agresivní na cizí lidi, doplatíte na to taky, protože kdo s čím zachází, tím také schází.
       Když jste obětí agrese, jste otrokem toho, že agresi odmítáte. Jste otrokem své představy, že agrese je špatná.
       Když přijmete agresi,stanete se svobodným/svobodnou a agrese Vám přestane ubližovat. Proto někteří lidé dostávají pořád po hubě a jiní ne.
       Abyste se tam dostal/a, musíte se přestat nad agresi povyšovat. Musíte přijmout, že ona je větší, než Vy a že když přijde na věc, nemáte šanci. Když ji přestanete provokovat, ona Vám přestane ubližovat.
       A když ji přijmete, budete mít úžasného bodyguarda, který nedovolí, aby Vám někdo ublížil. Není to lepší, než mít agresi jako nepřítele?
       A proč mluvím o agresi a ne o destrukci? Protože o agresi už něco vím, s destrukcí jsem na začátku procesu přijímání. Já konečně už pochopil, že není špatná, že má svůj význam a teď mě čekají další kroky, abych nakonec destrukci přijal a udělal si z ní kamarádku. Absolutně nevím, jak to bude vypadat, neumím si to představit. Ale vím, že to tak bude, protože podobný proces od nepřítele k příteli jsem zažil už mnohokrát.

Kroky

       Na začátku to odmítám. (Muž nesmí nikdy ublížit ženě).
       Pak na to doplatím. (Žena slabého muže zkope do krychličky, byť obvykle ne fyzicky).
       Pak se buď zabarikáduju ve svém postoji (a nakonec budu odsouzen za násilí na ženě, kterého jsem se nedopustil!,i to se stává. Nebo si nechám ubližovat celý život. Kolik mužů je pod pantoflem a ani netuší, jak moc tím ubližují sobě i své ženě a hlavně svým dětem).
       Nebo to změním a budu dělat chyby. U věcí jako je agrese a destrukce je extrémně důležité jít velmi pomalu a pod dohledem někoho, kdo to umí, abych neublížil sobě nebo druhým.
       Pak to přijmu, ale ještě ne úplně. Začnu o tom mluvit nahlas a někteří lidé budou pozorně naslouchat a jiní mě odsoudí. To je známka, že to ještě nemám úplně zpracováno.
       Buď proti nim začnu bojovat nebo jim poděkuju za to, že mi ukazují, že mám ještě práci a dočistím si to v sobě.
       Nakonec jednoho dne to přijmu úplně a to, co předtím vyvolávalo kontroverze, se stane pravdou i pro ty, co s Vámi předtím bojovali. Budu to umět říct tak, že i ten, kdo se agrese bojí nebo jí slouží, najednou pochopí a místo aby agresi otročil jako oběť nebo jako viník, se osvobodí. Doufám, že už se tam brzy dostanu.
       A pak k Vám přijde žena, která si sama řekne o to, abyste jí naplácal. Nechce, abyste jí ublížil, chce, aby cítila Vaši sílu. Je to něco, co ji vzrušuje a když jí to dáte, zjistíte, že jste obohatil sebe i ji. Předtím jste jí to nedal, protože „to se přece nedělá“. A ochudil ji i sebe. Teď už máte zvládnuto a uděláte to přesně tak, že to obohatí Vás oba a nepřekročíte hranici, kde už by to bylo příliš.
       A pak už nebudete muset být agresivní. Agrese se stane Vaším bodyguardem, který je viditelný pro všechny, co by Vám chtěli ublížit a neviditelný pro ty ostatní. Bude při Vás a nic nebude dělat. Jen když budete v nebezpečí, ochrání Vás. A vy pak budete moci být v klidu a bezpečí.

Přeju Vám

       abyste přestali agresi sloužit (ať už jako pachatel nebo jako oběť). Abyste přestali agresi provokovat k tomu, aby na Vás útočila.
       Přeju nám všem, aby každý z nás měl u sebe úžasného bodyguarda jménem Uzdravená agrese. Protože pak bude moct zavládnout přirozenost. To je něco jiného, než mír. Když toužíte po míru, znamená to, že odmítáte agresi a tudíž mír nemůže nikdy nastat.
       Protože mír je extrém, který nelze mít trvale bez přijetí druhého extrému. Můžeme trvale žít bez války, ale nepatří k přirozenosti, abychom žili bez konfliktů. To nejde. Konflikty, agrese i destrukce patří k životu a když je odmítáme, přijdou nevědomě a o to silněji.
       Když je přijmeme, občas zvýšíme hlas, občas se pohádáme. Ale pak se usmíříme a po většinu doby bude mír.

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.