Publikováno 14.2.2024
Jsem zodpovědný za sebe nebo za toho druhého?
Otázka: „Nedávno jsem někde poslouchala rozhovor, kde bylo řečeno, že druhý má zodpovědnost za to, jak se cítíme, pokud ty pocity v nás svým záměrným chováním vyvolává.“
Kdyby to tak bylo, tak bych já byl zodpovědný za svou smrt, když by ta nastala v důsledku toho, že toho druhého velmi urazilo mé slovo Fakt? Ale protože to byl Angličan, tak slyšel Fuck. A protože jsem v něm zcela určitě záměrně vyvolal špatné vzpomínky na dobu, kdy byl ve škole nebo v rodině týrán zcela bezdůvodně, tak jsem za to mohl já. A ne ty vzpomínky a ne jeho vznětlivá povaha.
A co je záměrné chování? Co když si jen prostě neumím pomoci a říkám slovo Fakt, i když už jsem si všiml, že anglicky mluvící osoby slyší něco jiného?
Kdyby ten člověk měl pravdu,
tak by to znamenalo, že já jsem zodpovědný za všechny. Kromě sebe. Protože já, abych nikoho neurazil, musím dávat strašlivý pozor na to, co říkám. Ale co je ještě horší: Když si na to ten druhý zvykne, co mě čeká za 10 let? Nedostanu pochvalu za to, že jsem celou dobu popíral sám sebe. Ale ten druhý přitlačí. Protože už mu začne vadit další slovo. Protože je podle jeho názoru hanlivé.
A proto si dnes mnozí muži nedovolí pustit ženu do dveří jako první, protože tím dává muž ženě najevo, že je žena. Ale všimněte si, že pocity žen, které touží po úctě, jsou o to víc nebrány v úvahu. Jen proto, že jiné ženy všude vidí: Jsem jen žena. A přitom většina mužů to dělá, aby jí dala najevo: Ty nejsi muž. Ty jsi víc. Ty jsi žena.
Slyšel jsem nějakou herečku, jak si stěžovala na Američany, že jí nikdo nepomůže do sedla, aby nedejbože nemohl být potahován za sexuální harašení, protože se jí přitom dotkne. A protože v USA je feminismus tak krutý k mužům i k ženám, tak ona musela si pomoct sama, protože tamní muži jsou naučeni se žádným způspobem ženy nedotknout.
Je to shoda okolností, že dnešní mladí jsou sněhové vločky,
které každá nepříjemná věc rozsype? Samozřejmě ne každého. Vzpomínám si na spolužačku, která se rozplakala, když v 7. třídě dostala první pětku. Naštěstí byla „vločkoidní“ jen v této jediné věci. Ale doteď se neumí postavit čelem k problému. Zatímco já jsem byl předmětem šikany, přemýšlel jsem o sebevraždě, ale neudělal ji. V dnešní době bych asi už byl invalidní důchodce v 18 letech.
Co chceme?
Nemáme možnost si vybrat pohádkovou cestu, ve které budou všichni „šťastní až do smrti“.
Tedy máme. Když si začneme uzdravovat jednu věc za druhou, která nám vadí na tom, jak se druzí chovají. Ale k tomu musíme převzít plně zodpovědnost za své pocity a netvářit se, že za ně můžou ti druzí.
Když to neuděláme, tak si můžeme vybrat. Chceme trpět skutečnou fyzickou šikanou? Nebo chceme trpět tím, že šikanovaní jenom slovy a jen dle nich nám dají tak úzké mantinely, ve kterých se můžeme pohybovat, že průplav mezi Skyllou a Charybdou je oproti tomu milionkrát širší.
Já jsme dnes rád za svou šikanu.
Protože až jako velkému mi došlo, proč jsem se nechal šikanovat. Já jsem tak šíleně moc chtěl nikomu neublížit, že jsem se radši nechal zmlátit, než bych se bránil. A neměl jsem nikoho, kdo by mi řekl: Braň se. Máš na to právo.
Protože jsem kopíroval moji mamku a mého otce. Moje mamka celý život trpí depresemi. Protože se neumí postavit sama za sebe.
A můj táta zemřel v 54 letech. Tipněte si, jaký byl skutečný důvod jeho smrti. I když v úmrtním listě má uveden infarkt.
Kdybych vyrůstal ve světě, kde nesmí být šikana, asi bych to nikdy nezjistil. I když asi ano. Naše tělo kašle na naše zákony. Ono žije podle svých. A protože jsem já žil sám proti sobě, tak jsem onemocněl autoimunitní chorobou. Abych uviděl, že když potlačím své pocity, abych neublížil jinému, tak tím vždy ublížím sobě.
Chceme být bezbrannými oběťmi
lidí, kteří kašlou na naše umělé zákony? Děláme pro to hodně. Protože pan Putin, Hamás a naši zločinci se vyloženě těší, až my budeme tak slabí, že se nezmůžeme na nic. A stačí udělat jen jediné: Začít věřit tomu, že my jsme zodpovědní za pocity druhých.
Současně jsme vždy zodpovědní.
Když ten druhý neunese naší pravdu a přestane se s námi stýkat, my poneseme následky. Ale často ty následky jsou jen pozitivní.
Ale když něco řekneme a ten druhý by si v důsledku toho vzal život, s tím se nedá žít. Takže vždy jsme zodpovědní za to, co v druhém způsobíme. A i ten případ uvedený nahoře, že by měl zabil někdo, kdo slyšel Fuck místo Fakt, je příkladem, že za svůj život jsme my vždycky zodpovědní. Ale není lepší pracovat na své nezdolnosti, než pilně pracovat na tom, aby nás všechno zničilo? Protože kdyby všechno šlo tak, jak si to někteří lidé přejí, tak by za 30 let byla generace sněhových vloček symbolem nezdolosti.
Poznámka dopsaná na žádost pana Ondřeje Ebra: To, co tady pan Martin Daniel píše, je blbost a totální blud. To vím stejně dobře, jako umím číst text s pochopením a správně ho citovat.
A spolek českých skeptiků Sisyfos souhlasí s mým tvrzením.
Poznámka: Pana Grygara jako propagátora vědy si nesmírně vážím. Ale když jde proti vědě, jakožto metodě založené nejdříve na nestranném pozorování faktů a používá ji k soukromému boji proti ezoterice, jakožto něčemu, co jde proti jeho křesťanské víře, tak je pro mě první z vědověřících. Spolu s celým spolkem Sisyfos.
Poznámka 2: Znova zdůrazňuji, že psychoterapii neprovozuji. Rozdíl mezi psychoterapií a terapií je popsán např. zde. Já bohužel nemohu za to, že terapii si chtějí přivlastnit někteří psychoterapeuti. Já jako lékař jsem oprávněn dělat terapii a proto ji hodlám dělat i v případě, že terapie bude povolená jen pro psychoterapeuty a pro lékaře.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
