Publikováno 21.5.2024
Když nejste nikdy spokojená
Reaguji na tuto část knihy paní Monyové Konkurz na milence: „Kolikrát jsem jen doufala, že nějaká radikální změna mě dovede ke spokojenosti….Díky této naivní víře se narodil můj druhý syn a sotva jsem ho vypiplala z plínek, krize se vrátila s ještě mnohem větší intenzitou….Nepomohla zněna bytu, kotě, pes...a já jsem zjišťovala, že další možnost vyléčit se z vleklé nespokojenosti selhala, přicházely deprese mnohem silnější, než dřív….Jsem štvanec, co hledá další a další berličky a šidítka, aby vůbec mohl čas od času klidně v noci spát.“
“K smrti mě nudí odpovídat den co den na strejné otázky. Ale o čem si chcete povídat po 14 letech manželství?“
“Mám v zásobě pár desítek obrázků z minulosti, které si v mozku usilovně promítám, abych dokázala mít svého muže ještě aspoň trošku ráda.“
“Sedám si naproti ke stolu. Mlčíme. „Co v práci?“ ptám se, protože to ticho mi drásá nervy.“
Když neumíte mlčet a užívat si jen tak toho druhého,
pak musíte zůstat u povídání. A když ten druhý je typický muž, tedy nechce mluvit o blbostech, tak máte problém. Nedovedu si představit, jak těžké je mlčení pro ženu, jejíž mozek vyžaduje mluvení. Ale jestli je to podobně těžké jako pro mě představa, že bych měl hodiny a hodiny mluvit, tak je zcela jasné, jak je to zoufale těžké.
Když umíte mlčet a užívat si bytí,
tak můžete komunikovat hlouběji, kam žádná slova nedosáhnou. A když umíte být tady a teď, tak je každý den jiný. I když je váš život stále stejný, vy si užíváte každého dne, jako by byl úplně jiný. A pak nepotřebujete žádné berličky ani šidítka. A pak jste schopna vidět, že „okovy, kterými jsem připoutána k rodinnému krbu“ jsou ve skutečnosti okovy, kterými jste připoutána k sobě. Proto jste se nemohla od nich za žádnou cenu osvobodit. Protože si je s sebou nosíte pořád. A dokud si je neuzdravíte, tak za ně budete obviňovat druhé. Svého muže, své děti, sousedy, lidi na facebooku. A v tom nejhorším případě vyměníte hodného, ale nudného muže za muže, který vás nakonec zabije. Což se stalo paní Monyové. Už nedostala příležitost hledat další náhražku. Protože vyměnila hodného nudného chlapa, který se bál ukázat svou nedospělost za „Zázraka“, který svou nedospělost ukazoval od počátku a díky tomu byl pro ni ten nejlepší a pak ji ukazoval 11 let jejího nového vztahu, kdy ji týral, až ji nakonec zabil, když se s ním chtěla rozloučit.
A paní Monyová měla nejméně 12 let na to si to vyřešit. Kdyby našla své falešné já a dala přednost svému skutečnému já, mohla žít v dostatku materiálním i citovém a nehledat to, co vždycky měla v sobě. Ale protože tehdy ještě nikdo nevěděl, jak se falešné já projevuje, tak prožila aspoň pár měsíců štěstí. A to jí stačilo. Proto říkala, že „její muž jí dal tolik, že mu bude vždy vděčná“. Snad to za to stálo, i když jí vzal život.
Ale teď už žádná žena nemusí žít život jako ona
Protože když přestaneme utíkat sami před sebou, tak si můžeme uzdravit naši věčnou nespokojenost a díky tomu si vážit svých úžasných chlapů. Protože rozdíl mezi vrahem a úžasným mužem je jen v míře dospělosti.
Stejně jako je rozdíl mezi mrchou a úžasnou ženou. A na své dospělosti můžeme každý z nás pracovat. A důležité je vědět, že skutečně dospělý muž nehledá berličky v jiných ženách. On hledá příčinu svého (ne)štěstí v sobě a díky tomu může být šťastný s každou ženou. Zatímco nedospělý muž je s každou ženou nešťastný. Chcete být dospělý/á nebo radši nešťastný/á?
Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích
https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
