Publikováno 15.7.2024
Když nerozumíte druhému člověku,
je za tím vždy nějaká chyba v komunikaci.
1. Nerozumíte mu, protože on nechce, abyste ho chápal
Např. Hitler chtěl, aby mu lidé nerozuměli. Protože kdyby mu Němci rozuměli, vzbouřili by se, protože téměř nikdo by nechtěl být v roce 1945 Němec. Ale začátek toho celého byl v roce 1932, kdy Hitler vyhrál volby. A vyhrál je díky tomu, že neříkal celou pravdu.
Problém je, že většinou to takhle není. Ale my jsme nastavení tak, abychom to poznali, i když to tak není. Protože důvěřovat někomu, kdo vás chce zabít, je smrtelné. A největší paradox je ten, že dobrý manipulátor to dokáže otočit tak, že dnes se třeba spousta lidí pohádá o to, zda je Rusko oběť nebo agresor.
Takže třeba ve vztazích se většinou chtějí oba dohodnout na řešení, které je pro oba nejlepší. Ale když jeden druhému nevěří, pak ani sebelepší úmysly nepomůžou. Protože když vám druhý nechce věřit, že mu nechcete ublížit, nemáte žádnou šanci ho přesvědčit o svých dobrých úmyslech.
2. Ten druhý nedokáže vysvětlit, co chce
Pak se ptejte. A dřív nebo později mu porozumíte. Třeba v mém světě se dá skoro vše uzdravit. A když pak mluvím k někomu, komu to připadá jako nesmysl, tak si nemůžeme porozumět. Protože pro mě je těžké si představit život, ve kterém nemám šanci na změnu.
A pak musím psát úplně jiný článek a doslova se vtělit do někoho jiného, aby on mohl dospět za mnoho hodin práce s ním k mému základnímu předpokladu, který platí pro mě a pro lidi, kteří tento předpoklad mají zažitý nebo alespoň ho mají dovolený. A když si tento člověk přečte můj článek vycházející z mých zkušeností, tak on si myslí, že já musím být podvodník, když na tohle chci „nachytat ty chudáky, kteří mi uvěří.“
3. Nejčastější příčina nedorozumění je, když slyšíte to, co podvědomě chcete slyšet,
i když ten druhý říká něco jiného. Typický příklad toho byl na jednom mém kurzu, kde jsme lidem řekl, že si mají vybrat ten nejlehčí úkol. A jedna paní naštěstí zvedla ruku a zeptala se: Opravdu si máme vybrat ten nejtěžší úkol? Protože se nedalo vyloučit možnost, že jsem se přeřekl, tak jsem se zeptal všech, co slyšeli. A naštěstí slyšeli všichni slovo nejlehčí. Jedině ta paní slyšela opak.
Takže vždy když máte pocit, že ten druhý řekl něco, co se vám nezdá, tak se ptejte. Protože když z kontextu se zdá, že bych měl říct slovo nejlehčí a vy slyšíte nejtěžší, tak je chyba v komunikaci.
Ale problém je, že většinou vás to ani nenapadne, protože vy víte, že ten druhý to udělal schválně, protože vám chtěl ublížit. A ani vás nenapadne o tom pochybovat. Protože pochybnost by vyřešila 90% situací k prospěchu vás obou.
Protože v komunikaci dvou lidí jsou nejméně 4 účastníci
- Ten, kdo chce něco říct.
- Jeho podvědomí, které může význam změnit. Např. přeřek vypovídá o skutečných touhách podvědomí. Což už věděl pan Freud. Nemluvě o neverbálních signálech, které vůbec nemáme pod svou vědomou kontrolou.
- Podvědomí posluchače. Které k posluchači pustí jen to, co ono chce, aby on slyšel.
- Posluchač poslouchá ne to, co mu říká řečník, ale to, co mu dovolí řečníkovo a jeho podvědomí.
Nejlépe se to vidí na psaném textu
Protože ten se nedá změnit. Zatímco když se totéž stane při normální řeči, většinou si ani nepřiznáte, že by bylo možné, že jste slyšel něco jiného, než co ten druhý člověk řekl.
Vždy, když reagujete na něco, co nebylo vůbec napsáno, tak vás vaše podvědomí upozorňuje, že tam máte problém. Ale my to většinou nepoznáme. Protože my jste si jistí, že ten parchant řekl to, co jsem já slyšela a nenechám si to vymluvit. Ale i kdyby to byl býval řekl, proč vás to tak zasáhlo?
Když nás něco zasáhne, buď si to můžeme vyřešit.
A pak nás příště něco podobného nechá ledově klidným. Protože ten problém už budeme mít uzdravený.
A nebo chceme změnit celý svět, aby nás už nikdy nemohlo něco tak šíleného znovu zasáhnout. Ale naše podvědomí se postará o to, aby nás to znovu zasáhlo. Protože dokud je to neuzdraveno, naše podvědomí nás pořád na tem problém upozorňuje.
A proto musíte kolem některých lidí našlapovat po špickách a přesto čím víc je nechcete urazit, tím víc je nakonec naserete. Protože vy můžete změnit to, co vy chcete říct. Ale pak jsou tam 2 podvědomí, které mohou původně laskavé sdělení dovést k tomu, že to ten druhý slyší jako ironii, sarkasmus nebo přímý útok. A ať už to ale myslí ten řečník, jak chce, vy máte možnost si to uzdravit a pak vás už nikdy totéž nevykolejí. A když vás vykolejí něco jiného, tak i to si můžete uzdravit.
Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích
https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Musíme růst nebo směřovat k pádu, jako společnost
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
