Publikováno 17.7.2024
Když se neumím rozhodnout
Jedna moje klientka neví, čemu může věřit a čemu ne. A díky tomu věří všemu. Ale když neumíte říct, že 1+1= 28 je lež, tak pak to nedokážete ničemu. Takže milá paní nedělá práci, na kterou má školu a dělá práci, na kterou potřebuje jen hadr.
Děti paní trpí šikanou. Protože paní se nikdy nenaučila sama sebe zastat. Což jí samozřejmě vadí. Ale dlouho nechápala, že se to musí naučit nejdřív ona sama a pak to děti odkoukají. Zatímco učit děti něčemu, co je proti mysli paní, by nikam nevedlo.
Stejně jako tomu bylo u mě. Kde mě mí rodiče dali na judo, abych se naučil se bránit. Ale výsledek byl jen ten, že i v judu to pokračovalo a tak jsem tam přestal chodit, protože proč dostávat nakládačku i v judu? A přitom by stačilo, aby mi někdo, komu jsme věřil, řekl, že mám právo se bránit. Ale protože jsem byl vychován v rodině, kde trpět bylo normální a ohradit se proti tomu, bylo zlé, tak jsem se nenaučil se bránit až do dospělosti. A až mé zdravotní problémy mě donutily uvidět, že obrana je v pořádku a teď učím dospělé muže i ženy, že bránit se mohou a pokud chtějí žít aspoň trochu dobře, tak i musí.
Když jsem jí pak učil, aby uměla poznat, co jí ubližuje, tak si ona nakonec připustila, že vlastně nikdy neměla právo na svůj názor. Celé manželství je o tom, že je nakonec přesvědčena svým mužem. I kdyby muž říkal, že to kulaté je čtverec, tak on ji umí tak „umluvit“ a používá k tomu takovou logiku, že jí nakonec nezbyde nic jiného, než přijmout jeho pravdu.
Pak jsme napsal jedné paní s podobným příběhem
A tak jsem se pokusil jí pomoci stejným způsobem. Ale ona mi najednou napsala: „Skutečná moudrost musí končit bolehlavem, protože tak to měl i kazatel.“
A já jsem pochopil, že tato paní upřednostňuje bibli před pravdou. Tedy jejími slovy pravda v bibli je jediná pravda. A já si najednou začal připadat jako v 15. století.
Ale výhoda byla, že se mě už začínal v hlavě vyjasňovat obrázek o tom, proč se lidé neumějí rozhodovat. Jasně, že vím, že to je dáno nějakým vnitřním konfliktem, který jim brání v rozhodnutí. Ale u těchto dvou žen jsme jejich konflikt viděl jasně.
Když máte jako rodiče vždycky pravdu,
tak vytvoříte z vašeho dítěte člověka, který si nebude vědět rady s ničím. A bude se muset zeptat vnější autority, aby se podle ní mohl zachovat. Ale protože žádná vnější autorita nemá pravdu, tak vašemu dítěti bude velmi špatně.
„Rozbití“ daného člověka do dvou částí.
Velmi pěkně je to vidět u té paní věřící. Dotaz položila její část, která vidí realitu. A tam je přítomno i utrpení, na které chce slyšet názory. A když jsem jí dal odpověď, tak ji nechtěla slyšet. A řekla, jak to vidí. Ale ona protestovala proti tomu, co jsem já napsal, tím, že přesně zopakovala mou odpověď. Což je příznak velikého vnitřního konfliktu. Takže jsem jí na to upozornil a ona se dokonce ozvala a napsala mi, že je to zajímavé a že chce vědět víc. Tak jsem jí napsal článek, protože to celé se nedá vypsat dvěma větami. A tenhle článek si přečetla a pochválila ho.
A celé to fungovalo až zázračně do okamžiku, kdy jsem zpochybnil Bibli. A jestli je bůh, tak jsem si jistý, že není jeho chybou, když jsme špatně pochopili jeho sdělení. Když už jen překlad z eskymáčtiny do čestiny ztrácí mnoho významů, protože pro Eskymáky je asi 50 druhů sněhu. A jak chcete přeložit to, pro co čeština má 3 nebo 5 významů a většina Čechů si vystačí se zmrzlým, rozteklým a normálním sněhem. Protože nemáme eskymáckou zkušenost. Takže představa paní, že bible musí obsahovat celou pravdu o Bohu a o životě, je strašně neuctivá vůči bohu, protože ho redukuje na méně, než na člověka. Protože platí, že při překladu z jazyka, který má více jedinečných slov do jazyka „horšího“ se automaticky ztrácí význam. Jestli máte psa, váš pes rozumí některým slovům. Ale zkuste mu přečíst báseň od Kainara. Strávíte tím celý život a na konci bude rozumět pár slovům. A není to vaše chyba, že nerozumí víc. On toho prostě není schopen.
Když se objevila druhá část paní,
najednou se jí článek nelíbil. A když jsem se ptal, co se jí na něm nelíbilo, tak odpověď byla: „Pocit“. Přičemž o 5 minut dříve mi napsala: „Jsem pyšná na to, že jsem přispěla námětem na vaši stránku“
Jako by se najednou změnila pisatelka. A ona se opravdu změnila.
Bohužel paní věřící asi není pomoci
K tomu, aby si mohla vyřešit, co ji trápí, by musela připustit, že bible aspoň jednou nemá pravdu.
Musíme se každý rozhodnout sám za sebe
I když se zeptám na radu třeba milionu lidí na facebooku, definitivní rozhodnutí musím udělat já sám. A nejdůležitější věc, kterou si často neuvědomujeme: I žádné rozhodnutí je rozhodnutí. Jen v tom případě jsem se rozhodl, že mé rozhodnutí udělá někdo jiný.
Za každé rozhodnutí ponesu důsledky
A za svou nerozhodnost je nesu také.
Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích
https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Tak mám problém, který buď vidím nebo ne. A i když ho nevidím, tak jeho důsledky jsou stále se mnou.
Takže třeba já mám problém se rozhodnout, když je to má povinnost. A výsledek? Dělám věci na poslední chvíli. A pár věcí jsem i prošvihl. Protože u mě jsem si všiml zajímavého paradoxu už ve škole: Něco mě zajímál. A chci se o tom dozvědět víc. Do okamžiku, kdy se to stane mou povinností. V tom okamžiku se stane z věci zajímavé, věc povinná. A povinnost odkládám až do okamžiku, kdy je poslední šance, abych to stihl.
Takže když něco chci udělat, tak to udělám hned. Protože jinak se z toho stane povinnost a tu začnu odkládat.
Ale protože to má i spoustu výhod, tak jsem dosud neviděl důvod, proč bych to měl řešit.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
