Publikováno 24.5.2024
Návod na odpuštění nevěry či jakéhokoliv zlého činu
Pro ty, kteří věří, že nevěra je neodpustitelná. A současně mají svého nevěrníka rádi.
Simona Monyová: Hříšný kanec
V této knize je popsána, jak vypadá hodná holka, která na sebe kašle, hlavně když jsou spokojení všichni kolem. Včetně toho, že tato hodná holka, když je „hodnosti“ příliš, může skončit jako zlá, sobecká, nepřející žena. A protože tento příběh je psychologický z pohledu jedince, tak je samozřejmé, že v tomto pohledu není vidět, kam by tento příběh šel dál, kdyby hlavní hrdinka nedostala důležité sdělení, že totiž o vztah se musí snažit vždy oba. A když to ten druhý nedělá, já to dělám až moc.
Pokud by i nadále se musela snažit jen hlavní hrdinka a její manžel by nadále „musel“ se nesnažit, pak by hlavní hrdinka skončila v domnění, že ona si už vše odedřela a tak má právo na to, aby všem lidem ubližovala (str. 100). Což by ale nikdy ona sama neuviděla, ona sama by se viděla jako svatá, i když by kopala kolem sebe. A tak by vznikla typická manipulátorka nebo narcistka, aniž by to komukoliv došlo, že na začátku je hodná holka a na konci nesnesitelná žena, se kterou nikdo nechce nic mít. Pokud si stěžujete na narcistickíou poruchu u svých rodičů, zkuste si přečíst tuto knihu s vědomím toho, že každý narcis dnes byl kdysi v minulosti člověk, který na sebe nedbal. A bohužel paní Monyová se snažila svému narcisovi pomoct tím, že na sebe kašlala, což nemůže fungovat. A pak když se od něj snažila oprostit, tak ji radši zabil, než by žil bez ní.
Zatímco kdyby pochopila jeho utrpení, tak by ho mohla osvobodit a dnes by žila. A žila by i kdyby dokázala sama udělat to, co popsala dále:
“Jak jsi mu zvládla odpusit?“
Ptá se své mámy. „Nikdy jsem mu neodpustila….Přišel o moji důvěru. Ale snažil se a já to dokázala ocenit.“
“Hmmm, u nás se snažím spíš já“, přiznává hlavní hrdinka.
“Ale tím mu bereš prostor, aby se mohl snažit on“.
“Když já mám strach, že pokud se přestanu snažit i já, pak budeme žít jen vedle sebe jako úplně cizí lidé….Nezdá se mi, že by se tím Dalibor nějak trápil.“
“A dala jsi mu příležitost“, aby se mohl trápit? „Teprve až ztráta zasáhne jeho, bude mít chuť něco měnit.“ Proč by měl chtít něco měnit, když pro něj všechno funguje?
I malé dítě ví, že zlobením získá pozornost. Trvalými ústupky jsem získala jen přehlížení. Téměř nikdo si neváží toho, co dostane zadarmo.
Ale kde měl Dalibor ukojit svoji přirozenou touhu po dobývání, když u mě nemusel o nic bojovat, protože jsem se mu sama vnutila dřív, než po tom stihl vůbec zatoužit?
Kdo se vyhýbá bolesti, dostane jí
Máma mě nábádá, ať se přestanu vyhýbat bolesti. „Když prožiješ bolest, chvíle štěstí a radosti pak získají na intenzitě.“
“Nezapomeň, že největší chudák je ten, kdo má všechno. Po ničem neprahne,“ nic nechce, nic dalšího už nemůže mít.
Když si budete říkat, že už se nemůžete mít hůř, tak si vzpomeňte na to, že existuje.
deprersonalizace a derealizace
Depersonalizace označuje subjektivně velmi nepříjemné psychické stavy odcizení či oddělení od vlastního já, duševních nebo tělesných pochodů. Lidé s depersonalizací prožívají těžko představitelné stavy cizosti, neskutečnosti či neexistence sebe samých. Jejich myšlenky, vzpomínky, pocity, pohyby či hlas se jim jeví, jako by nebyly skutečné, jako by nebyly jejich vlastní nebo jako by byly zautomatizované. Mohou mít pocit, jakoby jedna jejich část jednala a druhá to jen odtaženě pozorovala. Někdy se vylekají při pohledu do zrcadla, neboť ačkoliv vědí, že hledí na sebe, zároveň mají hrůzyplný pocit, jakoby hleděli na někoho cizího.
Tito lidé udělají všechno pro to, aby alespoň cítili cokoliv. Takže si ubližují, jen aby cítili aspoň bolest.
Chcete cítit své emoce a uzdravit je?
Pak si najděte někoho, kdo vám pomůže. Nebo alespoň kdo vám bude naslouchat. Tím sice neuzdravíte své pocity, ale i tak je to lepší.
Druhou možností je chtít je potlačit. Takže potom budete mít pálení žáhy, tlak na játrech (když jste potlačili vztek), potíže se srdcem (když jste potlačili lásku), cukrovku (když se cítíte být hodně nemilovaný) atd. A když budete 30 let potlačovat sebe, tak se nedivte, když skončíte na onkologii. Protože být sobec ubližuje druhým. Ale nemyslet na sebe a žít hořkost je nejjednodušší cesta k rakovině. I když my všichni si myslíme, že tito lidé jsou svatí. Ale kdyby byli svatí, dožívali by se vysokého věku jak oni, tak lidé kolem nich. Zatímco tito lidé ubližují sami sobě a ještě si myslí, že oni to dělají dobře.
Chcete všechno nebo nic?
Hlavní hrdinka hnihy zjišťuje, že patří mezi tyto lidi. A normální život je pro ni „nekonečná poušť šedi. Ta se zdolává obtížněji, než ten nejvyšší vrchol.“
Škoda, že paní Monyová to měla taky tak. A aby se vyhla své šedi, tak si raději vybrala muže, se kterým neměla jistotu, co bude za 5 minut. A tento muž ji nakonec zabil. Škoda, že nechtěla raději normální život.
A co vy?
Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích
https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
