Publikováno 25.12.2023
Když potkáte dráčka
Moje žena má dva nevyřešené problémy. Já asi čtyři. Jsou to věci, na kterých, i když pracujeme delší dobu, tak se stále vzpírají. A dnes ráno žena cítila veliký vztek na jednu ženu. Takže jsem byl rád, že jeden z těch dvou problémů můžeme zase řešit a přiblížit se tím k jeho vyřešení.
Ale divné bylo, že to neuměla vyjádřit slovy. Což znamená, že je buď úplně strašně malinká, že ještě slova nezná. A nebo je „někdo“, kdo slova vůbec nepoužívá.
A protože kdyby byla někým jiným, když ona je člověkem, tak by postup byl jiný. Takže jsem se ptal, kdo je. Až nakonec řekla, že se vidí jako dráček. S korunkou.
Takže jsem si nemohl být jistý, zda je Martinka, která pro teď na sebe vzala roli postavičky z pohádky. Nebo skutečně není Martina. Takže jsem k ní musel přistupovat, že je to malá Martinka. Takže ještě ji víc objal a řekl, že ji mám rád. Na to se dráček podivil: A ty se nebojíš draků? Samozřejmě kdybych viděl ve skutečném světě 10metrového draka, jak chrlí oheň, tak bych se ho asi bál. Ale já viděl nešťastného dráčka v těle mé ženy, který má v sobě šílený vztek a na sebe se zlobí, že je dráček a (pravděpodobně) je nešťastná, že není normální hodná holčička, která by podle jejich rodičů jako Martinka měla být.
A ukázalo se, že i přestože to v běžném životě není vidět, tak v její rodině je zakázán vztek. Vše se musí vyřešit „rozumně“. Ale rozumnost, která má jinak mnoho výhod, když je důsledkem popření skutečného vzteku, tak se musí někudy projevit. A naštěstí se neprojevila skrze nemoc. Ani skrze nenávist. Moje žena má kliku, že se může projevit a tak se projevil vztek jen jako vztek. Ale bohužel už skoro půl roku jsou vztahy s její rodinou napjaté. A nejhorší na tom je, že pro její rodiče jsem příčinou já, ačkoliv jsem to přesně já, kdo se snaží jít naproti a vysvětlovat. Ale i když její rodiče jsou úžasní a ve srovnání s mou rodinou jsou vztahy extrémně lepší, tak je vždy jednodušší vidět problém v někom, kde není, než tam, kde je, když tam nesmí být.
Každá potlačená emoce se projeví.
Nejčastěji jako nemoc. Proto máme v dnešní době tolik chronických nemocí. Protože to většinou trvá desítky let, než se potlačená emoce projeví jako chronická nemoc.
Na druhou stranu vidíme čím dál častěji, že nemoci, které byly dřív vyhraženy pro padesátileté, tak teď už se začínají projevovat po třicítce. A jestli to takhle půjde dál, tak za jednu generaci je už budou mít i děti. Takže to je další důvod, proč si emoce a nemoce (zajímavé, že?) uzdravovat a ne jen potlačovat (emoce) nebo trvale je mít s léky (nemoce).
Když si uzdravíte emoci, důsledkem bude nová emoce, která Vám bude ku prospěchu. Takže třeba důsledkem uzdravení vzteku bude nejen nepřítomnost nezdravého vzteku, ale navíc i síla.
A když si uzdravíte chronickou nemoc, tak přijdete o ni, tak o léky na ni. A proto říkám, že máme vždy na výběr. Mezi léčením (které medicína umí velice dobře) a vyléčením. A protože drtivá většina lidí dává přednost léčení, tak máte plné právo to dělat stejně i Vy. A dokonce máte právo si o mě myslet, že jsem psychošmejd. Když si to myslí i někteří psychologové, protože kdyby byla pravda to, co říkám já, tak by se museli všechno učit od začátku. Rozhodnutí je na Vás.
Zatímco když máte akutní nemoc, tak neztrácejte čas jakoukoliv alternativou, protože tu umí vyřešit medicína jednoznačně nejlíp.
Nebo se potlačená emoce projeví přímo
a pak třeba jeden nejmenovaný mladík střílí na filozofické fakultě. A možná i on měl dráčka, ale velikého, děsivého a v jeho případě mu pořídil zbraně. A proti drakovi, který nás zabíjí, musíme udělat cokoliv, abychom ho zneškodnili.
Zatímco kdyby se jeho drakem někdo začal zabývat před rokem, tak by teď bylo o jednoho uzdraveného draka a o dalších 18 životů víc. A to nemluvím o všech lidech, kteří byli drakem postiženi méně, než skrze vlastní smrt.
Máme to ignorovat?
Někteří lidé nechtějí být strašeni.
A někteří ezoterici říkají: Čemu věnuji pozornost, to se stane. Já vidím příčinu jinde. Takže pro mě je to ignorování reality. A ignorování reality nemůže nikdy vést k ničemu dobrému.
Už jen proto, že celá rodina střelce realitu ignorovala. Nezlobím se na ně, protože vidět realitu pro ně asi nebylo možné. Ale jeho táta je mrtvý, máma je v péči nejméně psychologů. A to jen proto, že známky toho, co se děje, je snadné vidět dnes pro nás, ale tehdy a na jejich místě to možné nebylo. Nebo to bylo tak těžké, že to neudělali.
A když pak nad střelcem převzal kontrolu jeho drak, už to bylo těžší, než předtím. A když si drak pořídil zbraně, tak se to ještě pořád dalo vyřešit. Ale když drak v něm začal střílet, už byla jediná cesta, jak ho zastavit.
Takže já doporučuji si vyřešit příčinu. Aby následek zmizel.
Když uvidíte dráčka, obejměte ho.
A když uvidíte draka, kterého se budete bát, tak poproste někoho, kdo ví, jak na to, aby toho člověka obejmul místo Vás. Kdybychom to udělali všichni, všechna nenávist po čase zmizí. A nám všem bude o hodně lépe.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
