Touha po dokonalosti

Existuje vůbec dokonalost ?

       
       Mnoho lidí touží po dokonalosti. Někteří tomu zasvětí celý svůj život. A většina z nich dosáhne velkých úspěchů. Ale často za to zaplatí příliš vysokou cenu.
       Problém není v dokonalosti. Je úžasné chtít být lepší a dosahovat stále lepších výsledků. Ale je jedna zásadní otázka, kterou bych si měl položit, když toužím po dokonalosti:

Čí dokonalost chci dosáhnout?

     
       Jako malé dítě jsem na otázku „Čím chceš být?“ odpovídal „Spisovatel“ nebo „Milionář.“ Ale ta druhá odpověď byla za socialismu nežádoucí. Rychle jsem pochopil, že takhle nemám odpovídat.
       A přestal jsem brzy odpovídat i „Spisovatelem, protože ten může dlouho spát, pak napíše pár stránek a zbytek dne si může dělat, co chce.“
       Dá se předpokládat, že ze mě tehdy mluvilo mé skutečné Já. Nikdo v mé rodině netoužil být milionářem, bohatství pro ně bylo spíše synonymem „Přijdeš o to.“
       Pro ty, kdo nerozumí: narodil jsem se 15 let po měnové reformě (=každý přišel prakticky o všechny peníze) a zhruba stejnou dobu po tom, co prarodičům odebrali majetek a naštěstí to nebyl největší majetek ve vsi, takže nebyli označeni za kulaky. V r. 1953 komunisté dokončili rozkradení a jediné, co lidem zbylo, byly byty a maximálně dvougenerační domy. Vše ostatní bylo znárodněno (čti ukradeno).
       Už chápete? Je to stejné jako v Cimrmanovi: „Ne tatínku, já ten grunt nechci. Václava máte radši, nechali jste ho vyučit popelářem. Bratr Václav si bude spokojeně třít bídu a já to odskáču za celou rodinu.“
       Být bohatý bylo za socialismu nebezpečné. A ještě nebezpečnější bylo o tom mluvit.
       Kdybych toužil být dokonalý, mohl bych si vybrat, čí dokonalost naplním:
- Dokonalost mého nevinného dítěte, které prostě chtělo být bohaté a spát do 10 hod. a nepředřít se a užívat si.
- Nebo dokonalost, jak přežít za socialismu: „Nevyčnívat z řady. Nemít víc, než ostatní. Jinak Tě zavřou.“

Všichni jsme dokonalí

       
       V esoterických knihách se často píše, že jsme všichni dokonalí. Takoví, jací jsme. To je zcela jiný druh dokonalosti. Asi víte, že žádné 2 sněhové vločky nejsou stejné. Každá je jiná. A každá je nádherná. A všechny dohromady tvoří sníh. Co by se stal, kdybychom se my stali vločkami? Přišlo by nějaké náboženství nebo –ismus a to by řeklo: Nejlepší je, když budeš takováhle vločka. A všechny (hloupé) vločky by se snažily přizpůsobit. Jen málo vloček by dokázalo říct: „Ale moment. Jak on to ví ? Kde vzal tu jistotu, že všichni máme být stejní ?“
        Většina lidí se snaží celý život dosáhnout dokonalosti, kterou jim předepsal někdo jiný. Kolik hledačů prohlubuje svou dokonalost? A kolik se jich snaží naroubovat na sebe dokonalost někoho jiného?
       Kolik lidí dělá to, co je skutečně baví a bohatí a kolik se jen snaží naplnit představu svých rodičů? A co když tou představou je: „Přežij.“ To bylo zcela v pořádku např. za války. Ale dnes můžeme mít víc. Každý z nás. To učím např. na kurzech „Chci dělat, co mě baví a bohatí“, „Úžasný svět“, „Já chci peníze“.
       A pokud trpíte svou snahou o dokonalost ? Podívejte se, čí dokonalost to vlastně chcete naplnit. A pak se rozmyslete, jestli to skutečně chcete. Protože cenou za dosažení cizí dokonalosti je ztráta sama sebe. A to nemyslím jen emočně nebo psychicky. Když pracuji na své dokonalosti, posiluji své tělo a zdraví. Když naplňuji dokonalost někoho cizího, ničím se i fyzicky. Ztrácím svou identitu a po malých krůčcích ztrácím i své tělo. Ztrácím svůj život a dřív umřu.

Najdi svou dokonalost

       
       Úplně nejlepší je najít svou dokonalost. Ta spočívá v tom být takový, jaký jsem „nastavený od výrobce“. Vločka nebyla stvořena Stvořitelem a přesto má přednastavený tvar. U vločky můžeme říct, že je podmíněn kombinací fyzikálních podmínek v okamžiku zrodu a „náhody“. Co když každý z nás má také svůj jedinečný „tvar“? Co se stane vločce, která bude chtít změnit svůj tvar? Musí kousek sama sebe odtát a někde jinde „přitát“. Jsou 2 přivařené kusy železa stejně pevné jako odlitek stejného tvaru ?
       Proč všude jinde vidíme, že snaha o změnu původního tvaru je sebepoškozující a u sebe to nevidíme?
       Půjdete raději pod mostem, který je vytvořen z různě přivařených kusů železa, které měly být původně součástí letadla nebo pod mostem, který je ze součástí, které byly navrženy a vyrobeny právě pro tento most?
       A stejné je to s lidmi. Každý z nás je pro něco „stvořen“. Můžeme to v sobě najít a dosáhnout své dokonalosti. A být za to velmi dobře ohodnocen.
       K tomu je potřeba jen jediné: Přestat rozlišovat věci na dobré a zlé, ale na funkční a nefunkční.
       Když budu chtít být pilotem, bude hluboké (dlouhé) rozmýšlení na škodu. Naproti tomu filozof, který reaguje rychlostí pilota, asi nikdy nedojde k podstatě věci.
       Co je v jedné situaci prospěšné, v jiné škodí. Lékař na bojové frontě, který dokonale, precizně, ale pomalu operuje, odsuzuje mnoho čekajících na smrt. Stejně kardiochirurg, který operuje rychlostí válečného chirurga, bude mít velké ztráty.

Moje přirozenost.

       
       Každá vločka má svůj přirozený tvar. Stejně tak každý člověk je jedinečný. Když najdu svou jedinečnost a přirozenost, najdu sám sebe a budu spokojený. Samozřejmě pokud mě za moji jedinečnost nehrozí velký trest. A my máme snad poprvé v lidských dějinách to štěstí, že máme svobodu najít sami sebe a dokonce za to být odměněni nejen vnitřním štěstím, ale i vnější hojností.

Přijetí sama sebe

       
       Abych lidem pomohl přijmout sama sebe hlouběji a rychleji, vytvořil jsem kurz Přijetí sama sebe. Málokterý kurz se zaplní tak rychle a opakuje tak často jako právě tento kurz. I to je důkazem toho, že přijetí sama sebe je snad to nejdůležitější, co můžeme v životě udělat. Možná je to dokonce to jediné důležité. A dobrá zpráva je, že to není dobré jen pro naši duši. Přijetí sama sebe má totiž pozitivní důsledky pro prakticky každý aspekt našeho života.nbsp;

(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz
„Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane.“ Mark Twain