Svoboda nebo otroctví

Svoboda nebo otroctví?

       Jste svobodný člověk? Víte, že starý Říman, kdyby měl platit 50% daně, cítil by se jako otrok?
       Víte, že existovaly doby, kdy daně neexistovaly? A vyměřovaly se jen v případě válek?
       Ale my samozřejmě máme daně, jaké si přejeme a vybrané peníze slouží nám všem, nikoliv hlavně těm nahoře. Nic se nerozkrádá. Platí spravedlivé padni komu padni. A války jsou vždy jen spravedlivé a my jsme vždy na straně dobra.
       Proč takovýto začátek článku? Proč nejsem pozitivní? Abychom mohli být skutečně svobodní, musíme nejdřív uvidět své otroctví.
       Nejtrvanlivější otroctví je to, ve kterém otroci bojují za své otroctví, protože věří, že je to svoboda. Proto málokterá diktatura vydrží tak dlouho, jako demokratura.
       Takže ženy bojují za rovnoprávnost, aniž by jim došlo, že tato rovnoprávnost je nutí, aby byly jako muži a bere jim ženskost. Volíme stále stejné a úplně nové strany, aniž bychom si všimli, že problém není v tom, koho si vybereme, ale že nevyžadujeme splnění slibů. Kdyby byli politici nuceni dodržet, co slíbí, slibovali by jen to, co mohou dodržet a začali by být voleni ti lepší v činech, ne v tom, jak zalhat, aby se na to nepřišlo.
       Dostal jsem pokutu. Těsně před padáním listí se nesmělo parkovat, aby firma dostala peníze za úklid, který za pár dní přikryje listo-pad. Policista, co mi pokutu dával, říkal, že se mu to nelíbí, ale musí to dělat.

Musím je otroctví, na které jsme zvyklí

       Většina lidí otročí svým názorům. Ani o tom neví. Volíte stále stejnou stranu bez ohledu na výsledky? Jste otroci svého zakotvení.
       Děláte stále stejné chyby? Jste otroky své rutiny.
       Máte život podobný jako většina? Děláte práci, která se Vám nelíbí?
       Největší otroctví je MUSÍM. A otroky tohoto systému jsou ti nahoře i ti dole. V časech monarchie si ani králové nemohli některé věci svobodně rozhodnout.
       My ale už nemusíme. Můžeme se osvobodit. Není to snadné. Není to lehké. Není to bez rizika.

Svoboda od strachu

       Není důležité, kolik peněz máte ani na ničem jiném. Když jste plni strachu, budete se bát a budete muset, i když to vůbec nebude pravda. A naopak když se od strachu osvobodíte, budete volní, i když nebudete nic mít.
       Skutečná svoboda je o tom být svobodní uvnitř. Když se osvobodím, jsem svobodný i jako otrok.
       Když jsem uvnitř otrok, jsem otrokem, i když navenek jsem svobodný občan.

Příběh

       Byl jsem na kurzu, kde jsme dělali cvičení na svobodu. Spočívala v tom, že se na půl dne polovina účastníků stala otroky té druhé poloviny. I když bylo jasné, že se za pár hodin prohodíme, většina lidí se stala naplno otroky a otrokáři.
       Otroci si mysleli, že musí poslouchat a otrokáři si začali myslet, že jsou někdo víc.
       Já jsem v tomhle cvičení našel svobodu. Formálně jsem byl otrok, ale ve skutečnosti ne. Já mohl tu hru kdykoliv přerušit. Mohl jsem se bít za svou svobodu. Já místo toho využil moci, kterou mi dalo otroctví k tomu, abych zůstal svobodný. Že nechápete, jakou moc má otrok?
       Uvědomujete si, že otrokář se může k otroku chovat lépe, než by se on choval k sobě? Proč? Protože otrok je jeho majetkem.
       Když máte doma sporák, schválně ho ničíte? Jen abyste si dokázal svou moc? Když máte doma zvíře, bijete ho? Nebo se ke svému majetku chováte tak, aby Vám co nejdéle vydržel? Dokonce někteří lidé se ke svým zvířatům a autům atd. chovají lépe, než sami k sobě.
       Jeden člověk ode mě dostal rozkaz, že jako můj otrok se k sobě musí začít chovat pěkně. Moc mi za to pak děkoval, protože byl zvyklý se k sobě chovat docela ošklivě. Já svou moc nad ním použil k tomu, abych ho osvobodil od jeho vnitřního otrokáře, který ho ničil. Samozřejmě jsem ji mohl použít i zcela opačně. Proto tvrdím, že otroctví můžete zneužít i použít k dobrému. A totéž děláme se svobodou. V mnohém ji využíváme, v mnohém se svobodou poškozujeme. Svoboda stejně jako otroctví je nástroj, jen otroctví je nebezpečnější, protože když není právo veta, může být snadno zneužito.

Moc otroka

       Věříte, že by se k Vám muž choval hůř, kdybyste byla jeho otrokyně? A co když ne? On se k Vám totiž špatně chová, i když nejste jeho majetek, pokud 1)takový je a pokud 2)Vás nemiluje.
       A naopak když Vás miluje, bude se k Vám chovat hezky, i kdybyste byla jeho otrokyně. My naštěstí jsme v době, která okázalé otroctví nedovoluje. Ale díky tomu jsme bohužel zapomněli, že stejně jako existuje moc bezmocných, tak existuje moc otroků.
       Některé ženy jsou otrokyněmi svých představ o tom, jak má vypadat vztah a co žena musí. A snaží se pro svůj strach a své představy zotročit i svého muže.
       Platí to samozřejmě i v opačném gardu.

Den otroků

       Celému lidstvu by prospělo, kdyby každý z nás musel někdy celý den otročit jinému. Samozřejmě s právem veta, aby to nemohlo být zneužito.
       Představte si, že byste se naučil/a, jak si to užít. Jak z toho udělat jeden z nejúžasnějších zážitků. Na tomto kurzu to děláme a pamatuji si na jednu svou otrokářku, která byla doslova unesena z té svobody, že mi může přikázat, abych kopl do popelnice. Ona si vždy spoustu věcí zakazovala a teď si je směla skrze mne prožít. Nemusela to dělat ona, nemusela riskovat ostudu. Mohla mi přikázat, abych zdravil kolemjdoucí a já to dělal. Proč bych to neudělal? Já nemám vnitřního otrokáře, který mi to zakazuje. Mohla mi přikázat, abych si zpíval a já to udělal. Abych říkal ženám, které potkám, že jim to sluší a já to udělal. Abych přeskočil zídku a já to udělal.
       Jí to udělalo obrovskou radost a mě taky.
       Protože je náramně osvobozují moci cokoliv (kromě toho, co by otroka poškodilo). A je velice osvobozující nevědět,co bude za chvíli, jen to, že otrokář má za povinnost se o mě starat tak, abych nedošel k úhoně. Vede to k větší důvěře v život i v druhé lidi. Samozřejmě je to pod ochranou kurzu, kde může kdokoliv kdykoliv jakékoliv cvičení přerušit, má právo veta.
       Oba jsme se naučili. Já neřídit a nekontrolovat, nechat věcem volný průběh. Díky tomu mohu být víc v souladu se Životem, protože ten si nenechá kecat do toho, když po mě něco chce.
       Ona se osvobodila od svých strachů a představ, že tohle se nesmí.

Svobodná šťastná otrokyně

       Takhle se tento kurz jmenoval dříve. Učím, že žena najde svou ženskost skrze ženské polarity jako je poddajnost, přijetí, odevzdání se. To je ale samozřejmě možné jen tam, kde otrokář je moudrý vládce, který myslí na dobro všech. Pak může být žena otrokyně a nemusí se bát. Díky tomu, že má právo veta, je svobodná a protože se nebojí, nikdy nedovolí, aby jí bylo skutečně ublíženo. A protože je svobodná, nebojí se a může se hlouběji ponořit do své ženskosti, je šťastná.
       Není to snadné a není to na jeden kurz. Takže jsem proměnil náplň kurzu, aby byl i pro ty, co tímto směrem nechtějí jít. I pro ty, co jen chtějí více svobody. Takže na tento kurz mohou přijít ženy, které láká být submisivní i ženy, které se chtějí naučit, jak se nikdy nepodřídit. Mohou přijít muži, co chtějí vládnout, i muži, kteří tuto ambici nemají.
       Pro ty, co vědí, že v sobě mají dominantní nebo submisivní ladění, to bude neskutečný zážitek. Budou moci zažít to, po čem dopud jen prahli. A aby byli v bezpečí oni i jejich partneři, budou muset zažít a přijmout i opačný pól, aby věděli, jaké to je z druhé strany.
       Pro ostatní to bude výcvik v dvou dovednostech nezbytných pro kvalitní život – umět se podřídit tomu, co je větší, než já a umět vládnout. Umět věci neřídit a umět je řídit za dva. Když se to naučíte, budete snadněji zvládat situace, kdy se na Váš řítí něco většího a Vy se buď necháte zničit nebo ustoupíte. A naučíte se, že někdy musíme na sebe vzít břímě zodpovědnosti a rozhodnout i za druhého.
       Skutečný život je pak o tom umět tyto 3 dovednosti (podřídit se tak, aby mi z toho bylo dobře; řídit tak, aby z toho bylo dobře mě i tomu druhému; řídit jen svůj vlastní život) a ve správný okamžik použít tu správnou, která umí vyřešit danou situaci.
       Ten, kdo se to naučí, pak nejrychleji roste. Umí dát svým dětem hranice a umí nezasahovat do osudu jiných lidí, když to tak má být.

Svoboda není anarchie

       Proto nestačí, že źe svého slovníku škrtnu slovo Musím. Protože pak bych možná některé věci nikdy neudělal a to by můj život někdy zkomplikovalo daleko víc, než občas muset.
       Skutečná svoboda je, že se JÁ rozhodnu, kdy to udělám a kdy ne. Udělám to, co skutečně musím, protože chci ty pozitivní výsledky, které za tím jsou. A neudělám to, co prý musím, když cítím, že bych to dělal jen kvůli tomu, že se to musí a ne kvůli svému rozhodnutí.
       Pak budu svobodný. Budu svobodný i v tom smyslu, že nebudu MUSET být svobodný, když nebudu chtít. Budu umět předat otěže, když budu chtít. Budu umět svůj život řídit, kdyt budu chtít. A budu umět převzít otěže tam, kde to bude pro dobro všech.

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.