Symetrický nebo asymetrický vztah?

Symetrický nebo asymetrický vztah?

       Když se na přednášce zeptám, kolik žen chce rovnoprávný vztah, obvykle zvedne ruku většina. Když se pak zeptám, kolik žen se chce o svého muže opřít, zvednou ruce prakticky všechny.
       A přitom tyhle dva výroky jsou v protikladu. Nemohu se opřít o někoho, kdo je stejně velký jako já. Když jsme stejně velcí, můžeme se opírat jeden o druhého. Kupodivu tohle není to, o čem by každá žena snila od dětství: O vztahu, kde se budeme opírat jeden o druhého.
       Nepamatuji si na ženu, která by chtěla vztah, ve kterém se muž opírá o ni. Ale je mnoho žen, které jsou natolik silné a v mužské energii, že nemohou najít jiného, než slabého muže.
       Existují muži, kteří se o ženu chtějí opírat. Ale všem kolem a často i jim je jasné, že tím vyjadřují jediné – potřebu maminky.
       Ženu v pozici partnerky ale zatěžuje být mámou svomu partnerovi. Přesto to mnoho žen dělá – proč?

Proč ženy neví, co chtějí

       Může za to společenská indoktrinace. Věříme tomu, že rovnoprávnost je správná a podřízenost/nadřízenost ve vztahu je špatná. A máme k tomu mnoho dojemných příběhů o tom, jak zlí muži ubližovali ubohým ženám. A těm nezbylo, než si vybojovat rovnoprávnost.
       Pokud je správný vztah rovnoprávný, skutečně chcete milé ženy platit účty v restauraci samy za sebe? Skutečně chcete vymýšlet program pro první rande? Skutečně chcete lovit muže? A toužíte po tom, abyste mužům říkaly, jak moc po nich toužíte a že jsou krásní?
       A pak se podívejte, co chcete skutečně. Chcete muže, o kterého se můžete opřít nebo chcete rovnoprávný vztah? Pokud byste si museli vybrat jen jedno z toho, co si vyberete?

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Výběr ukazuje míru strachu

       Ženy, které se nebojí mužské síly, se chtějí o muže opřít.
       Čím víc se žena mužů bojí, tím víc chce rovnoprávný vztah.
       Když se bojí skutečně moc, nedokáže ani najít muže, který by byl silný jako ona a je buď sama nebo se slabochem.

       Zde je důležité vědět, že většinu strachů si neuvědomujeme. Když je strach malý, můžeme ho cítit. Ale když je strach větší, cítit ho by nás vrhalo do příliš velké paniky a my se od něj musíme odstřihnout. Tudíž když necítíte žádný strach, je to pravděpodobně známkou toho, že strach je velký.
       Můžete namítnout, že žádný strach nemáte a proto ho necítíte. Ano, je to možné. Ale podle mých zkušeností drtivá většina lidí, co necítí žádný strach, ho necítí, protože je příliš velký nebo proto, že oni přece nesmí mít strach.

Silná žena

       Většina ženského hnutí a ženských kruhů vzývá ženskou sílu. Ale to je ve skutečnosti protimluv (Síla ženy není protimluv, ale ženská síla ano.) Ženská energie je jin a k jinu patří slabost. Síla je atributem jangu, tedy mužské energie. Jakmile je ženská energie silná, už to není ženská/ jinová energie.
       Samozřejmě že každá žena má i vnitřního muže a tedy žena může být silná. A dokonce aby žena došla k mocné ženské slabosti, musí umět být silná, bez toho je to obvykle spíše bezmocná slabost.
       Žena si musí uvědomit, zda chce pěstovat mužské kvality (např. sílu) nebo ženské kvality (kam síla nepatří). Samozřejmě k Celistvosti patří obojí, ale rozhodně tam patří i ženské kvality. Takže pěstování ženské síly je v pořádku, když ženy budou vědět, že je to mezistupeň, který jim sám o sobě štěstí nepřinese.
       V přirozené společnosti by žena mohla být rovnou mocně slabá. V naší společnosti, která slabostí opovrhuje natolik, že úplně zapomněla, že existuje mocná slabost a nezranitelná ženská energie, je tato cesta téměř nemožná. Máme totiž příliš mnoho strachů a strachy způsobují, že se pokoušíme se obrnit a chránit. Přestali jsme důvěřovat, vše si musíme zajistit, pojistit a vybojovat.
       Pokud se silná žena umí odevzdat, opřít, je to v pořádku. Naše děti totiž potřebují uvidět, že jak síla, tak slabost, jak aktivita, tak pasivita, jak mužství, tak ženství jsou v pořádku. Pokud jsou ve vztahu oba silní, děti nikdy nepocítí napojení na skutečnou ženskou energii. A pokud je silná jen žena, neúměrně ji to zatěžuje, protože není úkolem ženy, aby se o ni muž opíral.
       Zde nejde jen o náš život. V sázce je víc. A nejhorší na tom je, že silné ženy nevidí, že ve skutečnosti otročí svému strachu, když kvůli němu se nedokáží svému muži odevzdat.
       Je jen málo silných žen, které vedle sebe mají silného muže. A i tady jsou tito „silní“ muži hodně jinoví.
       Většina silných žen je sama nebo trpí tím, že k sobě přitahují jen slabochy. když je strach velký, takové ženě to vyhovuje. Ale jen do určité míry. Když zranění čas překryje, žena si víc uvědomí, že si svho slabého muže neváží a vztah je v ohrožení.

Každému co jeho jest

       Nechci nikomu říkat, jaký vztah si má založit. Každý typ vztahu má své výhody a nevýhody. Ale možná by bylo dobré se v tom vyznat, abych věděl/ věděla, co vlastně chci.
       Pokud někomu vyhovuje rovnoprávná pozice se všemi důsledky a skutečně je zná, nesmí mu nikdo v jeho volbě bránit. Ale také by on neměl bránit jiným. Tento článek Vás chce seznámit s důsledky, které nevidíme.

Symetrický = rovnoprávný vztah není pro lidi

       Ideální pro roboty. Pokud jsou dva roboti stejní a stejně naprogramovaní, neexistuje jiná možnost, než rovnoprávný vztah. Ale co kdyby byl jeden robot naprogramován na to, že mu dělá dobře být podřízen a druhý na to, že mu dělá dobře řídit? Byl by pak rovnoprávný vztah to pravé ořechové?
       A co kdyby se odlišovali JEN zkušeností? Je skutečně správné, aby nebyli šéfové a podřízení? Proč žádná komunita bez šéfů dlouho nevydrží? Proč nakonec všechny komuny najdou buď šéfa nebo zhynou?
       Představte si, že máte jít na operaci do nemocnice, kde postup operace neurčuje primář, ale všelidové hlasování. Slovo primáře má stejnou váhu jako slovo medika v 1. ročníku i jako slovo uklizečky i jako slovo vraha právě v nemocnici pobývajícího na léčení. Jdete do toho? Pokud ano, pak je demokracie pro Vás to správné. Pokud ne, právě hlasujete proti demokracii a pro autokracii. Jsou dva druhy autokracie. V jedné vládnou vrazi, v druhé odborníci. Ale v obou to musí být silní lidé. Proto bohužel známe daleko víc autokracií prvního typu, které jsou v mnoha ohledech horší, než demokracie. Ale kdyby ti nejmoudřejší vzali svou sílu a uměli ji použít a přitom neztratili jemnost...
       Je ještě další důvod, proč demokracie ve vztahu nemůže fungovat. Demokracie ve dvou je nesmysl. Buď chtějí oba totéž a pak není potřeba hlasovat nebo chtějí něco jiného a pak hlasování nepomůže.
       Řešením by bylo zapojit děti. Jakmile je v rodině lichý počet lidí, hlasovat můžeme. Ale můžete si dovolit uskutečnit, že Vaše 3 malé děti Vás přehlasovali a určili, že budou jíst jen zmrzlinu?
       Toto je nejhorší možné řešení. A to zejména proto, že tíha rozhodování děti zatěžuje. A také proto, že výsledkem jsou pak nesmysly.
       Pokud chcete rovnoprávný vztah, skutečně chcete v každém směru rovnoprávný vztah nebo spíše chcete vztah, kde každou oblast řídí ten kompetentnější? A o toho druhého se stará?

Výhody rovnoprávného vztahu

       Máme falešný POCIT, že jsme rovnoprávní. Ale skutečnost je stejně jiná. Když se oba milují, vychází jeden druhému vstříc. To je nejblíž rovnoprávnému vztahu. Ale primář, i když uklízečku miluje, jí nesmí dát právo určovat průběh operace. Když muž z lásky dá ženě rovnoprávnost, ztratí svou cestu a nakonec se stane pro ženu nepřitažlivým, protože bez jeho vize je pro ni nakonec jako muž nezajímavý.
       Když miluje (nebo je závislý) jeden víc, ustupuje tomu druhému. Takže jak je v jedné písničce, prohrává ten, kdo má rád víc.
       A když se nemilují, vzniká neřešitelný boj.
       Největší nevýhodou rovnoprávného vztahu je nedostatek zodpovědnosti. To vidíme nejlépe na našem politickém systému. Nikdo za nic nemůže. „To oni nám to nedovolili uskutečnit, jak jsme chtěli. Takže za to nemůžeme, “ říkají jedni. A ti druzí: „No my to vůbec nechtěli, to oni to chtěli, oni za to můžou, my se pokusili tomu aspoň trochu zamezit, ale protože nemáme většinu, tak se nám to nepovedlo, ale naštěstí jsme zabránili aspoň tomu nejhoršímu“ - bez čeho se to celé ale nedalo vůbec zrealizovat.
       V manželství oba ustupují tomu druhému nebo jeden převezme moc (a pak už to není rovnoprávný vztah) nebo oba bojují zhruba stejně účinně o moc. Ať už je rovnoprávnost z důvodu vyrovnaných sil nebo vyrovnaného vzdávání se své moci, výsledek je vždy horší, než kdyby se oba starali o blaho obou. Vždy jakmile je přítomen boj o moc (ať už o skutečnou moc nebo o to, abych já ustoupil tomu druhému a ne on mě), ztrácí se schpnost najít nejlepší řešení pro oba.
       Jen tam, kde oba spolupracují ve prospěch obou, jen tam to funguje. Ale to je kvůli lásce, ne kvůli rovnoprávnosti. Spíš by se dalo říct, že úspěch byl způsoben navzdory rovnoprávnosti.
       Komu rovnoprávný vztah slouží? Našim strachům. Muž nemusí čelit strachu vzít věci do vlastních rukou a žena se nemusí bát se muži odevzdat.

Žena silnější

       Když je strach obou z mužské energie ještě větší, bude muž ještě slabší a žena ještě silnější. A vznikne asymetrický vztah, kde dominuje žena. Jsme tak posedlí tím, aby ženy netrpěly, že nevidíme, kolik mužů je ve vztahu podřízených. Kdyby to ale škodlilo jen daným mužům, mohli bychom si říct,že je to historické vyrovnání. Ale ono to škodí i ženám a nejvíc dětem.
       Slabý muž neumí dát zdravou ženskou energii a silná žena už vůbec ne. Takže děti jsou vychovávány „správně“, nejsou bity, dostávají všechno a jsou chráněny před vším a přitom nedostávají to nejpodstatnější – teplo domova od mámy a jasnou mužskou lásku od otce.
       Zde je jediný vítěz - strach. V důsledku strachu muže vzít na sebe zodpovědnost za to, aby věci fungovaly, jak mají, pak celá rodina nefunguje. Strach je skutečný vládce. Navenek to vypadá, že vládne buď žena nebo děti. Ale v obou případech z toho nikdo nemá skutečný prospěch. Protože ženu vládnutí zatěžuje (obzvlášť když skutečným vládcem je strach) a pro děti to platí ještě víc.

Etapy v životě muže

       V životě muže je 5 fází:

  • V 1. fázi je to chlapeček, který ještě nebojuje. (podpantoflák)
  • Ve druhé fázi začne bojovat, ale ještě neumí vyhrát. (loser)
  • Ve třetí fázi života už umí občas vyhrát, ale ještě pořád nevyhrál dost na to, aby přestal bojovat. (většina mužů) Někteří lidé se v této fázi zasekli a ani velká vítězství jim nepřinesou možnost se posunout dál (V. Klaus, M. Zeman) Když nad těmito dvěma muži přemýšlím, možná je to tím, že musíte skutečně vyhrát boj o něco podstatného, ne jen boj o moc, abyste se posunuli dál.
  • Ve čtvrté fázi muž už zažil své velké vítězství a užívá si ho.
  • Díky tomu už nemusí dát bojovat a může být králem (5. fáze). Příkladem krále je pro mě např. Sir Nicolas Winton. Pokud vím, po válce neřešil nenávist vůči fašistům ani nikomu nemusel říkat, co dokázal. Prostě to věděl on a naplňovaly ho zachráněné životy, ne nějaké vnější znaky vítězství.

Když vládne nezralý muž

       Snaží se ženu si podřídit, aniž by to uměl a když žena neumí být v mocné ženské slabosti a muž je fyzicky silnější, dojde zákonitě k problému a ženy mohou být týrané. Proto se tolik žen bojí odevzdat muži, protože „máme v genech“ tuhle zkušenost, kdy nezralí muži likvidovaly své ženy. Bohužel emancipace nám vzala možnost řešit to mocnou ženskou slabostí, ženy jsou místo toho vyzývány k tomu, aby za sebe bojovaly, což zralý muž zvládne ku prospěchu obou, ale nezralého fyzicky silného muže to provokuje k ubližování ženě.
       Pokud by byly k dispozici jen dosud zmíněné možnosti, pak z hlediska práv ženy by skutečně rovnoprávný vztah byl to nejlepší. I proto ženy popírají svou přirozenost (opřít se o muže), aby nemusely zažívat to, čeho se bojí (týrajícího muže).
       Ale naštěstí je ještě jeden možný vzorec:

Když vládne zralý muž

        MUŽ v 5. fázi už nemusí bojovat ani vyhrávat. Už ví, kdo je a tudíž si nemusí nic dokazovat. Místo toho se stará o celou rodinu.
       Vypadá to jako pohádka. A skutečně zatím to tak trochu pohádka je, protože je málo mužů v 5. fázi stejně jako je málo žen, které by byly v 5. fázi vývoje ženy (žena v nezranitelné ženské energii).
       Zralý muž naslouchá potřebám všech a rozhoduje na základě toho, co je nejlepší pro všechny. Občas musí udělat rozhodnutí, které se někomu nelíbí. Ale z dlouhodobého hlediska je to pro všechny výhodnější, než stav, kdy každý bojuje sám za sebe. Protože někdy musíme udělat krátkodobě nepopulární opatření, aby bylo všem dobře z dlouhodobého hlediska. A naopak krátkozrace bojovat jen sám za sebe mi nakonec přinese méně, než když jsou všichni spokojení.

Všechna řešení mají vady, když nejste v 5.fázi

       Pokud jste v 5. fázi vývoje, je Vám dobře a děkuji, že jste dočetli až sem a budu rád za jakékoliv doplnění.
       Ale pokud tam nejste, všechna řešení budou zatím špatně. Protože když se pokusíte o vládu zralého muže, nebude to fungovat, protože muž ani žena ještě nejsou zralí. Ale když najdete toleranci a trpělivost a půjdete krok za krokem, dřív nebo později se dostanete do situace, kdy bude naopak vše fungovat.
       Všechna ostatní řešení mají v sobě principiálně zakódované problémy z principu.
       Co s tím? Musíte se rozhodnout, kterým směrem se vydáte. Zda necháte vládnout Váš strach a upřednostníte starý známý vzorec, který uplatňujete i teď.
       Nebo zda se rozhodnete jít do rizika, že to nebude dokonalé a bude to skřípat a vydáte se na cestu ke vztahu moudrého muže a zralé ženy. Nebude to lehké, protože jsem Vám ještě neřekl to (z hlediska Vašeho dnešního pohledu) nejhorší. Ono to není jen o tom, že muž občas udělá špatné rozhodnutí. Problém jde hlouběji.

Muž vládne a žena je jeho otrokyní

       Schválně používám toto hrozné slovo, které vyjadřuje to, že žena poslouchá a následuje. Ale není to celá pravda, neznám jiné slovo, které by současně vyjadřovalo to, že žena je šťastná a svobodnější, než kdykoliv předtím. V jistém slova smyslu se žena v muži úplně rozpustí. A muž se pak o ženu stará jako o sebe samého. Možná ještě lépe, protože je to jeho nejdůležitější a nejcennější část. Do slov se to nedá moc převést, museli byste to zažít. Místo toho Vám ukážu, jak to funguje a jak je to životadárné pro děti.
       Na kurzu Nasycení vnitřního dítěte jsme zažili obě polohy. Na tomto kurzu jsem nebyl vedoucí konstelací, ale smyslem tohoto kurzu je nasytit Vaše vnitřní dítě tím, že přijmete to, co Vám mohu dát já jako otec. V konstelacích není vůbec jedno, kdo představuje Vašeho otce. Proto jsem se rozhodl udělat tento kurz jako jakýsi most k tomu, jak funguje „terapie“ na východě. Zjednodušeně řečeno, u nás jdeme na terapii, abychom něco pochopili, vyřešili. Na východě jdou za moudrým mužem, aby pobyli v jeho přítomnosti a nasytili se jeho energií, která jim možná pomůže víc, než jakákoliv slova.
       Celý kurz je o tom, že si vyberu ženu, která bude představovat mou ženu a matku našich dětí. A dětmi jsou všichni ostatní účastníci kurzu. Na počátku si ženu zkrotím a tím dojde k uzdravení některého z jejích bloků, které jí brání v blízkosti. Shodou okolností právě tato žena se dostala do minulého života, kdy byla otrokyní a zemřela. Když jsme tím prošli, nabídl jsem jí, aby se stala mou otrokyní, ona to odmítla, ale byla ochotná se stát mou ženou.
       Dětem bylo u nás dobře. Nicméně jsem cítil, že žena mi není blízko tak, jak by mohla být. Proto jsem jí po určité době řekl, ať si představí, že se stane mou ženou-otrokyní a já jejím mužem-pánem. Řekl jsem to tak, aby to pochopila pouze ona, aby děti mohli vnímat změnu bez ohledu na své předsudky. Nicméně ona to řekla nahlas a dodala, že tedy budu pánem nad jejím životem a smrtí. Takto do hloubky jsem to nezamýšlel, nicméně jelikož ona to tak vnímala a byla ochotná to zkusit, udělal jsem to. Pro pochopení je také důležité pochopit, že celým procesem ke mně získala víc důvěry, takže byla ochotná podstoupit to větší riziko, které zpočátku odmítla.
       Okamžitě jak to řekla, některé děti se odtáhly. Žena se začala smát, že to jsem si na sebe teda upletl bič mít takovou zodpovědnost za tak velkou rodinu. Začal jsem cítit tíhu. Asi polovina dětí nijak nereagovala, druhá polovina se odtáhla. Už jsem chtěl tento experiment zrušit, ale najednou se to začalo měnit. Moje žena to začala brát vážně a došlo jí, že pán nad životem a smrtí nemusí být nutně tyran, který usekne hlavu, komu se mu zlíbí. Také to může být ten, kdo rozhodne, zda půjde naše rodina touto nebo druhou cestou a když rozhodne špatně, zemřou všichni.
       Najednou se vše změnilo, situace dostala vážnost a hloubku a mě se ulevilo. Najednou přišlo osvobození. Sám nevím, odkud přišlo, ale nejspíše z toho, že jsem konečně začal žít plně zodpovědnost dospělého muže na 100%. V minulosti nebylo sociální pojištění. Ani v přírodě není možnost druhé šance pro antilopu, která uklouzne při útěku před lvem. Když je život bez záchranných sítí, neriskujete bezhlavě a každé rozhodnutí je daleko zásadnější. Jakobyste připuštěním smrti do svých rozhodnutí mohli žít víc naplno.
       Děti se velmi rychle uklidnily. Vystrašila je jejich představa, co znamená otrokyně, skutečnost je naopak uklidnila. Když jsme to pak sdíleli, jeden muž mi řekl, že když jsem se stal pánem, on mohl naplno přijmout mužskou energii. Před tím to úplně nešlo. Několik lidí řeklo, že se cítili v bublině bezpečí. Což nikdy předtím nezažili. Jakoby bezpečí mohlo přijít až tehdy, když plně přijmu svou mužskou energii včetně toho, že svou ženu plně pohltím a dovolím jí plně impandovat. Jakoby najednou obojí dostalo smysl, být ženou najednou není jen trochu měkčí mužská energie. A být mužem není trochu tvrdší ženská energie. Najednou je mužská a ženská energie v plném protikladu a o to víc se přitahují. Život je pak daleko skutečnější, protože záleží na každém okamžiku. A přitom to nezatěžuje, ale osvobozuje. Jakobych konečně našel to, čím doopravdy jsem. Ale nejpodstatnější je přínos pro děti. Syn takových rodičů se nebojí mužské síly a může být plně svobodný a přežije i ve světě, který není bezpečný. A protože je silný a naladěný, je ve nebezpečném světě ve větším bezpečí, než slabý muž v „bezpečném světě“.
       Dcera takových rodičů pak může snadno přijmout ženskou nezranitelnou energii a pak dá svým dětem vše podstatné.

       Zajímavé bylo, že děti u nás byly jen poměrně krátký čas. A přijaly vše, co potřebovaly. Jindy když v pozici rodičů jsou jiní lidé, sycení trvá hodně dlouho a někdy je až nekonečné. Jakoby ve skutečnosti děti sály nejvíc tu mužskou a ženskou energii a když jí tam není dost, není žádný čas dost dlouhý, aby byly děti nasyceny. To také vysvětluje zkušenost, že někteří rodiče se dětem věnují a přitom děti nedostanou, co potřebují. A jiní rodiče věnují svým dětem daleko méně času a děti dostanou víc. Zdá se opět, že není důležité, kolik dětem dáte, ale kdo jim to dává, tedy kdo jste. Není důležité jak se vnějškově chováte, ale kým jste se stali.

Žena nebo otrokyně?

       Zatím stále nevím, co je správně. V tomto okamžiku pro mě je správné jít co nejvíce do co nejdominantnější mužské energie. Možná je to tím, že jsem byl celý život hodně jinový. Možná je to obecný princip, kterým musí projít každý muž. Nevím.
       Jsem si ale jistý tím, že pokud v sobě cítíte potřebu být dominantní muž nebo submisivní žena, měl/a byste ji naplnit. Nevím, co bude potom. Možná se vrátíte ke středu, možná ne. Já osobně si myslím (tedy nevím, jen si to myslím!), že je to obecný přiběh každého z nás: Naplnit svou mužskost jako muž a ženskost jako žena.
       Podstatné je, že nikoho k ničemu nenutím. Pokud chcete rovnoprávný vztah nebo vztah, kde žena je větší, dělejte si, co je Vám libo. Jen se Vás budu ptát: Vyhovuje Vám to? Jsou Vaše děti a žena v bezpečí? Jste jako žena šťastná? Jste jako muž naplněný po okraj radostí z toho, kým jste? Pomáháte světu, aby se dostal do rovnováhy? Sloužíte sobě nebo svému strachu?
       Rád poznám lidi, kteří vyzkouší moji cestu a zjistí, že pro ně není (což je něco úplně jiného, než ji odmítnout předem, bez vyzkoušení, jen na základě představ v naší hlavě). Nepotřebuji mít pravdu, radši ji zjistím. Sám jsem zvědav, jak to je.
       Ale jsem si jistý jednou věcí: Pokud v sobě cítíte potřebu být skutečně MUŽ nebo ŽENA nebo dokonce Pán či otrokyně, mohu Vám pomoci. Pro první dvojici je to kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU, který dělám už 5 let a prakticky každý v něm získá víc mužské energie a každá víc ženské energie.
       S Pánem a otrokyní pracuji jen pár měsíců, zato velmi intenzivně a i ve svém životě. Je to úžasná svoboda moci být tím, kým jsem a pomáhat tím druhým lidem. Pokud to chcete zažít, přijďte na nový kurz Šťastná svobodná otrokyně. Je určen ženám, které chtějí zažít v bezpečném prostředí svou submisivitu. A mužům, kteří se chtějí naučit, jak vybudovat vztah, ve kterém je jim žena plně k dispozici a oni se o ni starají. Mám pocit, že bez přijetí mužské dominance a ženské submisivity blízkost nemůže přesáhnout určitou míru. Takže kurz je i pro ty, co chtějí zažít daleko větší blízkost k druhému i k sobě.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz
„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich