Publikováno 20.1.2024
Příčina a následek. Jak moc si nebo svému dítěti ublížíme, když je popleteme.
Možná to znáte: Přijdete do dětského pokoje, kde zrovna jedno vaše dítě ubližuje druhému. Co uděláte?
Někteří lidé vrazí pohlavek tomu, které bilo to druhé. Ale co když ono právě vrací druhému dítěti jeho „pohlavek“?
Co kdybyste se jich zeptali? Sice pravdu se asi nedozvíte, ale kdo umí dobře slyšet, tak pozná pravdu i když je řečeno jen jednou stranou.
A teď si představte stejnou věc, jakou vidíte v nemocnici: 50letý muž po mrtvičce zrovna ubližuje své ubohé matce. Asi tak tu celou věc viděla uklízečka na neurologii. A tak šla říct sestrám, aby toho muže šli uklidnit.
A sestry přišly, nic špatného neviděly, ale zavolaly doktorku a ta zařídila, že ten muž byl převezen na psychiatrii.
Ono je lepší ztratit hodiny a zatížit VZP zbytečnou platbou,
než se zeptat, jak to bylo doopravdy.
A pravda? Ten muž jsem byl já a mamce jsem zrovna vzal telefon a držel ho nad hlavou, aby se uklidnila a zavolala z mého telefonu, ve kterém jsou zaplaceny hovory předem, zatímco mamka platí za hovor 30 Kč. Nekecám, skutečně tolik, ale pak zase může celý den telefonovat do aleluja.
Žádným způsobem jsme jí neublížil, ale ona mezitím odešla a já jsem nemohl mluvit, takže dotyčná lékařka se to nemohla dozvědět. Takže mi řekla, že mi musí píchnout injekci, že to prý psychiatři potřebují. Ale v tom lhala, protože já vím, že tím naopak by psychiatrovi ztížila práci, protože pak by už nevěděl tak jistě, jestli pacient patří jemu nebo ne. Ale protože jsem nemohl mluvit, tak jsem s tím raději souhlasil, protože jinak by hrozilo, že mě napíše do zprávy, že nechce spolupracovat.
Pak když psychiatr přišel, tak během 2 minut se se mou byl schopen dorozumět. Protože on věděl, že mi to myslí, ale jen nedovedu mluvit. A jednoduchými otázkami, na které jsem mohl kývnout hlavou ano nebo ne, tak nakonec zjistil, proč jsem chtěl telefonovat a jestli on mi není schopen pomoci a když jsme oba zjistili, že ne, tak jsem se vrátil zpět do nemocnice a tak jsme celé odpoledne prospal kvůli injekci, kterou mi dali neurologové, z nichž ani jeden nebyl schopen za celé 2 dny ode mě zjistit nic kromě toho, že viděl, že pracuji na počítači.
Na druhou stranu aspoň mám potvrzeno, že i v době kdy část mého mozku umřela, ani tehdy
jsem netrpěl žádnou psychickou nemocí.
Kromě toho, že jsem byl nervózní z toho, že jsem nebyl schopen vysvětlit, co cítím, myslím a vím.
Ale popletení příčiny a následku má daleko větší následek
Pak není schopen se takový člověk vyléčit. A jsme u toho, proč klasická medicína selhává u chronických nemocí. Protože vyléčení si představuji jako stav, kdy nemoc nemám.
Zatímco stav, kdy nemoc mám, protože každý den dostávám prášky se jmenuje v medicíně substituční léčba. Stejně jako každý den se musím najíst, tak si každý den musím vzít léky proto, že nemám uzdravující léčbu, ale jen substituční. Zaplať pánbu za to. Miliony diabetiků žijí jen proto. Ale představte si, že by bylo možné cukrovku uzdravit tak, že byste nemuseli brát žádné léky a přesto by byla vaše hladina cukru v pořádku.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
