Nebudu Ti dělat matku

Nebudu Ti dělat matku.

       Na kurzech jsem často tuto větu slýchával, než mi došlo, jak je ničivá. Samozřejmě je pravda, že ideální stav je ten, kdy jsou oba partneři natolik dospělí, že už nikdy nepotřebuje on matku a ona otce.
       Ale pro kolik párů je tento ideální stav k dispozici? Obávám se, že právě ti, co si nejvíc myslí, že tátu nebo mámu nepotřebují, je potřebují nejzoufaleji. Jen se od této potřeby odřízli, protože kdyby ji cítili, bylo by to moc bolavé.
       Matku nebo otce potřebujeme, když místo nás je tady naše vnitřní dítě. Dospělý muž nepotřebuje mámu ani tátu v tom smyslu, který ženám vadí. U žen je to stejné.

Kdy nám vadí dělat mámu nebo tátu

       Když nás to příliš zatěžuje. A kdy nás to zatěžuje? Když to nemáme sami pořešeno. Dospělý muž rád udělá své partenrce na chvíli tátu, protože tím utuží jejich vztah. Problém je, když partnerka chce od svého partnera tátu pořád. Ale proč ho chce pořád? Když sníte deset kendlíků, budete chtít ještě další jídlo? Nebo až do dalšího hladu už nebudete mít zájem? Stejně je to s maminkovstvím/ tatínkovstvím od Vašeho partnera.
       Když ho to zatěžuje, neumí to. A když to neumí, neumí to dát. A když to nedá, hlad zůstává. Kdyby to dal, hlad by přešel.
       Má to ještě hlubší dozvuky. Když neumí muž dát své ženě otcovskou energii, nebude ji doopravdy dát ani svým dětem. Když žena neumí svému muži dát mateřskou energii, nebude ji umět dát pořádně ani svým dětem.
       Když muž potřebuje mámu a jeho žena mu ji neumí dát, rozevírá se mezi nimi propast. Čím víc je vnitřní dítě nenasyceno, tím větší propast. A tím víc se daná žena brání tomu, aby byla jeho mámou, protože jí připadá, že on je černá díra, která si od ní vezme vše a nic jí nedá. Ale ve skutečnosti kdyby ona uměla být mámou, sytilo by ji jen to, že on si bere. On by dostal a přestal by víc chtít.
       Samozřejmě v opačném gardu platí totéž.

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Co skutečně vadí

       Skutečný problém nastává jen když mám dělat mámu nebo tátu svému partnerovi pořád. Ale to se nevyřeší tím, že mu to budu vyčítat. Právě naopak – tím se problém posiluje.
       Existuje jediné řešení – podívat se, proč mi dělá tak obrovský problém dát to svému partnerovi. Samozřejmě se na to mohu vykašlat a mohu partnera poslat na terapii. Ale tím se vyřeší jen polovina problému. Jeho. Moje zůstane.
       A to moje bude dál ovlivňovat minimálně mé děti. Protože když umím být mámou, dám to ráda a nebudu si na to stěžovat. A když to dám ráda a umím to, ten druhý to poměrně brzy vstřebá a problém zmizí.
       Problém přetrvává, když to odmítám dát a obviňuju z mé neschopnosti toho druhého. Ale když on je teď dítě, prostě to neumí dospěle pořešit. Tedy může to umět, ale jen za cenu popření. A to jako společnost děláme nejčastěji. Že problém zameteme pod koberec a tváříme se, že není. Ale on je a pod kobercem je ničivější, než byl předtím.

Jak si můžete vzít ženu

       Často říkám, že úkolem muže je vzít si ženu. Tím nemyslím ji odvléct za vlasy nebo ji znásilnit. Tím myslím, že úkolem muže je vzít si ženu celou, jaká je, ne jen její tělo. A to může jen když si vezme všechny její části.
       Na některých kurzech jsem nejen nestranný lektor, ale přímo se zapojuji do děje. Na kurzu Nasycení vnitřního dítěte dělám tátu. A předtím si musím „ulovit“ ženu. Je to samozřejmě jen jako, ale ukázala se tam zajímavá věc: Když žena neumí být muži blízko, obvykle potřebuje tátu. Když jsem jí tátu dal a ona od něj dostala vše, co potřebovala, mohla pak přijít jako žena.
       Věřím tomu, že drtivá většina žen, co si stěžuje na nedostatek blízkosti od svého muže, prostě neumí být blízko. I proto na kurz Blízkost oživuje zvu hlavně tyto ženy a až pak jejich muže.
       Pokud se ve vašem vztahu projevil jakýkoliv problém, téměř s jistotou jeden z Vás je ve stavu neuzdraveného vnitřního dítěte. Pokud máte pocit, že Vy jste dospělý/á, prostě dejte svému partnerovi rodičovskou lásku, jeho dítě dospěje (na to obvykle stačí pár desítek minut) a on se k Vám vrátí dospělejší, než byl kdy předtím.
       Pokud mu to neumíte dát, ani Vy nejste skutečně dospělý/á.
       Pokud jste oba v dětském stavu, potřebujete terapii. Bez toho je šance na samovolné uzdravení malá.
       Každé vnitřní dítě, které dostane, co potřebuje, přinese Vám i Vašemu vztahu větší dospělost. A co je krásnější, než když dokážete dát svému partnerovi to, co víte, že potřebuje? Jen k tomu musíte opustit blud, že nesmíte být jeho matkou/ jejím otcem. Můžete. Ba naopak na nějaké úrovni musíte (nebo to za Vás udělá terapeut nebo zůstanete v problému napořád).

Když to trvá dlouho

       Když to trvá dlouho, je potřeba připustit, že to neumíte ani Vy, ani Váš partner. Vyčítáním nic nezměníte. Buď v sobě najděte aspoň malý pramínek a ten postupně zvětšujte, až se to uzdraví. Nebo zajděte na terapii, abyste uměl/a svému partnerovi dát, co potřebuje nebo ať tam zajde partner, aby to uměl přijmout.
       Nechoďte tam ale proto, abyste to udělal/a za partnera. Jděte tam proto, abyste se Vy naučil/a dát to, co shodou okolností partner potřebuje. Jděte tam kvůli sobě a naučte se to. Pak budete mít jistotu, že nepřebíráte partnerův problém a že nejste součástí problému.
       Součástí problému jste když to děláte pro něj, protože on je neschopný. Součástí řešení jste, když to děláte pro sebe, abyste se to naučil/a.

Dělám to správně?

       Ano, pokud jste Vy i Váš partner čím dál dospělejší. Pak budete vidět, jak vnitřní děti dorůstají a časem si vzpomenete, že vlastně byly takhle malé a teď už jsou dospělé.
       Čím dál dospělejší se ale můžete cítit i když to není pravda. Rozlišující kritérium je, že skutečně dospělý má rád děti skutečné i vnitřní. Dělá mu radost s nimi být a nesnaží se, aby byly menší ani větší, než jsou. Prostě je přijme jako děti a dá jim, co potřebují. A stejně tak přijme, až dospějí a nebude je nutit být dětmi, když už jsou dospělé.
       Zatímco ten, kdo si na dospělého jen hraje, toho budou děti zatěžovat nebo si nedokáže život bez dětí představit.
       Opět stejný paradox – čím víc před něčím utíkám, tím víc to tady je. Jakmile to přijmu, ono to časem zmizí nebo v tomto případě dospěje.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz
„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich