Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Aktivní přístup k nemoci je důležitý

Aktivita je důležitá

       Když jsem si četl diskusi k “obhajobě“ pana dr. Hnízdila, bylo mi smutno. Takovou diskusí bych nebyl překvapen na nenávistném fóru nebo diskusi o politice. Ale od vědců?
       Je tam někdo, kdo je prý vědec a v podstatě říká, že většina nemocí se nedá vůbec ovlivnit stylem života, prostě je to jako loterie a někdo rakovinu dostane a jiný ne. Používá k tomu věty, které se zdají být vědecké, ale ve skutečnosti vybírá pár diagnóz, u kterých (dle současného stavu poznání vědy) není vůbec žádný nebo žádný významný ovlivnitelný rizikový faktor k tomu, aby tvrdil, že to tak je pro všechny diagnózy. A jak je zvykem, právě ten, který manipuluje, obviňuje protistranu z manipulace.
       Na něj reagovala podle mého názoru hodně pokorně (jsem na to hodně citlivý, takže když ženu pochválím za její pokoru, hodně to znamená) žena, která učí zdravotní sestry. Nepovyšovala se. Jen se ptala, ale odmítala přijmout jiný názor bez rozumných argumentů. A dnes jsou všechny její komentáře vymazány, přitom ona byla dle mě „skoro až svatá“, jak pokorně reagovala na jeho styl psaní. Vůbec nechápu, proč její příspěvky byly vymazány, jediný důvod, který mě napadá, že když je vidět konstrast jejích a jeho příspěvků, je jasně vidět, kdo manipuluje. Takto už to není zřetelné a protože je slyšet jen jeho názor (a jisté nenávistné ženy) a ne na co reaguje, asi většina nyní už bude souhlasit s ním. (Aniž by se dotyčná dáma mohla bránit).
       Dosud jsem si myslel, že vědec = člověk, který umí myslet a hledá pravdu. Já být na jeho místě, tak bych proti vymázání jejích příspěvků protestoval. Stále doufám, že takových je většina, ale uvědomil jsem si, že jsou i jiní vědci.
       Většina lidí (a část z nich jsou vědci) se tam v podstatě snaží umlčet ty, co chtějí něco dělat pro své zdraví.
       Chci zdůraznit, že není pravda, že nezáleží na mém životním stylu. Na druhou stranu je pravdou, že jsou lidé, kteří žijí zdravě a rakovinu dostanou a jiní, kteří žijí nezdravě a dožijí se sta let.
       To ale není důvod, proč se na všechno vykašlat. Spíš bychom se měli zamyslet, že asi ono zdravě a ono nezdravě možná nemáme nadefinováno úplně dobře.
       Znám lidi, kteří žijí strašně „zdravě“ a spíše jsou to blázni. Takže prosím nedívejte se na lidi, kteří jsou posedlí zdravím. Tihle lidé se možná stravují zdravě, ale dělají to ze strachu a ten strach je škodlivější, než občas „zhřešit“.
       Já osobně považuji za důležitější psychohygienu, tedy to, jak se starám o sebe, jaký vztah mám k sobě a zda si průběžně uzdravuji své strachy. Strachy jsou podle mého ten největší jed, jaký na naše tělo působí, navíc neustále.

Proč je důležité něco dělat

       Když uvěříme pseudoodborníkům, že nemoci jsou jako loterie a nemůžeme udělat nic jiného, než se vložit do rukou lékařů, berou nám víc, než tuší.
       Nedávno jsem napsal článek, který mohl poškodit mou práci. Kdyby ho četl nějaký nenávistný „sluníčkář“, který by ho nepochopil (pro ty, co se chtějí hádat: Tedy by musely být splněny 3 podmínky, musel by to být sluníčkář, musel by být nenávistný a nepochopil by ho), mohl by si myslet, že jsem rasista. Napsal jsem ho mimo jiné proto, že na kurzu jsem byl napaden, že nesmím říkat něco, co jedné paní připomnělo rasismus, ale bylo to jen pojmenování faktu, že porodnost naší populace je úplně jiná, než porodnost jiných populací.
       Žil jsem ve světě, který znemožňuje napsat jiný názor (protože je to politicky nekoektní). A skutečně jsem se bál. Nebál jsem se, že mě někdo zabije nebo uvězní, ale bál jsem se, že značná část lidí odmítne všechny mé názory, protože si mě zařadí do škatulky, kde podle nich slušní lidé nejsou.
       Hodně jsem se bál, ale nakonec jsem se rozhodl ho zveřejnit. A víte, co se stalo? Nic. Žádná negativní reakce. Ale kromě toho se stalo něco důležitějšího: Mě se ulevilo. Já si uvědomil, že žiju ve svobodném státě, kde mohu říkat svůj názor a kde politická korektnost se používá jen k vyvolání strachu, nic víc.
       Ulevilo by se mi, i kdyby se mi odhlásila polovina čtenářů. Bylo by mi to líto, ale tohle se už se párkrát stalo. Už jsem několikát napsal něco, co část lidí odmítá slyšet (třeba že bychom neměli chtít rovnoprávný, ale plnoprávný vztah nebo že muži a ženy jsou jiní). A část lidí odešlo. Ale odešli jen ti, co odmítali slyšet.
       Jen díky tomu, že jsem riskoval, jsem tam, kde jsem. Naštěstí už nejsme v dobách Galileových a můžeme svou pravdu říkat.

Souvislost

       Stejně jako mě se ulevilo, když jsem něco udělal a ta úleva byla v podstatě nezávislá od výsledku (udála se ihned, jak jsem to zveřejnil, ne až podle reakce lidí), tak i vážně nemocným se uleví, když přestanou být diagnóza a stanou se člověkem, který něco aktivně dělá pro své zdraví. (Neslibuji zázrak, neříkám, že se uzdravíte. Říkám, že se Vám uleví a že budete mít víc sil. A jestli je ještě šance a uděláte to správné, tak se možná stane i zázrak. Zatímco když zůstanete dignóza, zázrak se s jistotou nestane).
       Tedy i když uděláte něco, co ve skutečnosti nemá žádný význam, ono to má význam už jen proto, že to AKTIVNĚ děláte.
       Jestli se rozhodnete, že se uzdravíte a abyste se uzdravili, tak na své zahradě vykopete jámu (něco, co s uzdravením nemá žádnou souvislost), tak když tu jámu vykopete, přiblížíte se ke svému zdraví, protože jste začali něco dělat. (Samozřejmě to neplatí pro člověka, který kvůli kopání jámy zrušil skutečnou léčbu. A samozřejmě to neplatí pro člověka natolik oslabeného, že by ho kopání jámy zabilo nebo skoro zabilo).
       Tedy pokud půjdete k léčitelovi, k dr. Hnízdilovi nebo kamkoliv jinam, kde současná věda říká, že to nemá žádný význam, tak Vám to pomůže dokonce, i kdyby měli Sysifové pravdu (nemají ji, ale tady chci demonstrovat, že by ji neměli, i kdyby ji měli). (Samozřejmě opět to neplatí, když kvůli tomu odmítnete klasickou léčbu).
       Druhý mechanismus, který se naše věda a zdravotnictví snaží omezit a přitom by spíše měla zkoumat, jak ho posílit, aby mohl pomoci ještě víc lidem, je placebo efekt.
       U banálních onemocnění je až 33% lidí vyléčeno neúčinným lékem, jen svou vírou, že ten lék funguje. Proto je tak těžké odlišit a trvá to roky, jestli je nový lék účinný nebo ne.
       Uvědomte si, že máte 33% šanci být zdraví v podstatě zadarmo a vyhnout se nežádoucím účinkům léků. A věda to nejen nezkoumá, ona nutí lidi, aby se toho vzdali.
       U rakoviny samozřejmě bude mít placebo nižší efekt. Ale představte si, že umíráte a můžete ke své šanci přežít přidat pár promile nebo procent. Nestojí to za to? A chovají se lékaři, vědci a Sysifové skutečně racionálně, když všem lidem berou obě tyto šance? (To ani nemluvím o tom, že většina lidí, které Sysifos zesměšňuje, pomáhají i doopravdy, ne jen pomocí placebo efektu a efektu probuzení).
       Třetí mechanismus, který nemůže nikdo popřít, je pozornost. Většina alternativců dává lidem pozornost. A to už je velmi zajímavé, protože dle psychologie mnozí lidé jsou nemocní, aby přilákali pozornost svého okolí.
       Říká se tomu sekundární zisk z nemoci. Zde opět Sysifovci ignorují poznatky vědy, používají blátivé myšlení k zesměšnění oponentů a matou veřejnost.

Neodmítej staré známé pro nové

       Pokud jste vážně nemocný, určitě neodmítejte pomoc klasické medicíny. Ale současně neodmítejte, že své zdraví máte (alespoň trošku) ve svých rukou.
       Najděte si někoho, kdo má výsledky, bez ohledu na to, jestli se to někomu jinému zdá vědecké nebo pavědecké.
       Ze života pana doktora Semmelweise: „Kolegové se mu nejen vysmívali, někteří ho přímo pronásledovali a skupina lékařů dokonce zařídila, aby mu již nebyl na klinice prodloužen pobyt.“
       A to jen proto, že zjistil, že může zachránit většinu žen, které umíraly po porodu na horečku omladnic, když si porodník umyje ruce poté, co pitval mrtvoly. Ale jím navrhovaná asepse a antisepse se stala součástí vědou uznané pravdy až více, než 30 let poté, kdy je přesvědčivě prokázal. Jen proto, že pro lékaře bylo obtížné připustit, že oni ty ženy v podstatě zabili.
       A kdyby neprokázal dr. Pasteur existenci mikrobů, možná ještě dnes by rodičky umíraly ve velkém, protože k uznání Semmelweisova objevu došlo jen proto, že po Pasteurově objevu se změnilo paradigma vědy a najednou bylo zcela jasné, že Semmelweis měl pravdu (stejně jako předtím bylo zcela jasné, že ji nemá).
       Myslím, že v tomto článku jsem nade vši pochybnost a s použitím poznatků vědy prokázal, že odmítat alternativní medicínu nemocnému škodí (samozřejmě jen za předpokladu, že kvůli alternativní medicíně neodmítne klasickou medicínu a za předpokladu, že postup alternativní medicíny není pro jeho zdraví škodlivý) dokonce i tehdy, kdyby alternativci pomáhaly jen výše zmíněnými 3 mechanismy, které jsou již nade vši pochybnost vědecky prokázány.
       Navíc Sysifos odmítá přijmout fakt, že např. akupunktura je již jednoznačně vědecky potvrzená, tedy se snaží nemocným odebrat metodu, která prokazatelně působí i jinak, než těmi třemi nezpochybnitelnými účinky.
       Další metody nejsou obvykle podrobeny vědeckému výzkumu, „protože je jasné, že nemohou fungovat“. A je to jen a pouze změna paradigmatu, která umožní, aby tyto metody byly nestranně prozkoumány. Nebo tlak ze strany pacientů.
       U Semmelweise je neuvěřitelné, že dva ústavy sídlily pod jednou střechou a všechny rodičky si přály ten, kde se méně umírá. I přesto „profesor Klein, ředitel kliniky, bral hromadné umírání matek jako samozřejmost. „Proti tomu se nic nedá dělat" „
       Tady vidíme, co se stalo již tisíckrát v historii vědy. Ti nahoře netuší vůbec nic a pacienti hlasují svýma nohama.
       Pokud ještě odmítáte alternativní medicínu jako celek a myslíte si, že se chováte racionálně, tak pravý opak je pravdou. Když někdo platí peníze za něco, co by jinde dostal zadarmo, je to důkaz, že to NĚCO přináší. Jediné racionální chování je hledat, co to NĚCO je. Možná je to jen pozornost.
       Pak bychom měli změnit celé zdravotnictví, protože něco velmi důležitého nám odmítá dávat. A my musíme hledat šarlatány, aby nám to dali a přitom racionální by bylo, aby nám to dali lékaři a sestry.
       Nebo je to něco podstatnějšího a pak by lékaři měli měli aktivně pacienty posílat tam, kde jim přidají pár procent k šanci, že přežijí. Současné chování některých lékařů a bohužel celého spolku Sysifos připomíná situaci, kdy přijdete do hospody a můžete si dát buď jen jídlo nebo jen pití. (Podotýkám, že jsem lékař a nikdy jsem s žádným lékařem po odchodu z medicíny neměl problém. Chodí ke mně naopak nadprůměrné procento lékařů. Jen bohužel u většiny z nich je ještě stále vidět, že to je něco, k čemu se nesmí před ostatními lékaři přiznat. Jinými slovy chyba není u doktorů, chyba je v klimatu, které zakazuje o tom mluvit. A když se o tom nemluví, tak to vypadá, jako by všichni doktoři byli proti alternativě.)
       Nejhorší na tom je, že většina společnosti uvěřila, že tohle zcela iracionální chování je vrchol racionality.
       V příštím článku si popovídáme,jak je to s racionalitou alternativní medicíny u nesmrtelných nemocí.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Když nevidíme celek

Když nevidím celek

       Tak se nám sesypala lavina na pana dr. Hnízdila. V jednom příspěvku pan Tomáš (je to lékař, velice známý a vlivný, neuvádím jeho celé jméno, protože tady nejde o jeho osobu, ale o způsob uvažování) na facebooku píše: „Lékař Jan Hnízdil, žel, svým výrokem potvrdil, že si Bludný balvan od Sysifů plně zaslouží: "Děti za rakovinu nemohou, mohou za ni ale jejich rodiče a rodiče rodičů, my všichni, jak se sebou a s tímto světem zacházíme."
       Je mi líto těch rodičů. Když má dítě rakovinu, nebo jiný závažný zdravotní problém - vždycky se rodiče ptají proč? Co jsme udělali špatně? A lékaři jim vysvětlují, že to není jejich vina, že nemají žádnou vinu hledat a soustředit se na dny, které je čekají, na to jak dítěti ulehčit a pomoci nést jeho břímě. A teď přijde dr. Kecálista a řekne jim, že za to mohou. Velké zklamání, býval to rozumný pán. „

       Když si přečtete celý článek, je docela jasné, že pan Tomáš nereaguje na dr. Hnízdila, ale na něco, co dr. Hnízdil nenapsal.
       Znovu opakuji, že to není útok na pana Tomáše. Každý z nás zná tu situaci, kdy někdo řekne slovo a my slyšíme jen to slovo. A někdy se s daným člověkem hádáme a přitom on má stejný názor jako já, jen použil to slovo, které způsobilo, že jsem začal vidět rudě.
       Problémem je, že na tento komentář reagovala jistá žena: „Strašný.“ A vůbec netuší, že odsoudila pana Hnízdila za něco, co nikdy neřekl.

Mimochodem takto funguje manipulace a demogogie

       Opět – není to útok na pana Tomáše. Ale on bezděky (a předpokládám, že omylem) udělal to, co zdatní manipulátoři dělají vědomě a chválně: Vytrhnu něco ze souvislosti. A dokážu, že to není pravda.
       Ideální je to v situaci, kdy mám přístup k médiím a ta druhá strana ne. Pak si můžu klidně i vymyslet ten výrok, proti kterému pak bojuji.

A teď pravda

       Fakt 1: Pocit viny obvykle celou situaci zhoršuje. (Komě situace, kdy daného člověka zmobilizoval k akci, kterou tu věc napravil). Takže i kdyby rodiče na 100% mohli za nemoc svého dítěte, musí jim být vysvětleno, že vina ubližuje všem, jak jim, tak dětem. Proč není důležité, kdo je vinen? Protože je důležité, kdo pomůže. A bez pocitu viny pomůžeme snadněji, než s ním. Platí pravidlo: Buď (se) budeme obviňovat nebo něco uděláme pro to, aby nebyl důvod, za co (se) obviňovat.
       Fakt 2: Paradoxně pocit viny mají často největší právě ti, co za nic nemohou. Takže je určitě důležité právě těmto lidem říci, že to není jejich vina.
       Ale zamlčet jim, že něco mohou změnit, je škodlivé. A rodiče vždy něco mohou změnit, protože vždy nějakou spoluzodpovědnost za nemoc svého dítěte mají. Kdybych byl rodičem dítěte s rakovinou, modlil bych se, abych za to mohl co nejvíce, protože vše, co jsem zapříčinil, mohu změnit a napravit. (Pokud mi nevěříte,tak to znamená, že žijete ve světě, ve kterém nemáte žádnou moc. Ale pokud nemáte žádnou moc, proč ji berete těm, co to mají jinak?)
       Fakt 3: Některým rodičům nejvíc v takové situaci vadí právě bezmoc, že nemohou nic dělat. Takže kdyby dostali pokyny ke změně v sobě, kterou by mohli i třeba jen nepatrně ovlivnit osud svého dítěte, prospělo by jim to. A pozor, prospělo by jim to i v případě, kdyby to nebyla pravda. Jen ten pocit, že něco maloučko mohou ovlivnit by způsobil, že by šli do akce a už jen to by jim pomohlo. Navíc je tady nezanedbatelný placebo efekt, tedy i kdyby to nemělo žádný vliv, tak kdybych tomu věřil, už by to vliv mělo. Takže máme už dva mechanismy, díky kterým by to fungovalo i v situaci, kdy pro to není žádný jiný důvod. První mechanismus platí pro všechny lidi, takže svazovat rodičům ruce a nutit je k nečinnnosti znamená zhoršit vyhlídky jejich dítěte nejméně o několik promile, spíše o několik procent. Je to nejen škodlivé, je to nepravdivé a proti poznatkům vědy.
       Pro lidi, kteří věří vědcům, platí jedna zásada: Když nějaký uznávaný vědec tvrdí, že něco jde, téměř s jistotou má pravdu. Když nějaký uznávaný vědec tvrdí, že je něco nemožné, často se mýlí. (Proč? Protože když o něčem říká, že to jde, mluví o něčem, co má velmi dobře nastudované a mluví z pozice rozumu. Když má potřebu o něčem říct, že to nejde, pravděpodobně mluví z pozice emocí.)
       A jak nám říkají výzkumy, až 33% nemocných lze uzdravit placebem. Samozřejmě u rakoviny to číslo bude limitně blízké nule, ale lidé sázejí a někteří vyhrávají první cenu a pravděpodobnost je podobná.
       Kdyby lékaři přestali být pokrytečtí, zamysleli by se nad tím, jak spojit síly. U banálních nemocí by vyléčení pouze placebem bylo kolem 1/3, uvědomujete si, kolik by to bylo ušetřených peněz? Kolik zlepšených osudů? Protože některé „banální“ nemoci z hlediska medicíny vůbec nejsou banální pro člověka, který jimi trpí.
       Fakt 4: Za nemoci dětí mohou (částečně) rodiče. Není to jejich vina, oni to převzali od svých rodičů. Je to vzorec chování. Ten vzorec se dá změnit. Není nikde garance, že to dítěti pomůže, proto je třeba neodmítat klasickou medicínu. Ale proboha proč lékaři bojují proti všem, co chtějí pomoct jinak? (Tedy naštěstí ne všichni, jen někteří). Proč raději nespojíme síly? Vždyť je jasné, že i jen pozornost od jiného člověka může být léčivá. Na tomto principu funguje canisterapie, pomoc od klaunů také lékaři neodmítají. Tak proč – nelogicky – odmítají pomoc tam, kde je o maličko vyšší šance, že by to pomohlo?
       Vysvětlení je jednoduché – jsou šarlatáni, kteří odmítají klasickou medicínu. Ale co bylo první? Vejce nebo slepice? Kdo první odmítal? A i kdyby to bylo půl na půl, lékaři by měli být zodpovědnější a dospělejší, než léčitelé, tedy by měli na prvním místě mít na zřeteli blaho pacienta. Pokud chtějí mít lékaři respekt, musí si ho získat.A to i tím, že pacienta nasměrují k psychologovi, k léčivému klaunovi, ke canisterapii, ale rozhodně i k psychosomatické medicíně a k těm léčitelům, kteří neodmítají medicínu.
       Fakt 5: Když je dítě do 10 let nemocné, prakticky nikdy nepracuji s ním. Rodičům vysvětlím, že oni mohou jeho nemoc ovlivnit. Neslibuji zázraky. Mohu slíbit jediné – rodičům se skoro určitě uleví. A sebemenší úleva u rodičů vede nejméně k emoční úlevě u dětí. Znovu opakuji Není garance vyléčení. Není to náhrada medicíny. Ale jestli je to jen tak tak, tak to může převážit váhy ve prospěch přežití dítěte. A občas se stane zázrak. A u mě si ten člověk vyléčí to, na co byla medicína krátká.
       Fakt 6: Ano, toto může být některým lékařům neznámé (Ale to by svědčilo jen o neznalosti). Dnes už většina psychologů zná pojem identifikovaný pacient, tedy stav, kdy jeden člověk je nemocný, ale příčinou jeho nemoci je nemocný systém rodiny, tedy v podstatě on za to vůbec nemůže, ale ostatní členové rodiny svým způsobem ano.
       Samozřejmě tento stav ještě psychologie nerozeznala u rakoviny. Ale z hlediska toho, co vědí rodinné konstelace, se mi jeví vysoce pravděpodobné, že časem k tomu dospěje i věda.

Sysifos škodí lidem, kteří mu uvěří

       Dle mého názoru je zločinem před rodiči nemocných dětí zamlčovat, že mají reálnou šanci zdravotní stav svého dítěte ovlivnit a když ne to, tak minimálně jeho psychický stav (protože když zlepšíme psychický stav rodičů, dítěti se uleví).
       Sysifos je přímo škodlivý všem pacientům, kteří uvěří, že není v silách člověka (nebo rodiče) alespoň mírně zlepšit svůj osud, když jsem nemocný.
       Samozřejmě léčitel, který nemocnému zakáže chemoterapii je škodlivější. Ale to, že můj oponent je horší, než já, mi nedává omluvu, abych se choval proti zájmům těch, o které jde nejvíc – o nemocné lidi.
       Když Sysifos nerozlišuje mezi lidmi, kteří prokazatelně přinesli lidstvu přínos (dr. Grof), mezi lidmi, kteří říkají mimo jiné i věci, které zatím nelze posoudit, zda jsou pravdivé nebo ne, ale pacientům pomáhají (dr. Hnízdil a štítná žláza) a mezi lidmi, kteří své pacienty usmrcují (i takoví v alternativní medicíně jsou) a všichni dostanou stejnou cenu, dělají vše proto, aby lidé neuměli poznat, která metoda jim pomůže, která pomůže mírně a která uškodí. Tedy opět zhoršují prognózu pacientů. Navíc matou veřejnost, takže by si měli dát Bludný balvan nejdříve sobě.

Podle ovoce poznáte je

       Dle statusu jsou ceny udělovány „pro zvýraznění přínosu jednotlivců i různých spolků k matení české veřejnosti a rozvoji blátivého způsobu myšlení „.
       Pokud by toto byla pravda, cenu by měli dostávat hlavně politici. Ti matou veřejnost podstatně víc. Ale tak to není. Ono se to nějak podezřele týká jen medicíny a zdraví.
       Kde je definice blátivého způsobu myšlení? Tento spolek si hraje na vědu, ale s vědou to nemá vůbec nic společného. Ale prezentace v médiích se tváří, že to o vědě je. Není toto matení české veřejnosti par excellence?
       Nejlepší je poslední bod: „V případě, že oceněný jednotlivec získá posléze Nobelovu cenu, je povinen svůj Bludný balvan vrátit výboru Sisyfa, jenž musí jmenovaného vymazat z rejstříku laureátů Ceny a tvrdit, že nikdy vyznamenán nebyl.“
       Předpokládám, že to je jen vtip, ale velice dobře svědčí o jistotě, jakou mají členové spolku Sysifos ve svůj úsudek. Jinými slovy klidně Tě zesměšníme nebo třeba i zlikvidujeme. A když se ukáže, že jsme se zmýlili, ani se nemusíme omluvit. My můžeme všechno a Ty, kterého si vybereme na pranýř, Ty nesmíš nic.
       To už není jen matení a blátivé myšlení, to už je přímo dvojí metr.
       Fakt si ti lidé neuvědomují moc, kterou mají nad osudy lidí? Fakt je nikdy nenapadlo, že když jim 10% lidí uvěří a díky tomu odmítnou,co by jim mohlo pomoct, že tím nejen matou, ale přímo škodí?
       Protože dávat do jedné škatulky lidi, kteří pomáhají a lidi, kteří škodí, je vysoce matoucí. Ale ono se zdá, že je vůbec nezajímají lidi, kteří škodí. Ti cenu nedostanou. Zdá se, že to není anticena, ale cena. Cena pro lidi, kteří pochopili něco, co Sysifové pro zatvrdlost svého myšlení zatím nejsou schopni.
       Naštěstí moc Sysifa klesá. Čím víc Bludných balvanů rozdají, tím víc je vidět, že to nemá vůbec žádnou výpovědní hodnotu. Dát bludný balvan za čínskou medicínu, kde účinnost nejméně akupuntury je již vědecky prověřena, je skutečně matoucí. Každý myslící člověk si pak musí nutně položit otázku o čem ty ceny vlastně jsou?
       Od vědců by člověk čekal trochu vědečtější přístup, nejlépe měřitelný. V ideálním případě by Zlatý Bludný balvan dostal člověk, který nejvíce uškodil lidem. Ale o to, zdá se, nejde. Je to vlastně jen taková taškařice na úkor lidí, kteří dělají svou práci jinak, než se Sysifům líbí.

Rozumím dr. Heřtovi

       Rozumím všem onkologům, kteří vystupují proti alternativní medicíně. Musí to být deprimující vidět, jak člověk, který mohl žít, zemřel kvůli tomu, že na základě doporučení šarlatána odmítl léčbu.
       Na druhou stranu já vidím opačné příklady: Slyšel jsem mnohokrát, jak mi pacient řekl: On si pan doktor myslí, že mi pomohla ta jeho léčba, ale já ty jeho léky ani nezačal brát. Ve skutečnosti jste mi pomohl Vy. (A to pacientům zakazuji vysazovat léky. Nicméně někteří jsou takoví, že je vysadí, ať je
varujete jakkoliv).
       Takový onkolog pak ale vidí jen ty onkologické pacienty, kteří se k němu vrátili těsně před smrtí. (Viděl jsem také dva šarlatány, kteří lidem vymluvili onkologickou léčbu a oni pak zemřeli a považuji to za trestuhodné). Ale také jsem viděl lidi vyléčené z rakoviny alternativou, kterým jsem řekl, ať to svému onkologovi řeknou, aby viděl celou pravdu. A oni mi řekli: Já se ho bojím. On by mi vynadal.
       A to je celý problém. Dokud bude zakázáno o některých věcech mluvit, budeme vidět jen půlku pravdy. Sysifos bude vidět šarlatány, kteří škodí lidem (a proti těm bych skutečně vystoupil, ale aby to mělo význam, musí to být JEN proti nim).
       A léčitelé zase budou vidět jen lidi, kterým uškodila chemoterapie. Kdyby se pokorní léčitelé a pokorní lékaři spojili, užitek by měli všichni. Nebo budeme dávat Bludné balvany těm, kteří nás rozzlobili.

Co je cílem Sysifa

       Spolek Sysifos se musí rozhodnout, co je jeho cílem. Jestli je jeho cílem zhoršit podmínky pro pacienty, dělá to dobře. Nutí je vybírat si, buď klasická medicína nebo alternativní. Ale to je z principu špatně.
       Když zakážete potraty, počet potratů se sníží. Ale počet mrtvých se zvýší. Protože jsou lidé, kteří do toho půjdou za každou cenu.
       Jestli je cílem spolku Sysifos pomoci lidem, měl by upozorňovat na léčitele a lékaře, kteří jsou nebezpeční pro Váš život. A nechat na pokoji ty, kteří přinejhorším používají jen placebo efekt, pokud neodrazují pacienty od kauzální léčby. A rozhodně nechat na pokoji nebo skutečně ocenit ty, kteří lidem pomáhají, ať jejich metodu současná věda uznává nebo ne.

O co jde ve skutečnosti

       Vždy, když není komunikace, znamená to jediné: Oba jsme v emocích a ne v rozumu. Kdyby chtěl Sysifos pomáhat lidem, nepotřeboval by vyhlašovat ceny, nejdřív by s laureáty komunikoval. Ale poctivě komunikoval, tedy třeba by přemýšlel, proč má iracionalita popularitu.
       Kdyby byli k sobě poctiví, časem by jim došlo, že věda zkoumá jen část všehomíra. Racionálno je způsob, jakým zkoumá věda. Tedy logicky nelze vše pojmout racionálně, když racionálně lze pojmout jen část. Pak je totálně iracionální něco odmítat jen proto, že je to iracionální, obzvlášť když to funguje. Ale to by museli lidé v Sysifu překročit svou specializaci a naučit se něco z filozofie (to doufám není pavěda). Tam je to znáné už tisíce let. Nebo by museli začít přemýšlet: Proč se to rozmáhá? Co to lidem přináší?
       Já sám byl svou podstatou člen spolku Sysifos. Ale pak jsem onemocněl. A protože medicína neznala odpovědi, hledal jsem u léčitele. Ten mi sice moc nepomohl, ale díky němu jsem se musel zamyslet: Buď mají pravdu mí profesoři, že je to blbost. Nebo mají pravdu ti lidi, kteří platí (tehdy) nekřesťanské peníze za něco, co jim tedy asi něco přináší. Já se tehdy rozhodl nepovyšovat nad lidi: Když nerozumím, proč něco funguje,ještě to neznamená, že to nefunguje.
       Když někdo za cokoliv platí, znamená to, že ten statek považuje za cenný. Takže logicky je tady část lidí, kteří pomoc pana dr. Hnízdila považují za cennou. Oni nesedí v jeho ordinaci, protože jim to někdo přikázal. Naopak.
       Musel jsem se vzdát svého povýšeného přesvědčení, že já jediný mám pravdu a všichni ostatní jsou hloupí. Ale díky tomu je mi dnes mnohem líp.

Sysifos nikdy nedokončí úkol

       Byl potrestán za svou zpupnost. Sysifos k tomu měl dobrý důvod, chtěl pomoct lidem. A pomohl jim.
       Spolek Sysifos je nepokorný a je si jistý, že má recept na pravdu. Doufejme, že jeho cílem je dobro pacientů. Ale výsledek je dle mého spíše negativní.
       Části lidem zabraňuje se vyléčit. Protože alternativní medicína zná postupy na probémy, které medicína klasická neumí vyřešit. Začnu tím, na čem se asi shodneme i se členy spolku Sysifos: Pan dr. Hnízdil dává minimálně lidem placebo. Tedy v případě některých nemocí jim relativně levně dává možnost se uzdravit v 33% případů. Dává jim pozornost. A to je něco, co mnoho lidí nemá a rozhodně to nemá od svého lékaře.
       Dál se pak už rozházíme. Já věřím, že pan dr. Hnízdil svým pacientům dává mnohem víc. Ale i kdyby jim dával jen toto, tak by měl dostal cenu za přínos, který normální doktoři nedávají a ani nemohou dávat kvůli svému vytížení a kvůli své představě, že to, co dává pan dr. Hnízdil, je nepodstatné.
       Další část lidí spolek mystifikuje. Tvrdí jim, že co věda neprokázala, nemůže pomoci. Myslím, že jen touto svou činností zahubí spolek Sysifos každý rok stovky lidí.
       Na druhou stranu je to jejich zodpovědnost. Jsem zodpovědný za to, komu uvěřím a jehož pravdu nebo „pravdu“ následuji. Bohužel když uvěřím pavědcům ze Sysifa (Doufám, že když pracují jako vědci, jsou kvalitní vědci. Ale když udělují Bludné balvany, nechovají se jako vědci, ale jako pavědci a je to o to horší, že nezdůrazňují české veřejnosti, že v tomto okamžiku nejsem vědec, tedy matou českou veřejnost), že nic nemohu, jen se léčit u doktora, doplatím na to. Když uvěřím šarlátanovi, že mám odmítnout medicínu, doplatím na to také.
       A pak je tady část lidí, která ví, že tyto věci fungují. A když se dané osobě dostane cti, že je zařazena po bok dr. Grofa, dr. Hnízdila nebo jiné kapacity alternativní medicíny (nebo dokonce psychosomatické medicíny, která je již pevně etablovaná jako součást hlavního medicínského proudu), tak té osobě budu víc věřit, než předtím. Myslím, že tak 1-5% lidí považují Bludný balvan za cenu cti. Prostě musím už něco v alternativě dokázat, abych ho dostal. Takže závěrem pane doktore Hnízdile: Gratuluji, že jste se usadil po bok pana dr. Grofa. Věřím, že si nenecháte zkazit náladu lidmi, kteří prokazují svými činy svou ignoranci a naopak Vás chci přimět k tomu, abyste slavil.
       A kdybyste nevěděl proč, tak dr. Semmelweiss byl podroben obrovskému psychickému nátlaku, když si dovolil v rozporu s tehdejšími znalostmi vědy říct, že porodníci by si měli umývat ruce, když jdou z pitevny rodit. Kdyby ho tehdejší mocní v medicíně kvůli své pýše nepotopili, zachránilo by to život mnoha rodičkám. Naštěstí staří vymřeli a noví se na to už nedívali skrze své emoce, ale skrze fakta. A díky tomu dnes máme asepsi a anstisepsi.
       Výzva pro všechny, kterým leží na srdci blaho pacientů: Podpořme se navzájem. Dobří lékaři a dobří léčitelé, psychosomatici, alternativci atd. Pojďme se od sebe učit.
       Podmínkou pro přijetí pro léčitele by bylo, že nebude lidi odrazovat od klasické léčby, když nemá absolutní jistotu, že to dokáže bez ní.
       Podmínkou pro přijetí pro lékaře by bylo, aby pro něj bylo důležitější zdraví pacienta, než to, kdo ho vyléčí.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Jak se přestat hádat

Jak se přestat hádat

       Hádka je stav, kdy oba něco chceme a ani jeden z nás nedokáže vyhrát ani ustoupit.
       Proto nejsou hádky na začátku vztahu. Tehdy mi na tom druhém záleží tak moc, že je pro mě důležitějčí jeho dobro, než moje.
       Pokud jsou hádky už od začátku, neznamená to nutně nepřítomnost lásky. Ale rozhodně nepřítomnost dospělé lásky, která bere v úvahu mě i toho druhého.
       Pokud se chcete naučit, jak se přestat hádat v rozuném čase, znovu se zamilujte nebo přijdte na mé mužsko-ženské kurzy.

Kdy nejsou hádky

  • Když mi na druhém záleží víc, než na sobě.
  • Když nám oběma na tom druhém záleží
  • Když jeden umí vyhrát a druhý má dovednost ustoupit (obojí se můžete naučit na mých kurzech)
  • Když jeden ustupuje, aby nebyly hádky (zde ale roste hořkost a celé to jednou bouchne)
  • Když muž zkrotí ženu nebo žena zkrotí muže (pro většinu lidí hodně náročná cesta)
  • Když máme vše v životě vyřešené, na nic netlačíme a jsme emočně dospělí, ať jde o cokoliv.V takovém případě vše vyřešíme věcně, bez emocí a přirozeně dbáme ohledy na sebe i druhého. (pro většinu lidí ZATÍM nedosažitelné).

Rovnoprávnost je cesta do pekel hádek

       Dříve bezpochyby mnoho žen trpělo. Ale nikdy nebylo tolik hádek, rozvodů a singles jako nyní. To není náhoda. Je to přirozený důsledek rovnoprávnosti.
       Tím vůbec neříkám, že rovnoprávnost je špatná. Jen už přestaňme věřit manipulátorům, že existuje cesta, která je jen a jen dobrá a ostatní jsou jen a jen špatné.
       Prostě si musíme vybrat, jakému „zlu“ chceme čelit.

Podřadnost žen bere polovině lidstva důstojný život

       Starý model, kdy muž vládl bez ohledu na ženu a kdy žena byla podřadná, se ukázal jako nevhodný. Když pro nic jiného, tak zbytečně plýtval schopnostmi poloviny lidstva.
       Na druhou stranu, ženy byly motivovány být hlavně matkami, tedy jejich děti měly víc mateřskosti, než je tomu nyní.
       Pokud nějaká feministka argumentuje ochranou slabých, tak by měla chránit děti a ne ženy. Dětem je líp, když je v rodině tradiční hierarchie. Za předpokladu, že se muž chová k ženě s úctou a nedělá z ní rohožku.
       Pokud je žena nešťastná v tradičním modelu, je nedostatečně matkou svému dítěti stejně jako v rovnoprávném vztahu. Ale dítě je aspoň uchráněno hádek.

Plnoprávný vztah

       Naštěstí existuje třetí cesta, která kombinuje výhody obou předchozích typů vztahů.
       V tradičním vztahu je žena nucena být menší nebo dokonce ponížená, ať chce nebo nechce. Když se dokáže dostat do ženské energie, přestane ji to ponižovat, naopak zjistí, že to je to ono. Ale když jsou muži v neúctě k ženám, je pro ženy těžké až nemožné být v ženské energii.
       Muž je nucen být v mužské energii, ať chce nebo nechce. Když selže, doplatí na to celá rodina a žena má málo možností, jak se o rodinu postarat. Díky tomu ale na druhou stranu je motivována k ženské energii.
       V plnoprávném vztahu má každý právo jít do kterékoliv energie. Ale protože si muž váží toho být mužem, tak jde vědomě do mužské energie a využívá darů mužské enerie, aniž by se snažil vyhýbat mužským povinnostem.
       Stejně tak žena jde do ženské energie se vším všudy. Když cítí přítomnost muže a jeho ochranu, je to snazší. A když vyzařuje ženskou energii, je pro muže snazší být v mužské energii.
       V případě nouze nebo potřeby se mohou prohodit. Žena nemá zakázáno vzdělání ani vydělávat víc peněz.
       Muž rozhoduje, žena ho následuje. A jak to známe z lidového přísloví, krk hýbe hlavou tak, aby hlava uviděla, co vidí krk a mohla rozhodnout co nejlépe pro dobro všech.
       Krk se nesnaží být hlavou, ale využívá naplno schopnosti být krkem. Nejsou hádky a přitom muž rozhoduje pro dobro celé rodiny.
       Naopak v rovnoprávném vztahu jsou dvě hlavy a je přirozené, že dva kohouti se na smetišti také nesnesou. Proto je tolik rozchodů.
       Muž si váží ženskosti své ženy a přijímá ji i s tím, že žena je díky tomu zranitelná, na něm zdravě závislá, jemná a křehká.
       Žena si váží mužskosti muže a přijímá ho i s tím, že muž je díky tomu v plné síle. Svou jemností jeho sílu kultivuje a uvědomuje si, že má moc, aby v její přítomnosti nebyl agresivní.
       Muž ví, že když nebude ženu chránit, její ženskost usychne.
       A žena ví, že když se bude k muži chovat jako muž, on jí pomůže se vrátit zpět k ženskosti tím, že ji zkrotí.

Nevýhody plnoprávného vztahu

       Když věříte své cestě a nejste na ní závislý, můžete v klidu lidem říct i evýhody Vaší cesty. Kdy naposledy Vám feministka nebo mužský šovinista přiznali, že jejich cesta má i zápory? Nemohou, protože oni jsou tak závislí na své cestě, ži ani nevšímají negativních stránek.
       Když žena pozná krásu ženské energie, už se jí nechce tolik do mužského světa. Takže první nevýhodou bude, že finanční zabezpečení bude spíš jen na muži.
       Pokud muž nemůže sám rodinu zabezpečit, nemůže od ženy očekávat že splní celý svůj úkol a polovinu jeho.
       Druhou nevýhodou pro některé muže bude, že taková žena není ambiciózní a že se star o rodinu víc, než o úspěch, peníze nebo reprezentaci.
       Třetí nevýhodou je, že muž, který byl dříve bačkora, se začne vzpírat, až nakonec převezme moc. To se jeho okolí nebude líbit, ztratit poslušného otroka.
       Pokud moc nikdy předtím neměl, je pravděpodobné, že ji nebude hned umět používat jen zdravě, než se naučí být moudrým vladařem.
       Čtvrtou nevýhodou je, že muž, který dosud odmítal svou sílu, ji začne používat, i když ještě neví úplně přesně jak. Tedy může být chvíli despotický či agresivní víc, než je třeba. Jakmile se to ale naučí, bude používat správné množství dominace, síly a někdy i agrese.
       Obzvlášť pokud se žena nebo i muž bojí agrese, tak toto období nebude procházka růžovým parkem. Oba budou muset uzdravit svou agresi, aby muž přešel ze stavu, kdy nemá sílu kvůi strachu z agrese do stavu, kdy má tolik síly, že již není třeba žádná agrese.
       Pátá nevýhoda je, že muž možná bude chtít víc žen. Předtím je nechtěl, protože se bál. Nyní bude mít volbu. Někteří silní muži budou spokojení s jednou ženou, jiné naplní víc žen. Podstatné je, že žena nakonec zjistí, že je to víc obohacující, než když je jediná. Ale nutnou a nezbytnou podmínkou, aby to žena mohla zvládnout je, aby byla v ženské energii. Z mužské energie nemůže žena polygamii unést.

Teď to nejdůležitější

       Na rozdíl od všech demagogů jste ode mě slyšeli dobré i stinné stránky cesty, kterou nabízím. Nicméně je tady jedna věc, která je důležitější, než vše předtím.
       První věc je, že v plnoprávném vztahu budou Vaše děti doslova kvést.
       Ještě důležitější je, že tradiční model i rovnoprávný vztah vyrůstá ze strachu. Muž utiskuje ženu, protože se jí bojí. A žena se snaží vyrůst na úroveň muže, aby jí nemohl ublížit.
       Dalo by se říci, že tradiční model je důsledkem strachu mužů z žen. Model tak dlouho ubližuje ženám, až se ženy vzchopí a donutí muže k rovnoprávnému nebo převrácenému vztahu. Ale ten je založen na strachu žen z mužů. A čím je ve vztahu víc strachu, tím hůře funguje.
       Plnoprávný vztah vychází z lásky a čím je přítomno víc strachu, tím je plnoprávný vztah těžší. O to více nás to nutí se vrátit zpět.
       Řečeno ještě víc natvrdo: Pokud je Vaším cílem tradiční model, je to proto, že se jako muž bojíte žen a ženské energie.
       Pokud je Vaším cílem rovnoprávný vztah, bojíte se jako žena, že Vám muž ublíží a jako muž, že ublížíte ženě.
       Ale dokud máte tenhle strach, stejně si ublížíte. Je třeba ten strach uzdravit a války mezi pohlavími ustanou.

Rohožka ne

       Pokud si myslíte, že podřízenost ženy znamená, že ženě není dobře, pletete se. Chytrý muž podporuje bojovnost ženy a ptá se jí na názor. Protože rozhodnout neznamená ignorovat její názor.
       Drtivá většina mužů chce, aby žena byla šťastná. Pro většinu mužů je minimálně na počátku vztahu spokojenost ženy důležitější, než jeho.
       Mění se to až v okamžiku, kdy muž pochopí marnost své snahy. A v rovnoprávném vztahu je nesmírně těžké dosáhnout ženiny spokojenosti.
       V případě, kdy muž ženou opovrhuje a současně se jí bojí (tradiční model) je to téměř nemožné.
       Pouze v plnoprávném vztahu jsou respektovány současně obě protichůdné ženské potřeby – nebýt rohožkou a být podřízená. Nebýt ponížená a být menší. Opřít se o muže a přitom vědět, že to mohu zvládnout i sama, když budu chtít.

Nabízím nesnadnou cestu

       Feminismus nabízí snadnou a jednoduchou cestu, na jejímž konci nebudete s velikou pravdpěpodobností ani spokojená.
       Já nabízím cestu, která je obtížná, nesnadná, ale na jejím konci budete šťastná.

Proč nepíšu k mužům

       Ve vztazích jsou dnes muži bezmocnější polovina lidstva a ani to neví. Když budu chtít změnu zákona, je zbytečné chodit za paní Novákovou, je třeba oslovit parlament. V drtivé většině rodin mají dnes moc ženy, proto mluvím hlavně k nim.
       Muži, kteří cítí své otroctví, nepotřebují, abych něco psal. Prostě se pojďte osvobodit. Z dlouhodobého hlediska na tom vydělají jak muži, tak ženy.
       Muži, kteří chtějí změnu, také nepotřebují nějakou velikou podporu. Být v mužské energii se vyplatí ve všech oblastech života, není co řešit (kromě výše popsaných nežádoucích účinků plnoprávného vztahu).
       Muži, kteří jsou intoxikovaní od mámy a „kopou za ženy“ ( a pak se za to na ženy zlobí) jsou u mě vítáni také. A jsem moc rád, že muži a ženy jsou na mých kurzech zhruba v rovnováze.
       My muži to máme jednoduché. Buď budeme slabí se všemi následky nebo budeme silní se všemi následky. Stojí to za to. Těším se na tebe.

Máte zájem o kurz?

       Uvažuji o vypsání nového kurzu jen na téma: Jak se přestat hdat. Učili byste se, jak se postavit za sebe, jak vyhrát, jak se soustředit na podstatné i jak prohrát a mít z toho radost. Napište mi, jestli máte o tento kurz zájem.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Za co bojují feministky?

Za co bojují feministky?

       Pokud jde feministkám skutečně o ženy, předpokládal bych, že budou od rána do večera bít na poplach před islámem. Tam jsou ženy skutečně ponižované, ale i kamenované, znásilňované a prodávané. Kdyby feminismu šlo skutečně o zlepšení postavení žen, byly by všechny jejich manifestace proti ortodoxnímu islámu a jeho zvěrstvům. Nějaký horší plat pro českou ženu je samozřejmě nespravedlnost, ale skutečně je to horší, než být ukamenována?
       Pokud příslušníci nějaké rasy s větší pravděpodobností znásilňují ženy, německé feministky by měly utvořit dočasnou koalici s rasisty, aby uchránili alespoň německé ženy před přívalem násilníků, pokud už před nimi nemohou ochránit všechny ženy. Nemusí se stát rasistkami, stačí když se spojí pro společný cíl – pro ochranu německých žen.
       Místo toho bojují proti rasistům a vůbec nechápou, že tím podporují islám a tím pádem násilí na ženách v Německu, Evropě i v muslimských státech.
       Proč feministky bojují proti maličkostem a v tom důležitém straní pachatelům násilí na ženách?

Vychází to z podstaty mužské energie

       Každá správná feministka je žena v mužské energii. Kdyby nebyla v mužské energii, nebojovala by.
       Skutečná žena (tedy žena v ženské energii) by nebojovala. Jen by se podívala na muže ve svém okolí a poprosila je, aby ten boj vedli za ni.A oni by byli tak ozáření jejím projevem, že by rádi dali život za to, aby ji ochránili.
       Pro mužskou energii platí hierarchie. Když je někdo podobně silný jako já, vyzvu ho na souboj. Pokud vyhraju, zařadím se nad něj a on mě bude poslouchat. V ideálním případě za něj budu mít i zodpovědnost.
       Když prohraju, zařadím se pod něj a budu ho poslouchat. A budu doufat, že bude vnímat, že má zodpovědnost za mě.
       Ale když je někdo zřetelně jiná váhová kategorie, boj nezačne. Prostě vím, že bych prohrál a poslušně se zařadím pod něj.
       Zdravý muž se ale přesto pouští i do boje se silnějším protivníkem. Ale to je jiný boj To se stane tehdy, když jde o něco skutečně závažného.
       Takže je boj testovací, kdy bojuji jen s podobně silnými a cílem není smrt, ale najít místo v hierarchii.
       A boj skutečný, který je vůči komukoliv, kdo narušil mé území apod. A tady je cílem vetřelce vyhnat, kořist usmrtit a predátora zahnat.
       Zdá se, že feministky chápou, že islám je jiná váhová kategorie. Tak ho nechávají v klidu. Naopak některé z nich hlasitě bojují za islám, i když je to totálně nelogické.
       Zbabělí muži se mstí na slabých a poklonkují silným. Silní muži se nekrčí před silnějšími a nemstí se na slabších.
       Ať se dívám, jak se dívám, nevidím u feministek zdravou mužskou energii ani testování (zdravou či nezdravou ženskou energii už vůbec). Vidím zbabělce, kteří si dokazují svou sílu na slabých mužích (kteří jsou slabí díky zákonům, které v minuslosti prosadily) a silným (a násilným) mužům podlézají.
       Je to stejné jako by čeští vlastenci v roce 1938 podlézali Hitlerovi a tvrdě bojovali proti jakékoliv snaze se bránit. Nevidím logiku, ať se dívám, jak se dívám.

Jediné logické vysvětlení

       Často vidím ženy, jak testují muže. Schválně ho provokují, aby je zkrotil. A jsou hodně smutné, když to daný muž nepochopí a poslušně ustoupí.
       Možná nás jen feministky provokují, abychom jim už konečně přestali ustupovat. Abychom my muži vzali svou sílu do vlastních rukou a použili ji k ochraně skutečně slabých před těmi, co si na slabé jen hrají.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

letní kurz podmínky a ceny

2016:
Kdy: 29.7.- 7.8. 2016
Zač. v 18:30
Kde: Praha, Pernerova 293/11

Mužská iniciace proběhne v přírodě mimo Prahu. Co s sebou a podmínky iniciace obdržíte na dotaz nebo po přihlášení na kurz.
Cena: 12000 Kč
Sleva 500 Kč pro absolventy kurzu Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU.
Sleva 500 Kč pro absolventy kurzu Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU: Uzdravení příčiny (Uzdravení strachu z mužské energie, z mužů, strachu být MUŽEM)
Sleva 500 Kč pro absolventy kurzu Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU: Rodiče
Sleva 500 Kč při platbě do 10.5.2015
Sleva pro sociální případy.
Všechny tyto slevy se sčítají.
Cena pro opakující: 5000 Kč (bez dalších slev)
Cenu za kurz plaťte na jiný účet: 670100-2208109987/6210, v.s. Váš mobil

Po absolvování tohoto kurzu se budete moci přihlásit na Láskyplné zkrocení ženy. K čemu je to dobré? Zde je jedna zajímavá zkušenost.

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz