Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Omlouvám se

Omlouvám se za komplikace. Mé kurzy obvykle začínají v 10 nebo ve 13h a kurz Přijetí sama sebe bude začínat až v 16h.

Občas se mi stane, že objevím nějaký hodně zajímavý kurz, na který chci jít, ale bohužel už tam mám svůj kurz.
Obvykle dám přednost lidem, kteří si zaplatili kurz u mě, ale někdy to jde skloubit.

Mé kurzy začínají obvykle v sobotu v 10h. V sobotu pak končíme v 19h a máme polední přestávku, která je obvykle 1,5-2h, podle toho, jak lidé stíhají.
V neděli pak začínáme v 9 a končíme v 16h. Opět přestávka nejméně 1,5h.
Tedy celkem 9+7-1,5-1,5= 13h

16.4. začneme v 16h, nebude polední pauza a skončíme v 21h nebo později.
Pokud skončíme v 21h, začneme v neděli v 8h a skončíme v 16:30 s půlhodinovou pauzou na oběd, který si prosím přineste s sebou.
Pokud bude něco třeba dodělat, nedělá mi problém zůstat déle a dát Vám vše, co mohu.
To platí pro všechny mé kurzy, i když začneme později, nikdy nebudete ochuzeni.

Pokud by někomu už v neděli večer nejel vlak a kvůli oné půlhodině ho nestihl, pak má ubytování z neděle na pondělí zdarma.

A kam že to jdu?
Psychosomatika zubů (anebo co nám zuby mohou „říct“)
16.04.2016 od 10.00 do15.00 hod Vás zveme na interaktivní workshop MUDr. Karin Hollé z Brna
Témata:
1. Zuby – kazy, postavení zubů v čelistech, dásně, zubní kámen, povlak, děti a defekty ve vývoji zubů („křivé“ zuby)
2. Obeznámení se se zuby horní a dolní čelisti -
(Co můžeme vyčíst z konkrétních zubů a vztahů mezi nimi.)
Ukázka rentgenů a fotografií.
Workshop bude interaktivní – tj. s možností otázek ke konkrétním případům, zajímavosti z praxe.
nenašel jsem jiný termín konání a dle organizátorky není velký zájem, takže se asi nebude opakovat.

Ideální zkrocení

Ideální zkrocení

       Jedna žena si na kurzu postavila konstelaci na téma Proč si vybírám muže, kteří mě nechtějí.
       Představitelka velmi záhy pocítila, že potřebuje zkrotit (ano, už byla na mém kurzu, takže věděla, co to znamená). A řekla si o to dost rozkazovačným způsobem.
       To samozřejmě nejde. Když muž dovolí, aby mu žena rozkazovala, budou pak nešťastní oba a jejich děti nejvíc. A to i když si usmyslí něco tak prospěšného pro oba, jako že chce zkrotit.
       To zkrocení chtěla ode mě a tohle nebyl kurz, na kterém jsem chtěl krotit. Zejména proto, že fyzické krocení trvá nějakou dobu a já bych pak nemohl věnovat dostatečnou pozornost ostatním.
       Na kurzu bylo málo účastníků, takže jsem ani nemohl poprosit jiného muže, aby ji zkrotil, protože by tam pak prostě chyběl pro další konstelace. I proto jsem vyřkl svou oblíbenou větu: „Víš, jak musíš správně poprosit.“ Představitelka už věděla z minulých kurzů, takže správně a i poměrně pokorně řekla větu, kterou prokazuje pokoru vůči muži, od kterého chce, aby ji zkrotil.
       Pokud by nebyly objektivní důvody proti fyzickému krocení, pravděpodobně bych do toho šel, už jen proto, abych ocenil její snahu o pokoru. Předtím jsem totiž vůbec nepočítal s tím, že to zvládne. Ale tady to skutečně nešlo a ani pocitově jsem to necítil (pravděpodobně proto, že to nebyla jen skutečná pokora, ale trochu i vypočítavost). Ale i toto bych ocenil svým činem, kdyby to bylo možné, jen bych si dal pozor, abych ji vedl dál ke skutečné pokoře. Nicméně tady to skutečně nešlo.
       To u představitelky vedlo k pocitu, že je sama a opuštěná. Na to jsem jí řekl, že ji neopouštím. Ale skutečně krotit nebudu, ale to neznamená, že ji nebudu krotit. Zůstanu na místě, kde jsem a zůstanu tam fyzicky pro ni a krotit budu jen tím, že tam zůstanu a ona se mi může klanět (samozřejmě pokud chce, krocení nikdy není proti vůli dané ženy). Ale samozřejmě většinu své pozornosti i nadále budu věnovat celému kurzu.
       Poměrně rychle to pochopila a kupodivu nešla ani do vzteku, ani do nějakého jiného únikového pocitu. Prostě se mi rozhodla vzdát.
       Já mezitím dál dělal svou práci, jediný rozdíl byl v tom, že na další konstelaci (stavím multikonstelace, tedy neukončuji násilně předchozí konstelaci, když potřebuje jen čas) jsem neseděl na svém obvyklém místě.
       U představitelky se postupně rozlilo teplo po celém těle, začala cítit lásku. A já začal cítit více k ní.
       Z počátku to byla cizí žena, postupně jsem se dostal do pozice muže, který ji ochraňuje. Ano, stal jsem se součástí konstelace. To se samozřejmě obvykle nedělá, ale já jsem ochoten k jakýmkoliv experimentům, pokud neohrozí účastníky kurzu. Díky tomu jsem zjistil, že za normálních okolností nemohu být v konstelaci. Prostě proto, že se naplno stanu tím, koho představuju a pak už je náročnější být současně lektor kurzu.
       Ale tady to bylo něco trochu jiného. Já byl sám za sebe. Žena poprosila o zkrocení přímo mě. A tudíž nebyl problém. Já jakožto Martin Daniel jsem mohl dál vést kurz a současně svou přítomností, rozhodnutím a mužskou silou krotit ženu, aniž bych se jí dotkl.

Zkrocení = osvobození ženy

       Zde je jasně vidět, že zlomení ženy a její zkrocení jsou pravé protiklady. Tato žena dostala to, po čem v hloubi duše toužila. Směla se oddat muži, kterého vnímala jako muže.
       Dostala se k lásce, protože jsem ji neodmítl. (Lásku měla zablokovanou, protože se v dětství cítila opuštěná. Když si se mnou směla prožít, že není odmítaná, napojila se na zdroj lásky v sobě).
       Tato žena se osvobodila. Příště se už bude umět vzdát se své pýchy a probudit lásku v muži, který ji původně nemiloval. Není na to samozřejmě záruka. A už vůbec by to nefungovalo, kdyby se někdo na základě tohoto článku rozhodl zmanipulovat toho, po kom touží tím, že se mu falešně odevzdá.
       Láska je daleko víc, než zkrocení. Ale zkrocení dává prostor, aby láska mohla vytrysknout.
       Dobrá zpráva je, že je možné zkrotit i bez fyzického kontaktu, tedy ho mohou podstoupit i ty ženy, které se nesmírně bojí násilí.
       Špatná zpráva je, že krocení bez dotyku nebo jen pohledem do očí je vysoká škola. Muž, který nikdy nezkrotil fyzicky nebo dokonce odmítá zkrocení silou, skoro určitě nebude schopen krotit jen silou své osobnosti.
       To půjde jen za zcela výjimečných okolností a pro většinu mužů je zavřena tato cesta jako první. Když si ale vybudujete svou mužskou sílu a žena Vám bude důvěřovat, je možné pak krotit i jen svou přítomností.
       Hlavně ale krotíme tím, že ženám nedovolíme, aby z nás dělaly blbce a poskoky.

Zkrocení nevede k zotročení ani ke vztahu

       Ještě zajímavější byl další průběh. Zatímco představitelka klientky byla ke mě totálně otevřená a chtěla mě, klientka si to užívala v mé přítomnosti a nasávala, ale rozhodně mě nechtěla jako partnera. Možná i proto, že já neměl tuto touhu, spíše to s tím ale nemělo nic společného. Žena ode mě nasála energii, aby mohla jít za svým srdcem, za mužem, po kterém touží, byť on ji odmítá.
       Její rozhodnutí bylo velice dospělé, ona věděla, že to možná nedopadne, ale také věděla, že nesmí zradit své srdce.
       A tehdy se rozhořel boj mezi dvěma částmi klientky – mezi tou, která byla ona sama a mezi tou, kterou ztělesňovala představitelka. Nakonec představitelce došlo, že ona je jen část, že klientka sama rozhoduje. A podvolila se.
       Ale to také nebylo ono. Nemůžete ztratit část sama sebe jen proto, že Vaše vědomí chce něco jiného, než jiné Vaše části.
       Takže jsem přiměl klientku i její představitelku, aby se dívaly do očí. Netušil jsem, jak to dopadne.
       A část to nakonec pochopila. Pochopila, že klientka jí nebere její touhu a její navázání na mě. Jen prostě musí jít za hlasem svého srdce. A když i část směla projevit, co je hlas jejího srdce, cosi se stalo a obě části se propojily. A představitelka ji už nenásledovala proto, že ona je šéf, ale protože to tak cítila.

Zkrocení

       Tohle zkrocení proběhlo velmi rychle. Klientka ještě bezpochyby bude párkrát potřebovat zkrotit. Ale pro tento okamžik byla zkrocena, aniž bych se jí dotkl. A to je důležité. Mnoho žen odmítá krocení, protože se bojí násilí. Ale to je nutné jen, když se to muž učí. A i tam vlastně vůbec nejde o násilí, ale o zpacifikování ženy. V podstatě zkrocení = odzbrojení ženy. Každé z těchto synonym je nepřesné, protože ukazuje jen kousek z toho, co se děje.
       Cílem zkrocení není zničit ženu, ublížit jí ani zotročit. Jen jí vzít z ruky zbraň, kterou ohrožuje mě i sebe.
       Hlavním cílem zkrocení není podmanit si ženu, ale osvobodit ji od strachu. A ukázat jí, že existuje místo, kde jí bude moc dobře, protože nebojuje.
       Tam je její podstata. Podstatou ženské energie je odevzdat se muži natolik, že tím muže „donutí“, aby se o ni staral.
       Ženy bojují ze strachu, že bez boje na ně budou muži kašlat. Ale to funguje jen u slabých mužů. Ti se ženě vzdají a pečují o ni. Ale ať pečují sebevíc, taková žena se necítí v bezpečí, protože cítí, že muž je slabý.
       I když se to zdá k nevíře, ženy to mají ve své moci víc, než si myslí. Když se žena dostane to nezranitelné ženské energie, drtivá většina mužů o ně začne pečovat. Ale ne proto, že musí, ale proto, že je to jejich přirozenost.

Přirozenost muže

       Přirozenost zdravého muže je:
       1. Bojovat s ostatními muži (ať mají prsa nebo ne) – tedy bojují s každým, kdo se projevuje jako muž, bez ohledu na zevní pohlavní znaky.
       Výjimkou z tohoto pravidla jsou slabí muži, ti se ostatním poddají. Tato společnost tuto přirozenost z velké části vykořenila, proto je tolik mužů pasivně agresivních, sarkastických a nenávistných. A proto se tak málo mužů automaticky samo od sebe chová podle bodu 2
       Další výjimkou je, když poznám, že ten druhý je zřetelně silnější. Proto v prostředí emočně dospělých mužů bude nebezpečných bojů málo, možná dokonce méně, než nyní, i když bude agresivita a boj přijatelná. Protože emočně dospělí šéfové nedovolí, aby se ostatní muži zabíjeli jen proto, aby našli své místo v hierarchii.
       Většina lidí se ale bojí vězeňské paralely. Takové ty filmy, kde vězni jsou na ostrově a není tam žádný dozor, protože vězni jsou natolik agresivní, že byli ponecháni sami sobě. Ale to je příklad emočně nedospělých, slabých a současně fyzicky silných mužů. Bohužel toto hrozí spíše naší společnosti (zatím papiňák ještě nebouchl, ale když zastavíme všechny cesty, kudy může pára uniknout, výsledkem bude něco daleko horšího,než kdybychom pochopili, že nelze beztrestně trvale potlačovat mužskou agresivitu).
       2. Chránit slabé a bezmocné (tedy děti a ženy v dětské a ženské energii).
       Výjimkou jsou slabí muži, kteří se bezmocným mstí za to, že se také cítí bezmocně: Když nemám na ty silné, tak to dám vyžrat těm ještě slabším, než jsem já.
       Chytrá žena vybudí tuhle ochranitelskou část v mužích a 95% mužů ji pak spolehlivě ochrání před tím zbytkem. A ona se nemusí ani bát ani bojovat. A samozřejmě nechodí do míst, kde je vysoká koncentrace emočně slabých, ale fyzicky silných mužů, tedy např. do vězení, mezi chuligány a do rizikových oblastí.
       Emancipací (a hlavně svým strachem) zblblá žena s muži bojuje a tím kastruje ty, co jsou už teď slabí (a kteří se za to pak budou zcela oprávněně mstít ženám, na které si troufnou) i ty silné. Ti se ale nechtějí nechat,ale obvykle ne od začátku. A když se začnou bránit, tak je kastrace napůl hotova, tedy takový muž musí na ženu zaútočit, aby své koule zachránil.
       Skutečně silný by takovou ženu obejmul a držel a držel, dokud by nezkrotla. Ale takových mužů je málo a když si představíte, jak muž drží cizí ženu ve svém náručí, myslíte, že policie bude jen sledovat, když to vypadá, že on jí ubližuje? Takže i skutečně silný muž musí od kastrující ženy odejít, pokud je nepřijatelné se jí i jen dívat dlouze do očí a nutit, aby se dívala i ona. Ale když odejde, tak prohrál. A na nějaké úrovni tou prohrou byl opět trochu vykastrován. (Po každé prohře klesne v muži hladina testosteronu. To je vědecký fakt. Po prohře s ženou to nebylo testováno, ale výsledek bude buď stejný nebo horší).
       Poté, co většinu mužů jejich matky a partnerky vykastrovaly, se dnes ženy diví: „A kde jsou skuteční muži?“
       V prostředí falešné politické korektnosti se muž buď stane psancem nebo se nechá vykastrovat nebo to musí mít hodně dobře vyřešené, aby mohl zůstat sám sebou.
       Tento hon na muže dělají ženy a ženami zblblí muži a možná už je na čase pochopit, že tahle cesta vede k čím dál větší frustraci žen, většímu (skrytému) násilí ze strany části mužů a kastraci zbytku mužů a to zase vede k větší frustraci mužů, která vede k agresi nebo zbačkorovatění.
       Cesta, kterou nabízím, není lehká a rozhodně snadná. Ale je přirozená a proto na ní najdete záchytné body. Jen někdy je najdete jen, když dokážete být v pokoře.

Jak krotit bez násilí

       Je to jako s každou dovedností. Nejdřív se učím snadnou variantu. S použitím fyzické síly je to snadnější, takže se to mohu snadněji nacvičit. Divili byste se, kolik lidí to i tak nedokáže.
       Až když zjistím, že mohu zkrotit ženu a že jí tím prospěju a až získám mužskou sílu (např. i fyzickými cvičeními, která učím na kurzu Stát se MUŽEM/Být ŽENOU), až tehdy mohu začít krotit s menší a menší silou, až nakonec ta síla zní z mého hlasu, z mé rozhodnosti, z mé sebejistoty.
       A když zjistím, že mohu ženu zkrotit, nemám už potřebu jí ubližovat. Mstíme se jen tam, kde nám bylo ublíženo. Když jsem v síle, že mi žena vlastně nemůže ublížit, nebudu mít v budoucnu sebemenší důvod být na ženu zlý.
       Když mě naopak máma zneužije k tomu, abych stál na její straně proti mému tátovi nebo když mě ženy nutí se sám kastrovat, je zcela přirozené, že se jim pak budu mstít (sice nevědomě, ale výsledek bude stejný). Ale protože ženám se přece neubližuje, nebudu si to ani uvědomovat. Proto je dnes tolik problémů mezi muži a ženami. Už dávno neplatí, že muži ubližují ženám a ženy jsou chudinky.
       Dnes je to tak, že muži občas ubližují ženám a pykají za to. A ženy ubližují občas mužům, ale protože si to muži neuvědomují, tak je to vše „v pořádku“. Ale uvnitř narůstá něco, co si muž neuvědomuje, ale díky tomu pak (nevědomě) ženě ublíží. A můžeme číst tento odstavec od začátku.
       Muži trpí tiše, aniž by si uvědomili, že trpí, zatímco ženy jsou povzbuzovány k tomu, aby si uvědomovaly každou sebemenší chybičku muže jako útok proti sobě.        A výsledkem jsou rozbité vztahy a trpící děti. A děti budou trpět čím dál tím víc, protože zatímco dřív mělo řekněme 10% dětí za mámu ženu trpící domácím násilím a tudíž jim nebyla mámou, tak dnes nemá 90% dětí mámu, protože jejich máma je v mužské energii a v té nemůže dát mateřskost, přestože to chce a přestože dělá vše „objektivně správně“.
       A tak jsme ve jménu boje za slabší ublížili těm nejslabším (dětem).i těm nejsilnějším (mužům), ale nakonec i těm, kvůli kterým to celé začalo (tedy ženám).

Co s tím?

       My muži máme za úkol se již nenechat kastrovat a pokud možno co nejrychleji se dostat do stavu, kdy budeme umět zkrotit ženu bez použití násilí a starat se o ženy tak, aby mohly rozkvést do ženské energie.
       To vůbec není snadný úkol a když budete nutit žáčky první třídy, aby HNED uměli učivo vysoké školy, vzdají to a nikdy se nic nenaučí.
       Úkolem žen je začít věřit aspoň jednomu muži. A probudit v něm touhu, aby se o mě staral a aby pro něj můj život byl důležitější, než jeho. Tohle nikdy nedokážete z mužské energie. Proto se z Titaniku zachránilo procentuálně víc nejchudších žen, než nejbohatších mužů. Protože ctí muže bylo zemřít, aby ochránil ženu.
       A proto při havárii lodi Costa Concordia nikdo nedával přednost ženám a dětem. Protože v rovnoprávné společnosti není důvod, proč protěžovat ženy. (a bohužel ani děti a staré).
       Ženy z Titaniku sice možná byly podřízeny mužům. Ale mnohé z nich proto přežily.
       Co je lepší? Následovat muže, ctít ho, pečovat o něj a mít v něm ochránce? Nebo rovnoprávnost a žádná ochrana?
       Dnes ještě mají mnohé ženy obojí. Ale už to pomalu končí. Nejde trvale užívat výhod nerovnoprávnosti i rovnoprávnosti současně.

Co chceš?

       Milý muži, zajímá Tě to? Láká Tě to? Pokud ano, přijď na mé mužsko-ženské kurzy. Než se naučíš krotit, bude to trvat. A jestli to chceš umět jen silou své osobnosti, pravděpodobně to bude trvat několik let. Ale jde to. A život je pak úplně jiný.
       Milá ženo, chceš se umět odevzdat jednomu muži a být v bezpečí? Tvoje cesta je ještě delší, než cesta mužova.
       Všichni si dokážeme snadno představit muže, který umí krotit jen pohledem. Možná jsme to dokonce i zažili.
       Ale kolik z Vás ví, co je nezranitelná ženská energie? A že tato „bezmocná“, slabá energie je nejmocnější ze všech?
       Silný muž dokáže porazit hodně mužů. Ale ženu v ženské energii chrání skoro všichni muži. Žádný jednotlivý muž není tak silný jako ty mraky mužů, co chrání ženu ve skutečné ženské energii.
       Takže oč je cesta pro ženu delší, náročnější a neprostupnější, o to jsou plody lákavější.
       Pokud ještě stále nevíš, zvaž, jak důležité jsou pro tebe děti. Většina žen řekne, že jsou důležitější, než já sama. Žena v mužské energii děti naučí, že ženy jsou v nebezpečí a muži jsou hajzlové. Takže dcery pak budou v nebezpečí synové pak budou bojovat s tím, aby nebyli hajzlové nebo budou hajzlové.
       Žena v ženské energii učí dcery, jak to udělat, aby byly v bezpečí i mezi agresivními muži. A syny učí, že je třeba si vážit nejen žen (to dnešní společnost dělá), ale i ženské energie (a v tom naše emancipovaná společnost totálně selhává). Takoví synové pak budou úžasnými muži ženám v další generaci.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Je iracionální odmítat alternativní medicínu.

Je racionální odmítat alternativní medicínu u nesmrtelných nemocí?

       Začněme s fakty. V mém předchozím článku jsem ukázal, že i kdyby měl spolek Sysifos pravdu (nemá ji, ale kdyby ji měl), tak alternativní medicína má nejméně 3 prospěšně efekty pro naše zdraví, které nemůže žádný vědec zpochybnit.
       1. „efekt probuzení“ - když začnu něco dělat pro své zdraví a dostanu se díky tomu z beznaděje, tak dokonce i falešná naděje mi pomůže. Samozřejmě pokud je ta naděje falešná a já mám nadměrná očekávání, tak celkový výsledek může být záporný. Ale pokud mám adekvátní očekávání, tak dokonce i použití metody, která mi nepřinesla nic jiného, než to, že se začnu o sebe a své zdraví starat, má pozitivní účinek.
       2. Placebo efekt – u banálních nemocí až 33% lidí pomůže farmakologicky neúčinná látka jen proto, že pacient věří, že tam je skutečný lék. Placebo efekt se snaží medicína vylouřit, protože není vědecké se vyléčit bez léků. Ale představte si, že byste ve třetině případů našli v kapse tisícovku, i když Vám ji nikdo nedal. Odmítali byste? A proč totéž používáme jako argument k odstranění konkurence, která používá metody, které medicína a současná věda považuje za nevědecké?
       3. Pozornost – část nemocných je nemocná, protože má z nemoci sekundární zisk. Jedním ze sekundárních zůsků je větší pozornost v nejširším slova smyslu.
       Dokonce i kdyby neměla alternativní medicína jiný efekt, už jen díky těmto třema by měla být lékaři vítána s otevřenou náručí.
       Samozřejmě za předpokladu, že alternativa nebude lidem radit, aby vysadili léky a pokud alternativa nebude dělat něco, co pacienty poškozuje.
       U nesmrtelných nemocí je to ale spíše naopak. Dále nebudu pracovat s alternativou jako takovou, protože je mnoho druhů a bylo by to nepřehledné. Jako příklad dám to, s čím pracuji nejčastěji, tedy rodinné konstelace. Ty zatím pravděpodobně nejsou uznány vědecky jako přínosná metoda (nikdo z konstelatérů to nepotřebuje, stejně jako nepotřebujete studii na prospěšnost vody. Zatím se také nenašel nikdo, kdo by měl motivaci proti nim vystupovat, nejspíše proto, že v oficální psychologii je směr, který pracuje velmi podobně a většina psychologů souhlasí s většinou toho, co říkají konstelatéři). Mnoho psychologů je doporučuje, protože vidí jejich účinek, i když ještě nebyla udělána dvojitě slepá studie, která by nade vši pochybnost prokázala, nakolik jsou účinky konstelací dány placebem a nakolik jsou skutečně léčivé. U konstelací je další problém, vůbec si nedovedu představit,jak udělat dvojitě slepou studii.
       Představte si, že máte 90% šanci, že svou nemoc vyléčíte léky, které mají nežádoucí účinky. A že máte jen 33% šanci (předpokládejme, že konstelace jsou jen placebo, ony nejsou, ale nyní to předpokládejme) si vyléčit totéž a nevpravit do svého těla nic, co ho může jakkoliv poškodit. Nebylo by racionální nejdřív vyzkoušet metodu, která nemůže ublížit? (Hippokratova zásada, na niž přísahají lékaři: Primum non nocere, tedy Především neškodit).
       Pokud věříte, že konstelace jsou jen placebo, tak jiným slovy tvrdíte, že nemohou „objektivně“ uškodit, že tedy mohou uškodit jen skrze nocebo (opak placeba) efekt.
       Jinými slovy, pokud někdo varuje před konstelacemi, protože jsou neúčinné, zvyšuje nocebo efekt a varuje před něím, co nemůže ublížit jinak, než skrze to varování. A zbavuje lidi možnosti se uzdravit, aniž by se jim mohlo něco negativného stát.
       Je to racionální?
       Podle mého je racionální přesně opačné chování: Lidé by nejdřív měli zkusit uzdravit své problémy s pomocí psychologických metod. Když si uzdravím svůj strach, bude mi lépe fungovat imunitní aparát (toto je vědecky ověřeno nade vši pochybnost). Když mi bude lépe fungovat imnunitní aparát, budu s menší pravděpodobností nemocen (týká se infekcí, ale i autoimunitnich chorob, rakoviny atd.). Podle mě se tento mechanismus týká prakticky všech chorob, kromě úrazů.
       Rovnováha neuro-imuno-humorolního systému ovlivňuje prakticky každou nemoc.

Co kdybyste měli možnost být méně nemocní?

       Představte si, že je tady metoda (ano ZATÍM alternativní, ale to byl Wobenzym před 10 lety taky), která Vám může pomoci uzdravit Váš strach. (Toto není zatím vědecky prokázáno, ale jsem si natolik jist svou úspěšností, že Vám dám klidně tuto garanci vrácení peněz.)
       Strach je jedním z nějvětších původců stresu.A je vědecky prokázáno, že menší stres = lepší výkonost imnunitního systému. A imunitní systém přímo či nepřímo ovlivňuje, zda se většina chorob zastaví nebo naopak propukne. I pro laika je jasná souvislost u infekcí, alergií, rakovin a autoimunitních chorob.
       Ale neuro-imuno-humorální systém řídí celé tělo, tedy ovlivňuje přímo či nepřímo i další choroby a pravděpodobně všechny choroby jsou ovlivněny jakým způsobem (ne)funguje tento „ředitel“ těla.
       Ale pro zjedodušení předpokládejme, že uzdravení části strachů povede „jen“ k tomu, že budete mít méně často, v menší intenzitě nebo s menší pravděpodobností: infekce, alergie, rakoviny a autoimunitní choroby.
       Nebylo by logické a racionální si uzdravit co nejvíce strachů a prodloužit si tím život i jeho kvalitu? A k lékařům jít, až když mi něco bude?

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Aktivní přístup k nemoci je důležitý

Aktivita je důležitá

       Když jsem si četl diskusi k “obhajobě“ pana dr. Hnízdila, bylo mi smutno. Takovou diskusí bych nebyl překvapen na nenávistném fóru nebo diskusi o politice. Ale od vědců?
       Je tam někdo, kdo je prý vědec a v podstatě říká, že většina nemocí se nedá vůbec ovlivnit stylem života, prostě je to jako loterie a někdo rakovinu dostane a jiný ne. Používá k tomu věty, které se zdají být vědecké, ale ve skutečnosti vybírá pár diagnóz, u kterých (dle současného stavu poznání vědy) není vůbec žádný nebo žádný významný ovlivnitelný rizikový faktor k tomu, aby tvrdil, že to tak je pro všechny diagnózy. A jak je zvykem, právě ten, který manipuluje, obviňuje protistranu z manipulace.
       Na něj reagovala podle mého názoru hodně pokorně (jsem na to hodně citlivý, takže když ženu pochválím za její pokoru, hodně to znamená) žena, která učí zdravotní sestry. Nepovyšovala se. Jen se ptala, ale odmítala přijmout jiný názor bez rozumných argumentů. A dnes jsou všechny její komentáře vymazány, přitom ona byla dle mě „skoro až svatá“, jak pokorně reagovala na jeho styl psaní. Vůbec nechápu, proč její příspěvky byly vymazány, jediný důvod, který mě napadá, že když je vidět konstrast jejích a jeho příspěvků, je jasně vidět, kdo manipuluje. Takto už to není zřetelné a protože je slyšet jen jeho názor (a jisté nenávistné ženy) a ne na co reaguje, asi většina nyní už bude souhlasit s ním. (Aniž by se dotyčná dáma mohla bránit).
       Dosud jsem si myslel, že vědec = člověk, který umí myslet a hledá pravdu. Já být na jeho místě, tak bych proti vymázání jejích příspěvků protestoval. Stále doufám, že takových je většina, ale uvědomil jsem si, že jsou i jiní vědci.
       Většina lidí (a část z nich jsou vědci) se tam v podstatě snaží umlčet ty, co chtějí něco dělat pro své zdraví.
       Chci zdůraznit, že není pravda, že nezáleží na mém životním stylu. Na druhou stranu je pravdou, že jsou lidé, kteří žijí zdravě a rakovinu dostanou a jiní, kteří žijí nezdravě a dožijí se sta let.
       To ale není důvod, proč se na všechno vykašlat. Spíš bychom se měli zamyslet, že asi ono zdravě a ono nezdravě možná nemáme nadefinováno úplně dobře.
       Znám lidi, kteří žijí strašně „zdravě“ a spíše jsou to blázni. Takže prosím nedívejte se na lidi, kteří jsou posedlí zdravím. Tihle lidé se možná stravují zdravě, ale dělají to ze strachu a ten strach je škodlivější, než občas „zhřešit“.
       Já osobně považuji za důležitější psychohygienu, tedy to, jak se starám o sebe, jaký vztah mám k sobě a zda si průběžně uzdravuji své strachy. Strachy jsou podle mého ten největší jed, jaký na naše tělo působí, navíc neustále.

Proč je důležité něco dělat

       Když uvěříme pseudoodborníkům, že nemoci jsou jako loterie a nemůžeme udělat nic jiného, než se vložit do rukou lékařů, berou nám víc, než tuší.
       Nedávno jsem napsal článek, který mohl poškodit mou práci. Kdyby ho četl nějaký nenávistný „sluníčkář“, který by ho nepochopil (pro ty, co se chtějí hádat: Tedy by musely být splněny 3 podmínky, musel by to být sluníčkář, musel by být nenávistný a nepochopil by ho), mohl by si myslet, že jsem rasista. Napsal jsem ho mimo jiné proto, že na kurzu jsem byl napaden, že nesmím říkat něco, co jedné paní připomnělo rasismus, ale bylo to jen pojmenování faktu, že porodnost naší populace je úplně jiná, než porodnost jiných populací.
       Žil jsem ve světě, který znemožňuje napsat jiný názor (protože je to politicky nekoektní). A skutečně jsem se bál. Nebál jsem se, že mě někdo zabije nebo uvězní, ale bál jsem se, že značná část lidí odmítne všechny mé názory, protože si mě zařadí do škatulky, kde podle nich slušní lidé nejsou.
       Hodně jsem se bál, ale nakonec jsem se rozhodl ho zveřejnit. A víte, co se stalo? Nic. Žádná negativní reakce. Ale kromě toho se stalo něco důležitějšího: Mě se ulevilo. Já si uvědomil, že žiju ve svobodném státě, kde mohu říkat svůj názor a kde politická korektnost se používá jen k vyvolání strachu, nic víc.
       Ulevilo by se mi, i kdyby se mi odhlásila polovina čtenářů. Bylo by mi to líto, ale tohle se už se párkrát stalo. Už jsem několikát napsal něco, co část lidí odmítá slyšet (třeba že bychom neměli chtít rovnoprávný, ale plnoprávný vztah nebo že muži a ženy jsou jiní). A část lidí odešlo. Ale odešli jen ti, co odmítali slyšet.
       Jen díky tomu, že jsem riskoval, jsem tam, kde jsem. Naštěstí už nejsme v dobách Galileových a můžeme svou pravdu říkat.

Souvislost

       Stejně jako mě se ulevilo, když jsem něco udělal a ta úleva byla v podstatě nezávislá od výsledku (udála se ihned, jak jsem to zveřejnil, ne až podle reakce lidí), tak i vážně nemocným se uleví, když přestanou být diagnóza a stanou se člověkem, který něco aktivně dělá pro své zdraví. (Neslibuji zázrak, neříkám, že se uzdravíte. Říkám, že se Vám uleví a že budete mít víc sil. A jestli je ještě šance a uděláte to správné, tak se možná stane i zázrak. Zatímco když zůstanete dignóza, zázrak se s jistotou nestane).
       Tedy i když uděláte něco, co ve skutečnosti nemá žádný význam, ono to má význam už jen proto, že to AKTIVNĚ děláte.
       Jestli se rozhodnete, že se uzdravíte a abyste se uzdravili, tak na své zahradě vykopete jámu (něco, co s uzdravením nemá žádnou souvislost), tak když tu jámu vykopete, přiblížíte se ke svému zdraví, protože jste začali něco dělat. (Samozřejmě to neplatí pro člověka, který kvůli kopání jámy zrušil skutečnou léčbu. A samozřejmě to neplatí pro člověka natolik oslabeného, že by ho kopání jámy zabilo nebo skoro zabilo).
       Tedy pokud půjdete k léčitelovi, k dr. Hnízdilovi nebo kamkoliv jinam, kde současná věda říká, že to nemá žádný význam, tak Vám to pomůže dokonce, i kdyby měli Sysifové pravdu (nemají ji, ale tady chci demonstrovat, že by ji neměli, i kdyby ji měli). (Samozřejmě opět to neplatí, když kvůli tomu odmítnete klasickou léčbu).
       Druhý mechanismus, který se naše věda a zdravotnictví snaží omezit a přitom by spíše měla zkoumat, jak ho posílit, aby mohl pomoci ještě víc lidem, je placebo efekt.
       U banálních onemocnění je až 33% lidí vyléčeno neúčinným lékem, jen svou vírou, že ten lék funguje. Proto je tak těžké odlišit a trvá to roky, jestli je nový lék účinný nebo ne.
       Uvědomte si, že máte 33% šanci být zdraví v podstatě zadarmo a vyhnout se nežádoucím účinkům léků. A věda to nejen nezkoumá, ona nutí lidi, aby se toho vzdali.
       U rakoviny samozřejmě bude mít placebo nižší efekt. Ale představte si, že umíráte a můžete ke své šanci přežít přidat pár promile nebo procent. Nestojí to za to? A chovají se lékaři, vědci a Sysifové skutečně racionálně, když všem lidem berou obě tyto šance? (To ani nemluvím o tom, že většina lidí, které Sysifos zesměšňuje, pomáhají i doopravdy, ne jen pomocí placebo efektu a efektu probuzení).
       Třetí mechanismus, který nemůže nikdo popřít, je pozornost. Většina alternativců dává lidem pozornost. A to už je velmi zajímavé, protože dle psychologie mnozí lidé jsou nemocní, aby přilákali pozornost svého okolí.
       Říká se tomu sekundární zisk z nemoci. Zde opět Sysifovci ignorují poznatky vědy, používají blátivé myšlení k zesměšnění oponentů a matou veřejnost.

Neodmítej staré známé pro nové

       Pokud jste vážně nemocný, určitě neodmítejte pomoc klasické medicíny. Ale současně neodmítejte, že své zdraví máte (alespoň trošku) ve svých rukou.
       Najděte si někoho, kdo má výsledky, bez ohledu na to, jestli se to někomu jinému zdá vědecké nebo pavědecké.
       Ze života pana doktora Semmelweise: „Kolegové se mu nejen vysmívali, někteří ho přímo pronásledovali a skupina lékařů dokonce zařídila, aby mu již nebyl na klinice prodloužen pobyt.“
       A to jen proto, že zjistil, že může zachránit většinu žen, které umíraly po porodu na horečku omladnic, když si porodník umyje ruce poté, co pitval mrtvoly. Ale jím navrhovaná asepse a antisepse se stala součástí vědou uznané pravdy až více, než 30 let poté, kdy je přesvědčivě prokázal. Jen proto, že pro lékaře bylo obtížné připustit, že oni ty ženy v podstatě zabili.
       A kdyby neprokázal dr. Pasteur existenci mikrobů, možná ještě dnes by rodičky umíraly ve velkém, protože k uznání Semmelweisova objevu došlo jen proto, že po Pasteurově objevu se změnilo paradigma vědy a najednou bylo zcela jasné, že Semmelweis měl pravdu (stejně jako předtím bylo zcela jasné, že ji nemá).
       Myslím, že v tomto článku jsem nade vši pochybnost a s použitím poznatků vědy prokázal, že odmítat alternativní medicínu nemocnému škodí (samozřejmě jen za předpokladu, že kvůli alternativní medicíně neodmítne klasickou medicínu a za předpokladu, že postup alternativní medicíny není pro jeho zdraví škodlivý) dokonce i tehdy, kdyby alternativci pomáhaly jen výše zmíněnými 3 mechanismy, které jsou již nade vši pochybnost vědecky prokázány.
       Navíc Sysifos odmítá přijmout fakt, že např. akupunktura je již jednoznačně vědecky potvrzená, tedy se snaží nemocným odebrat metodu, která prokazatelně působí i jinak, než těmi třemi nezpochybnitelnými účinky.
       Další metody nejsou obvykle podrobeny vědeckému výzkumu, „protože je jasné, že nemohou fungovat“. A je to jen a pouze změna paradigmatu, která umožní, aby tyto metody byly nestranně prozkoumány. Nebo tlak ze strany pacientů.
       U Semmelweise je neuvěřitelné, že dva ústavy sídlily pod jednou střechou a všechny rodičky si přály ten, kde se méně umírá. I přesto „profesor Klein, ředitel kliniky, bral hromadné umírání matek jako samozřejmost. „Proti tomu se nic nedá dělat" „
       Tady vidíme, co se stalo již tisíckrát v historii vědy. Ti nahoře netuší vůbec nic a pacienti hlasují svýma nohama.
       Pokud ještě odmítáte alternativní medicínu jako celek a myslíte si, že se chováte racionálně, tak pravý opak je pravdou. Když někdo platí peníze za něco, co by jinde dostal zadarmo, je to důkaz, že to NĚCO přináší. Jediné racionální chování je hledat, co to NĚCO je. Možná je to jen pozornost.
       Pak bychom měli změnit celé zdravotnictví, protože něco velmi důležitého nám odmítá dávat. A my musíme hledat šarlatány, aby nám to dali a přitom racionální by bylo, aby nám to dali lékaři a sestry.
       Nebo je to něco podstatnějšího a pak by lékaři měli měli aktivně pacienty posílat tam, kde jim přidají pár procent k šanci, že přežijí. Současné chování některých lékařů a bohužel celého spolku Sysifos připomíná situaci, kdy přijdete do hospody a můžete si dát buď jen jídlo nebo jen pití. (Podotýkám, že jsem lékař a nikdy jsem s žádným lékařem po odchodu z medicíny neměl problém. Chodí ke mně naopak nadprůměrné procento lékařů. Jen bohužel u většiny z nich je ještě stále vidět, že to je něco, k čemu se nesmí před ostatními lékaři přiznat. Jinými slovy chyba není u doktorů, chyba je v klimatu, které zakazuje o tom mluvit. A když se o tom nemluví, tak to vypadá, jako by všichni doktoři byli proti alternativě.)
       Nejhorší na tom je, že většina společnosti uvěřila, že tohle zcela iracionální chování je vrchol racionality.
       V příštím článku si popovídáme,jak je to s racionalitou alternativní medicíny u nesmrtelných nemocí.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Když nevidíme celek

Když nevidím celek

       Tak se nám sesypala lavina na pana dr. Hnízdila. V jednom příspěvku pan Tomáš (je to lékař, velice známý a vlivný, neuvádím jeho celé jméno, protože tady nejde o jeho osobu, ale o způsob uvažování) na facebooku píše: „Lékař Jan Hnízdil, žel, svým výrokem potvrdil, že si Bludný balvan od Sysifů plně zaslouží: "Děti za rakovinu nemohou, mohou za ni ale jejich rodiče a rodiče rodičů, my všichni, jak se sebou a s tímto světem zacházíme."
       Je mi líto těch rodičů. Když má dítě rakovinu, nebo jiný závažný zdravotní problém - vždycky se rodiče ptají proč? Co jsme udělali špatně? A lékaři jim vysvětlují, že to není jejich vina, že nemají žádnou vinu hledat a soustředit se na dny, které je čekají, na to jak dítěti ulehčit a pomoci nést jeho břímě. A teď přijde dr. Kecálista a řekne jim, že za to mohou. Velké zklamání, býval to rozumný pán. „

       Když si přečtete celý článek, je docela jasné, že pan Tomáš nereaguje na dr. Hnízdila, ale na něco, co dr. Hnízdil nenapsal.
       Znovu opakuji, že to není útok na pana Tomáše. Každý z nás zná tu situaci, kdy někdo řekne slovo a my slyšíme jen to slovo. A někdy se s daným člověkem hádáme a přitom on má stejný názor jako já, jen použil to slovo, které způsobilo, že jsem začal vidět rudě.
       Problémem je, že na tento komentář reagovala jistá žena: „Strašný.“ A vůbec netuší, že odsoudila pana Hnízdila za něco, co nikdy neřekl.

Mimochodem takto funguje manipulace a demogogie

       Opět – není to útok na pana Tomáše. Ale on bezděky (a předpokládám, že omylem) udělal to, co zdatní manipulátoři dělají vědomě a chválně: Vytrhnu něco ze souvislosti. A dokážu, že to není pravda.
       Ideální je to v situaci, kdy mám přístup k médiím a ta druhá strana ne. Pak si můžu klidně i vymyslet ten výrok, proti kterému pak bojuji.

A teď pravda

       Fakt 1: Pocit viny obvykle celou situaci zhoršuje. (Komě situace, kdy daného člověka zmobilizoval k akci, kterou tu věc napravil). Takže i kdyby rodiče na 100% mohli za nemoc svého dítěte, musí jim být vysvětleno, že vina ubližuje všem, jak jim, tak dětem. Proč není důležité, kdo je vinen? Protože je důležité, kdo pomůže. A bez pocitu viny pomůžeme snadněji, než s ním. Platí pravidlo: Buď (se) budeme obviňovat nebo něco uděláme pro to, aby nebyl důvod, za co (se) obviňovat.
       Fakt 2: Paradoxně pocit viny mají často největší právě ti, co za nic nemohou. Takže je určitě důležité právě těmto lidem říci, že to není jejich vina.
       Ale zamlčet jim, že něco mohou změnit, je škodlivé. A rodiče vždy něco mohou změnit, protože vždy nějakou spoluzodpovědnost za nemoc svého dítěte mají. Kdybych byl rodičem dítěte s rakovinou, modlil bych se, abych za to mohl co nejvíce, protože vše, co jsem zapříčinil, mohu změnit a napravit. (Pokud mi nevěříte,tak to znamená, že žijete ve světě, ve kterém nemáte žádnou moc. Ale pokud nemáte žádnou moc, proč ji berete těm, co to mají jinak?)
       Fakt 3: Některým rodičům nejvíc v takové situaci vadí právě bezmoc, že nemohou nic dělat. Takže kdyby dostali pokyny ke změně v sobě, kterou by mohli i třeba jen nepatrně ovlivnit osud svého dítěte, prospělo by jim to. A pozor, prospělo by jim to i v případě, kdyby to nebyla pravda. Jen ten pocit, že něco maloučko mohou ovlivnit by způsobil, že by šli do akce a už jen to by jim pomohlo. Navíc je tady nezanedbatelný placebo efekt, tedy i kdyby to nemělo žádný vliv, tak kdybych tomu věřil, už by to vliv mělo. Takže máme už dva mechanismy, díky kterým by to fungovalo i v situaci, kdy pro to není žádný jiný důvod. První mechanismus platí pro všechny lidi, takže svazovat rodičům ruce a nutit je k nečinnnosti znamená zhoršit vyhlídky jejich dítěte nejméně o několik promile, spíše o několik procent. Je to nejen škodlivé, je to nepravdivé a proti poznatkům vědy.
       Pro lidi, kteří věří vědcům, platí jedna zásada: Když nějaký uznávaný vědec tvrdí, že něco jde, téměř s jistotou má pravdu. Když nějaký uznávaný vědec tvrdí, že je něco nemožné, často se mýlí. (Proč? Protože když o něčem říká, že to jde, mluví o něčem, co má velmi dobře nastudované a mluví z pozice rozumu. Když má potřebu o něčem říct, že to nejde, pravděpodobně mluví z pozice emocí.)
       A jak nám říkají výzkumy, až 33% nemocných lze uzdravit placebem. Samozřejmě u rakoviny to číslo bude limitně blízké nule, ale lidé sázejí a někteří vyhrávají první cenu a pravděpodobnost je podobná.
       Kdyby lékaři přestali být pokrytečtí, zamysleli by se nad tím, jak spojit síly. U banálních nemocí by vyléčení pouze placebem bylo kolem 1/3, uvědomujete si, kolik by to bylo ušetřených peněz? Kolik zlepšených osudů? Protože některé „banální“ nemoci z hlediska medicíny vůbec nejsou banální pro člověka, který jimi trpí.
       Fakt 4: Za nemoci dětí mohou (částečně) rodiče. Není to jejich vina, oni to převzali od svých rodičů. Je to vzorec chování. Ten vzorec se dá změnit. Není nikde garance, že to dítěti pomůže, proto je třeba neodmítat klasickou medicínu. Ale proboha proč lékaři bojují proti všem, co chtějí pomoct jinak? (Tedy naštěstí ne všichni, jen někteří). Proč raději nespojíme síly? Vždyť je jasné, že i jen pozornost od jiného člověka může být léčivá. Na tomto principu funguje canisterapie, pomoc od klaunů také lékaři neodmítají. Tak proč – nelogicky – odmítají pomoc tam, kde je o maličko vyšší šance, že by to pomohlo?
       Vysvětlení je jednoduché – jsou šarlatáni, kteří odmítají klasickou medicínu. Ale co bylo první? Vejce nebo slepice? Kdo první odmítal? A i kdyby to bylo půl na půl, lékaři by měli být zodpovědnější a dospělejší, než léčitelé, tedy by měli na prvním místě mít na zřeteli blaho pacienta. Pokud chtějí mít lékaři respekt, musí si ho získat.A to i tím, že pacienta nasměrují k psychologovi, k léčivému klaunovi, ke canisterapii, ale rozhodně i k psychosomatické medicíně a k těm léčitelům, kteří neodmítají medicínu.
       Fakt 5: Když je dítě do 10 let nemocné, prakticky nikdy nepracuji s ním. Rodičům vysvětlím, že oni mohou jeho nemoc ovlivnit. Neslibuji zázraky. Mohu slíbit jediné – rodičům se skoro určitě uleví. A sebemenší úleva u rodičů vede nejméně k emoční úlevě u dětí. Znovu opakuji Není garance vyléčení. Není to náhrada medicíny. Ale jestli je to jen tak tak, tak to může převážit váhy ve prospěch přežití dítěte. A občas se stane zázrak. A u mě si ten člověk vyléčí to, na co byla medicína krátká.
       Fakt 6: Ano, toto může být některým lékařům neznámé (Ale to by svědčilo jen o neznalosti). Dnes už většina psychologů zná pojem identifikovaný pacient, tedy stav, kdy jeden člověk je nemocný, ale příčinou jeho nemoci je nemocný systém rodiny, tedy v podstatě on za to vůbec nemůže, ale ostatní členové rodiny svým způsobem ano.
       Samozřejmě tento stav ještě psychologie nerozeznala u rakoviny. Ale z hlediska toho, co vědí rodinné konstelace, se mi jeví vysoce pravděpodobné, že časem k tomu dospěje i věda.

Sysifos škodí lidem, kteří mu uvěří

       Dle mého názoru je zločinem před rodiči nemocných dětí zamlčovat, že mají reálnou šanci zdravotní stav svého dítěte ovlivnit a když ne to, tak minimálně jeho psychický stav (protože když zlepšíme psychický stav rodičů, dítěti se uleví).
       Sysifos je přímo škodlivý všem pacientům, kteří uvěří, že není v silách člověka (nebo rodiče) alespoň mírně zlepšit svůj osud, když jsem nemocný.
       Samozřejmě léčitel, který nemocnému zakáže chemoterapii je škodlivější. Ale to, že můj oponent je horší, než já, mi nedává omluvu, abych se choval proti zájmům těch, o které jde nejvíc – o nemocné lidi.
       Když Sysifos nerozlišuje mezi lidmi, kteří prokazatelně přinesli lidstvu přínos (dr. Grof), mezi lidmi, kteří říkají mimo jiné i věci, které zatím nelze posoudit, zda jsou pravdivé nebo ne, ale pacientům pomáhají (dr. Hnízdil a štítná žláza) a mezi lidmi, kteří své pacienty usmrcují (i takoví v alternativní medicíně jsou) a všichni dostanou stejnou cenu, dělají vše proto, aby lidé neuměli poznat, která metoda jim pomůže, která pomůže mírně a která uškodí. Tedy opět zhoršují prognózu pacientů. Navíc matou veřejnost, takže by si měli dát Bludný balvan nejdříve sobě.

Podle ovoce poznáte je

       Dle statusu jsou ceny udělovány „pro zvýraznění přínosu jednotlivců i různých spolků k matení české veřejnosti a rozvoji blátivého způsobu myšlení „.
       Pokud by toto byla pravda, cenu by měli dostávat hlavně politici. Ti matou veřejnost podstatně víc. Ale tak to není. Ono se to nějak podezřele týká jen medicíny a zdraví.
       Kde je definice blátivého způsobu myšlení? Tento spolek si hraje na vědu, ale s vědou to nemá vůbec nic společného. Ale prezentace v médiích se tváří, že to o vědě je. Není toto matení české veřejnosti par excellence?
       Nejlepší je poslední bod: „V případě, že oceněný jednotlivec získá posléze Nobelovu cenu, je povinen svůj Bludný balvan vrátit výboru Sisyfa, jenž musí jmenovaného vymazat z rejstříku laureátů Ceny a tvrdit, že nikdy vyznamenán nebyl.“
       Předpokládám, že to je jen vtip, ale velice dobře svědčí o jistotě, jakou mají členové spolku Sysifos ve svůj úsudek. Jinými slovy klidně Tě zesměšníme nebo třeba i zlikvidujeme. A když se ukáže, že jsme se zmýlili, ani se nemusíme omluvit. My můžeme všechno a Ty, kterého si vybereme na pranýř, Ty nesmíš nic.
       To už není jen matení a blátivé myšlení, to už je přímo dvojí metr.
       Fakt si ti lidé neuvědomují moc, kterou mají nad osudy lidí? Fakt je nikdy nenapadlo, že když jim 10% lidí uvěří a díky tomu odmítnou,co by jim mohlo pomoct, že tím nejen matou, ale přímo škodí?
       Protože dávat do jedné škatulky lidi, kteří pomáhají a lidi, kteří škodí, je vysoce matoucí. Ale ono se zdá, že je vůbec nezajímají lidi, kteří škodí. Ti cenu nedostanou. Zdá se, že to není anticena, ale cena. Cena pro lidi, kteří pochopili něco, co Sysifové pro zatvrdlost svého myšlení zatím nejsou schopni.
       Naštěstí moc Sysifa klesá. Čím víc Bludných balvanů rozdají, tím víc je vidět, že to nemá vůbec žádnou výpovědní hodnotu. Dát bludný balvan za čínskou medicínu, kde účinnost nejméně akupuntury je již vědecky prověřena, je skutečně matoucí. Každý myslící člověk si pak musí nutně položit otázku o čem ty ceny vlastně jsou?
       Od vědců by člověk čekal trochu vědečtější přístup, nejlépe měřitelný. V ideálním případě by Zlatý Bludný balvan dostal člověk, který nejvíce uškodil lidem. Ale o to, zdá se, nejde. Je to vlastně jen taková taškařice na úkor lidí, kteří dělají svou práci jinak, než se Sysifům líbí.

Rozumím dr. Heřtovi

       Rozumím všem onkologům, kteří vystupují proti alternativní medicíně. Musí to být deprimující vidět, jak člověk, který mohl žít, zemřel kvůli tomu, že na základě doporučení šarlatána odmítl léčbu.
       Na druhou stranu já vidím opačné příklady: Slyšel jsem mnohokrát, jak mi pacient řekl: On si pan doktor myslí, že mi pomohla ta jeho léčba, ale já ty jeho léky ani nezačal brát. Ve skutečnosti jste mi pomohl Vy. (A to pacientům zakazuji vysazovat léky. Nicméně někteří jsou takoví, že je vysadí, ať je
varujete jakkoliv).
       Takový onkolog pak ale vidí jen ty onkologické pacienty, kteří se k němu vrátili těsně před smrtí. (Viděl jsem také dva šarlatány, kteří lidem vymluvili onkologickou léčbu a oni pak zemřeli a považuji to za trestuhodné). Ale také jsem viděl lidi vyléčené z rakoviny alternativou, kterým jsem řekl, ať to svému onkologovi řeknou, aby viděl celou pravdu. A oni mi řekli: Já se ho bojím. On by mi vynadal.
       A to je celý problém. Dokud bude zakázáno o některých věcech mluvit, budeme vidět jen půlku pravdy. Sysifos bude vidět šarlatány, kteří škodí lidem (a proti těm bych skutečně vystoupil, ale aby to mělo význam, musí to být JEN proti nim).
       A léčitelé zase budou vidět jen lidi, kterým uškodila chemoterapie. Kdyby se pokorní léčitelé a pokorní lékaři spojili, užitek by měli všichni. Nebo budeme dávat Bludné balvany těm, kteří nás rozzlobili.

Co je cílem Sysifa

       Spolek Sysifos se musí rozhodnout, co je jeho cílem. Jestli je jeho cílem zhoršit podmínky pro pacienty, dělá to dobře. Nutí je vybírat si, buď klasická medicína nebo alternativní. Ale to je z principu špatně.
       Když zakážete potraty, počet potratů se sníží. Ale počet mrtvých se zvýší. Protože jsou lidé, kteří do toho půjdou za každou cenu.
       Jestli je cílem spolku Sysifos pomoci lidem, měl by upozorňovat na léčitele a lékaře, kteří jsou nebezpeční pro Váš život. A nechat na pokoji ty, kteří přinejhorším používají jen placebo efekt, pokud neodrazují pacienty od kauzální léčby. A rozhodně nechat na pokoji nebo skutečně ocenit ty, kteří lidem pomáhají, ať jejich metodu současná věda uznává nebo ne.

O co jde ve skutečnosti

       Vždy, když není komunikace, znamená to jediné: Oba jsme v emocích a ne v rozumu. Kdyby chtěl Sysifos pomáhat lidem, nepotřeboval by vyhlašovat ceny, nejdřív by s laureáty komunikoval. Ale poctivě komunikoval, tedy třeba by přemýšlel, proč má iracionalita popularitu.
       Kdyby byli k sobě poctiví, časem by jim došlo, že věda zkoumá jen část všehomíra. Racionálno je způsob, jakým zkoumá věda. Tedy logicky nelze vše pojmout racionálně, když racionálně lze pojmout jen část. Pak je totálně iracionální něco odmítat jen proto, že je to iracionální, obzvlášť když to funguje. Ale to by museli lidé v Sysifu překročit svou specializaci a naučit se něco z filozofie (to doufám není pavěda). Tam je to znáné už tisíce let. Nebo by museli začít přemýšlet: Proč se to rozmáhá? Co to lidem přináší?
       Já sám byl svou podstatou člen spolku Sysifos. Ale pak jsem onemocněl. A protože medicína neznala odpovědi, hledal jsem u léčitele. Ten mi sice moc nepomohl, ale díky němu jsem se musel zamyslet: Buď mají pravdu mí profesoři, že je to blbost. Nebo mají pravdu ti lidi, kteří platí (tehdy) nekřesťanské peníze za něco, co jim tedy asi něco přináší. Já se tehdy rozhodl nepovyšovat nad lidi: Když nerozumím, proč něco funguje,ještě to neznamená, že to nefunguje.
       Když někdo za cokoliv platí, znamená to, že ten statek považuje za cenný. Takže logicky je tady část lidí, kteří pomoc pana dr. Hnízdila považují za cennou. Oni nesedí v jeho ordinaci, protože jim to někdo přikázal. Naopak.
       Musel jsem se vzdát svého povýšeného přesvědčení, že já jediný mám pravdu a všichni ostatní jsou hloupí. Ale díky tomu je mi dnes mnohem líp.

Sysifos nikdy nedokončí úkol

       Byl potrestán za svou zpupnost. Sysifos k tomu měl dobrý důvod, chtěl pomoct lidem. A pomohl jim.
       Spolek Sysifos je nepokorný a je si jistý, že má recept na pravdu. Doufejme, že jeho cílem je dobro pacientů. Ale výsledek je dle mého spíše negativní.
       Části lidem zabraňuje se vyléčit. Protože alternativní medicína zná postupy na probémy, které medicína klasická neumí vyřešit. Začnu tím, na čem se asi shodneme i se členy spolku Sysifos: Pan dr. Hnízdil dává minimálně lidem placebo. Tedy v případě některých nemocí jim relativně levně dává možnost se uzdravit v 33% případů. Dává jim pozornost. A to je něco, co mnoho lidí nemá a rozhodně to nemá od svého lékaře.
       Dál se pak už rozházíme. Já věřím, že pan dr. Hnízdil svým pacientům dává mnohem víc. Ale i kdyby jim dával jen toto, tak by měl dostal cenu za přínos, který normální doktoři nedávají a ani nemohou dávat kvůli svému vytížení a kvůli své představě, že to, co dává pan dr. Hnízdil, je nepodstatné.
       Další část lidí spolek mystifikuje. Tvrdí jim, že co věda neprokázala, nemůže pomoci. Myslím, že jen touto svou činností zahubí spolek Sysifos každý rok stovky lidí.
       Na druhou stranu je to jejich zodpovědnost. Jsem zodpovědný za to, komu uvěřím a jehož pravdu nebo „pravdu“ následuji. Bohužel když uvěřím pavědcům ze Sysifa (Doufám, že když pracují jako vědci, jsou kvalitní vědci. Ale když udělují Bludné balvany, nechovají se jako vědci, ale jako pavědci a je to o to horší, že nezdůrazňují české veřejnosti, že v tomto okamžiku nejsem vědec, tedy matou českou veřejnost), že nic nemohu, jen se léčit u doktora, doplatím na to. Když uvěřím šarlátanovi, že mám odmítnout medicínu, doplatím na to také.
       A pak je tady část lidí, která ví, že tyto věci fungují. A když se dané osobě dostane cti, že je zařazena po bok dr. Grofa, dr. Hnízdila nebo jiné kapacity alternativní medicíny (nebo dokonce psychosomatické medicíny, která je již pevně etablovaná jako součást hlavního medicínského proudu), tak té osobě budu víc věřit, než předtím. Myslím, že tak 1-5% lidí považují Bludný balvan za cenu cti. Prostě musím už něco v alternativě dokázat, abych ho dostal. Takže závěrem pane doktore Hnízdile: Gratuluji, že jste se usadil po bok pana dr. Grofa. Věřím, že si nenecháte zkazit náladu lidmi, kteří prokazují svými činy svou ignoranci a naopak Vás chci přimět k tomu, abyste slavil.
       A kdybyste nevěděl proč, tak dr. Semmelweiss byl podroben obrovskému psychickému nátlaku, když si dovolil v rozporu s tehdejšími znalostmi vědy říct, že porodníci by si měli umývat ruce, když jdou z pitevny rodit. Kdyby ho tehdejší mocní v medicíně kvůli své pýše nepotopili, zachránilo by to život mnoha rodičkám. Naštěstí staří vymřeli a noví se na to už nedívali skrze své emoce, ale skrze fakta. A díky tomu dnes máme asepsi a anstisepsi.
       Výzva pro všechny, kterým leží na srdci blaho pacientů: Podpořme se navzájem. Dobří lékaři a dobří léčitelé, psychosomatici, alternativci atd. Pojďme se od sebe učit.
       Podmínkou pro přijetí pro léčitele by bylo, že nebude lidi odrazovat od klasické léčby, když nemá absolutní jistotu, že to dokáže bez ní.
       Podmínkou pro přijetí pro lékaře by bylo, aby pro něj bylo důležitější zdraví pacienta, než to, kdo ho vyléčí.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz
„Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde