Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Uzdravení vnitřního dítěte

Uzdravení vnitřního dítěte

       Na tomto kurzu se naučíte, jak pomoct sám sobě. Budeme procvičovat techniku, s jejíž pomocí můžete sami vyřešit značnou část svých problémů.
       Většina věcí, které nás trápí, je spojena s přítomností neuzdraveného vnitřního dítěte, které něco potřebuje. Naučíme se, jak tento stav rozeznat u sebe i u jiných a jak to u sebe uzdravit.
       Těším se na viděnou.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Když přijmu, kdo jsem

Když přijmu, kdo jsem

       Často se mě lidé ptají,co mají dělat, aby …. Za ty tečky si můžete dosadit cokoliv. Někdy je možné dát radu, ale obvykle není důležité, co uděláte, ale KDO to udělá.
       To „kdo“ souvisí nejvíc s přijetím sama sebe takového, jaký jsem.
       Všichni známe přísloví: Když dva dělají totéž, není to totéž.
       Proč to tak je?
       Protože každý jsme jiný. A proto stejná rada pro dvě rozdílné osoby povede k odlišným výsledkům.
       Proto většinou říkám: Změňte své „vyzařování“ a pak nebude moc důležité, co uděláte, protože to bude fungovat, i když to uděláte trochu „špatně“.
       Určitě znáte tu situaci, kdy se na Vás někdo usmál tak, že jste pro něj chtěl/a něco udělat, i když si sám o to přímo neřekl. A naopak jsou lidé, kteří se chovají tak hrozně, že „pro něj to schválně neudělám“.
       Pokud jste třeba hádavá osoba a já Vám dám radu, abyste požádal, vy požádáte hádavě a pak se budete divit, proč má rada nefungovala. A přitom pro někoho jiného to byla nejlepší rada. A i když Vám vysvětlím, že je třeba u toho být milý, tak i když se budete snažit, vyloudíte v nejlepším případě falešný úsměv, který to ještě zhorší.
       Když místo toho uzdravíme Váš vztek a hádavost, vy se stanete jinou osobou, které ti druzí rádi vyjdou vstříc, ať už požádá nebo ne.

Co je třeba přijmout a co uzdravit

       Když máte vztek vyřešený (uzdravený), dokážete být tvrdý i laskavý. PŘIMĚŘENĚ situaci. Tam, kde nemáte důvod být tvrdý, budete laskavý a bude to fungovat. A naopak tam, kde je třeba do toho jít tvrdě, uděláte to, ale bude to „čisté“ a přinese to výsledky.
       Když vztek nemáte vyřešený, budete se snažit být laskavý, ale přesto „z vás bude vyzařovat“ jakási permanentní naštvanost. A tím budete přitahovat hádky, které ale nedokážete využít k vyřešení problému. Nebo je ta hádavost tak velká, že ji ani nedokážete skrýt. Ale v obou případech je to nezdravý vztek a ten řešení blokuje.
       Kdo má vztek vyřešený, nepotřebuje ho vyjadřovat, když k němu není důvod. Ale když důvod je, tak ho projeví. Ale je to „čistá tvrdá hra“.
       Ten, kdo má vztek nevyřešený, nedokáže být čistě tvrdý, spíš „fauluje.“
       Kdo má vztek vyřešený, jasně ukáže, co mu vadí a udělá to obvykle tak, že druhý mu vyjde vstříc. Stejně tak dokáže přijmout, když vadí něco druhému a najít nejlepší řešení pro oba.
       Kdo má vztek nevyřešený, bojí se cokoliv říct, až to v něm nabobtná natolik, že pak vybouchne, ale tím to ještě zhorší.
       Kdo má vztek vyřešený, nic neskrývá, jasně ukazuje kdo je a protože to obvykle stačí, tak navenek působí jako klidný člověk. Až když je třeba síly, tak ji ukáže a pak se zase zklidní ihned, jakmile je vyřešeno.

Přijetí je klíč

       Nejdůležitější je, že když přijmu sám sebe, to neuzdravené se uzdraví a já tak budu více sám sebou. Přestanu vyjadřovat to, co nejsem ve skutečnosti já a budu více vyjadřovat svou podstatu.
       A když přijmu svou podstatu, ta mi přestane dělat problémy a naopak se ukáže, že to je to nejlepší, co mohu být (vzhledem ke svému „životnímu úkolu“ - více na konci článku).

Když to mám srovnané,

       mohu udělat i něco, co by jinak druhému ublížilo a ejhle – ono mu to pomůže. A naopak – když to myslíte úplně nejlíp, ale nejste v souladu sám se sebou, ublížíte i tam, kde to od každého jiného pomůže.
       Za svůj život jsem už zažil mnoho příkladů, které to potvrzují. Tady Vám dám dva.
       Mé kurzy pořádám v domě, kde mi majitel sám do očí řekl, že uklízečka a vrátní jsou nejdůležitější osoby v domě. Samozřejmě to přináší mnoho problémů, ale jak už to bývá, když je něco Vaším úkolem, není snadné odejít. Takže jsem se dlouho snažil s nimi vycházet a čím víc jsem se snažil, o to to bylo horší. Pravidelně mě vrátný seřval za něco, co jsem neudělal ani já, ani mí lidé ani mí podnájemci.
       V několika případech se to dalo zcela jasně dokázat, nicméně pan vrátný se mi nikdy neomluvil a i tyto případy mi sčítal k mé tíži.
       Hledal jsem jiné místo pro pořádání kurzů, ale „z nějakého záhadného důvodu“ jsem nic lepšího nemohl a nemohl najít.
       Tak mi nezbylo, než si to vyřešit. Trvalo to, ale nakonec jsem se tím přestal stresovat. Prostě jsem to vzal jako nutnou daň, ještě nemám na to, abych měl bezproblémový život. ZATÍM.
       A ejhle. V okamžiku, kdy jsem se přestal bát, že na mě bude zase něco shozeno, pan vrátný sám za mnou přišel a pochválil mě. Že prý vzorně dům zamykáme. (Předtím jsme ho zamykali daleko vzorněji, nyní stále dodržuji, co je třeba, ale už se tím nestresuju.)
       Před tím jsem to dělal na 110%, ale bylo to spojeno se stresem a se strachem. A tudíž to nefungovalo. Nyní to dělám na 90% a výsledky jsou nad má očekávání.

Učím ženy

       Už asi 8 let dělám kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU. Ale zpočátku se ten kurz jmenoval jinak: Stát se MUŽEM/ Chci MUŽE. Protože přece já nemohu učit ženy, jak být ženami. Když nejsem žena.
       Dokud to mělo ten starý název, neustále jsem měl dotazy od rozzlobených žen, jak si to představuji, že mám tu drzost, že chci učit ženy, jak být ženami. Když jsem muž.
       A já vždy ukázal letáček a dokázal jsem, že se o to rozhodně ani trochu nesnažím.
       Ale pak si ten kuz „sám řekl“ o změnu názvu a já ho změnil. A od té doby mi napsaly mail asi dvě ženy, že přece nemohu učit ženy, jak být ženami, do očí mi to neřekl nikdo. Předtím to byla skoro každá přednáška, teď jednou za 4 roky.

Co se změnilo?

       Změnil jsem se já. Předtím to byl Martin Daniel, který věřil, že muž nemá šanci ženy naučit, jak být ženami. Ale pak tenhle Martin něco zažil a zjistil, že to funguje úplně jinak. A dnes vím, že nejméně na jedné úrovni to mohu ženy naučit snadněji jako muž. Jen musím pochopit, že je to nesmím učit, ale že mým úkolem je udělat bezpečné prostředí, aby z nich to ženství samo „vykvetlo.“
       Kdyby mi tehdy někdo poradil, abych to ženám vysvětlil a dal by mi i správná slova, sám bych tomu nevěřil a tudíž by mi to nikdo nevěřil. I kdybych znal slova a pochopil logiku za nimi, stejně bych neměl prožitek a tudíž by to „nemělo váhu“.
       Jinými slovy, když jsem neměl zkušenost, nefungovalo dobře nic. Dnes, když tu zkušenost mám, mám desítky způsobů, jak mohu předvést, že jsem ten pravý právě pro tuhle práci.

Mé slabosti jsou má síla

       Na posledním kurzu dostali muži za úkol říct, co se jim na mě jako lektorovi nelíbí. Něco našli. Mé bříško. Navíc jsem měl nejmenší výšku ze všech přítomných mužů.
       To je něco, co mě silně znevýhodňuje. (Znáte ty výzkumy, které říkají, že v amerických volbách prakticky vždy zvítězí ten vyšší?)
       Současně je to ale můj největší dar, který můžu dát lidem, kteří se něco ode mě chtějí naučit. Když jsem se to naučil já, být v mužské energii, proč by s tím měl mít problém někdo s daleko mužnější postavou?
       je zajímavé, že hodně často při závěrečném loučení na konci kurzu mi právě tihle vysocí a mužsky vyhlížející mužové děkují nejvíc. Ono totiž mužsky vypadat a mít mužskou energii vůbec není totéž.
       A v tomto ohledu je moje nevýška a bříško to nejlepší, co mohu dát. Muži se díky tomu naučí, že tohle není důležité a co je podstatné. A že to podstatné má nebo může mít v sobě každý muž, bez ohledu na výšku, baculatost, jestli je na vozíku nebo jakýkoliv jiný hendikep.

Když přijmeš sám sebe, Vesmír Ti otevře dveře

       Každý z nás je jedinečný. Každý z nás má nějaký dar. Ale naše okolí nám říká, že to je naše prokletí.
       Já mám třeba dar špatné paměti. Kdybych měl dobrou paměť, pracoval bych jako lékař nebo jako homeopat. Ani jedno by mě nenaplňovalo.
       Díky mé horší paměti mi nezbývá, než se věci učit logicky, najít ve věcech řád. Díky tomu jsem se na medicíně učil daleko méně, než mí spolužáci a měl lepší známky. To je paradox, co?
       Díky horší paměti se snadněji učit na škole, o které si většina lidí myslí, že je to jen biflování. Kdybych měl dobrou paměť, šel bych na to stejně jako většina. Ale právě dar špatné paměti mě pomohl se snadněji stát lékařem a pak pochopit, že moje cesta vede jinudy.

Vše, co na sobě nemáš rád, je dar

       To je tak důležité, že to zopakuji: Vše, co na sobě odmítáš, je Tvůj dar.
       Jen musíš pochopit, co Ti přináší.A někdy musíš uzdravit tu nezdravou podobu toho daru, aby se dar ukázal v pravé (uzdravené) podobě. Když přijmeš sám sebe, nebudeš sice takový, jakého tě chtějí ostatní, ale najdeš sám sebe, najdeš své poslání, svůj „osud“ a své štěstí.
       A co uděláš, bude přinášet dobro Tobě i ostatním.
       Když sám sebe nepřijmeš, budeš se muset daleko víc snažit. A výsledky budou o hodně horší.
       Když přijmeš, kdo jsi a budeš plně využívat svých silných stránek (mnohé znich jsi předtím považoval za slabé nebo dokonce špatné), půjde to skoro samo a výsledky budou mnohem lepší.

Rozhodnutí je na Tobě

       Skoro všechny mé články a kurzy jsou o tom, jak být sám sebou a přijmout sebe takového, jaký jsem. Ale nejvíc to zažiješ na kurzu Přijetí sama sebe a Jsem sám sebou. Tady jsou termíny.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Omlouvám se

Omlouvám se za komplikace. Mé kurzy obvykle začínají v 10 nebo ve 13h a kurz Přijetí sama sebe bude začínat až v 16h.

Občas se mi stane, že objevím nějaký hodně zajímavý kurz, na který chci jít, ale bohužel už tam mám svůj kurz.
Obvykle dám přednost lidem, kteří si zaplatili kurz u mě, ale někdy to jde skloubit.

Mé kurzy začínají obvykle v sobotu v 10h. V sobotu pak končíme v 19h a máme polední přestávku, která je obvykle 1,5-2h, podle toho, jak lidé stíhají.
V neděli pak začínáme v 9 a končíme v 16h. Opět přestávka nejméně 1,5h.
Tedy celkem 9+7-1,5-1,5= 13h

16.4. začneme v 16h, nebude polední pauza a skončíme v 21h nebo později.
Pokud skončíme v 21h, začneme v neděli v 8h a skončíme v 16:30 s půlhodinovou pauzou na oběd, který si prosím přineste s sebou.
Pokud bude něco třeba dodělat, nedělá mi problém zůstat déle a dát Vám vše, co mohu.
To platí pro všechny mé kurzy, i když začneme později, nikdy nebudete ochuzeni.

Pokud by někomu už v neděli večer nejel vlak a kvůli oné půlhodině ho nestihl, pak má ubytování z neděle na pondělí zdarma.

A kam že to jdu?
Psychosomatika zubů (anebo co nám zuby mohou „říct“)
16.04.2016 od 10.00 do15.00 hod Vás zveme na interaktivní workshop MUDr. Karin Hollé z Brna
Témata:
1. Zuby – kazy, postavení zubů v čelistech, dásně, zubní kámen, povlak, děti a defekty ve vývoji zubů („křivé“ zuby)
2. Obeznámení se se zuby horní a dolní čelisti -
(Co můžeme vyčíst z konkrétních zubů a vztahů mezi nimi.)
Ukázka rentgenů a fotografií.
Workshop bude interaktivní – tj. s možností otázek ke konkrétním případům, zajímavosti z praxe.
nenašel jsem jiný termín konání a dle organizátorky není velký zájem, takže se asi nebude opakovat.

Ideální zkrocení

Ideální zkrocení

       Jedna žena si na kurzu postavila konstelaci na téma Proč si vybírám muže, kteří mě nechtějí.
       Představitelka velmi záhy pocítila, že potřebuje zkrotit (ano, už byla na mém kurzu, takže věděla, co to znamená). A řekla si o to dost rozkazovačným způsobem.
       To samozřejmě nejde. Když muž dovolí, aby mu žena rozkazovala, budou pak nešťastní oba a jejich děti nejvíc. A to i když si usmyslí něco tak prospěšného pro oba, jako že chce zkrotit.
       To zkrocení chtěla ode mě a tohle nebyl kurz, na kterém jsem chtěl krotit. Zejména proto, že fyzické krocení trvá nějakou dobu a já bych pak nemohl věnovat dostatečnou pozornost ostatním.
       Na kurzu bylo málo účastníků, takže jsem ani nemohl poprosit jiného muže, aby ji zkrotil, protože by tam pak prostě chyběl pro další konstelace. I proto jsem vyřkl svou oblíbenou větu: „Víš, jak musíš správně poprosit.“ Představitelka už věděla z minulých kurzů, takže správně a i poměrně pokorně řekla větu, kterou prokazuje pokoru vůči muži, od kterého chce, aby ji zkrotil.
       Pokud by nebyly objektivní důvody proti fyzickému krocení, pravděpodobně bych do toho šel, už jen proto, abych ocenil její snahu o pokoru. Předtím jsem totiž vůbec nepočítal s tím, že to zvládne. Ale tady to skutečně nešlo a ani pocitově jsem to necítil (pravděpodobně proto, že to nebyla jen skutečná pokora, ale trochu i vypočítavost). Ale i toto bych ocenil svým činem, kdyby to bylo možné, jen bych si dal pozor, abych ji vedl dál ke skutečné pokoře. Nicméně tady to skutečně nešlo.
       To u představitelky vedlo k pocitu, že je sama a opuštěná. Na to jsem jí řekl, že ji neopouštím. Ale skutečně krotit nebudu, ale to neznamená, že ji nebudu krotit. Zůstanu na místě, kde jsem a zůstanu tam fyzicky pro ni a krotit budu jen tím, že tam zůstanu a ona se mi může klanět (samozřejmě pokud chce, krocení nikdy není proti vůli dané ženy). Ale samozřejmě většinu své pozornosti i nadále budu věnovat celému kurzu.
       Poměrně rychle to pochopila a kupodivu nešla ani do vzteku, ani do nějakého jiného únikového pocitu. Prostě se mi rozhodla vzdát.
       Já mezitím dál dělal svou práci, jediný rozdíl byl v tom, že na další konstelaci (stavím multikonstelace, tedy neukončuji násilně předchozí konstelaci, když potřebuje jen čas) jsem neseděl na svém obvyklém místě.
       U představitelky se postupně rozlilo teplo po celém těle, začala cítit lásku. A já začal cítit více k ní.
       Z počátku to byla cizí žena, postupně jsem se dostal do pozice muže, který ji ochraňuje. Ano, stal jsem se součástí konstelace. To se samozřejmě obvykle nedělá, ale já jsem ochoten k jakýmkoliv experimentům, pokud neohrozí účastníky kurzu. Díky tomu jsem zjistil, že za normálních okolností nemohu být v konstelaci. Prostě proto, že se naplno stanu tím, koho představuju a pak už je náročnější být současně lektor kurzu.
       Ale tady to bylo něco trochu jiného. Já byl sám za sebe. Žena poprosila o zkrocení přímo mě. A tudíž nebyl problém. Já jakožto Martin Daniel jsem mohl dál vést kurz a současně svou přítomností, rozhodnutím a mužskou silou krotit ženu, aniž bych se jí dotkl.

Zkrocení = osvobození ženy

       Zde je jasně vidět, že zlomení ženy a její zkrocení jsou pravé protiklady. Tato žena dostala to, po čem v hloubi duše toužila. Směla se oddat muži, kterého vnímala jako muže.
       Dostala se k lásce, protože jsem ji neodmítl. (Lásku měla zablokovanou, protože se v dětství cítila opuštěná. Když si se mnou směla prožít, že není odmítaná, napojila se na zdroj lásky v sobě).
       Tato žena se osvobodila. Příště se už bude umět vzdát se své pýchy a probudit lásku v muži, který ji původně nemiloval. Není na to samozřejmě záruka. A už vůbec by to nefungovalo, kdyby se někdo na základě tohoto článku rozhodl zmanipulovat toho, po kom touží tím, že se mu falešně odevzdá.
       Láska je daleko víc, než zkrocení. Ale zkrocení dává prostor, aby láska mohla vytrysknout.
       Dobrá zpráva je, že je možné zkrotit i bez fyzického kontaktu, tedy ho mohou podstoupit i ty ženy, které se nesmírně bojí násilí.
       Špatná zpráva je, že krocení bez dotyku nebo jen pohledem do očí je vysoká škola. Muž, který nikdy nezkrotil fyzicky nebo dokonce odmítá zkrocení silou, skoro určitě nebude schopen krotit jen silou své osobnosti.
       To půjde jen za zcela výjimečných okolností a pro většinu mužů je zavřena tato cesta jako první. Když si ale vybudujete svou mužskou sílu a žena Vám bude důvěřovat, je možné pak krotit i jen svou přítomností.
       Hlavně ale krotíme tím, že ženám nedovolíme, aby z nás dělaly blbce a poskoky.

Zkrocení nevede k zotročení ani ke vztahu

       Ještě zajímavější byl další průběh. Zatímco představitelka klientky byla ke mě totálně otevřená a chtěla mě, klientka si to užívala v mé přítomnosti a nasávala, ale rozhodně mě nechtěla jako partnera. Možná i proto, že já neměl tuto touhu, spíše to s tím ale nemělo nic společného. Žena ode mě nasála energii, aby mohla jít za svým srdcem, za mužem, po kterém touží, byť on ji odmítá.
       Její rozhodnutí bylo velice dospělé, ona věděla, že to možná nedopadne, ale také věděla, že nesmí zradit své srdce.
       A tehdy se rozhořel boj mezi dvěma částmi klientky – mezi tou, která byla ona sama a mezi tou, kterou ztělesňovala představitelka. Nakonec představitelce došlo, že ona je jen část, že klientka sama rozhoduje. A podvolila se.
       Ale to také nebylo ono. Nemůžete ztratit část sama sebe jen proto, že Vaše vědomí chce něco jiného, než jiné Vaše části.
       Takže jsem přiměl klientku i její představitelku, aby se dívaly do očí. Netušil jsem, jak to dopadne.
       A část to nakonec pochopila. Pochopila, že klientka jí nebere její touhu a její navázání na mě. Jen prostě musí jít za hlasem svého srdce. A když i část směla projevit, co je hlas jejího srdce, cosi se stalo a obě části se propojily. A představitelka ji už nenásledovala proto, že ona je šéf, ale protože to tak cítila.

Zkrocení

       Tohle zkrocení proběhlo velmi rychle. Klientka ještě bezpochyby bude párkrát potřebovat zkrotit. Ale pro tento okamžik byla zkrocena, aniž bych se jí dotkl. A to je důležité. Mnoho žen odmítá krocení, protože se bojí násilí. Ale to je nutné jen, když se to muž učí. A i tam vlastně vůbec nejde o násilí, ale o zpacifikování ženy. V podstatě zkrocení = odzbrojení ženy. Každé z těchto synonym je nepřesné, protože ukazuje jen kousek z toho, co se děje.
       Cílem zkrocení není zničit ženu, ublížit jí ani zotročit. Jen jí vzít z ruky zbraň, kterou ohrožuje mě i sebe.
       Hlavním cílem zkrocení není podmanit si ženu, ale osvobodit ji od strachu. A ukázat jí, že existuje místo, kde jí bude moc dobře, protože nebojuje.
       Tam je její podstata. Podstatou ženské energie je odevzdat se muži natolik, že tím muže „donutí“, aby se o ni staral.
       Ženy bojují ze strachu, že bez boje na ně budou muži kašlat. Ale to funguje jen u slabých mužů. Ti se ženě vzdají a pečují o ni. Ale ať pečují sebevíc, taková žena se necítí v bezpečí, protože cítí, že muž je slabý.
       I když se to zdá k nevíře, ženy to mají ve své moci víc, než si myslí. Když se žena dostane to nezranitelné ženské energie, drtivá většina mužů o ně začne pečovat. Ale ne proto, že musí, ale proto, že je to jejich přirozenost.

Přirozenost muže

       Přirozenost zdravého muže je:
       1. Bojovat s ostatními muži (ať mají prsa nebo ne) – tedy bojují s každým, kdo se projevuje jako muž, bez ohledu na zevní pohlavní znaky.
       Výjimkou z tohoto pravidla jsou slabí muži, ti se ostatním poddají. Tato společnost tuto přirozenost z velké části vykořenila, proto je tolik mužů pasivně agresivních, sarkastických a nenávistných. A proto se tak málo mužů automaticky samo od sebe chová podle bodu 2
       Další výjimkou je, když poznám, že ten druhý je zřetelně silnější. Proto v prostředí emočně dospělých mužů bude nebezpečných bojů málo, možná dokonce méně, než nyní, i když bude agresivita a boj přijatelná. Protože emočně dospělí šéfové nedovolí, aby se ostatní muži zabíjeli jen proto, aby našli své místo v hierarchii.
       Většina lidí se ale bojí vězeňské paralely. Takové ty filmy, kde vězni jsou na ostrově a není tam žádný dozor, protože vězni jsou natolik agresivní, že byli ponecháni sami sobě. Ale to je příklad emočně nedospělých, slabých a současně fyzicky silných mužů. Bohužel toto hrozí spíše naší společnosti (zatím papiňák ještě nebouchl, ale když zastavíme všechny cesty, kudy může pára uniknout, výsledkem bude něco daleko horšího,než kdybychom pochopili, že nelze beztrestně trvale potlačovat mužskou agresivitu).
       2. Chránit slabé a bezmocné (tedy děti a ženy v dětské a ženské energii).
       Výjimkou jsou slabí muži, kteří se bezmocným mstí za to, že se také cítí bezmocně: Když nemám na ty silné, tak to dám vyžrat těm ještě slabším, než jsem já.
       Chytrá žena vybudí tuhle ochranitelskou část v mužích a 95% mužů ji pak spolehlivě ochrání před tím zbytkem. A ona se nemusí ani bát ani bojovat. A samozřejmě nechodí do míst, kde je vysoká koncentrace emočně slabých, ale fyzicky silných mužů, tedy např. do vězení, mezi chuligány a do rizikových oblastí.
       Emancipací (a hlavně svým strachem) zblblá žena s muži bojuje a tím kastruje ty, co jsou už teď slabí (a kteří se za to pak budou zcela oprávněně mstít ženám, na které si troufnou) i ty silné. Ti se ale nechtějí nechat,ale obvykle ne od začátku. A když se začnou bránit, tak je kastrace napůl hotova, tedy takový muž musí na ženu zaútočit, aby své koule zachránil.
       Skutečně silný by takovou ženu obejmul a držel a držel, dokud by nezkrotla. Ale takových mužů je málo a když si představíte, jak muž drží cizí ženu ve svém náručí, myslíte, že policie bude jen sledovat, když to vypadá, že on jí ubližuje? Takže i skutečně silný muž musí od kastrující ženy odejít, pokud je nepřijatelné se jí i jen dívat dlouze do očí a nutit, aby se dívala i ona. Ale když odejde, tak prohrál. A na nějaké úrovni tou prohrou byl opět trochu vykastrován. (Po každé prohře klesne v muži hladina testosteronu. To je vědecký fakt. Po prohře s ženou to nebylo testováno, ale výsledek bude buď stejný nebo horší).
       Poté, co většinu mužů jejich matky a partnerky vykastrovaly, se dnes ženy diví: „A kde jsou skuteční muži?“
       V prostředí falešné politické korektnosti se muž buď stane psancem nebo se nechá vykastrovat nebo to musí mít hodně dobře vyřešené, aby mohl zůstat sám sebou.
       Tento hon na muže dělají ženy a ženami zblblí muži a možná už je na čase pochopit, že tahle cesta vede k čím dál větší frustraci žen, většímu (skrytému) násilí ze strany části mužů a kastraci zbytku mužů a to zase vede k větší frustraci mužů, která vede k agresi nebo zbačkorovatění.
       Cesta, kterou nabízím, není lehká a rozhodně snadná. Ale je přirozená a proto na ní najdete záchytné body. Jen někdy je najdete jen, když dokážete být v pokoře.

Jak krotit bez násilí

       Je to jako s každou dovedností. Nejdřív se učím snadnou variantu. S použitím fyzické síly je to snadnější, takže se to mohu snadněji nacvičit. Divili byste se, kolik lidí to i tak nedokáže.
       Až když zjistím, že mohu zkrotit ženu a že jí tím prospěju a až získám mužskou sílu (např. i fyzickými cvičeními, která učím na kurzu Stát se MUŽEM/Být ŽENOU), až tehdy mohu začít krotit s menší a menší silou, až nakonec ta síla zní z mého hlasu, z mé rozhodnosti, z mé sebejistoty.
       A když zjistím, že mohu ženu zkrotit, nemám už potřebu jí ubližovat. Mstíme se jen tam, kde nám bylo ublíženo. Když jsem v síle, že mi žena vlastně nemůže ublížit, nebudu mít v budoucnu sebemenší důvod být na ženu zlý.
       Když mě naopak máma zneužije k tomu, abych stál na její straně proti mému tátovi nebo když mě ženy nutí se sám kastrovat, je zcela přirozené, že se jim pak budu mstít (sice nevědomě, ale výsledek bude stejný). Ale protože ženám se přece neubližuje, nebudu si to ani uvědomovat. Proto je dnes tolik problémů mezi muži a ženami. Už dávno neplatí, že muži ubližují ženám a ženy jsou chudinky.
       Dnes je to tak, že muži občas ubližují ženám a pykají za to. A ženy ubližují občas mužům, ale protože si to muži neuvědomují, tak je to vše „v pořádku“. Ale uvnitř narůstá něco, co si muž neuvědomuje, ale díky tomu pak (nevědomě) ženě ublíží. A můžeme číst tento odstavec od začátku.
       Muži trpí tiše, aniž by si uvědomili, že trpí, zatímco ženy jsou povzbuzovány k tomu, aby si uvědomovaly každou sebemenší chybičku muže jako útok proti sobě.        A výsledkem jsou rozbité vztahy a trpící děti. A děti budou trpět čím dál tím víc, protože zatímco dřív mělo řekněme 10% dětí za mámu ženu trpící domácím násilím a tudíž jim nebyla mámou, tak dnes nemá 90% dětí mámu, protože jejich máma je v mužské energii a v té nemůže dát mateřskost, přestože to chce a přestože dělá vše „objektivně správně“.
       A tak jsme ve jménu boje za slabší ublížili těm nejslabším (dětem).i těm nejsilnějším (mužům), ale nakonec i těm, kvůli kterým to celé začalo (tedy ženám).

Co s tím?

       My muži máme za úkol se již nenechat kastrovat a pokud možno co nejrychleji se dostat do stavu, kdy budeme umět zkrotit ženu bez použití násilí a starat se o ženy tak, aby mohly rozkvést do ženské energie.
       To vůbec není snadný úkol a když budete nutit žáčky první třídy, aby HNED uměli učivo vysoké školy, vzdají to a nikdy se nic nenaučí.
       Úkolem žen je začít věřit aspoň jednomu muži. A probudit v něm touhu, aby se o mě staral a aby pro něj můj život byl důležitější, než jeho. Tohle nikdy nedokážete z mužské energie. Proto se z Titaniku zachránilo procentuálně víc nejchudších žen, než nejbohatších mužů. Protože ctí muže bylo zemřít, aby ochránil ženu.
       A proto při havárii lodi Costa Concordia nikdo nedával přednost ženám a dětem. Protože v rovnoprávné společnosti není důvod, proč protěžovat ženy. (a bohužel ani děti a staré).
       Ženy z Titaniku sice možná byly podřízeny mužům. Ale mnohé z nich proto přežily.
       Co je lepší? Následovat muže, ctít ho, pečovat o něj a mít v něm ochránce? Nebo rovnoprávnost a žádná ochrana?
       Dnes ještě mají mnohé ženy obojí. Ale už to pomalu končí. Nejde trvale užívat výhod nerovnoprávnosti i rovnoprávnosti současně.

Co chceš?

       Milý muži, zajímá Tě to? Láká Tě to? Pokud ano, přijď na mé mužsko-ženské kurzy. Než se naučíš krotit, bude to trvat. A jestli to chceš umět jen silou své osobnosti, pravděpodobně to bude trvat několik let. Ale jde to. A život je pak úplně jiný.
       Milá ženo, chceš se umět odevzdat jednomu muži a být v bezpečí? Tvoje cesta je ještě delší, než cesta mužova.
       Všichni si dokážeme snadno představit muže, který umí krotit jen pohledem. Možná jsme to dokonce i zažili.
       Ale kolik z Vás ví, co je nezranitelná ženská energie? A že tato „bezmocná“, slabá energie je nejmocnější ze všech?
       Silný muž dokáže porazit hodně mužů. Ale ženu v ženské energii chrání skoro všichni muži. Žádný jednotlivý muž není tak silný jako ty mraky mužů, co chrání ženu ve skutečné ženské energii.
       Takže oč je cesta pro ženu delší, náročnější a neprostupnější, o to jsou plody lákavější.
       Pokud ještě stále nevíš, zvaž, jak důležité jsou pro tebe děti. Většina žen řekne, že jsou důležitější, než já sama. Žena v mužské energii děti naučí, že ženy jsou v nebezpečí a muži jsou hajzlové. Takže dcery pak budou v nebezpečí synové pak budou bojovat s tím, aby nebyli hajzlové nebo budou hajzlové.
       Žena v ženské energii učí dcery, jak to udělat, aby byly v bezpečí i mezi agresivními muži. A syny učí, že je třeba si vážit nejen žen (to dnešní společnost dělá), ale i ženské energie (a v tom naše emancipovaná společnost totálně selhává). Takoví synové pak budou úžasnými muži ženám v další generaci.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Je iracionální odmítat alternativní medicínu.

Je racionální odmítat alternativní medicínu u nesmrtelných nemocí?

       Začněme s fakty. V mém předchozím článku jsem ukázal, že i kdyby měl spolek Sysifos pravdu (nemá ji, ale kdyby ji měl), tak alternativní medicína má nejméně 3 prospěšně efekty pro naše zdraví, které nemůže žádný vědec zpochybnit.
       1. „efekt probuzení“ - když začnu něco dělat pro své zdraví a dostanu se díky tomu z beznaděje, tak dokonce i falešná naděje mi pomůže. Samozřejmě pokud je ta naděje falešná a já mám nadměrná očekávání, tak celkový výsledek může být záporný. Ale pokud mám adekvátní očekávání, tak dokonce i použití metody, která mi nepřinesla nic jiného, než to, že se začnu o sebe a své zdraví starat, má pozitivní účinek.
       2. Placebo efekt – u banálních nemocí až 33% lidí pomůže farmakologicky neúčinná látka jen proto, že pacient věří, že tam je skutečný lék. Placebo efekt se snaží medicína vylouřit, protože není vědecké se vyléčit bez léků. Ale představte si, že byste ve třetině případů našli v kapse tisícovku, i když Vám ji nikdo nedal. Odmítali byste? A proč totéž používáme jako argument k odstranění konkurence, která používá metody, které medicína a současná věda považuje za nevědecké?
       3. Pozornost – část nemocných je nemocná, protože má z nemoci sekundární zisk. Jedním ze sekundárních zůsků je větší pozornost v nejširším slova smyslu.
       Dokonce i kdyby neměla alternativní medicína jiný efekt, už jen díky těmto třema by měla být lékaři vítána s otevřenou náručí.
       Samozřejmě za předpokladu, že alternativa nebude lidem radit, aby vysadili léky a pokud alternativa nebude dělat něco, co pacienty poškozuje.
       U nesmrtelných nemocí je to ale spíše naopak. Dále nebudu pracovat s alternativou jako takovou, protože je mnoho druhů a bylo by to nepřehledné. Jako příklad dám to, s čím pracuji nejčastěji, tedy rodinné konstelace. Ty zatím pravděpodobně nejsou uznány vědecky jako přínosná metoda (nikdo z konstelatérů to nepotřebuje, stejně jako nepotřebujete studii na prospěšnost vody. Zatím se také nenašel nikdo, kdo by měl motivaci proti nim vystupovat, nejspíše proto, že v oficální psychologii je směr, který pracuje velmi podobně a většina psychologů souhlasí s většinou toho, co říkají konstelatéři). Mnoho psychologů je doporučuje, protože vidí jejich účinek, i když ještě nebyla udělána dvojitě slepá studie, která by nade vši pochybnost prokázala, nakolik jsou účinky konstelací dány placebem a nakolik jsou skutečně léčivé. U konstelací je další problém, vůbec si nedovedu představit,jak udělat dvojitě slepou studii.
       Představte si, že máte 90% šanci, že svou nemoc vyléčíte léky, které mají nežádoucí účinky. A že máte jen 33% šanci (předpokládejme, že konstelace jsou jen placebo, ony nejsou, ale nyní to předpokládejme) si vyléčit totéž a nevpravit do svého těla nic, co ho může jakkoliv poškodit. Nebylo by racionální nejdřív vyzkoušet metodu, která nemůže ublížit? (Hippokratova zásada, na niž přísahají lékaři: Primum non nocere, tedy Především neškodit).
       Pokud věříte, že konstelace jsou jen placebo, tak jiným slovy tvrdíte, že nemohou „objektivně“ uškodit, že tedy mohou uškodit jen skrze nocebo (opak placeba) efekt.
       Jinými slovy, pokud někdo varuje před konstelacemi, protože jsou neúčinné, zvyšuje nocebo efekt a varuje před něím, co nemůže ublížit jinak, než skrze to varování. A zbavuje lidi možnosti se uzdravit, aniž by se jim mohlo něco negativného stát.
       Je to racionální?
       Podle mého je racionální přesně opačné chování: Lidé by nejdřív měli zkusit uzdravit své problémy s pomocí psychologických metod. Když si uzdravím svůj strach, bude mi lépe fungovat imunitní aparát (toto je vědecky ověřeno nade vši pochybnost). Když mi bude lépe fungovat imnunitní aparát, budu s menší pravděpodobností nemocen (týká se infekcí, ale i autoimunitnich chorob, rakoviny atd.). Podle mě se tento mechanismus týká prakticky všech chorob, kromě úrazů.
       Rovnováha neuro-imuno-humorolního systému ovlivňuje prakticky každou nemoc.

Co kdybyste měli možnost být méně nemocní?

       Představte si, že je tady metoda (ano ZATÍM alternativní, ale to byl Wobenzym před 10 lety taky), která Vám může pomoci uzdravit Váš strach. (Toto není zatím vědecky prokázáno, ale jsem si natolik jist svou úspěšností, že Vám dám klidně tuto garanci vrácení peněz.)
       Strach je jedním z nějvětších původců stresu.A je vědecky prokázáno, že menší stres = lepší výkonost imnunitního systému. A imunitní systém přímo či nepřímo ovlivňuje, zda se většina chorob zastaví nebo naopak propukne. I pro laika je jasná souvislost u infekcí, alergií, rakovin a autoimunitních chorob.
       Ale neuro-imuno-humorální systém řídí celé tělo, tedy ovlivňuje přímo či nepřímo i další choroby a pravděpodobně všechny choroby jsou ovlivněny jakým způsobem (ne)funguje tento „ředitel“ těla.
       Ale pro zjedodušení předpokládejme, že uzdravení části strachů povede „jen“ k tomu, že budete mít méně často, v menší intenzitě nebo s menší pravděpodobností: infekce, alergie, rakoviny a autoimunitní choroby.
       Nebylo by logické a racionální si uzdravit co nejvíce strachů a prodloužit si tím život i jeho kvalitu? A k lékařům jít, až když mi něco bude?

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz