Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

K čemu je dobrá blízkost pro ženu

       Napsal jsem článek, proč dobré umět být blízko, když jsem muž.
       Kromě zuřivých feministek se každá žena touží opřít. Abych se o něco mohl opřít, musím s tím být spojen. Nelze se opírat o něco, co je dva kilometry daleko.
       Je víc, než v pořádku, když žena umí být sama a najde v sobě pevný bod, o který se lze opřít. Ale když je žena aspoň trochu ve spojení se svou ženskostí (což feministky nejsou, ty jsou spojeny jen se svou mužskostí), i ta nejvíc samostatná a nezávislá žena, chce být s mužem. A chce se o něj opírat. A dokonce ještě víc – chce s ním splynout, rozpustit se v něm.
       A sami uznáte, že to nejde bez toho, že umím být blízko. Blízkosti zabraňují bolesti, které v sobě máme. Když si je žena uzdraví, může se v muži rozpustit natolik, že jeho touhy budou její a její touhy budou jeho.

Chytrý muž

       si váží ženiny zranitelnosti a je rád, když mu žena říká, že jí chybí a že po něm touží. Když se muž blízkosti bojí, bojí se, že ho žena úplně pohltí. Ale správný MUŽ se toho nebojí, protože on ví, že on má pohltit ženu. A to tak, že i potom bude žena schopná samostatného života, ona bude mít na výběr – bude umět být spojena s ním a ztratit se v něm, kdykoliv on bude chtít a bude schopná být naplno sama sebou, když bude ona chtít.

Zdravá závislost

       Naše dnešní společnost lpí na nezávislosti a samostatnosti. Jen málokdo si uvědomuje, že existuje zdravá i nezdravá závislost a zdravá i nezdravá nezávislost.
       Žena ve zdravé ženské energii umí zdravou závislost, která ji obohacuje a umí i zdravou nezávislost, která jí dává možnost výběru. Dokud si žena nedovolí zdravou závislost na muži a na rodině, do té doby jí bude chybět blízkost nebo se od této své potřeby odpojí. Protože žena je ze své podstaty na muži závislá, POKUD se chce DOBŘE starat o děti.
       V dnešní době žena na muži ekonomicky závislá není, ale je to za cenu toho, že místo aby se staral muž, tak se stará stát. Stát může ženu a děti nakrmit, ale nikdy jim nedá oporu, blízkost a další věci, které by jim dal muž.
       A když je žena natolik schopná, že nepotřebuje ani muže, ani stát, aby ona a její děti přežili nebo si dokonce žili dobře, má ještě současně s tím schopnost být plně ženou a mámou? Ne. Protože kdyby byla plně propojená se svou ženskostí, chtěla by muže, o kterého se může opřít, i kdyby byla nejbohatším a nejnezávislejším člověkem na planetě.
       Když nemá žena oporu a blízkost, něco podstatného nemá, i kdyby jinak měla úplně vše.

Proč je žena na muži závislá

       Aby bylo jasno, žena jako člověk není na mužovi nijak závislá. Ale když chce být žena, tak jakmile je ženou, je ze své podstaty na muži závislá. Tedy každá žena má na výběr – buď nebude závislá, ale zaplatí za to svou ženskostí. Nebo bude ženou a zaplatí za to sou nezávislostí. Nebo něco mezi tím.
       Není to o tom, že žena je slabší nebo horší, než muž. Prostě kterákoliv osoba kteréhokoliv pohlaví, pokud chce být v ženské energii a dát svým dětem ženskost, je principu závislý na osobě, která (opět bez ohledu na své pohlaví) představuje mužskost.
       Jen bohužel muž, ať se snaží jakkoliv, děti z prsu nenakojí. To chápeme všichni. Ale je tam daleko víc věcí, které muž v ženské energii nemůže dětem nahradit stejně jako žena v mužské energii.

Feminismus je egoistický

       A to je jediný důvod, proč má být žena ženou. Většina žen po tom naštěstí touží. Ale i když v sobě jako žena nemáte touhu být ženou, ještě stále je důvod, proč svou ženskost najít. Protože děti potřebují jednu osobu v ženské energii (a aby nebyly zmateny, bylo by dobré, aby byla i ženského pohlaví) a jednu osobu v mužské energii (a aby děti nebyly zmateny, bylo by dobré, aby byla i mužského pohlaví), které se mají rády a respektují své pohlaví i pohlaví toho druhého. Chápou své odlišnosti a ví, že každé pohlaví má něco nenahraditelného.
       Feministky si plní své sny a neberou při tom ohled na muže (tam to nevadí, takový muž si to zčásti zaslouží), ale ani na své děti (a tam to vadí, protože děti jsou malé a neumí se bránit).

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

K čemu je pro muže dobré umět být blízko

       Už jsi milý muži možná slyšel: „Ty tady se mnou nejsi.“ A nerozuměl jsi tomu: „Vždyť tady jsem, co proboha chce?“
       Když se dva lidé potkají, je to v mnoha vztazích jako když vezmete dvě opevněná města a dotknete je. I když se dotýkají, nikdy se doopravdy nespojí.
       Když se muž se ženou nikdy doopravdy emocionálně nespojí, žena nebude spokojená a muži se neodevzdá.

Bez blízkosti nelze mít ženu

       Když se muž bojí blízkosti (a většina takových mužů ani netuší, že se jí bojí, oni dokonce ani netuší, že neumí být blízko), nemůže si ženu doopravdy vzít. Tím nemluvím o sexu. To samozřejmě možné je. Tím mluvím, že se takovému muži žena neodevzdá, nedá se mu, on si ji neumí vzít.
       Proto se po vyprchání počáteční zamilovanosti takové vztahy rozpadají nebo se mění na obchodní plochý vztah, kde se spolu starají o děti, ale kouzlo mezi nimi mizí.
       Muži uvěřili, že být MUŽEM je špatně a tudíž i ztratili touhu ženu nejen dobýt, ale si ji i přivlastnit. A přitom právě to přivlastnění je jediným možným způsobem, jak spolu srůst natolik, že se mohou splnit ty nejodvážnější mužovy sny (A současně je tím naplněn základní ženin sen).
       Ne nadarmo se dnes muži nechtějí ženit. Dřív se muž o-ženil a žena se mu vy-dala. (Slovensky je to stále vydať sa, u nás se to zkrátilo na vdát se). Doslova se muž vyplnil ženou a žena se muži totálně vydala – na život a na smrt.
       Dnes si žena bere muže a muž si bere ženu, takže obě pevnosti vystrčí ruce a vezmou tu druhou za ruku. Ale ruku lze vzít kdykoliv zpět. O-ženění vzít zpět nelze, stejně jako když se plně muži vy-dám.
       A proto se dnes muži netouží ženit. Protože ten formální akt před nějakým úředníkem ani před knězem nenaplňuje tu skutečnou mužovu touhu – přivlastnit si ženu. Nemluvě o tom, že když si muž umí vzít jednu ženu, může si splnit i další touhu – mít jich víc. A to nemluvím o Rathově modelu, kdy muž musí zabezpečit kompletně dvě domácnosti, když chce mít dvě ženy. Zde mluvím o modelu, kde se muž stará o jednu domácnost a je hýčkán ženami, které se SPOLU starají o mužovo blaho.

Dovednost pro každého muže

       Když je muž sám, moc by se mu hodilo umět si ženu vzít.
       Když je muž bačkora, hodilo by se mu umět splnit ženino přání, „abys byl tady se mnou“.
       Když je muž MUŽEM a je monogamní, určitě touží po hlubokém splynutí. To bez blízkosti nejde.
       A když je muž MUŽEM se vším všudy, svou touhu bez této dovednosti naplní vždy jen na krátko.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Parkování:
1. Zdarma po 18h a o víkendech na části ulice Jankovcova (označeno oranžově), ale je obtížné najít místo

2. Zdarma kdykoliv za Libeňským mostem vyznačeno oranžově, zatím nikdy nebyl problém zaparkovat

3. Kdyby nebylo místo zde, tak za Libeňským mostem je už Libeň a tam můžete parkovat všude kromě míst, kde je to zákázáno. Naopak v Holešovicích smíte parkovat jen tam, kde je to výslovně povoleno, i opuštěné a prázdné ulice kontrolují, aby měli peníze.

4. Zatím je stále parkování zdarma v Kauflandu,ale kdykoliv se může stát, že závory dají dolů

Nejblíž:
5. Zdarma 1. h, pak 40 Kč/h uvnitř v areálu Holešovické tržnice
(vjezd ulicí Jateční nebo Bubenské nábřeží)

6. Placené na ulici Osadní, blíže k ulici Dělnické a na Dělnické ulici.
Pozor po 18. h a o víkendech se zde nesmí parkovat, ani když platíte, snad to brzy změní, ale zatím byla každá změna k horšímu.

7. Pokud parkujete v Holešovicích na modré zóně (dokonce i tam, kde po 18.h. se už neplatí, ale je na silnici namalována modrá zóna) nebo v místě, kde není žádná značka, riskujete pokutu. Při vjezdu do Holešovic je totiž zóna zákazu stání.

Kurzy v Praze se konají od 1.9.2016 na adrese Osadní 11

Od září budou kurzy v Praze Holešovicích, většina kurzů bude na adrese Osadní 11, výjimečně budou kurzy také na adrese V Háji 10


Osadní 11: Je to pěšky asi 4 minuty od tramvajové zastávky Tusarova či Dělnická. Výborné spojení ze stanice metra Vltavská, Palmovka
Na mých kurzech čaj a šťáva zdarma.

Je zde možno za rozumný poplatek přespat. V tom případě spacák s sebou (karimatku netřeba, na místě je dostatek pohodlných molitanů na spaní). Spaní pohodlné jako na posteli. Teplá sprcha k dispozici. Spaní není třeba hlásit ani platit předem. Stačí na místě.

Pokud potřebujete přespat již o den dříve, je to možné.
Pokud potřebujete přespat ještě po skončení kurzu, je to také možné.

Spojení:

 
MHD: Z hlavního nádraží: a) pěšky asi 2 min na stanici tramvaje Jindřišská, odsud přímá tramvaj 14 (cesta trvá 11min, tram jezdí ve všední dny každých 8-10 min, v sobotu 15 minut a v neděli ráno je interval 20 minut).
b) metrem na stanici Vltavská, odsud pojedete 2 zastávky tramvají 1,14 nebo 25 směr Palmovka
Z Florence: metrem do stanice Vltavská, odsud pojedete 2 zastávky tramvají 1,14 nebo 25 směr Palmovka
Ze Smíchovského nádraží: metrem do stanice Palmovka, odsud pojedete 3 zastávky tramvají 1 nebo 25 směr Vltavská
Z Černého mostu: metrem do stanice Palmovka, odsud pojedete 3 zastávky tramvají 1 nebo 25 směr Vltavská


Spojení odkudkoliv z Prahy si můžete najít zde
Spojení do Prahy najdete zde.

Autem: Parkování zdarma

Na místě je k dispozici: WC 1x, sprcha 1x, vstupní chodba, kuchyňka
Samotná místnost má plochu 44 m2.



Je to tento dům, zazvoňte na zvonek kancelář, vstupte dovnitř a pak rovně a po 5 schodech dolů


 
 

Tento prostor je také k dispozici pro konání dalších přednášek, kurzů, včetně firemních, cvičení, meditací i pohybových aktivit. Napište mi, domluvíme se.

Na mých kurzech nezajišťuji stravu.

Když je Vám mizerně.

       Tohle je malý pokus o návod pro ty, kdo se chtějí začít cítit lépe.
       Možná se Vám bude zdát, že radím někomu s oběma zlomenýma nohama, aby běžel rychleji.
       To v reálném světě nejde. Ale v tom našem vnitřním světě to někdy kupodivu jde. Takže pokud Vás můj návod naštve a přiměje, abyste se rozběhl/a, budu moc rád. A klidně si při tom na mě zanadávejte.
       Pokud Vám pomůže začít běhat a díky tomu Vám pak obě nohy srostou, bude to ještě lepší. (Tohle ve vnitřním světě jde a ani tomu nemusíte věřit, stačí když se začnete chovat, jako by to bylo možné).
       A pokud jste ten, co věří, že prostě běhat nemůže, zkuste se s pomocí tohoto návodu aspoň odplazit o pár metrů vedle. I to může pomoct k tomu, aby se něco změnilo a aby pak další postup byl (o maličko) snazší.

Stojí to za to?

       Kvůli čemu se vlastně cítíte mizerně? Stalo se něco nenapravitelného?
       Představme si tu nejhorší variantu: Představte si, že jste svou nečinností způsobil něčí smrt. Kdybych býval byl udělal …., tak by se to nestalo.
       Tohle už nelze napravit. Ale když se budete utápět v pocitu viny, uděláte další chybu a další chybu. A pak se budete utápět ještě víc v pocitu viny a díky tomu budete ještě větší přítěží svým blízkým.
       Pokud jste udělal něco skutečně neodčinitelného, tak se dejte do služeb ostatním lidem a odčiňte to. Nemůžete to napravit,ale můžete to odčinit.
       A jestli jste neudělal nic tak moc zlého? Tak proč se ničíte? A proč to raději nenapravíte?
       A pokud jste neudělal vůbec nic zlého? Proč se ničíte za něco, za co nemůžete? Mnoho dětí se trápí tím, že „dovolily“ svým rodičům, aby se rozvedli nebo dokonce mají pocit, že to zapříčinily. Většina pocitů viny je zcela nepatřičných.

Za co se trestáte?

       Pamatuji na spolužačku, která poprvé dostala pětku a sesypala se z toho. Myslíte, že jejího zaměstnavatele dnes zajímá, že na základní škole dostala pětku? Z dnešního hlediska je to absolutně nedůležité. A bylo to nedůležité i tehdy, protože byla myslím poslední, kdo ještě pětku nedostal. A přesto to tehdy brala jako konec světa. Ale ten nenastal. Stejně tak možná i to, za co se trestáš Ty, není nic jiného, než sebedestruktivní chování. (Hlavně se prosím netrestejte za to, že se trestáte)
       Paradoxně v životě často uspěli lépe ti co dostali pětek daleko víc. Připravili se na neúspěch a možná že tohle je ta nejdůležitější lekce našeho života: Zvládnout, když se nedaří a přesto kráčet dál(nebo se aspoň plazit).
       Někdy je paradoxně lepší vědět méně. Nádherně to ilustruje jeden vtip: Potkají se dva spolužáci a ten hloupý má bezva fáro, veliký dům a žije v přepychu. „Jak je to možné?“ ptá se ten druhý. „No co prostě něco koupím za stovku a pak to prodám za dvěstě. Mě těch 10% zisku stačí.“
       Nikdy nevíme, co na nás život nachystá. Polští vojáci od určité hodnosti byli zabiti v Katyni. Kdo byl neúspěšný nebo prostě jen ještě neměl dost času na získání šarže, přežil. Co když Vám Váš neúspěch jednou poslouží? A co když jste neúspěšný prostě jen proto, že se pokoušíte uspět v něčem, co Vám nesedí? Jak jinak Vám má život dát najevo, že máte dělat něco jiného?

Často to není o nás

       Leonardo da Vinci totálně selhal v tom, aby sestrojil letadlo nebo ponorku. Prostě to tehdy nešlo. Co když selháváte jen proto, že jste si dal příliš velké cíle? A co když vůbec neselháváte, jen máte ten pocit?
       Jak si myslíte, že by Leonard dopadl, kdyby se soustředil na své neúspěchy místo na své úspěchy?
       Někdy je selhání dané jen tím, že jsem v nesprávný čas na nesprávném místě. Pokud Žid zůstal v Německu v roce 1938, bylo jen otázkou náhody a neuvěřitelného štěstí, když přežil. Co když Váš život je o hodně lepší, než by byl v kůži někoho jiného za stejných podmínek? Možná jste prostě z těch špatných karet, které jste dostal, zahrál tu nejlepší možnou hru a přesto to nestačilo na vítězství. Pak není třeba truchlit, ale naopak oslavovat.
       Ať už jste dostal sebehorší karty, když jste ochoten se učit, můžete se naučit, jak si přitáhnout lepší karty a jak i s průměrnými kartami začít vyhrávat. (ale obvykle to nejde hned. Většinou je k tomu potřeba větší či menší trpělivost).
       A prosím nesrovnávejte se s ostatními. Oni mají jiné předpoklady. Z tohoto hlediska dává velký smysl teorie minulých životů. Co když jste prvňáček, který se snaží uspět mezi vysokoškoláky? Pak „neuspěl“ na vysoké škole je lepší známka, než jednička jak bič mezi prvňáčky.

Co platí dnes, může být zítra jinak

       Ve starověké Spartě bych nepřežil svůj porod a pokud ano, tak ve 2 letech bych byl mrtvý. V 15 letech jsem přemýšlel o sebevraždě. A dnes učím lidi, jak se z podobného zoufalství dostat. Jen díky tomu, že vnější okolnosti mi umožnily přežít (neshodili mě ze skály ani jsem nezemřel na nemoc, která byla bez léčby smrtelnější) a naučit se, jak se mít lépe. A také díky jiným darům, které jsem dostal. Ale ty stejné dary by mě mezi roky 1939 a 1955 dovedly nejméně do kriminálu a možná na šibenici.

Ať jste na tom sebehůř, i malé kroky Vás dovedou k cíli

       Mnoho lidí ztrácí naději, protože se jim cesta zdá dlouhá. Ano, cesta k úplnému zdraví a bezpodmínečnému štěstí je hodně dlouhá. Ale místo, kde Vám bude o maličko líp, je možná nedaleko. A možná i když nemáte nohy, tak se tam můžete odplazit. Vnitřní svět je tak úžasný, že jakmile se na to místo dostanete, nohy Vám začnou dorůstat. A pak už budete moct jít. A po čase i běžet. Jen je potřeba začít tím prvním krůčkem.

Nejste Vaše chyby

       Každý z nás dělá chyby. Ti úspěšní se z nich poučí rychle. V motivačních knihách se často zmiňuje nejslavnější basebalista historie. Udělal nejvíc homerunů (kdo neví co to je, tak si představte, že je to 1 nebo hned několik gólů naráz). Ale současně měl na svém kontě nejvíc chybných odpalů.
       V životě je to podobné. Pokud neuděláte fatální chybu, můžete je všechny nebo aspoň většinu napravit.
       Soustřeďte se na zlepšení stavu spíše než na to, jaké chyby jste udělal. Na nápravu chyb spíše než na to, jak je to špatné. Na to dobré spíše, než na to špatné.

Co takhle vidět to dobré na tom špatném?

       Mě třeba nefungují žádné jednoduché návody. Což je blbé. Jiný člověk se naučí, že když A, tak je třeba udělat B a je to.
       Já se musím naučit pochopit celý systém, abych věděl, kdy je třeba udělat B, kdy C, kdy D a kdy XYZ. Dlouhou dobu jsem záviděl a ještě někdy závidím těm, kterým fungují jednoduché recepty. Ale oni zase nikdy nepochopí ten život celý. A i jim se někdy stane, že jim jednoduchý recept nezafunguje.Když se to stane, já jsem připraven. Oni ne.
       V jiném článku jsem psal, že nemám dobrou paměť. Ale jen díky tomu jsem se dostal tam, kde jsem a kde mohu pracovat bez jakýchkoliv pomůcek a hlavně jsem odhalil principy, které ostatním zůstaly skryté.
       Nemusíte se snažit být optimistou. Stačí přestat být pesimista.

Posilujte

       Jsou lidé, kteří schválně chodí v pohorách, aby si cvičili své svaly. Nebo nosí zátěž v batohu nebo chodí po schodech i tam, kde ostatní jezdí výtahem.
       Stejně tak můžeme posilovat svou odolnost. Co Vás dnes sráží k zemi, Vám může zítra nebo za rok přestat ubližovat. Ale opět: Musíme udělat první krok a pak ty další. A že už jste jich udělal moc a jste unavený? No možná už v Kolíně nadáváte na to, že ještě nejste v Brně. A také je možné, že jdete nesprávným směrem. Poznáte to jednoduše: Bylo Vám před tisícem kroků líp nebo hůř? Když hůř, je hodně pravděpodobné, že jste se vydal nesprávným směrem. Ale i na tom můžeme najít něco dobrého: 1. už víte kudy ne. 2. teď půjdete rychleji. Jen musíte najít někoho, kdo Vám ukáže, jak poznat, kde jste a kterým směrem je Váš cíl.

Představte si horší variantu a poděkujte za to, že to není horší

       Někdy si říkáme, že už nemůže být hůř. A obvykle pak zjistíme, že to možné je.
       Paradoxně v dobách války klesá počet lidí s depresemi. Částečně je to možná dáno tím, že depresivní lidé snadněji umírají. Ale nejméně část lidí prostě nemá čas na „malicherné“ problémy, když jde o život.
       Představte si, že Vaše město je bombardováno. Po ulicích chodí nepřátelští vojáci a zabíjejí na potkání. A Vy jste na tom úplně stejně jako nyní, jen navíc k tomu nemáte co jíst, co pít, nemluvím o elektřině a internetu, ale hlavně nevíte, v kterém okamžiku dovnitř vtrhnou nepřátelští vojáci a v lepším případě Vás rychle a málo bolestně zabijí.
       Když si Vaši situaci porovnáte s touhle, nebylo by dobré poděkovat za to, že máte „jen“ své problémy?
       A teď si představte, že třeba židovští vězni byli nuceni nasadit oprátku na hlavu svým kamarádům nebo rodinným příslušníkům. Nebo čekali v dlouhé řadě na to, až na ně dojde řada a esesáci střelí jednoho z nich do hlavy, zatímco druhý pevně připoutaný k němu se utopí v hluboké vodě, kam tuto dvojici pak shodí. A Vy nemůžete udělat nic, abyste zachránil/a sebe, ani své děti ani zbytek rodiny.

Když nic jiného nepomůže, zkuste pomáhat druhým

       Ale jen těm, kteří to opravdu potřebují a jen těm, kterým svou pomocí pomůžete. Nejsem věřící, ale v tomto ohledu může být pro mnohé lidi osvobozující dát se do služby něčemu vyššímu nebo většímu.

Zkuste dát druhým to, co potřebujete

       Někdy se říká, že nemůžeme dát to, co jsme sami nedostali. Na nějaké úrovni to je pravda, ale současně platí i opačný paradox: Někdy mohu dostat já nejvíc tím, že to dám druhým. Nezištně. Prostě jsem zrovna v beznaději, tak než se v ní utápět, dám se do služby jiným.
       Já jsem od táty nikdy nedostal zastání. A přesto jsem to uměl dát dvěma nevlastním dětem. Bylo to úžasně osvobozující. Sice to úplně nesmazalo ten dluh, ale z 95% ano. A současně mi to dalo ještě obrovské sebevědomí: Není tak velký problém vyhrát závod v běhu, když se narodím jako Carl Lewis nebo Emil Zátopek. Ale představte si to blaho, když vyhrajete závod,do kterého jste nastoupil jen s jednou nohou.

Mějte se rád/a

       Asi to nejdůležitější: Ať už Vám předchozí řádky pomohly nebo Vás jen víc potopily, co kdybyste se pohladil/a? Nebo obejmul/a. (Tady v bodě II. najdete krásný obrázek, který ukazuje, jak moc byste se měl/a objímat).
       Jsou to jednoduché věci, které ale mají velikou moc. Můžete také přijít na kurz Mít se rád, ale malé změny můžete dělat i sami doma.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.