Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

K čemu Ti slouží sex?

K čemu Ti slouží sex?

       Zdálo by se, že sex je jen jeden. Ale ve skutečnosti má naše sexualita mnoho podob a jen některé z nich přinášejí užitek všem zúčastněným.

Sex k rozmnožení

       Problém nastává, když odmítáš jiné výhody a užitky své sexuality.
       Pokud necítíš plné uspokojení a radost ze sexu, je možné, že máš v sobě uvnitř program, který Ti zakazuje užít si sexu jen tak. Pokud chceš zažívat radost a naplnění nejen ze sexu, ale z celého života, zvaž, zda by nestálo za to přijmout pravdu, že nejdůležitějším účelem sexu je užít si ho. Když se to naučíš plně, budeš vědět, že i život není jen k tomu, abychom ho prožili (nebo přežili), ale hlavně abychom si ho užili.

Sex jako nástroj ovládání

       Odepíráš svému partnerovi sex, když něco (ne)udělá? Snažíš se zavázat si svého partnera sexem? Manipuluješ nebo ovládáš svého partnera sexem?
       Pak věz, že jsi v područí svého strachu. Nikdy se svému strachu nezavděčíš dost. Proděláš svůj život a nic Ti nezbyde. Jen promarněný život.
       Přestože zvenku budeš vypadat jako ten mocný, jen Ty víš, jak moc jinak se cítíš, když to jen trošičku není podle Tvého.
       Vím, že si neuvědomuješ, jak moc nerozhoduješ Ty, ale Tvůj strach. Ale skutečně to chceš takhle? A hlavně – uvědomuješ si, že láska Tvého partnera by Ti dala víc, než jeho strach z Tebe?

Sex jako vybití

       Možná se Ti stalo, že jsi toho druhého moc chtěl/a a on/a ne. Pokud ano, možná by se Ti hodilo, jak posunout svou sexuální energii nahoru, aby vyživila Tvé tělo a Tys neztratil/a svůj vztah jen proto, že už to nemůžeš vydržet.
       Zkus si také představit, že můžeš dýchat každým pórem svého těla. Je to velmi příjemné.
       A co (se) takhle jen (nechat) pohladit? Vnímat i další části Tvého těla a vzrušení přenést tam?

Líbí se Ti utrpení?

       Nebo když Tě partner pořádně plácne přes zadek? Není to nic úchylného.
       Znám ženy, které trpěly tím, že jejich partner nechtěl udělat to, co se jim líbilo jen proto, že věřil, že se to nedělá.
       Důležité je popovídat si a najít, jak mohu pro toho druhého udělat, co on potřebuje, aniž by to ničilo mě.

Dominance - submisivita

       V sexu někdy můžeme zažít to, co v běžném životě odmítáme. Tradují se historky o ředitelích, kteří vyhledávají dominy. Stejně jako o ředitelích, kteří mají doma semetriky. Pokud je na Vás dominance moc, dovolte si tu druhou polaritu. S člověkem, kterému věříte.
       A pokud jste žena, zkuste zažít submisivitu. Možná Vás naplní.

Vesmírný, celotělový a další orgasmy

       A když se rozhodneš uvolnit své bloky a hledat, možná zažiješ i další věci. Těším se na kurzu Přijetí sexuality, kde budeme uvolňovat, probouzet, stavět konstelace, dělat cvičení a možná půjdeme i víc do hloubky.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Bojím se ponížení

Ponížení

       V článku Sexuální otrokyně pro ISIS jsem mimo jiné napsal: Proto ženy touží po emancipaci, protože když budou mít stejná práva a budou se chovat stejně jako muži, stanou se mužům rovnocenné. Že při tom ztratí to nejcennější, co mají, tedy svou ženskost, je věc, která bohužel pořád většině žen plně nedošla.
       Dostal jsem tuhle reakci: Myslím, že každý muž, na kterého by se ženy dívaly z výšky, by si to taky nenechal líbit a klidně by ztratil svou mužnost, jen aby se cítil rovnocenný a neponížený..jenže vy muži máte prostě větší sílu...fyzicky..mnozí i mentální..
       Odpověď: Ano, je pravdou, že mnozí muži nedokážou unést, když je žena větší. Ale u mužů to funguje přesně naopak: Muž by ztratil svou mužnost, kdyby se tomu nevzepřel.
       Ale to platí jen pro muže, který to ještě nemá vyřešené.
       Chlapeček ví, že je menší, než maminka a nic s tím nedělá. To je v pořádku, když je chlapečkovi 5 nebo 10, ale když je mu 30 nebo 50, je to problém.
       Když se začne stávat mužem, nesnese, aby byla žena větší. V ideálním případě jak roste a roste, začne být větší, než žena a nepotřebuje k tomu žádnou agresi. Ale počítejte, že skoro každý muž si bude muset projít fází, kdy se to bude učit udělat fyzicky. Když se to stane na kurzu, mohu to řídit a nepřekročí to přijatelné meze pro obě strany.
       Ale když se nad muže žena povyšuje, má potřebu ji usměrnit. Když se to naučí, doroste ještě víc. A pak v pohodě zvládne, když je žena větší. A tím, že to unese, ji paradoxně přeroste, dokonce i když je ona fyzicky větší.
       Ale to podstatné je tohle: Nenecháš si to líbit, jen dokud se v sobě cítíš ponížená. A dokud nechápeš sílu mocné slabosti. Jakmile ji jednu zažiješ a když si uzdravíš pocit ponížení, zjistíš, že být menší je úžasné.
       Každý z nás je vůči někomu menší a vůči někomu větší.
       Být větší je úžasné. Zpočátku proto, že to máš ve své moci. Tím uklidníš svůj strach. Ale když předstíráš, že jsi větší, abys uklidnila svůj strach, nebude to fungovat.
       Pak je hezké to, že dominuješ.
       A pak přijde to nejkrásnější. Byl jsem na jedné přednášce na festivalu. A byl tam muž, starší, než já. Dělali jsme cvičení, kdy jsme se k sobě přibližovali. A najednou jsem začal vnímat, jak moc potřebuje tátu. A dal jsem mu ho. Na chvilku jsem ho obejmul jako táta syna. Pro něj to bylo krásné, ale pro mě taky. Protože když je z čeho dávat, je dávat stejně krásné jako dostávat a v něčem i krásnější.
       A to je ten skutečný smysl toho být větší: je krásné dominovat. Ale moci dávat je ještě lepší.

Být dole není potupa, ale způsob, jak vyrůst

       Když se člověk cítí ponížený, strašně moc se bojí být dole. A musí předstírat, že je větší, než je. A to stojí hodně energie.
       A když předstíráš, že jsi větší než jsi, nikdy doopravdy nevyrosteš. Abychom vyrostli, je třeba být tam, kde jsem.

       Když se člověk cítí ponížený, dělá vše pro to, aby byl výš, než je. Díky tomu na druhé působí povýšeně. A oni ho o to víc chtějí srazit dolů (protože oni neví, že on se uvnitř cítí poníženě, oni vidí jen jeho povýšenost, kterou si ale zase on neuvědomuje). Ale on se nedá. A tak vzniká nekonečný kolotoč.
       Druhá možnost je vědomě se nechat ponížit nebo ještě lépe se sám dobrovolně ponížit. Nejlépe v bezpečném prostředí, kde mi nic nehrozí. A dívat se, co se stane, když přestanu řešit, že to je přece špatně. A ono se najednou něco změní a je mi líp. A jakmile přijmu to místo, kde jsem, začnu růst. A pak už budu přirozeně větší a nemusím nic předstírat.
       Takže protože se už nebojím být dole, přijal bych to. Obzvlášť kdybych byl žena. Ale rozumím, že zatím je to možná pro Tebe příliš náročné. Máš čas.

Pomůže Ti, když pochopíš princip

       Jakmile pochopíš, že Tě ostatní ponižují ne proto, aby Ti ublížili, ale aby Tě dostali na Tvé pravé místo, můžeš jim to dovolit. Ale tentokrát bez pocitu, že jsi špatná. A ejhle, ono se skoro určitě nestane nic špatného. A na 80% oni přestanou. Když se tak stane, začneš růst a po nějakém čase se jen zasměješ tomu, že by tě někdo mohl dokázat ponížit. Mladý stromek ohneš snadno. Ale velkou borovici už ne. Tak je pevná a velká. Jakmile si uzdravíš svůj pocit ponížení, už tě stejným způsobem nikdo nemůže ponížit.
       Samozřejmě je možné, že jsi narazila na někoho skutečně zlého. U takového člověka není bezpečné se nechat srazit dolů. Tak je nejlepší úplně zmizet a najít si lepší kamarády/ lidi kolem sebe.
       Vždy je tyto věci lepší dělat na kurzu, obzvlášť, když se toho bojíš. Už jen proto, že někdy je třeba udělat něco jiného. Někdy třeba potřebuješ, aby se Tě někdo velký zastal a ochránil Tě před těmi, co Tě ponižují. Nebo je potřeba, abyses jim vzepřela sama. Takže pokud máš málo peněz, dostala jsi návod, který bude fungovat na 80% a skoro určitě Ti neublíží.
       Pokud si vážíš svého života, přijď na kurz a uděláme to důkladněji a rychleji a víc do hloubky.
       Když se přestaneš bát ponížení a toho být menší, najdeš snadněji, kdo jsi doopravdy. A v tom doopravdy Ti bude dobře. Mnohem líp, než kdekoliv nahoře. A neztratíš schopnost být větší. Jen k tomu získáš schopnost být menší a užít si to.

Pokračování je tady

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Sexuální otrokyně

Sexuální otrokyně pro ISIS

       Na Facebooku jsem dostal dotaz, co si myslím o tom, co dělá islámský stát ženám. Schválně dávám malá písmena, protože gramaticky jsou sice správně velká, ale cítím, že jim v tomto článku chci dát malá písmena, protože jim nechci ani tímto dávat legitimitu skutečného státu.
       Samozřejmě je to strašné. Myslím, že nikdo rozumný nemůže nic jiného než soucítit s lidmi, kteří jsou zabíjeni, mučeni a znásilňováni jen proto, že nevěří ve „správného“ boha. (Zde opět dávám schválně malá písmena, protože skutečný Bůh přece nemůže být tak ubohý, že by chtěl, aby se kvůli němu vraždilo. Jen (emočně) malé děti jsou tak malicherné, že jim na něčem záleží tak moc, že by kvůli tomu chtěly něco tak hrůzného).
       Pokud by skutečně Bůh chtěl, abych pro něj vraždil, takového Boha nebudu chtít. I za cenu, že zemřu (protože i smyšlený Bůh je mocnější, než já, když za ním stojí tisíce fanatiků) se ho zeptám, proč se cítí tak uboze, že chce, aby lidé trpěli jen proto, aby se on mohl cítit velký. (Samozřejmě je to přenos – takhle uboze se cítí jeho vyznavači a do něj si promítají své pocity. Řekni mi v jakého Boha věříš a já ti řeknu, kdo jsi).
       Věřím že i ti, co vraždí, by byli hluboce pohnuti, kdyby se totéž stalo jejich synům nebo dcerám. Ale možná jsou už tak otupělí, že by jimi nepohnulo ani tohle.

Kde je zakopaný pes?

       Problém je v tom, že samotné odsouzení nestačí. Je třeba udělat dvě naprosto protichůdné věci současně.
       Tady totiž nejde o nic jiného, než o genocidu. Tak jako svět musel porazit Hitlera a Japonsko, tak nyní musíme porazit Islámský stát. A musíme to udělat tak, aby nás normální muslimové vítali. Nechci v tomto článku jít do detailů, jak to udělat. Bohužel všechny možnosti, které máme, jsou špatné. My máme na výběr jen mezi hodně hodně hodně špatnými a hodně špatnými.
       Nejhorší by ale bylo dovolit, aby se islámský stát etabloval a získal např. jaderné zbraně.
       Musíme tedy tvrdě potestat zvěrstva proti lidskosti a současně musíme pochopit, proč se vůbec dějí.

Islám má kousek pravdy

       Nejlépe to ukážu na tom, proč jsem doopravdy ten dotaz dostal.
       Islám věří, že ženy jsou méněcenné. A méněcenné jsou navždy, je to dáno vnějšími pohlavními znaky a žena to nemůže nijak změnit.
       Naproti tomu naše společnost sice ctí ženy, ale věří, že ženská energie je méněcenná. Být silný je lepší, než být slabý. Být mocný je lepší, než být zranitelný. Starat se o děti a nechtít kariéru může jen slepice, která nemá žádné ambice. Snahou o emancipaci nutíme ženy, aby byly více jako muži. Na rozdíl od islámu je ale tolerována i žena v ženské energii, ale obecná tendence společnosti je dívat se ni svrchu. Proto ženy touží po emancipaci, protože když budou mít stejná práva a budou se chovat stejně jako muži, stanou se mužům rovnocenné. Že při tom ztratí to nejcennější, co mají, tedy svou ženskost, je věc, která bohužel pořád většině žen plně nedošla.
       Skutečná emancipace by naopak emancipovala ženskou energii a její základní vlastnosti – tedy slabost, jemnost, něhu, laskavost, lásku, zranitelnost, být malá, stát se součástí muže = tedy se v muži ztratit, nesamostatnost = schopnost být ve vztahu, nesvoboda = následovat muže a oddat se mu. Učila by ženy i muže, že existuje nezranitelná ženská energie, kterou mohu procítit jen když plně přijmu svou zranitelnost. Věděli bychom, že zranitelnost sice bolí, ale předstírání nezranitelnosti zkracuje život. Věděli bychom, že existuje mocná síla i slabá síla. A mocná slabost i bezmocná slabost. Prostě věděli bychom, že každá věc má dva póly, které jsou stejně důležité a hodnotné.
       My jako společnost ale pohrdáme slabostí, nesvobodou (i tou svobodně vybranou), nevíme, že existuje zdravá závislost a nezdravá nezávislost. (A samozřejmě i nezdravá závislost a a zdravá nezávislost).
       Nejhorší je, že pohrdáme ženskou energií a ani to nevíme. A tak se snažíme ženy emancipovat, ale tím jim bereme to nejcennější, co mají a děláme z nich chlapy s prsama a pak se divíme, proč vztahy nefungují.
       Pro Islám jsou ženy méněcenné, menší a méně důležité. Dokonce se k ženám mohu (obzvlášť když jsou nemuslimky) chovat, jak chci, mohu ji zabít, týrat a mučit a Alláh mě za to pošle do nebe. Bezpochyby jsou i jiné výklady islámu, ale Hitlera jsme také nenechali zotročit celý svět jen proto, že 90% Němců bylo umírněných a že byli i tolerantní Němci.
       V naší společnosti je ještě stále zakořeněn pocit, že ženy jsou méněcenné, slabší, ale poctivě se snažíme to změnit. Bohužel jsme si ale nevšimli, že to děláme s úctou k ženám v mužské energii, ale s neúctou k ženské energii a k ženám v ženské energii.
       Jinými slovy naše společnost má k islámu blíž, než bychom si chtěli připustit. Obrovský rozdíl je v tom, že my tolerujeme i ženy v ženské energii, byť ji považujeme za podřadnější, než je energie mužská. A hlavně: Každá žena se může stát totálně plnohodnotnou a rovnoprávnou, stačí k tomu jediné, aby zapomněla, že je žena a byla více chlapem. A aby to bylo ještě zamotanější, chceme, aby byla ženou v posteli, ale mimo postel si vážíme víc žen s mužskými vlastnostmi.
       V obou případech je neúcta k ženské energii. A v obou případech je pocit, že mužská energie je hodnotnější. Jen v naší společnosti to není tak do očí bijící. A hlavně každá žena má svobodu jít více do mužské energie a být pak více ctěna. (Samozřejmě jsou lidé, kteří si ženské energie váží. Ale stejně tak jsou muslimové, kteří si žen váží. Jen se obávám, že jich je o hodně méně).
       Já učím něco jiného: Mužská i ženská energie nejsou rovnoprávné a rovnocenné, natož stejné. Ale jsou stejně důležité. Dokonce z hlediska přírody je žena cennější, než muž. Přesto je úkolem ženy být menší a podřídit se svému muži. Ale ne proto, že to tak napsal Martin Daniel ani ne proto, že to tak chce její muž. Ale proto, že přirozeností ženy je být prostředníkem mezi mužem a dítětem. Proto musí být menší, než muž. Tedy nemusí, má svobodnou volbu, ale když bude stejně velká jako muž, nemůže se o něj opřít a nemůže dělat prostředníka.
       Islám správně rozpoznal podřízenost ženy. Ale když je ta podřízenost vynucená, výsledek bude horší, než kdyby žena byla rovnoprávná. Dítě potřebuje šťastnou mámu, ne mámu – rozhožku.
       Aby si muž ženu zkrotil a podřídil si ji, musí mít víc, než jen fyzickou sílu. Žena si ho musí vážit. Musí cítit, že i když chce to, co chce on, záleží mu i na ní.
       Indiáni posílali ženy a děti do jeskyní, když mělo dojít k válce. Protože ženy a děti jsou to nejcennější. Proto jim nedovolovali bojovat. Protože to nejcennější ochraňuji, aby tomu nikdo neublížil.
       Ale současně jim nezabraňovali, aby se naučili bojovat. Právě naopak. Žena má plné právo se umět ubránit a být v mužské energii. Jak by mohla být prostředníkem, kdyby mužskou energii neznala? Když chci překládat z jednoho jazyka do druhého, musím znát oba. Proto chytrý muž nikdy ženě nic nezakazuje proto, že je žena. A je proto i v pořádku, že každá žena je jiná. Nicméně když chce žena plně procítit svou ženskost, být šťastná a dát svým dětem co nejvíc mateřskou energii, bude to fungovat tím lépe, čím více bude v ženské energii.
       Navíc někdy prostě muž nebude doma a jejich děti potřebují i tak někoho, kdo je ubrání. Takže ženy mohou jít do mužské energie a dokonce jsou v ní vycvičeny, ale jsou co nejvíce chráněny před tím, aby mohly v boji zemřít.
       Taková žena není pipina. Umí se o sebe postarat. Ale po většinu času to nedělá, protože ona je na to příliš cenná. Po většinu času je v ženské energii a nám připadá, že je pipina, ale ona je v tom šťastná a hlavně – má svobodu to změnit.

Postavit se za sebe a své hodnoty a poučit se

       Musíme udělat současně dvě věci, které vypadají jako neslučitelné. Musíme se postavit za sebe a ochránit naše (ale i jezídské) ženy před krutostmi. A současně musíme pochopit, že není náhodné, že Islám je silné náboženství. V něčem má pravdu. Naučme se, v čem má pravdu a zahoďme to nefunkční, čemu věříme. Ale nenechme si sebrat, co je pro nás základní a co funguje.
       Jedna z nefunknčních věcí je naše tendence ustupovat násilí a víra, že humanismus je lék na vše. Je parádní, že jsme přestali být divochy a že platí zákony. A že naše zákony nejsou tak kruté jako šaría.
       Ale když budete jednat se zločincem jako civilizovaný člověk, on si Vás nebude vážit. On musí cítit, že jste připraven se s ním porvat a jít do své divokosti. A bude Váš brát vážně, jen když ho porazíte. Dokud budeme odmítat naše násilné sklony, naši divokost a naši agresi, budeme ji potkávat v těch, co budou násilní vůči nám.
       Jestli mi nevěříte, nechte se zavřít do klece s tygrem. Jak Vám pomůže humanismus? Musíme pochopit, že někteří lidé v sobě mají tu divokou stránku tak rozvinutou, že vše ostatní považují za slabost.
       Takže jeddnoduché řešení je: Milí imigranti. Můžete přijít. Ale žádné sociální dávky. A můžete se každý den modlit k Mekce, ale pak musíte také každý den se poklonit jednomu z nás a poděkovat mu za to, že zde smíte být a že smíte praktikovat Vaše náboženství, ale pozor podle našich zákonů.
       A pokud spácháte zločin, který je zločinem podle našeho právního řádu, budete potrestán, ale podle Vašich trestů. (Našim trestům by se vysmáli). Tedy pokud znásilníte ženu, ufikneme Vám ho. Pokud někoho zabijete, zabijeme Vás. A jakýkoliv sebemenší prohřešek, končíte tady a vracíte se domů. Ne proto, že naše zákony nebo víra jsou lepší, ale proto, že my jsme tady doma a my nemáme povinost Vás tady držet. Vy máte právo poprosit, abyste zde směli zůstat, když budete dodržovat naše zákony.
       Myslím že v tom okamžiku tady bude málo imigrantů a najednou bude hodně bojovníků proti islámskému státu.

Otrokyně – rohožka vs. šťastná otrokyně

       Žena se má muži oddat. V ideálním případě tak moc, až se stane jeho otrokyní. Ale otrokyní ze svého rozhodnutí. Může tam být rozumné množství násilí. Rozumné pro danou ženu. Jsou ženy, které nesnesou sebemenší náznak násilí a když si muž chce získat její důvěru, musí to zvládnout jen svou vnitřní silou.
       Na druhou stranu mnohé ženy rády minimálně v oblasti sexuality cítí mužovu sílu a některé potřebují cítit i vyloženě násilí od muže. A protože ženy často neví, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou, tak to někdy potřebují i ženy, které si vědomě myslí, že to vůbec nechtějí. Pro tento případ učím, že když se takto oba dohodnou, tak muž nemusí respektovat ženino ne, ale musí respektovat její skutečné ne. Oba se musí předem domluvit, jak je rozlišit, pro skutečné ne se obvykle používá slovo stop, já používám slovo simsalabim.
       To má výhodu v tom, že to žena má ve svých rukou a současně může zažít i ten pocit, že nemá. Ale když dojde ke svým skutečným hranicím, muž přestane. Díky tomu žena cítí mužovu sílu a cítí také to, že muž o ni dbá.
       Ve skutečnosti pokud má dojít ke skutečnému oddání, musí žena vědět, že má volbu. Bez volby to nefunguje. Ale zatímco islám bere ženě právo být svobodná, naše společnost bere ženě právo být oddaná. (Přinejmenším to hodně ztěžuje).
       Naproti tomu, to, co páchá IS, je něco totálně odlišného. Oni chtějí ženu ponížit, pokořit a zničit. To žádný rozumný muž nikdy neudělá, protože k čemu je mi zlomená žena? Jedině k tomu, aby mi pak bodla kudlu do srdce nebo aby svou nenávist vlila do našich dětí.
       Mým cílem je ženu pozvednout k tomu, aby se konečně stala menší a naplno si to užila. Samozřejmě si to užívám i já, ale nejde jen o mě.
       Džihádisté mají ženu jako chodící vagínu a ženu, na které se mohou pomstít za to, že tam pro ně máma doopravdy nebyla. Protože kdyby tam pro něj máma byla, nemohl by z něho vyrůst někdo tak bezcitný.
       Bohužel sex a násilí mají k sobě blízko. Kdyby tomu tak nebylo, nekoupilo by si tolik lidí knihu 50 odstínů šedi.
       Ale je obrovský rozdíl, když to muž dělá s láskou a úctou k ženě a když má žena kdykoliv možnost to zastavit (je tam šance, aby se stala šťastnou otrokyní) a něco úplně jiného je, když se muž ženě mstí a vybíjí své frustrace a chová se k ní hůř, než k dobytku (žena se stane rohožkou, potvorou nebo ztvrdne).
       Co dělá IS, není ochočení. Je to pokus o zlomení. V tom lepším případě. V tom horším je to genocida.
       Je to zotročení. Ale to nezdravé. To které se pak bude přenášet na děti a bude to degenerovat celou společnost. Což mimochodem vidíme, že se děje. A bohužel této rakovině dovolujeme, aby prorostla i naší společností.

Kde je chyba?

       Podle mého názoru je základní chybou to, že islámští muži neměli nikdy skutečnou matku. Když děláte z ženy rozhožku, má jen několik možností, jak přežít. Zabít svého muže. Ale to je tabu a tím by asi pošpinila celou svou rodinu, takže to už z těch žen asi vymlátili.
       Nebo se nechat zlomit. Ale zlomená máma je nepřítomná pro dítě i pro manžela. Nemůže dát lásku, jen poslušnost.
       Nebo se stát potvorou. Pokud chcete vidět, jak to může fungovat, poslechněte si počáteční díly seriálu Velkolepé století. Jeden z nejmocnějších mužů světa v celé jeho historii, Sulejmán veliký, měl absolutní moc nad všemi lidmi ve své říši. A přesto ho měla totálně v hrsti jedna z jeho otrokyň, která pletichami způsobila, že nechal popravit vlastního syna (od předchozí ženy) i nejlepšího přítele. Jeho otrokyně si z něho udělala otroka. A on o tom neměl ani tušení.
       Ale potvora je také pro dítě nepřítomná. Může mu dát všechny materiální věci, ale nedá mu lásku a cit. Přestože se domnívá, že láskou překypuje Ale je to otrávená láska.
       Problém je, že když je společnost založená na násilí nebo je prostě jen nebezpečno, vítězí psychopati. A to se stalo islámu. Kdykoliv není obrana a je dovoleno cokoliv, vítězí ten bezcitnější. Proto musíme být rozumně bezcitní, abychom mohli islámský stát porazit. Samotným humanismem to nepůjde. A kdybychom byli jen bezcitní, stali bychom se stejnými jako jsou oni.
       Řešením je umět být bezcitný tam, kde mi jde o život, ale nezkazit se tím a nenechat si vzít humanismus pro diskuse s těmi, kteří hledají pravdu.

Mohli to ty ženy změnit?

       Chci věřit, že skutečně je možnost být totálně na 120% v nezranitelné ženské energii a že takové ženě by se to nestalo. Ale upřímně řečeno, nevěřím že bych to já sám dnes dokázal. A já už v té energii byl a znám její moc. A jsem možná jediný, kdo ví, že vůbec existuje, tak moc byla před námi skrytá. Myslím, že ta moc davu a ta pokřivenost těch mužů je natolik velká, že ty ženy neměly šanci při sebevětším oddání se. Jakmile se dostaly do moci džihádistů, jejich osud byl zpečetěn.
       A proto také nevěřím na humanismus v této situaci. Je třeba být co nejhumánnější vůči civilistům, ale ti lidé, co zabíjeli a znásilňovali, tam se domnívám, že změna osobnosti je natolik veliká, že nejhumánnějším a nejlepším řešením by bylo je potřít prasečí krví a pak je zabít. Aby každý věděl, že každý zločin bude potrestán podle těch zákonů, které odpovídají právu šaríja. A protože jim na jejich životě nezáleží, tak se postaráme, aby ještě před smrtí věděli, že každý zločin vůči mě bude mít adekvátní následek i v posmrtném životě. (Zde je jedno, čemu věřím já, podstatné je, že když jim bude hrozit něco důležité pro ně, budou mít větší motivaci své pudy krotit).
       Ať si mezi sebou dělají, co chtějí. Ale každý zločin vůči Evropanovi a každý zločin vůči tomu, kdo před zločinem poprosil o mou ochranu, bude mít náležitý důsledek.

Abych mohl zakročit, musím být větší

       V ideálním světě by bylo nejlepší rozdělit naši planetu a jim nechat to jejich a nám to své. Protože přísně vzato, já nemám právo jim brát jejich názor. Ale to bohužel nejde. A tak se musím rozhodnout, zda jim nebudu brát jejich názor, ale oni mě zabijí nebo zda zabiju já je. Bohužel na terapii skoro určitě nebudou reagovat, navíc ji budou odmítat. A zavřít je to vězení – to je jako říct si o únosy, abychom je propustili.
       Stejně jako Spojenci vyhráli nad Hitlerem a Japonskem, stejně můžeme zvítězit nad islámským státem. Ale musíme být větší. A to nejen vojenskou silou, ale také morálně.
       Zatím to tak ale vůbec není. Minimálně z hlediska většiny muslimů je to tak, že Velký Satan zaútočil na jejich zemi. Samozřejmě je veliký rozdíl, jestli to skutečně bylo z naší strany (bohužel jsme byli součástí koalice) nespravedlivé napadení státu pod falešnou záminkou nebo zda to USA mysleli upřímně, pro velkou část muslimů jsme ale Velký Satan tak jako tak. A budeme muset hodně dlouho napravovat škody, které pan Bush zcela zbytečně napáchal.
       Ale to nesmí být důvodem, abychom se nechali zničit. Jezídi udělali jedinou chybu – nebyli dost silní. Oni prakticky neměli šanci být skutečně silní, my ji máme. Je to semlelo a naučilo, že svůj život musíme bránit za každou cenu. Pochopíme tu lekci? A pochopíme ji správně?
       Tedy být humanisty tam, kde druhá strana jsou humanisti a být připraven jít do boje na život a na smrt, když nás ten druhý chce zabít. Jezídi bojovali skoro holýma rukama. A my děláme vše pro to, abychom si ruce vyprázdnili a abychom té druhé straně naservírovali co nejvíc klacků na nás.
       Musíme se přestat povyšovat. Musíme pochopit, že džihádisté nás nutí prozřít. Nemají celou pravdu. Ale my také ne. A když zůstane vše při starém, tak oni vyhrají. Protože jejich pravda je sice méně humánní, ale o to účinnější.
       Oni nás chtějí zničit, my to nepotřebujeme. Ale když jim budeme ustupovat, za chvíli budeme mít prázdné ruce a oni nás zničí.

Láska

       Pro mnohé to může znít divně, ale ideální je kombinace dvou protichůdných přístupů: Tvrdě je odrazit a posílat jim lásku.
       Vojáci nechť je porazí a my ezoterici jim můžeme posílat lásku. Ale ne lásku falešnou. Když lásku necítím, vyjádřím svůj vztek. Nebudu ho skrývat.
       Pošlu pozitivní energii těm, kteří je chtějí porazit. A pak oběma stranám pošlu lásku. Když se nad ně nebudu povyšovat a když si uvědomím, že oni pro naši západní civilizaci dělají velikou službu, můžeme rozpor překonat. (Upozorňují nás na chyby, které děláme a které odporují přirozenému řádu)
       Problém není v islámu, ale v lidech. Křesťanství má také pasáže, které by mohly vést k zabíjení bezvěrců. Musíme odstranit psychopaty a postarat se o ty ostatní, protože oni jsou v pozici malých dětí. Když se o ně nepostaráme a dáme jim svobodu, vládu převezmou další psychopati a ti budou pravděpodobně horší, než tihle.
       I proto se nad džihádisty nesmíme povyšovat. Oni nejsou horší. Jen nedostali mateřskou lásku a proto jsou bezcitní. Ale nesmíme je ani omlouvat. Jsou plně zodpovědní za to, co dělají, přestože za to nemohou.
       Takhle vypadá nedostatek lásky. A jedno z poučení pro naši společnost je, že směřujeme do stejného bodu. Když naše ženy naučíme, že řešení je v plné rovnoprávnosti a že ženský princip je bezcenný (byť ženy jsou cenné, zaplaťpánbůh aspoň za to), tak během pár generací máme také rozmazlené bezcitné sobce, kteří si mohou bez ohledu na druhé brát, co chtějí. Nebo moment,že bychom to už znali, jen ne v tak veliké míře?
       Také se nesmíme mstít. Tím bychom roztáčeli kolotoč násilí. Prostě do mého kurníku se zatoulala kuna a začala mi žrát slepice. Kuna má právo být kunou a nikdo nemá právo ji předělávat. Ale jedná se o mé slepice a tady bohužel i o mě, takže musím škodnou s veškerou úctou vystřílet.
       Úcta znamená, že je nebudu mučit a dokonce jim popřeju i muslimský pohřeb. Nebudu se mstít, ale ochráním sebe a svůj kurník. Kdyby bylo možné je vystřelit do vesmíru a měl bych jistotu, že nenakazí jinou planetu, bylo by možné to udělat. Ale my máme jen tuhle planetu, takže je třeba jim s veškerou úctou ukončit život. Jinak se vrátí a budou silnější. Udělali jsme to s pravými neštovicemi, musíme to udělat s každým parazitem, který nás chce vyhubit.

Poučení

       Nejdůležitější je ale poučení. Dokud budeme ve jménu rovnoprávnosti a neponižování žen ponižovat ženskou energii, budeme vidět v zrcadle ty padouchy, co ponižují ženy, aby nám došlo, že i my máme máslo na hlavě.
       Když budeme mít totální úctu jak k ženám, tak k ženské energii, uzdravíme si naše zranění od žen a naše ženy si uzdraví zranění, která jim udělali muži, zrcadlo nám začne ukazovat něco hezkého.
       A když přijmeme svou vlastní agresi a násilnost, nebudeme ji muset potkávat skrze naše nepřátele.
       A pak poznáme, kdy je čas chránit a kdy je čas nechat na obyvatelích Iráku, zda mají sílu svrhnout diktátora a pak se postarat o svou budoucnost.

Naše základní chyba

       Norský úřad se rozhodl, že ví lépe, než rodiče Michalákovy, co je nejlepší pro jejich dítě.
       USA se rozhodly, že ví nejlépe, co je nejlepší pro lid Iráku, Lybie a Sýrie, ale udělali ještě horší věc: dětem (obyvatelé) zabili rodiče(diktátor). Rodič nebyl nic moc, ale když byl rodič mrtvý a náhradní rodič se nechtěl starat, najednou se ukázalo, že jsou to malé děti, které se o sebe neumí samy postarat. Ale náhradní rodič (USA) jim dal do ruky sirky a dynamit (zbraně všeho druhu) a ještě propustil ty, co se o děti sice špatně, ale starali (vládní vojska). A my se dívíme, že některé děti si myslí, že můžou dělat, co se jim zachce, že škrtají sirkami a jiní škrtí své bratříčky a další znásilňují své sestřičky a že jsou hodně naštvaní na vraha svého sice ne dokonalého, ale aspoň nějakého rodiče.
       Když přinášíte dobro, dobře se podívejte, zda nemáte skryté úmysly. A když je máte, tak buďte aspoň natolik fér, že je přiznáte. Pro lid Iráku, Sýrie a Lybie by pravděpodobně bylo lepší, kdyby USA řekly: Chceme Vaši ropu a zotročíme Vás. Děti by se začaly bouřit a časem by USA vyhnaly. Ale vždyť to se vlastně stalo.
       Džihádisté a USA jsou vlastně velmi podobní. Jen džihádisté říkají pravdu. Až se naučí lhát, budou podstatně nebezpečnější.
(Aby bylo jasno, neříkám, že USA jsou stejně špatní jako džihdisté. Říkám něco jiného: USA se staví do pozice pana Dokonalého. A mají máslo na hlavě. Tváří se, že jsou +100 a ve skutečnosti jsou třeba +5. A protože předstírají něco, co nejsou, působí jako by byli -95. Zatímco džihdisté nepředstírají a říkají, že jsou -100. Takže vypadají jako -100. Je tam (doufejme) obrovský rozdíl v motivaci a morálce, ale protože mají také máslo na hlavě a tváří se jako Pan Dokonalý, výsledek je docela podobný. A to hlavně pro muslimy, kteří zcela přirozeně nevidí své chyby, ale chyby těch druhých s desetinásobným zvětšením. Ale to my taky.
       Z hlediska obyvatel blízkého a středního východu je jedno, zda to USA myslely dobře nebo zda to byl promyšlený, neodpodstatněný, nevyprovokovaný, pod falešnou záminkou a nespravedlivý útok na cizí zemi. Část z nich stejně věří tomu druhému, ať to tak je nebo není.
       V mezilidských vztazích platí základní pravidlo: Nikomu nemůžeme pomoct proti jeho vůli. U mezistátních vztahů to platí tisíckrát víc. A to byla naše základní chyba. Některé odpůrce Assada, Kaddáfího a Husajna jsme zachránili. Ale obávám se, že daleko víc jich na naši představu o inženýrech planety zemřelo.
       Ale i když jsme dovolili stát se součástí chyby, nemusíme se nechat zničit, protože jsme se tehdy nedokázali ozvat.

Zajímavost na závěr

       Tyhle zprávy jsou určitě už aspoň půl roku k dispozici. Čtu je v obměnách poněkolikáté. A až dnes jsem si uvědomil jednu věc. Schválně si ten článek přečtěte ještě jednou. Co Vás nejvíc dostalo? Co bylo to nejhorší v tom článku?
       Pro mě to bylo to znásilňování a otroctví. Máte to taky tak?
       Došlo mi to až po půl roce. Tam došlo zejména k systematickému vyvraždění celé vesnice. To je ten největší zločin. Ty znásilněné a zotročené ženy jsou samozřejmě děs a hrůza. Ale Nadia nakonec uprchla. A dnes žije na svobodě. Samozřejmě její děsy ani nikdy nezmizí. Ale přežila. Těm mrtvým už nikdo život nevrátí. Ona má příležitost svá zranění uzdravit nebo se pomstít nebo žít. Oni už ne.
       Jak to, že cítím jako horší znásilňování a týrání a zotročení, než týrání a zabití? Nejdřív jsem si říkal, že je to kvůli tomu, že jsou to ženy. Ale staré ženy byly zabíjeny také, nejen muži.
       Nevím. Možná jsem již otupěl vůči zprávám o smrti. V hodinách dějepisu byli stále nějací mrtví, první světová válka, druhá a spousta válek po nich. Možná už těch mrtvých bylo tolik, že je to sice strašné, ale už se mě to nedotýká. Ale hromadné znásilňování a vidět mé blízké, jak jsou zabíjeni, to mě dostalo hodně. I když podobný článek čtu už poněkolikáte. Máte to také tak?
       A možná je to důsledek nerovnoprávnosti. Prostě jsme nastaveni tak, abychom se více otřásli při pomyšlení, že je ubližováno dětem a ženám. A možná nás to víc mobilizuje. Když jsou zabiti staří lidé, je to špatné, ale nevzalo jim to celý život. Když jsou zabiti muži, tak nějak podvědomě víme, že to může patřit k mužskému osudu. Ale když jsou znásilňovány ženy, ozývá se mužská potřeba chránit je.
       Nevím, které vysvětlení je správné. Asi oboje. A to je další důvod, proč by ženy neměly chtít rovnoprávnost. Protože až se stane rovnoprávnost naší přirozeností, nebude nás (nepsychopatické) muže utrpení žen trápit a nutit k boji víc, než utrpení mužů. Tedy ženy se pak budou muset chránit samy. To je jedna z mnoha cen za rovnoprávnost.
       Já učím, že muži a ženy mají být plnoprávní. A k plnoprávnosti žen patří i tohle – nepsychopatičtí muži jsou burcováni k akci utrpením žen víc, než utrpením mužů.
       I proto měly vždy ženy a děti přednost při cestě do bezpečí. Málokdo ví, že z Titanicu se zachránilo procentuálně víc nejchudších žen, než nejbohatších mužů. To byla odměna za nerovnoprávnost, tedy za plnoprávnost.
       Viděl jsem dokument o havárii lodě Costa Concordia. Někdo si tam stěžoval, že nikdo nedával přednost ženám a dětem. To je cena za rovnoprávnost.

Co mohou dělat arabští muži a ženy

       Věřím, že někde pod povrchem už doutná potřeba arabských mužů své ženy chránit. A snad i ty cizí. Ale sami víme, jak bylo těžké se vzepřít docela bezzubé (oproti Islámskému státu nyní) totalitě 80. let u nás. Chtělo to pořádné koule a to v podstatě o nic nešlo (to víme až dnes, tehdy jsem měl pořádně nahnáno). Málokdo byl dost chlap, aby se vzepřel.
       Obávám se, že v arabském světě je to běh na hodně dlouhou trať. Aby se nepsychopatičtí muži vzepřeli psychopatům v pozici moci a aby se ženy naučily brát se za svá práva.
       O to je důležitější, abychom my nepromrhali tu obrovskou výhodu, kterou oproti nim máme. Abychom si nenechali vzít svou moc ze svých rukou jen proto, že nám nějaký dobrý manipulátor říká, že máme být humanisti a multikulti nebo že máme udělat nikdy neviděný experiment, že máme být bezpohlavní cosi.
       Já sám jsem pro multikulti. Ale ta může fungovat jen tehdy, když všechny ty kultury jsou tolerantní. Jakmile je tam jedna, která chce ty ostatní zničit, jsou jen dvě možnosti. Zničíme ji nebo se necháme zničit. Takže právě proto, abychom mohli být multikulti, zabraňme těm, kteří to zneužívají, aby nás zničili.
       Jde to. Třeba budhismus a hinduismus se dobře snášejí navzájem i s dalšími nábožestvími. S dvěma výjimkami, které jsou agresivní a mají tendenci zahubit vše ostatní – islám a křesťanství.
       A to bohužel platí i o feminismu. Podpořím každou feministku, aby směla svobodně hlásat cokoliv, ale jen tehdy, když ona podpoří mou svobodu hlásat cokoliv. Cokoliv kromě likvidace jiných idejí a jejich nositelů.
       Protože jestli mají feministky pravdu, stačí když o tom přesvědčí ostatní. Nemusí za to bojovat. Z dlouhodobého hlediska zvítězi ten nejpravdivější mem. Tedy pokud není přítomen žádný mem, který požírá ty ostatní.
       Já se nebojím podstoupit zkoušku ohněm. Ono totiž není důležité, jak daná myšlenka vypadá, ale jak funguje. A to, co doopravdy funguje, nakonec zvítězí. A kdyby moje myšlenky nebo feministické myšlenky nebo islámské myšlenky nebo jakékoliv jiné byly 100%ně pravdivé, už by o nich nikdo nepochyboval. Takže to asi bude kombinace různých věcí z různých myšlenkových směrů za různých podmínek u různých lidí.
       Nikdo nepochybuje o gravitaci. Tak hledejme složitější pravdu bez ohledu na to, zda se nám pravda líbí nebo ne. Prostě se podívejme, co odpovídá skutečnosti.

Pokračování zde.
Bojovníci IS mají sexualitu malých dětí

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Žena nebo mužožena

Žena nebo mužožena

       Jitka Studénková mě poprosila o reakci na tento komentář k jejímu článku: „Je Mezinárodní den žen, tak reaguji. Dnes jsem viděl venku v busech MHD v Ostravě stovky lidských bytostí, ale byly mezi nimi jen tři ženy, totiž počítáno podle oblečení v sukních či šatech. Jinak to byly bezpohlavní mužoženy, černé vršky a modré džíny. Kdybyste připsala do svého desatera, že žena má chodit v sukni či šatech, udělala byste pro muže velmi dobrou službu, neboť by se opět mohli začít chovat jako muži.“
       Nejdřív půjdu do vlastních řad: Dotyčný muž má velmi pěknou myšlenku. Ale pro její realizaci možná neudělal nic jiného, než to, že napsal ženě, že by udělala dobrou službu mužům, kdyby ženám napsala, jak mají chodit.
       Pokud to tak je, chováte se milý pane jako synáček, ne jako muž. A maminka Vám tohle nezařídí.
       Pokud chodíte po Ostravě a přemlouváte ženy, aby se oblékaly jako ženy nebo dokonce děláte něco skutečného pro to, aby se ženy chtěly oblékat jako ženy, pak je to jiná a beru svá slova zpět.
       Buď budeme fňukat nad tím, že ženy se obékají jako mužoženy nebo začneme přemýšlet, co my muži můžeme udělat pro to, aby se ženy CHTĚLY oblékat jako ženy.
       První důležitá otázka je:

Proč se vlastně oblékat jako žena?

       No jestli jen proto, abych se líbila mužům, pak je přirozené že některé ženy to z principu odmítnou.
       Odpověď je jednoduchá: Ženy se oblékají jako ženy, když chtějí být ženami. A oblékají se jako mužoženy, když chtějí vypadat jako mužoženy.
       A když je budeme nutit, aby se oblékaly jako ženy jen proto, aby se nám líbily, budeme jim brát svobodu, ale také jim budeme brát jejich ženskost.
       Protože ženská žena má 2 potřeby. Určitě se chce oblékat a chovat a cítit jako žena. Ale v ženské energii také chce být součástí hejna. A když se hejno obléká mužožensky, ona se tak oblékne také, protože když žena chce vybočovat z řady a být výjimečná, není v ženské, ale v mužské energii.
       Je to paradox – ale ty nejvyzývavější ženy vůbec nejsou v ženské, ale v mužské energii. Jen pro získání moci používají ženské zbraně.

Úkolem MUŽE

       je milovat ženu takovou, jaká je a přimět ji, aby se mu CHTĚLA oddat. Ale jak se mu může oddat a jak po ní můžeme chtít, aby se mu chtěla líbit, když on ji nebere takovou jaká je a neumí si ji „zkrotit“ a chce po mamince, aby to zařídila za něj?
       Krásná žena je krásná, i když je oblečená jako chlap. Dokonce jsou ženy, které když se snaží se zkrášlit, tak to přehání natolik, že jsou pak ošklivé tunami mejkapu.
       Proč milý pane potřebujete, aby ženy byly oblečené v sukni nebo šatech? Jestli se Vám to nelíbí, zajeďte pár set kilometrů na jihovýchod a pak možná budete nadšen z toho, že nám naše ženy ukazují ruce a obličeje.
       Přestože učím, že žena má následovat muže a dokonce se mu i podřídit, žena je svobodná bytost, která má právo se obléci, jakkoliv se jí zlíbí. Žena se nemá podřídit muži, protože si to on přeje. Žena pokud chce naplnit svou ženskost, tak se nechá najít mužem, kterému se s radostí oddá a podřídí. Ale i přesto si ponechá svobodnou vůli a když toho bude dotyčný muž zneužívat, vzepře se mu. Protože skutečný muž nechce rozhožku, která poslouchá, protože musí, ale ženu, která si ho natolik váží, že se mu chce oddat.

Nikdy nevíte, jak to je.

       Co když je některá z žen totálně oddaná svému muži, oddaná natolik, že nechce, aby pro jiné muže vypadala jako žena? Tak si ven oblékne mimikry. Uznávám, že je to krkolomné vysvělení, ale možná že 1 z žen, na jejichž oblečení si stěžujete, je totálně v ženské energii, natolik, že chce být ženou jen pro svého muže.
       A co když ty ostatní ženy jen čekají na rytíře, který je vysvobodí z jejich mužoženství? Pište si, že čekají, otázka je pouze kolik z nich to vědomě ví a kolik z nich to aspoň tuší. Když je budete nutit, aby se Vám otevřely, ztratíte jejich důvěru a nikdy je nevysvobodíte.
       Další část je natolik znechucená muži (nebo jejich představami o mužích), že chtějí přestat být ženami. Tyhle ženy nemůžete nijak donutit, aby zženštily a čím víc s nimi budete bojovat, tím mužštější budou.
       Ta nejdůležitější otázka zní:

Co jsme to za společnost, že nejzdravější pro většinu žen je předstírat mužoženství?

       Kdybychom byli zdravá společnost, nestyděli bychom se dokonce ani za nahotu a už vůbec bychom se nestyděli ukázat, že jsme muži a ženy.
       Kolik znáte mužů, kteří ochrání žensky oblečenou a žensky se chovající ženu před dotěrou? A kolik z nich vycítí, kdy ženino Ne je skutečně „NE“ a je třeba mu dát za vyučenou a kdy je to jenom „Zkoušej to dál. Ale tak, abys mě neurazil.“ a je třeba se na tu jejich hru jen s radostí dívat?
       Jakou výhodu by žena měla z toho, že by se oblékla jako žena? Cítila by se víc jako žena. Ale v naší společnosti je většina ženských vlastností vnímána jako negativní a nikdo nás neučí, jak krásné je být zdravě zranitelná, jak úžasné je moci se oddat, že mocná slabost je mocnější, než sebevětší síla. A dokonce nám neříká ani něco tak samozřejmého, že opřít se můžeme jen o to, co je větší.
       Čím víc tyto „negativní“ aspekty ženské energie my muži odmítáme, tím víc se ženy budou oblékat a chovat jako muži. Dokud jim nedojde, že tohle jim nepřinese štěstí, ale ani ochranu.

Kolik žen potřebujete?

       Pořád nechápu,proč se staráte o to, jak se oblékají ženy. Co je Vám po tom? Ano, jsou hezčí. Ale samotná změna oblečení, natož nařízená, nic dobrého nepřinese.
       Ano, chcete, aby byly víc ženské. Ale o to se musíte postarat sám. Staňte se víc MUŽEM a ženy se ve Vaší přítomnosti budou cítit bezpečněji a samy se budou chtít chovat víc žensky.
       Připomínáte mi jednu klientku. Po kurzu mi napsala, že před kurzem si myslela, že v tramvajích MUŽI nejezdí. Že skuteční MUŽI asi jezdí auty, ale prostě v MHD je nikdy neviděla. Na kurzu se proměnila a pak mi nadšeně psala, že najednou jsou MUŽI i v MHD. Změňte se Vy a v tramvajích najednou začnou jezdit žensky oděné ženy. Aniž by je k tomu Jitka nebo Martin nutili nebo jim psali desatero, jak se (podle Vás) mají chovat a oblékat.
       A kromě toho: Až budou pařáky, naše ženy určitě přestanou vypadat jako muži (A jestli vídáte jen mužoženy i v horkých dnech, tak problém není ve vysílači). (Omlouvám se, pokud jsem příliš tvrdý, ale soucit a litování jsou ženské vlastnosti a někdy je určitě potřebuje i sebesilnější MUŽ, ale Vy nepotřebujete ochranu, ale nakopnutí ke změně. A pokud nejdřív potřebujete ochranu, i to se dá zařídit, ale jednoho dne budete muset dospět a stát se MUŽEM, který je aktivní a mění svět a nedělají to za něj ženy).

Přestaňte se litovat, udělejte změnu

       Možná se pletu, ale zdá se mi, že se litujete. Ztratil jste víru, že Vy sám můžete ženy změnit.
       Feministky nám stále tvrdí, že stále je to převážně mužský svět. Že my muži máme moc nad světem a nad nimi. Vy jste příklad, že už dávno tomu tak není.
       Najděte svou mužskou sílu a uzdravte si svou potřebu po mámě. Pokud ani nevíte, že Vám chybí máma, tak se přestaňte starat o ženy a nejdřív si uzdravte svůj vztah s mámou.
       Pak Vám bude jedno, jak se oblékají 3 miliardy žen, Vám bude stačit ta jedna (nebo těch několik), které budou naplno ženami s Vámi.
       A když bude takových mužů většina, většina žen s radostí přijme svou ženskost a začnou se oblékat jako ženy. Protože všude budou silní muži, kteří si budou vážit jejich ženskosti a kteří se postarají o to, aby si je nemohli vzít slabí muži proti jejich vůli jen proto, že jejich ženskost vnímají jako otevřenost.

Svět je Vaše zrcadlo

       Jestli chcete jiný svět (jiný odraz v zrcadle), musíte se změnit Vy. I v těch nejšílenějších dobách byly ženské ženy a mužští muži je měli.A i v těch nejdokonalejších časech budou slabí muži, kteří budou jen závidět těm, kteří vyzařují mužskou energii. A my máme tu kliku, že poprvé v historii lidstva je tady návod ke změně pro každého, jen každý potřebuje jiné množství enegie a času k tomu, aby jej uskutečnil. A moje oblíbená věta na závěr: Když jsem to dokázal já, Vy to zvládnete také. (Když budete chtít).
       A druhá moje oblíbená věta: Budu spokojený, ať to dokážete nebo ne. Když to dokážete, budu šťastný, že jsem dalšího muže naučil něco, co mu přinese štěstí.
       A když se na to vykašlete, budu šťastný, protože bude víc žen na výběr.
       Vyhraju tak nebo tak. Vy nerozhodujete o tom, zda vyhraju nebo ne, vy rozhodujete pouze o tom, jakým způsobem vyhraju. Udělejte totéž se ženami a užívejte si jejich ženství nebo mužoženství, protože obojí je krásné. A když se ženy budou cítit milovány, ať jsou takové nebo onaké, padnou Vám k nohám.
       Ženská žena je nádherná. Ale uvidět rozkvést mužoženu je snad ještě krásnější. A vědět, že jste to způsobil Vy, co krásnějšího si může muž přát?

Začíná MUŽ

       Napsal jste: „Kdybyste připsala do svého desatera, že žena má chodit v sukni či šatech, udělala byste pro muže velmi dobrou službu, neboť by se opět mohli začít chovat jako muži.“
       Ale tak to není. Muž se neutíká schovat, zatímco žena jde do boje. Právě naopak: Začněte se Vy chovat jako MUŽ, aby se ženy mohly začít chovat jako ŽENY.
       Dovětek pro ženy: Ideální je, když začne muž. Ale neberte to jako výmluvu. Začíná prostě ten, kdo chce změnu. Když začne muž, je to lepší. Ale když nezačne, klidně ho předběhněte. Ale určitě se nesnažte být ženami v prostředí, kde se tak necítíte v bezpečí. I v tom jsou mé kurzy krásné, že můžete zažít, že můžete být ŽENAMI a že je to bezpečné. A že máte právo si vybrat s kým budete ŽENOU a s kým mužoženou.

Přestaňte se vymlouvat

       Přečtěte si článek Stěžuj si nebo si to uzdrav a začněte. Platí věta: „Řekni mi, jaké ženy vidíš a já Ti řeknu, jaký chlapeček/ mužíček/ muž/ MUŽ jsi.“
       Zatím se stále snažíte změnit odraz v zrcadle, ale to nikam nevede.
       Změňte sebe a promění se ženy kolem Vás. Nebo se snažte se změnit ženy kolem Vás a nic se nezmění. Nebo proste ženy autority, aby změnily ženy kolem Vás a Vy tím ještě víc předáte svou moc jiným a budete ještě menší a ještě bezmocnější.
       A platí to i opačně: „Řekni mi, jaké muže vidíš a já Ti řeknu, nakolik jsi ženou.“
       Ta dobrá zpráva pro všechny je: Máme jistotu to změnit. Nejisté je jen množství času a energie, kterou na to musíme vynaložit.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Co nesnáším

Co nesnáším, nechci, odmítám,

       je to, co mám v sobě nevyřešené. Často se říká, že vnější svět je zrcadlo, ale není to tak jednoduché.
       Když nesnáším zloděje, neznamená to nutně, že jsem zloděj. Ale mám téma zlodějství neuzdravené. A díky tomu k sobě přitahuji zloděje. A protože zloděje a zlodějny přitahuji, tak s tím o to víc bojuji. Ale čím víc s tím bojuji, tím víc to přitahuji. Je to takový začarovaný kruh.

Jak funguje princip zrcadla

  • V tom druhém vidím, kdo jsem nebo
  • kým nechci za žádnou cenu být.

Proč je to důležité

       Každý člověk chce něco vědomě a něco podvědomě. Kdybychom obvinili každého, kdo bojuje proti lži z toho, že je lhář, dopustili bychom se
       1. Nepravdy
       2. Zbytečně bychom obvinili ty, co skutečně nechtějí lhát (problém se lží budou mít lháři a ti, co za každou cenu nechtějí lhát. Ti druzí nejsou lháři a naše nařčení by je zbytečně odsoudilo.)

Pohled do větší hloubky

       Ale pojďme dál: Řekli jste si někdy: „Hlavně nechci být černoch“? (Pro černochy ta otázka zní: Hlavně nechci být běloch) Proč? Protože není možné, abyste se stal černochem, když jste běloch. Prostě není třeba se bát něčeho, co v žádném případě nehrozí.
       Když někdo nechce být lhář, znamená to, že v jeho podvědomí je nějaká část, která chce lhát. Kdyby tam nebyla, nebylo by proti čemu bojovat ani se vymezovat.
       A kdyby ve mně nebyla část, která je ochotná se nechat obalamutit, poznal bych, že mi někdo lže a prostě bych se mu vyhnul.
       Proto tolik lidí nebojuje se lží, protože to mají uvnitř vyřešené a tudíž jim lež nehrozí.
       Když se lží bojujete, prozrazujete tím, že Vám hrozí. A to vidíte v tom zrcadle. Ale nevidíte tam, zda se bojíte, že Vy byste lhal (protože ve svém podvědomí – mimo svou kontrolu – máte něco, co chce lhát) nebo zda se bojíte, že Vám budou lhát (protože ve svém podvědomí – opět mimo Vaši kontrolu – máte něco, co se chce nechat obalamutit).
       A je jedno, jak dlouho a jak moc budete bojovat se zrcadlem. Nikdy nebude trvalý pozitivní výsledek. Protože na místo jednoho zrcadla přijde další. A další. Na světě je nepřeberně zrcadel.
       Naopak když si to uzdravíte v sobě, zrcadla Vám to přestanou ukazovat.

Co je lepší?

       Vyřešit si to jednou a navždy
       nebo s tím zbytečně bojovat celý život?
       To je na Vás. Pokud si chcete začít uzdravovat svou temnou stránku (která se projevuje tím, co nesnášíte na sobě a na druhých),jste vítáni na kurzu Přijetí a uzdravení temné stránky.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz
„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde