Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Jak vychovat generaci, vůči které budou sněhové vločky extrémně odolné

Publikováno 16.5.2024

Jak vychovat generaci, vůči které budou sněhové vločky extrémně odolné

       Generace sněhových vloček je dnes už obecné označení lidí narozených zhruba v letech 1995 až 2010. Označení cílí na lidi se zvýšenou citlivostí, emocionálně méně stabilní, zaměřené na sebe a zároveň přesvědčené o své výjimečnosti.
       I mezi lidmi narozenými v těchto letech se vyskytuje velmi mnoho lidí emočně stabilních a dokonce i odolných.
       Avšak co tuto generaci charakterituje je právě vysoké procento lidí, kteří se při sebemenším konfliktu nebo problému zhroutí. A začnou z toho obviňovat ty druhé. Neboli jak název říká, pouhý dotek s jiným člověkem pro ně znamená ztrátu jejich „skupenství“ a změnu ve vodu. Bezpochyby i dříve byli tito lidé, ale proč jich je teď tolik?

Tyto děti neslyšely pravdu o světě

       Kolik lidí z této generace ví, jak se „dělá maso“? Zatímco já jsem žil o prázdninách u babičky, kde jsem musel čelit strašné věci – mí milovaní králíčci skončili nakonec na pekáči. Pokusil jsem se jednoho králíčka zachránit, dal jsem ho do pytle a málem bych ho nechtěně zabil. Naštěstí mí rodiče neustoupili mému strachu o králíčka a díky tomu tento malý králiček se mohl dožít dospělosti, takže žil o několik měsíců déle, než kdybych ho zachránil ke smrti. Protože cestou by se udusil. A hlavně nepřišel o svou maminku. Což jsem já v tehdejším věku nechápal. Také jsem nechápal, že kdybychom nejedli králíky, žádný z nich by se nenarodil. Což chybí těm lidem, kteří nechtějí zabíjet zvířata a kdybychom byli všichni vegetariány, tak by se 99% zvířat nikdy nenarodilo. Představte si, že by za vámi někdo přišel s nabídkou: Chceme pro tebe to nejlepší, takže abys nemusel umřít, tak ti zabráníme se vůbec i narodit.
       Samozřejmě králíci u mé babičky měli úžasný život oproti malým kohoutkům, kteří jsou hned po narození zabiti. Ale to je problém všech průmyslově žijících a průmyslově zabíjených zvířat. A my můžeme udělat mnohé pro to, aby jejich zbytečné utrpení nebylo tak velké.

Tyto děti slyšely, že si mohou své pohlaví sami vybrat

       A přibyla jim další věc, kterou si musí vybrat. Takže zmatek v jejich hlavičkách je ještě větší. Ale zapomněli jsme jim říct, že pohlaví je dané. Jediné, co si mohou vybrat, je gender. A když si vyberou opačný gender, tak budou mít daleko větší problémy, než když si zvolí své. A proto v dřívějších dobách, kdy se o genderu = sociálním pohlaví nemluvilo, měly děti větší jistotu v sebe. Zatímco mnohým rodičům nedochází, že svoboda je trest, když ji dostaneme v době, kdy na ni ještě nejsme připraveni.

Greta Thurnberg

       je příkladem dítěte, která dostalo tak velikou svobodu, že díky ní trpí šíleným strachem, že se naše země uvaří. A když trpíte takovouto představou, tak je pochopitelné, že musíte nedodržovat zákony, abyste zemi pomohla.
       “V pořadu TEDx v prosinci 2018 prohlásila, že o klimatické změně zaslechla poprvé, když jí bylo osm let, a když slyšela, co se děje, nemohla pochopit, že se s tím problémem nic nedělá. Ve věku 11 let z tohoto poznatku dostala deprese a přestala mluvit. Později jí byly diagnostikovány Aspergerův syndrom, obsedantně kompulzivní porucha a elektivní mutismus.“
       Jinými slovy strach se u ní projevil depresemi a dalšími psychickými změnami a celé lidstvo se musí změnit, aby strachu jedné dívky bylo ustoupeno. Ale to se nikdy nestane. Jednak proto, že nemoc se musí léčit a ne ustupovat strachu. A hlavně ten problém je tak velký, že žádné jednoduché řešení neexistuje.
       A místo, aby 8letému dítěti rodiče vysvětlili, že se o nic nemusí jako dítě starat, tak tato dívka byla 3 roky v zajetí svého strachu, než se u ní vyvinuly psychické potíže. Pak jí naslouchal celý svět, když mluvila v OSN, místo aby všichni lidé dostali ponaučení, že takto vypadá dítě, které nedostalo základní pocit bezpečí v rodině. Protože děti mají dostat bezpečí a s tímto pocitem bezpečí pak mohou krok za krokem řešit složité věci, jako třeba globální oteplování.

Ale naše společnost se naučila ustupovat strachům

       A s nejlepšími úmysly škodí těm, na které nejvíce dbají. Protože můj strach nejsem já. Ale lidé, kteří ustupují strachům svým dětí, živí v dětech představu, že jejich falešné já (v tomto případě strach) je skutečné a tak skutečné já musí ustoupit stranou.
       A proto mají současné děti nejvíc psychických problémů. Proto teď je největší procento dětí vnímá svůj psychický stav jako neuspokojivý.
       Proto až 31% translidí po změně pohlaví spáchá sebevraždu. Alespoň to se tvrdí na konci tohoto článku. Ale i kdyby to tak nebylo, tak každý zmařený život kvůli změně pohlaví je zbytečný. A právě i změna pohlaví není ve skutečnosti žádná změna pohlaví, ale jedná se ve skutečnosti se o kastraci následovanou přinejlepším esteticky přijatelnou nápodobou opačného pohlaví. Kterou už pak nikdy nebudete moct vzít zpět.
       A to všechno se nejméně u Daniela Blacka stalo jen proto, že se pořád ustupovalo jeho strachům a neřešila se příčina. A tak si on sám našel falešnou příčinu, která je teď módní a nic se proti ní nesmí říct, protože by tito lidé si mohli ublížit. A snad tento muž nespáchá sebevraždu, i když on už pochopil, o co se sám připravil. Ale jestli je pravdou, že 31% translidí spáchá sebevraždu po změně pohlaví, tak bychom měli přestat ustupovat strachům a problémy raději řešit.

Emocionální nestabilita a zvýšená citlivost na vše je přímo protiklad odolnosti

       Takže buď budeme u svých dětí pěstovat odolnost nebo z nich budeme pěstovat sněhové vločky. Rozhodnutí je na nás a bohužel u těch nejvíce zranitelných o tom nerozhodují rodiče, ale jejich strachy. Protože odolnost dětí je hodně dána nastavením rodičů a také jejich nevýchovou. A ta je dána naší iluzorní představou, že vždy a za každých okolností je svoboda lepší, než potřeba vazby a nasycení dítěte rodičovskou láskou.
       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Kdo s čím zachází

Publikováno 15.5.2024

Kdo s čím zachází

       Dnes byl spáchán atentát na slovenského premiéra. Je to hrozný čin a žádný člověk ho nemůže schvalovat. Ale i přesto se můžeme zamyslet, proč se to stalo. A hlavně jak dalším podobným činům zabránit.
       Tak dlouho člověk podporuje v druhých strach, až se strach zhmotní do pokusu o vraždu.

Šlo tomu zabránit?

       Jistě. Ale kdyby strana Smer pracovala s pozitivními emocemi, jako např. s hrdostí na Slovensko, radost z toho, co se Slovákům povedlo, štěstí z toho, jak jsou Slováci spojený národ, pan Fico by nebyl zvolen za premiéra a dnes by spokojeně žil. Ale protože chtěl být premiérem a mít svého prezidenta za každou cenu, teď bojuje o život.

Co můžeme udělat my, aby se něco podobného neopakovalo

       Můžeme volit ty politiky, kteří v nás nevyvolávají zbytečný strach. A pokud strach vyvolávají, podívejme se proč? Je to proto, aby nás zmanipulovali nebo protože se k nám blíží bouře a my jí můžeme svou činností zastavit? Protože oprávněný strach je naopak pozitivní. Pomáhá nám se zachránit před tím, co skutečně hrozí.

Žádné vítězství nestojí za život

       Proto se spojme a neklesejme k urážkám a zlobě. A říkejme pravdu. Protože nikdy nikdo nemůže uspokojit všechny. Ale všichni mohou dostat slovo a mít pocit, že se na ně nezapomnělo.

Zkusme podat ruku tomu, kdo volí někoho jiného, než my

       Zkusme se na něj podívat jako na člověka. Ne jako na nepřítele. Všichni jsme lidé. Tak se tak k sobě chovejme. Druhá možnost je, že budeme mít za nepřítele 30-70% lidí. Chceme v takové zemi žít?

       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Kéž by psychologové věděli

Publikováno 14.5.2024

Kéž by psychologové věděli

       Dostal jsem mail od mého klienta: „Kéž by si tvůj článek "Proč se můj muž změnil po narození dítěte?" přečetla moje žena, její terapeutka a kamarádky.“
       Už jednou jsem na něj odpovídal, ale teď budu odpovídat z pohledu psychiatra, který měl nabídku, že by se mohl stát i psychoterapeutem. Tu nabídku jsem dostal od ředitele psychiatrické léčebny, abych zůstal pracovat tam. Ale protože já jsem si chtěl pomoct hlavně sobě, tak ani tato nabídka na proplacení celého výcviku z peněz léčebny mi nestačila ke změně mého rozhodnutí. Já jsem byl totiž nemocný a protože psychoterapie mi nemohla v tom pomoct, tak jsem radši šel tam, kde jsem viděl možnost se uzdravit i z tělesné nemoci. A protože ani medicína neznala příčinu mé nemoci a nebyla mi schopná dát ani radu, jak se jí vyhnout, tak jsem šel na cestu, na které jsem teď, tuto nemoc nemám a kromě řeči jsem se uzdravil i z mrtvičky.

Je mnoho druhů psychoterapie

       Tu kterou znáte z filmů, je ta nejméně úspěšná – totiž psychoanalýza. Ta byla zastaralá už v 50.letech minulého století, kdy s jejími dogmaty nesouhlasil pan Eric Berne. A byl kvůli tomu vyhozen z Psychoanalytického institutu. Tak se stal zakladatelem jednoho z mnoha dalších druhů psychoterapie, transakční analýzy.
       Pak je většina psychoterapií, které se věnují jedinci. A mnoho z nich si zakazuje se vůbec byť i jen setkat s druhým partnerem, aby daný psycholog mohl být na straně platícího partnera. Ale pak je na straně jeho představ o partnerovi. Tedy ve skutečnosti je proti jak klientovi, tak jeho partnerovi.
       Protože klient asi nepřišel za psychologem se zadáním: Chci se rozvést. A chci vidět na svém partnerovi to nejhorší.
       Naštěstí takových psychologů moc není. Ale když uvidíte psychologa, který se odmítá sejít s vaším partnerem a jehož vztah za nic nestojí, tak upalujte od něho pryč. Protože v této kombinaci může šeredně ublížit vám, vašemu partnerovi i vašim dětem. O to víc, že on má papír na pomoc lidem jako jste vy. Pak není divu, že mnoho mužů psychology nechce, zatímco když se jim pokazí auto, tak využijí služeb autoopravny, což by mělo být v podstatě totéž. Ale kdyby se stalo pár lidem, že přivezli aspoň trochu pojízdné auto na opravu a vrátili se s nepojízdným vrakem, asi by se také víc rozmýšleli, zda auto nechat opravit profesionály nebo radši nic nedělat.

Prospěšné psychoterapie

       Naštěstí je tady rodinná terapie, včetně různých poddruhů, které problém nevidí v jedinci, ale v celé síti vztahů. A když se uzdraví tato síť, tak se uzdraví i jedinci v této síti zapojení. Ale i psychoterapie zaměřené na jedince mohou být velice úspěšné, když si jsou vědomi toho, že každý z nás není sám za sebe. Tyto psychoterapie poznáte podle toho, že buď spontánně stojí o rozhovor s dalšími členy vaší rodiny nebo se mu aspoň nevyhýbají. Protože psychoterapie založené na slovech vás mohou poznat a pomoci vám jen v interakci s druhými lidmi. A s každým člověkem jste
trošku jiný. Kdo neví ani toto, tak by neměl být psychologem.

Další revoluční posun v (psycho)terapii

       Ale zatím neznám psychologa, který se dívá na rodinu jako na generační záležitost. A to, co si nevyřešíte v jedné generaci, se objeví v další. Je to tím, že epigenetika je vědecky uznávaná teprve nedávno a všechny metody, které s tím pracovaly, byly zavrženy jako nevědecké. Ale jen díky tomu nikdo nevidí, že když v jedné generaci byl narcismus a manipulace, tak v další generaci bude také, nejméně jeho důsledky. A dívají se na celý problém jen z hlediska toho, co vidí klient. A ten vidí své děsivé dětství v narcistické rodině. A klient je vyzýván k tomu, aby si tento problém neřešil, tam kde je a řešil tam, kde není. Takže teď 99,999% psychologů věří, že narcismus není řešitelný. A nevidí, že řešitelný je, jen musíme své naladění rozšířit z jedince (1. typ psychoterapie) na jeho rodinu (2. typ) a hlavně i na vývoj rodinných vztahů v čase (to zatím umí jen konstelace, které nejsou psychoterapií, protože nechtějí být omezeny jako psychoterapie a které nedělají až na výjimky psychologové).
       Já mám klientku, která tím, že si uzdravila svého narcistického otce v sobě, tak se její otec přestal jako narcista chovat. Což je pro psychology důkaz toho, že si vymýšlím. Ale když řešíte problém tam, kde je, tak se dá vyřešit. Zatímco když ho řešíte tam, kde není, tak je samozřejmě neřešitelný. A když papíry na pravdu mají lidé, kteří pravdu nechtějí slyšet, tak pak zbytečně trpí narcisté (tedy bývalé oběti svých narcistických rodičů) i jejich oběti (současné oběti narcistů a manipulantů).
       Ale totéž platí i pro jiné věci, které jsou zatím jakž takž řešeny v jedinci nebo jeho rodině, ale skutečný problém je hloubš. Ve „zděděném“ falešném já, které zabraňuje skutečnému já, aby mohlo uzdravit daného klienta. Principy jsou už vědecky dokázané, ale zatím jsme k tomu jako společnost nedorostli.

Proč mluvím o psycholozích s despektem?

       Protože jsem je měl všechny v úctě až do okamžiku, kdy o mě nejméně dvě z nich napsaly článek. Ten článek hrubě zkresloval realitu, měl asi 40 chyb o mě a asi 2 o psychologii a mě přesto trvalo tři měsíce, než jsem pochopil, že to nebyla neznalost, ani omyl, ani chyba, ale že to byl cílený útok na člověka, který jim podle nich leze do zelí. A oni si ani nezjistili fakta, že jsem byl právě 3 roky po mrtvičce, takže jsem teprve začínal zase brát lidi. A nebo si je zjistili a usoudili, že když mám po mrtvičce, tak se nebudu bránit.
       Mě tato nespravedlnost naopak vybudila k akci a jen díky nim jsem zjistil, jak se někteří psychologové chovají. Přičemž 99% psychologů mám pořád v úctě. Ale ani ti nejlepší z nich si nemohou dovolit napsat nic pravdivého o žádném ze svých kolegů, protože by porušili svůj etický kodex. Takže musí mlčet. Zatímco já už ne. Jednak proto, že nejsem psychoterapeut. Jednak nejsem závislý na penězích natolik, abych se pro ně zpronevěřil své etice. A navíc jsem podle nich svůj etický kodex porušoval. Což nebyla pravda, ale teď už jejich verzi jejich etického kodexu porušuji, protože považuji za důležitější dbát na blaho klientů a ne špatných psychologů.
       A znova opakuji, že dobrých psychologů a psychoterapeutů si vážím a vážit budu. Protože nikdo neví všechno. Zatím jsme na počátku vývoje. Takže se musíme jeden od druhého učit. A snad ti nejlepší z nich budou mít tu odvahu, aby zjistili, zda jim funguje to, co funguje mě a mým klientům.

       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Smutným důsledkem snahy o rovnoprávnost jsou nešťastné děti

Publikováno 13.5.2024

Smutným důsledkem snahy o rovnoprávnost jsou nešťastné děti

Jedná se o mou reakci na článek https://medium.seznam.cz/clanek/a-krauzova-dovoluji-si-vas-informovat-ze-anyta-ve-skole-opet-cele-dopoledne-spala-62463
       Z přečtení tohoto článku mi bylo smutno. Protože takových Anyt bude stále přibývat. Protože maminky jsou čím dál méně maminkami a stávají se čím dál více mašinami na výkon. A samozřejmě taková žena zaměřená jen na svůj pracovní úspěch, ztrácí empatii i ke svému dítěti. A proto Anyta chce dělat pravý opak toho, co chce její mutter. A přitom podstupuje stejné dětství, jaké měla její matka. A také nedostane lásku od svých rodičů a pak z ní vyroste kopie její matky nebo se Anyta rozhodne být přesně opačná jako matka. Ale v tom podstatném bude o to víc stejná.

Střídavka za to nemůže

       Protože tam, kde je dysfunkční rodina, střídavka může naopak vést i ke zlepšení stavu dítěte. Stačí když je aspoň jeden náhradní rodič více funkční (tedy milující, chápající, soucitný atd.) a dítě se může osvobodit od představy, že každá rodina musí vypadat takto.

Tatínek pořád jen mlčí

       Pamatujte si: Když otec mlčí, zatímco se děje bezpráví jeho dítěti, tak je otec buď krkavčí táta nebo je podpantoflák. V obou případech Anyta nedostává od svého otce bezpečí, protože otec se sám bojí své bývalé manželky. A protože lidé, kteří na sobě nepracují, se nemění, tak bych se vůbec nedivil, kdyby držel hubu a krok i před svou novou ženou. Ale už je snad aspoň víc spokojený, už snad jeho nová manželka aspoň nemluví o své dceři jako o „herečce“, která předstírá své problémy.
       Takže i když se přestěhovala Anyta k tátovi, tedy dá se předpokládat, že jejich vztah je lepší, než s mámou, tak to nejpodstatnější od táty nikdy nezažila. Aby se za ni její otec bil do úmoru. I když by prohrál, byla by to aspoň čestná porážka. Ale takhle Anyta ví, že je na všechno sama. Stejně jako její máma.

Toto je horší, než týrání

       To, co zažívá Anyta může být horší, než kdyby byla bita každý týden do krve. Protože nejhorší je trvalé týrání, které není vidět na jejím těle a které nikdo nevidí.

Řešení

       je velmi těžké. A zabývat se Anytou bez skutečné starosti o důvod jejích potíží - její rodiče - může Anytě trochu pomoct. Ale skutečnou změnu nemůžeme čekat. Veškerá její terapie ji může pomoci překonat ten čas, kdy je na svým rodičích závislá. A až se osamostatní, tak teprve může udělat skutečnou změnu, protože zatím je závislá na svých rodičích. A ona intuitivně dělá to nejlepší co může – je v odporu proti své matce. Ale to také není řešení a navíc ji odcizuje od ženy, která by ji měla dát to, co nedostala.
       Zatím je Anyta identifikovaný pacient. A naštěstí není medikována, jak je dnes zvykem. Protože identifikovaný pacient na sebe přebírá problémy svých rodičů a manifestuje je za ně. Proto od 4 let s ní chodí matka k psychologovi. Přesně od okamžiku, kdy se rodiče rozvedli. A psycholog pravděpodobně neví nic o základním psychologickém pojmu nebo se bojí matce říct cokoliv, co ona nechce slyšet. Protože rodiče to nikdy nechtějí slyšet, já sám si pamatuji na rodiče mladého člověka s podezřením na schizofrenii. A když jsem jim říkal, že on je typickým identifikovaným pacientem (za dva roky na psychiatrické léčebně jsem se s takhle jasným příkladem setkal jen 1x), tak si raději vybrali nemoc svého dítěte, než by dali přednost svému dítěti a zkusili udělat něco pro něj. Ale to by se museli podívat na svůj problém.

Léčit Anytu moc nejde

       Protože kdyby se uzdravila, najednou by dělala ještě větší problém rodičům. A ti by se pak také museli uzdravit nebo což je pravděpodobnější, by ji uvrhli zpět. Proto také v konstelacích téměř nikdy nebereme děti do péče, protože tam je docela velká šance na skutečné uzdravení a tím pádem bude následovat velký třesk v rodině. A dítě nemůže odejít, takže se zase raději vrátí do „nemoci“, aby měl rodiče.
       Takže raději čekáme do dospělosti dítěte, kdy se teď už dospělý člověk může uzdravit „bez následků“. A samozřejmě nejlepší je situace, kdy rodičům na dítěti záleží a terapii podstoupí oni nebo aspoň jeden z nich.
       Zrovna dnes jsem měl paní, která si všimla, že se ke svému dítěti začíná chovat divně. Jako by ho neměla ráda. A stačilo jedno sezení a začala k němu zase cítit normální lásku. Zatímco běžně si v takovém případě myslíme, že problém je v dítěti.
       A dnes se přihlásil muž po padesátce, s vysokoškolským vzděláním, který mi napsal: „Moje žena je poměrně dominantní a neúnavně se jí daří mi připomínat moje slabé stránky. Naštěstí jsem si v posledních letech všimnul, že mám i některé dobré. Ta role matky už se mi trochu přežívá a potřeboval bych se už postavit na vlastní nohy.“ A nepsal o své mámě, ale o své manželce. A i když má nějaké znalosti z psychologie, tak až teď mu to dochází. On si musel nejdříve uvědomit, že není totálně špatný a až pak se snad osvobodí od své ženy, která mu v dobrém úmyslu šéfuje. A až se osvobodí, tak konečně může mít ženu a ne matku a jeho žena může mít konečně muže a ne další dítě. Kéž by více mužů našlo tu odvahu a začali by žít svůj život a jejich ženy by se mohli osvobodit od své představy, že jsou na vše samy.

Ten muž si přečetl tento článek,

       souhlasí se zveřejněním a přidává: „Člověku to dochází pomalu, a sám se divím, že jsem si to dříve neuvědomil. A vnímám, že tam toho ještě spoustu nevidím.“
       A já k tomu dodávám: Ano, jsou věci zřejmé, které nevidíme, protože jsme si sami zakázali je vidět. Snad se náš zákaz chýlí ke konci.
       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Proč je důležité se dívat na činy a ne na slova aneb co mají společného oběti domácího násilí a slabá demokracie

Publikováno 12.5.2024

Proč je důležité se dívat na činy a ne na slova aneb co mají společného oběti domácího násilí a slabá demokracie

       Pro účely tohoto článku budu vycházet z předpokladu, který mají téměř všichni lidé, totiž že nemůžeme uzdravit narcise, manipulátora a muže, který se chová násilně. Pravda to není, ale zatím je tak málo rozšířená, že se nedivím nikomu, kdo si myslí, že to nejde. A pokud by tomu i věřili, tak si myslí, že mám na mysli nějaké nucené násilné převychování, které nezmění podstatu toho člověka, ale jen ho donutí se chovat způsobně, ale uvnitř to v něm bublá.
       A ještě druhý předpoklad mají téměř všichni lidé, totiž že oběť si zaslouží úctu, neboť se obětuje. Ale lidé nevidí, že oběť je právě tou svou ochotou se obětovat také trochu vinna. Protože to, co udělala moje žena, totiž že odešla po první facce a teď s tím mužem má velice dobrý vztah, neumí udělat oběť a tím se kolotoč násilí roztáčí. A dokud oběť nechce uzdravit, proč nechce odejít ani po 10. facce, pak může tato žena skončit jako paní Monyová, která byla zabita svým mužem a až po její smrti se ukázalo, že byla celých 11 let obětí domácího násilí.
       Takže pro účely tohoto článku budu věřit spolu s vámi tomu, že se takovýto muž nemůže uzdravit a že oběť je zcela bezmocná. (Kdo se chce dozvědět hlubší pravdu o tom, jak se vyvarovat domácímu násilí, ten nechť si přečte všechny ostatní mé články.)

Když jste oběť domácího násilí,

       tak nejpozději po 1. facce odejděte. A když neznáte možnost, jak se uzdravit z toho být obětí, tak se i rozveďte.

Proč se tímto návodem ženy neřídí?

       No protože ženy neumí rozlišit mezi slovy a činy. Slova mluví jednoznačně.
       Ale on „on můj muž se mi omluvil a slíbil, že to již nikdy neudělá.“ Samozřejmě může se stát, že takový muž se skutečně poučil a už nikdy nic podobného neudělá. Ale proč ženy ani po 10. facce neodejdou?

Může za to naše přesvědčení, že se obětujeme pro dobro toho druhého

       No jestli si nevážíte svého života, máte plné právo se nechat zabít jen proto, abyste splnila svou představu, že můžete druhého změnit svou obětí. Ale pravý opak je pravdou. Když druhému nedovolíme, abychom my byli obětí, ten druhý se MŮŽE změnit. Když se mu jeho chování vyplácí, proč by se měnil?

Chceme také být zabiti?

       Aspoň se tak tváříme, když neděláme všechno pro to, aby „náš domácí násilník“ nebyl potrestán, ale odměněn za to, že napadl Ukrajinu. Protože tento „domácí násilník“ má jaderné zbraně, tak nemůže být potrestán. Ale aspoň můžeme způsobit, aby se mu jeho chování nevyplatilo. A co my děláme?

My chceme mír

       To je totéž jako když domácímu násilníkovi jeho žena udělá první poslední. A pokud je to skutečně násilník, tak si tento najde důvod, proč má právo ji zase zmlátit. Ono se něco najde. A čím mu žena ustupuje, tím víc si na ni troufne. Protože každý zbabělec si nejvíc troufá na ty nejbezbrannější.
       Takže čím více budeme chtít mír za každou cenu, tím více námi bude pan Putin pohrdat. Protože jeho představa, že má co do činění se slabým a zbabělým západem, se ukáže být pravdivou.
       A na nás je, jestli se mu osolíme, před tím, než si nás dá k obědu nebo jestli mu ukážeme, že si na nás vyláme zuby. A nebo jestli si vyláme zuby na Ukrajině a válka k nám vůbec nemusí dorazit.
       Ale k tomu musíme mít odvahu vidět pravdu. Totiž že

Rusko proti nám už válku vede

       My máme tu čest, že jsme byli na seznam nepřátel postaveni hned jako druzí. Protože jsme si dovolili říct, že sklad ve Vrběticích odpálili Rusové. A Rusko se zachovalo jako typický domácí násilník. Místo omluvy nás zařadilo na seznam nepřátel. A našim chcimírům to nestačí a chtějí být k Rusku ještě vstřícnější a pan Putin námi pak bude opovrhovat ještě víc, protože my jsme se nepostavili za své zájmy, ale proti nim.
       Pan Medvěděv hrozí pravidelně, že zničí Berlín, Londýn, Paříž. Když se Rusku nepodvolíme. Co ještě musí Rusko udělat, abychom pochopili, že už jsme ve válce? Zatím se ještě nebojuje u nás. Ale Rusko už jede v režimu válečné ekonomiky a my místo toho řešíme ESG a banky v důsledku ní odmítají financovat zbrojní výrobu. Ale až Ukrajina prohraje, tak se zbrojní výroba Ruska ještě nejméně o 30% zvedne (o Ukrajinu, která se pak bude jmenovat Rusko). A my pak budeme v podobné situaci jako je dnes Ukrajina. Až na to, že my nemáme šanci se proti Rusku sami ubránit. Zatímco Ukrajina to s naší pomocí zvládne.

Je to boj mezi USA a Ruskem

       Vy skutečně věříte, že tento boj se Ukrajinců netýká? Vy se tak moc cítíte bezvýznamní, že věříte, že podobně jsou na tom i ostatní? Prosím řekněte si o pomoc. Protože jinak rozehraje svou šachovou partii pan Putin s námi a my jsme bez NATO snadné sousto.
       A o to jde panu Putinovi nejvíc. On ví, že je slabší a tak nás musí rozhádat mezi sebou. A zatím se mu to daří velice. A využívá vaší slabosti k tomu, aby si nás mohl dát. Protože nejvíc se mu líbí, když my nechápeme, že naši chcimírové chtějí mír a my také. Jen ve způsobu provedení se lišíme.
       Chcimírové žijí v ideálním světě, kde každé dobré slovo je po zásluze odměněno. A my žijeme v reálném světě, kde platí „Čiň čertovi dobře, peklem se ti odmění.“ My můžeme pomoct našim chcimírům uvidět rozdíl mezi válečným štváčem, který se tváří jako milovník míru. Ale jeho činy ho prozradí. A mezi „válečným štváčem“ (dle pana Babiše), který jen reaguje, aby nebyl snadnou obětí „hodného chcimíra“ Putina.
       Fico vyhrál volby, protože Slováci neuměli rozlišit skutečného vlka v masce beránčí od beránka, který se rozhodl, že se musí bránit a tak si nasadil masku vlka.

Naši proruští obyvatelé jsou nešťastní a sebedestruktivní

       Protože ubližují sobě jen lidé se sebedestruktivními sklony. Někteří lidé si ubližují fyzicky, tito lidé si ubližují tím, že jsou sami proti sobě. Protože ať už je pravda jakákoliv, nebezpečí nám hrozí nejvíce od Ruska. Kdybychom žili v Panamě, bylo by pro nás bezpečné manifestovat za Rusko. Ale my žijeme v ČR. Takže i ti, kteří kašlou na lidskost a zbytečné utrpení nevinných lidí (i ruských), i ti by si měli vybrat naši stranu. Tedy kdo chce být vlastenec, ten musí bojovat za Ukrajinu. Zatímco každý kdo bojuje proti ní, bojuje proti lidem v České republice, i v Rusku, ale zato pro Putina.

Oběť domácího násilí

       se musí postarat o své přežití. My také. Máme tady násilníka, který slíbil, že mu stačí Krym a Donbas. To byla už nejméně 3. facka. Teď nám už dává 4. když už více, než 2 roky válčí na Ukrajině. Kolik jich ještě potřebujeme dostat, než řekneme DOST?

Jak dlouho si budeme říkat, že za to vlastně můžeme my?

       Jsme ideální oběť domácího násilí. Buďte konzistentní. Buď řekněte, že každá oběť má být zabita (doufám, že nikdo takový nebude) nebo udělejme to, co chceme aby udělala každá oběť domácího násilí. Přestaňme chránit pana Putina a pojďme mu říct: Tahle naše sousedka je pod naší ochranou.
       Chápu, že můžeme mít strach, když soused má 2 metry a je to obávaný vyhazovač a násilník. Ale od toho máme policii.
       V případě panu Putina jsme policie my. Každý z nás. Protože kdyby pan Putin dobyl Ukrajinu, tak každý 4. tank, který by šel proti nám, by byl ukrajinský. Stejně jako každý třetí tank Hitlerův, který útočil na Polsko, Francii a všechny další země, byl český. Proč chceme pomoct Putinovi, aby útok proti nám byl úspěšný? Proč si tak moc chceme nechat ublížit?

Rus nám nechce ublížit

       Samozřejmě. Dokud jsme slabší, jen blázen by šel do války. Ale až opanuje ukrajinskou výrobu….

       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz