Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Žena nebo mužožena

Žena nebo mužožena

       Jitka Studénková mě poprosila o reakci na tento komentář k jejímu článku: „Je Mezinárodní den žen, tak reaguji. Dnes jsem viděl venku v busech MHD v Ostravě stovky lidských bytostí, ale byly mezi nimi jen tři ženy, totiž počítáno podle oblečení v sukních či šatech. Jinak to byly bezpohlavní mužoženy, černé vršky a modré džíny. Kdybyste připsala do svého desatera, že žena má chodit v sukni či šatech, udělala byste pro muže velmi dobrou službu, neboť by se opět mohli začít chovat jako muži.“
       Nejdřív půjdu do vlastních řad: Dotyčný muž má velmi pěknou myšlenku. Ale pro její realizaci možná neudělal nic jiného, než to, že napsal ženě, že by udělala dobrou službu mužům, kdyby ženám napsala, jak mají chodit.
       Pokud to tak je, chováte se milý pane jako synáček, ne jako muž. A maminka Vám tohle nezařídí.
       Pokud chodíte po Ostravě a přemlouváte ženy, aby se oblékaly jako ženy nebo dokonce děláte něco skutečného pro to, aby se ženy chtěly oblékat jako ženy, pak je to jiná a beru svá slova zpět.
       Buď budeme fňukat nad tím, že ženy se obékají jako mužoženy nebo začneme přemýšlet, co my muži můžeme udělat pro to, aby se ženy CHTĚLY oblékat jako ženy.
       První důležitá otázka je:

Proč se vlastně oblékat jako žena?

       No jestli jen proto, abych se líbila mužům, pak je přirozené že některé ženy to z principu odmítnou.
       Odpověď je jednoduchá: Ženy se oblékají jako ženy, když chtějí být ženami. A oblékají se jako mužoženy, když chtějí vypadat jako mužoženy.
       A když je budeme nutit, aby se oblékaly jako ženy jen proto, aby se nám líbily, budeme jim brát svobodu, ale také jim budeme brát jejich ženskost.
       Protože ženská žena má 2 potřeby. Určitě se chce oblékat a chovat a cítit jako žena. Ale v ženské energii také chce být součástí hejna. A když se hejno obléká mužožensky, ona se tak oblékne také, protože když žena chce vybočovat z řady a být výjimečná, není v ženské, ale v mužské energii.
       Je to paradox – ale ty nejvyzývavější ženy vůbec nejsou v ženské, ale v mužské energii. Jen pro získání moci používají ženské zbraně.

Úkolem MUŽE

       je milovat ženu takovou, jaká je a přimět ji, aby se mu CHTĚLA oddat. Ale jak se mu může oddat a jak po ní můžeme chtít, aby se mu chtěla líbit, když on ji nebere takovou jaká je a neumí si ji „zkrotit“ a chce po mamince, aby to zařídila za něj?
       Krásná žena je krásná, i když je oblečená jako chlap. Dokonce jsou ženy, které když se snaží se zkrášlit, tak to přehání natolik, že jsou pak ošklivé tunami mejkapu.
       Proč milý pane potřebujete, aby ženy byly oblečené v sukni nebo šatech? Jestli se Vám to nelíbí, zajeďte pár set kilometrů na jihovýchod a pak možná budete nadšen z toho, že nám naše ženy ukazují ruce a obličeje.
       Přestože učím, že žena má následovat muže a dokonce se mu i podřídit, žena je svobodná bytost, která má právo se obléci, jakkoliv se jí zlíbí. Žena se nemá podřídit muži, protože si to on přeje. Žena pokud chce naplnit svou ženskost, tak se nechá najít mužem, kterému se s radostí oddá a podřídí. Ale i přesto si ponechá svobodnou vůli a když toho bude dotyčný muž zneužívat, vzepře se mu. Protože skutečný muž nechce rozhožku, která poslouchá, protože musí, ale ženu, která si ho natolik váží, že se mu chce oddat.

Nikdy nevíte, jak to je.

       Co když je některá z žen totálně oddaná svému muži, oddaná natolik, že nechce, aby pro jiné muže vypadala jako žena? Tak si ven oblékne mimikry. Uznávám, že je to krkolomné vysvělení, ale možná že 1 z žen, na jejichž oblečení si stěžujete, je totálně v ženské energii, natolik, že chce být ženou jen pro svého muže.
       A co když ty ostatní ženy jen čekají na rytíře, který je vysvobodí z jejich mužoženství? Pište si, že čekají, otázka je pouze kolik z nich to vědomě ví a kolik z nich to aspoň tuší. Když je budete nutit, aby se Vám otevřely, ztratíte jejich důvěru a nikdy je nevysvobodíte.
       Další část je natolik znechucená muži (nebo jejich představami o mužích), že chtějí přestat být ženami. Tyhle ženy nemůžete nijak donutit, aby zženštily a čím víc s nimi budete bojovat, tím mužštější budou.
       Ta nejdůležitější otázka zní:

Co jsme to za společnost, že nejzdravější pro většinu žen je předstírat mužoženství?

       Kdybychom byli zdravá společnost, nestyděli bychom se dokonce ani za nahotu a už vůbec bychom se nestyděli ukázat, že jsme muži a ženy.
       Kolik znáte mužů, kteří ochrání žensky oblečenou a žensky se chovající ženu před dotěrou? A kolik z nich vycítí, kdy ženino Ne je skutečně „NE“ a je třeba mu dát za vyučenou a kdy je to jenom „Zkoušej to dál. Ale tak, abys mě neurazil.“ a je třeba se na tu jejich hru jen s radostí dívat?
       Jakou výhodu by žena měla z toho, že by se oblékla jako žena? Cítila by se víc jako žena. Ale v naší společnosti je většina ženských vlastností vnímána jako negativní a nikdo nás neučí, jak krásné je být zdravě zranitelná, jak úžasné je moci se oddat, že mocná slabost je mocnější, než sebevětší síla. A dokonce nám neříká ani něco tak samozřejmého, že opřít se můžeme jen o to, co je větší.
       Čím víc tyto „negativní“ aspekty ženské energie my muži odmítáme, tím víc se ženy budou oblékat a chovat jako muži. Dokud jim nedojde, že tohle jim nepřinese štěstí, ale ani ochranu.

Kolik žen potřebujete?

       Pořád nechápu,proč se staráte o to, jak se oblékají ženy. Co je Vám po tom? Ano, jsou hezčí. Ale samotná změna oblečení, natož nařízená, nic dobrého nepřinese.
       Ano, chcete, aby byly víc ženské. Ale o to se musíte postarat sám. Staňte se víc MUŽEM a ženy se ve Vaší přítomnosti budou cítit bezpečněji a samy se budou chtít chovat víc žensky.
       Připomínáte mi jednu klientku. Po kurzu mi napsala, že před kurzem si myslela, že v tramvajích MUŽI nejezdí. Že skuteční MUŽI asi jezdí auty, ale prostě v MHD je nikdy neviděla. Na kurzu se proměnila a pak mi nadšeně psala, že najednou jsou MUŽI i v MHD. Změňte se Vy a v tramvajích najednou začnou jezdit žensky oděné ženy. Aniž by je k tomu Jitka nebo Martin nutili nebo jim psali desatero, jak se (podle Vás) mají chovat a oblékat.
       A kromě toho: Až budou pařáky, naše ženy určitě přestanou vypadat jako muži (A jestli vídáte jen mužoženy i v horkých dnech, tak problém není ve vysílači). (Omlouvám se, pokud jsem příliš tvrdý, ale soucit a litování jsou ženské vlastnosti a někdy je určitě potřebuje i sebesilnější MUŽ, ale Vy nepotřebujete ochranu, ale nakopnutí ke změně. A pokud nejdřív potřebujete ochranu, i to se dá zařídit, ale jednoho dne budete muset dospět a stát se MUŽEM, který je aktivní a mění svět a nedělají to za něj ženy).

Přestaňte se litovat, udělejte změnu

       Možná se pletu, ale zdá se mi, že se litujete. Ztratil jste víru, že Vy sám můžete ženy změnit.
       Feministky nám stále tvrdí, že stále je to převážně mužský svět. Že my muži máme moc nad světem a nad nimi. Vy jste příklad, že už dávno tomu tak není.
       Najděte svou mužskou sílu a uzdravte si svou potřebu po mámě. Pokud ani nevíte, že Vám chybí máma, tak se přestaňte starat o ženy a nejdřív si uzdravte svůj vztah s mámou.
       Pak Vám bude jedno, jak se oblékají 3 miliardy žen, Vám bude stačit ta jedna (nebo těch několik), které budou naplno ženami s Vámi.
       A když bude takových mužů většina, většina žen s radostí přijme svou ženskost a začnou se oblékat jako ženy. Protože všude budou silní muži, kteří si budou vážit jejich ženskosti a kteří se postarají o to, aby si je nemohli vzít slabí muži proti jejich vůli jen proto, že jejich ženskost vnímají jako otevřenost.

Svět je Vaše zrcadlo

       Jestli chcete jiný svět (jiný odraz v zrcadle), musíte se změnit Vy. I v těch nejšílenějších dobách byly ženské ženy a mužští muži je měli.A i v těch nejdokonalejších časech budou slabí muži, kteří budou jen závidět těm, kteří vyzařují mužskou energii. A my máme tu kliku, že poprvé v historii lidstva je tady návod ke změně pro každého, jen každý potřebuje jiné množství enegie a času k tomu, aby jej uskutečnil. A moje oblíbená věta na závěr: Když jsem to dokázal já, Vy to zvládnete také. (Když budete chtít).
       A druhá moje oblíbená věta: Budu spokojený, ať to dokážete nebo ne. Když to dokážete, budu šťastný, že jsem dalšího muže naučil něco, co mu přinese štěstí.
       A když se na to vykašlete, budu šťastný, protože bude víc žen na výběr.
       Vyhraju tak nebo tak. Vy nerozhodujete o tom, zda vyhraju nebo ne, vy rozhodujete pouze o tom, jakým způsobem vyhraju. Udělejte totéž se ženami a užívejte si jejich ženství nebo mužoženství, protože obojí je krásné. A když se ženy budou cítit milovány, ať jsou takové nebo onaké, padnou Vám k nohám.
       Ženská žena je nádherná. Ale uvidět rozkvést mužoženu je snad ještě krásnější. A vědět, že jste to způsobil Vy, co krásnějšího si může muž přát?

Začíná MUŽ

       Napsal jste: „Kdybyste připsala do svého desatera, že žena má chodit v sukni či šatech, udělala byste pro muže velmi dobrou službu, neboť by se opět mohli začít chovat jako muži.“
       Ale tak to není. Muž se neutíká schovat, zatímco žena jde do boje. Právě naopak: Začněte se Vy chovat jako MUŽ, aby se ženy mohly začít chovat jako ŽENY.
       Dovětek pro ženy: Ideální je, když začne muž. Ale neberte to jako výmluvu. Začíná prostě ten, kdo chce změnu. Když začne muž, je to lepší. Ale když nezačne, klidně ho předběhněte. Ale určitě se nesnažte být ženami v prostředí, kde se tak necítíte v bezpečí. I v tom jsou mé kurzy krásné, že můžete zažít, že můžete být ŽENAMI a že je to bezpečné. A že máte právo si vybrat s kým budete ŽENOU a s kým mužoženou.

Přestaňte se vymlouvat

       Přečtěte si článek Stěžuj si nebo si to uzdrav a začněte. Platí věta: „Řekni mi, jaké ženy vidíš a já Ti řeknu, jaký chlapeček/ mužíček/ muž/ MUŽ jsi.“
       Zatím se stále snažíte změnit odraz v zrcadle, ale to nikam nevede.
       Změňte sebe a promění se ženy kolem Vás. Nebo se snažte se změnit ženy kolem Vás a nic se nezmění. Nebo proste ženy autority, aby změnily ženy kolem Vás a Vy tím ještě víc předáte svou moc jiným a budete ještě menší a ještě bezmocnější.
       A platí to i opačně: „Řekni mi, jaké muže vidíš a já Ti řeknu, nakolik jsi ženou.“
       Ta dobrá zpráva pro všechny je: Máme jistotu to změnit. Nejisté je jen množství času a energie, kterou na to musíme vynaložit.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Co nesnáším

Co nesnáším, nechci, odmítám,

       je to, co mám v sobě nevyřešené. Často se říká, že vnější svět je zrcadlo, ale není to tak jednoduché.
       Když nesnáším zloděje, neznamená to nutně, že jsem zloděj. Ale mám téma zlodějství neuzdravené. A díky tomu k sobě přitahuji zloděje. A protože zloděje a zlodějny přitahuji, tak s tím o to víc bojuji. Ale čím víc s tím bojuji, tím víc to přitahuji. Je to takový začarovaný kruh.

Jak funguje princip zrcadla

  • V tom druhém vidím, kdo jsem nebo
  • kým nechci za žádnou cenu být.

Proč je to důležité

       Každý člověk chce něco vědomě a něco podvědomě. Kdybychom obvinili každého, kdo bojuje proti lži z toho, že je lhář, dopustili bychom se
       1. Nepravdy
       2. Zbytečně bychom obvinili ty, co skutečně nechtějí lhát (problém se lží budou mít lháři a ti, co za každou cenu nechtějí lhát. Ti druzí nejsou lháři a naše nařčení by je zbytečně odsoudilo.)

Pohled do větší hloubky

       Ale pojďme dál: Řekli jste si někdy: „Hlavně nechci být černoch“? (Pro černochy ta otázka zní: Hlavně nechci být běloch) Proč? Protože není možné, abyste se stal černochem, když jste běloch. Prostě není třeba se bát něčeho, co v žádném případě nehrozí.
       Když někdo nechce být lhář, znamená to, že v jeho podvědomí je nějaká část, která chce lhát. Kdyby tam nebyla, nebylo by proti čemu bojovat ani se vymezovat.
       A kdyby ve mně nebyla část, která je ochotná se nechat obalamutit, poznal bych, že mi někdo lže a prostě bych se mu vyhnul.
       Proto tolik lidí nebojuje se lží, protože to mají uvnitř vyřešené a tudíž jim lež nehrozí.
       Když se lží bojujete, prozrazujete tím, že Vám hrozí. A to vidíte v tom zrcadle. Ale nevidíte tam, zda se bojíte, že Vy byste lhal (protože ve svém podvědomí – mimo svou kontrolu – máte něco, co chce lhát) nebo zda se bojíte, že Vám budou lhát (protože ve svém podvědomí – opět mimo Vaši kontrolu – máte něco, co se chce nechat obalamutit).
       A je jedno, jak dlouho a jak moc budete bojovat se zrcadlem. Nikdy nebude trvalý pozitivní výsledek. Protože na místo jednoho zrcadla přijde další. A další. Na světě je nepřeberně zrcadel.
       Naopak když si to uzdravíte v sobě, zrcadla Vám to přestanou ukazovat.

Co je lepší?

       Vyřešit si to jednou a navždy
       nebo s tím zbytečně bojovat celý život?
       To je na Vás. Pokud si chcete začít uzdravovat svou temnou stránku (která se projevuje tím, co nesnášíte na sobě a na druhých),jste vítáni na kurzu Přijetí a uzdravení temné stránky.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Přijetí slabosti

Přijetí slabosti

       Na svých stránkách píši o tom, jak se stát silným MUŽEM. Ale zdá se, že nezdůrazňuji dostatečně, že cesta k tomu vede i přes přijetí své slabosti a zranitelnosti.
       Pokud se muž SNAŽÍ být silný, bez přijetí a uzdravení slabosti, výsledkem je něco, čemu říkám „dutá síla“.
       Takový muž vypadá jako silný, ale protože to nejde z jeho podstaty, při závanu větru se sesype.
       Skutečně silný muž naopak nemusí vůbec vypadat silně. Nepotřebuje machrovat, určitě nemá potřebu ubližovat a ani se nemusí předvádět. V klidných dobách vypadá normálně, jeho síla se ukáže v okamžiku potřeby.
       Opakovaně se na kurzech setkávám s tím, že když někdo vypadá jako totální CHLAP, často se sesype dřív, než ti, co vypadají jako slabí.
       Ale zase to není tak, že každý, kdo vypadá silně, je jen v duté síle. Odhadem 2/3 „silných“ mužů svou sílu jen předstírají (aniž by tušili, že jen předstírají, oni si myslí, že jsou skutečně silní, jen jim nedochází, že ta síla je dutá).
       Tito muži se potřebují naučit přijmout svou slabost. Dokud to neučiní, nikdy skutečnou sílu nenajdou. Protože největším aktem síly a odvahy je přiznat si, že to zatím neumím.
       Naopak když muž vypadá jako slabý, tak slabý je. Tito muži potřebují najít svou sílu i za tu cenu, že se ZATÍM dostanou jen do duté síly. I to je veliký pokrok.
       Kdyby se poddali své slabosti, nic by se nezměnilo.
       V naší společnosti se nenosí přijmout slabost. Mnoho mužů se stydí za své slzy, za svou zranitelnost, za to, že mají své bolístky. Není nic špatného na tom být slabý.

Přijmout svou slabost

       Když přijmeme svou slabost, máme šanci být skutečně silní. Zranitelnost a slabost je jen známkou něčeho neuzdraveného. Když na malé dítě jen křičíme, těžko ho uzdravíme.
       Nezdravá slabost má původ v neuzdraveném vnitřním dítěti. To dítě potřebuje nejvíc lásku. V první fázi nepodmínečnou lásku. Potřebuje mámu, která ho bude mít ráda, i když ….
       Když na takové dítě křičíme, věc jen zhoršíme. Až když dítě doroste, až pak mu pomůže mužská láska – „pojď jdeme na to. Dokaž to, ať si zasloužíš můj respekt.“
       Na mých kurzech kombinuji oba přístupy. Protože jen bezpodmínečná láska nestačí.
       Ale být na sebe zlý už vůbec ne. Přijetím své slabosti dávám prostor k tomu, abych byl pak schopen najít skutečnou sílu.

Cesta ke skutečné síle

       Spočívá v kombinaci dvou protichůdných přístupů. Cvič a místo cvičení uzdravuj.
       Nejlepší bude přirovnání k fyzickému cvičení: Když chcete posílit svaly, je třeba je cvičit za svou hranicí. Musím se přinejmenším zadýchat.
       Ale když své hranice překročím příliš, budu mít několik dní problémy. Takže cvičit, překračovat své hranice, ale ne příliš.
       A v okamžiku, kdy se projeví svalovice nebo se zraním, je třeba přestat cvičit a vše řádně uzdravit.
       Proto cesta k síle vede přes kombinaci cvičení síly a udzravování toho, co mě bolí. Zatímco při fyzickém cvičení existuje možnost, jak se jakémukoliv zranění vyhnout, při emocionálním cvičení se nemohu vyhnout tomu, že má stará zranění vyplavou na povrch.
       Proto je důležité v okamžiku, kdy cítím emoční zranění, přestat cvičit a místo toho uzdravit své staré zranění. (Ono na první pohled nevypadá jako staré, to zjistím, až když ho začnu uzdravovat).
       Tato témata budeme řešit např. na kurzu Přijetí temné stránky nebo Uzdravení vnitřního dítěte.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Nesnáším na sobě

Co na sobě nejvíc nesnáším

       to je ta skutečná temná stránka. Je snadné na sobě milovat to, co mám rád. Ale není důležité, jak moc mám na sobě rád to, co mám rád.
       Náš život je dán tím, jak moc (ne)snáším své slabosti, své temné stránky, své nedostatky.

Všechno zlé je k něčemu dobré

       jen je potřeba najít k čemu.
       Může nám pomoci pohled někoho jiného. Možná se někomu jinému líbí to, co na sobě nesnáším.
       Určitě nám ale pomůže, když se zamyslíme.
       Znáte tu pohádku, ve které je loupežníkův syn špatný, protože nechce loupit?
       Kdybychom se narodili jako dítě Čingischána, zavrhl by nás, protože jsme příliš změkčilí – vždyť ani nedokážeme zabít.

Co na sobě nemáme rádi, není objektivní

       Máme rádi to, co nás naučila naše společnost, že je dobré. A nemáme rádi, co nás naučili, že nemáme mít rádi.
       Někdo je více náchylný kopírovat to, co do nás nahustili, někdo méně. Někdo se přizpůsobuje rodičům, jiný s nimi bojuje. Ale vždy naše rodina/společnost/škola/základní nastavení nejbližších lidí a jejich předků určuje, co považujeme za správné nebo s čím bojujeme.

Záleží kdo se dívá

       Když vám někdo řekne: „Nejsi agresivní“, je to pravděpodobně pochvala. Ale na tréninku hokeje nebo bojového umění je to výtka. Stejná věc. Jen se změnil ten, kdo se dívá.
       Věta „Je poslušný“ je ve škole veliké plus. Ale v životě je to velké minus (byla udělána studie, podle které neposlušné děti dosahují v životě vyššího postavení i lepších výsledků).
       Sebevražda je bezpochyby obrovské mrhání životem. Ale když to udělal Palach, bereme to jako hrdinství.

Nic není jen špatné nebo jen dobré

       Vždy záleží na situaci. Proto je dobré umět všechno. Vždy to přirovnávám k nářadí. Představte si, že k Vám přijde instalatér a říká: Z principu odmítám použít hasák. Nebo: Na všechno je vždy a všude nejlepší jen a pouze hasák.
       Je to nesmysl. Ale v našich životech se snažíme být jen hodní, jen dobří, jen správní a to nejde.
       Proto tolik hodných lidí v životě selhává. Protože prostě někdy musíte použít hasák a jindy hasák nestačí.
       Některé nářadí používáme běžně a jiné jen výjimečně. Ale odmítat ho z principu znamená blokovat si to, co nám může zachránit život.
       Přijetí temné stránky neznamená, že od té doby budu jen zlý nebo jen agresivní nebo jen (doplňte si sám/a, co považujete za svou temnou stránku)
       Právě naopak. Znamená to, že když je potřeba hasák, použiju hasák. Když je třeba šroubovák, použiju šroubovák. Když pomůže kladivo, použiju kladivo. Prostě správné nářadí pro danou situaci.

Přijetí znamená správné použití

       Mnoho lidí se bojí přijmout své temné stránky, aby se z nich nestali špatní lidé. Ale paradoxně to funguje přesně naopak. Když jsem přijal agesi, už nemusím být ani agresivní ani neagresivní. Prostě použiju adekvátní množství agrese, jaké je potřeba. To znamená většinou žádnou agresi.
       A pokud je agrese potřeba, pustím ji a ona tomu druhému pomůže.
Ano, už jsem to viděl mnohokrát. Když mám problém s agresí, škodí agrese i neagrese. Když to mám vyčištěno, pomůže to, protože ji umím nadávkovat na mililitr přesně.
       Lidé, kteří agresi potlačují, ji nepoužijí a hromadí ji v sobě. A pak ji použijí tam, kde to není vhodné. A protože to ublížilo, příště se bojí agrese ještě víc. A potlačují ji ještě víc. A hromadí ji v sobě ještě víc. A pak víc bouchnou. A snaží se ovládat. Ale to jde jen do jisté míry.
       Kdyby agresi přijali, nebylo by co ovládat. Když nemám s agresí problém, nevybouchne nad míru. Bude přesně adekvátní dané situaci.
       Ještě malé vysvětlení: Nemít problém s agresí znamená nemít problém ji použít, ale také nemít problém ji nepoužít. Prostě jsem ochoten použít přesně tu dávku, kterou je potřeba, a to i nulovou dávku. A protože agrese je energie, proč jí plýtvat zbytečně? Takže nulová dávka je v 99% případů. Ale ne proto, že je agrese špatná, ale proto, že v dané situaci je zbytečná.

Problém není agrese, ale její nesprávné použití

       A to platí pro každou věc v životě. Když do někoho nalijete 100 litrů té nejzdravější vody, zabijete ho. Každý lék je jedem a každý jed může být lékem. Záleží jen na dávce. A na situaci. Když je někdo dehydratovaný (=potřebuje pít), tak může vypít hodně tekutin a pomůže mu to. Kdyby totéž množství vypil někdo převodněný, uškodilo by mu to.
       Takže to nejdůležitější: Problém není temná stránka, ale to, že ji neumím dávkovat. A dávkovat ji neumím, protože ji odmítám. A odmítám ji, protože vidím, jak špatně dávkovaná ubližuje. Ale snažit se ji lépe dávkovat nefunguje, protože to samotné nepřijetí temnoty je to, co z toho tu temnotu dělá.
       Naopak když to přijmu, začnu ji (postupně) dávkovat zcela přesně a bez toho, že bych nad tím musel přemýšlet.

Není to hned

       Samozřejmě na začátku je třeba se i hlídat. Dokud si svou temnou stránku nevyčistím, je třeba hlídat, aby nepřesáhla rozumnou mez.
       Ale časem se to stane automatismem.
       Když jste poprvé řídili, bylo těžké najít správnou míru, jak zmáčknout spojku a plyn. Bylo třeba to hlídat a nerozjíždět se, když je můj přední nárazník na dosah dalšího vozu.
       Ale když už to umíte, dokážete popojet i jen pár centimetrů tak pomalu, že Váš vůz i ten před Vámi jsou v bezpečí.
       A naopak na dálnici umíte jet 130. Není správná rychlost. Je jen správná rychlost vzhledem k podmínkám na silnici. Někdy je 5 km/h moc rychle a jindy je 100 moc málo.

Když mám problém s rychlostí

       nedokážu jet rychle ani tam, kde je to potřeba nebo naopak jezdím moc rychle bez ohledu na situaci.
       Když mám problém s pomalostí, odmítám jet pomalu i tam, kde je to vhodné.
       Proto je potřeba přijmout svou temnou stránku. Abychom na dálnici nezdržovali a na zledovatělé vozovce uměli jet pomalu.

Zde se můžete přihlásit na kurz Přijetí temné stránky

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Stěžuj si nebo si to uzdrav

Stěžuj si nebo to změň

       Když se objeví nějaký problém, co uděláte jako první? Jdete ho řešit? Chcete před ním utéct? Stěžujete si na to, že se to stalo? Hledáte viníka?
       Existuje miliony neefektivních způsobů, jak se k tomu postavit. Ale v principu máme 4 základní možnosti:

  • 1. Nedělat nic.
  • 2. Zabývat se tím neefektivně (stěžovat si, zlobit se, litovat se, hledat viníka)
  • 3. Vyřešit to.
  • 4. Přijmout, že to zatím neumím vyřešit.

1. Útěk

       má jednu velkou výhodu. Neztrácím čas a některé věci se vyřeší tím, že je ignoruji. Ale podstatné věci se vrátí a obvykle v horší podobě.
       Útěk znamená, že se chci vyhnout konfliktu. Ten konflikt je vždy ve mně a často je i venku.
       Možná se bojím postavit sám za sebe. Možná se bojím toho, co vlastně chci. Možná se bojím neúspěchu.
       Najděte, čeho se bojíte a zkuste tomu čelit. S každým úspěchem Vám bude líp.

2. Prodlévání v problému

       Jsme jen lidé a je v pořádku, když si chvíli stěžujeme, zlobíme se, hledáme viníka nebo na koho to shodit. Ale funguje to jen ve státních organizacích a velkých mološích a i tam jen někdy. A i když to funguje z hlediska vašeho postavení, je tento způsob toxický pro Váš soukromý život.
       Tyhle věci se nejlépe ukazují na něčem snadno počítatelném, ale platí ještě víc i na věci podstatnější:
       Co je lepší? Ztratit deset tisíc a vědět, kdo za to může nebo ze ztráty udělat zisk, byť třeba i jen jediné koruny?
       Navíc když obviňujete druhé, hrozí Vám, že druzí začnou obviňovat Vás.
       Myslíte, že bude mít velkou chuť Vám pomoct při řešení problému někdo, na koho se zlobíte?
       Je pravda, že stěžováním na chvíli získáte podporu, ale když si budete stěžovat příliš dlouho, možná se Vám budou všichni vyhýbat.

3. Řešení

       Když jsme emočně dospělí, nestaráme se o nic jiného, než jak daný problém vyřešit. Najít viníka je sice rychlejší, ale problém tím nezmizí.
       Když je naším cílem řešení, děláme praktické kroky k tomu, aby se to vyřešilo. Někdy je ale tím úplně nejlepším krokem podstoupit terapii na to, abychom si z cesty odklidili překážky, které si tam sami dáváme.
       Většinu problémů si (podvědomě) tvoříme sami. To je moc dobrá zpráva, protože si to také sami můžeme uzdravit, abychom si to už pro příště nedělali.
       Pokud se něco ve vašem životě opakuje, najděte si někoho, kdo Vám pomůže najít skutečnou příčinu (tedy tu, která je ve Vás) a uzdravit si ji.
       Když si najdete někoho, kdo Vás povede např. cestou vnitřního dítěte, jako bonus dostanete to, že příště si budete umět víc pomoct i sami.
       Když přijdete ke mně na konstelace, jako bonus dostanete to, že se budete umět příště víc naladit sami na sebe, začnete si rozvíjet intuici a pochopíte určité základní zákonitosti, díky kterým to příště bude snadnější a třeba se i některým dalším překážkám sami vyhnete.

4. Přijetí

       Někdy daný problém nejde vyřešit. Jsou prostě věci, které jsou nad naše síly. Nebo jsou ZATÍM nad naše síly.
       V takovém případě je nejlepší z hloubi srdce přijmout fakt, že ZATÍM na to nemám. A chvíli se tím nezabývat.

Postup

       Když se objeví problém, s většinou si poradíme sami. Prostě uděláme praktické kroky a problém se vyřeší.
       Když to nezvládneme sami, můžeme požádat o pomoc.
       Když praktické kroky nevedou k cíli, je dobré se podívat do svého vnitřního světa a najít, proč si daný problém způsobuji.
       Příklad: Představte si, že máte problém v práci, třeba se šéfem.
       Pokud Vám něco vytýká, zkuste tu práci příště udělat lépe. Pokud je skutečným problémem jen kvalita Vaší práce, Vaše snaha bude mít skoro určitě efekt.
       Ale možná to nebude stačit. Pak můžete poprosit o pomoc kolegu. Když ani to nepomůže, můžete si popovídat se šéfem, aby Vám řekl, co přesně od Vás potřebuje.
       Když ani to nestačí, postavte si konstelaci na Váš vztah se šéfem. Možná se ukáže, že tohle není práce pro Vás. A Váš šéf je tak hodný, že je na Vás zlý, aby Váš vyštval.
       Nebo prostě máte osobní problém se šéfem. Třeba mu připomínáte nějakého flákače. Tohle se dá v konstelaci snadno vyřešit a Vy přijdete do práce a za polovinu snahy budete mít 3x víc koláčů.
       Nebo se ho bojíte natolik, že v jeho přítomnosti děláte chyby, které byste jinak nedělal. I to je poměrně snadno řešitelné.
       Ale někdy je to prostě tak, že šéf je psychopat a když z práce neodejdete, prostě nebudete mít klid. Vy si musíte vzít zodpovědnost za to, co uděláte. Ale když se rozhodnete, že z nějakého důvodu nechcete odejít, i tady existuje řešení: „Přijímám, že to ZATÍM ještě neumím vyřešit. Ale kvůli … tady zůstávám.“
       Jakmile přijmete svou zodpovědnost, uleví se Vám. Když si budete uvědomovat, že je to Vaše rozhodnutí a že ho můžete kdykoliv změnit, bude na Vás mít šéf menší vliv.

Co je cennější?

       Objevil jsem vzorec, který Vám ukáže, zda máte nejdřív dělat praktické kroky a až v případě neúspěchu podstoupit terapii nebo je pro Vás lepší nejdřív si to vyřešit v sobě uvnitř. Když platí, že
cena peněz < cena času + cena vašeho života,
je dobré při sebemenších problémech si je uzdravit uvnitř. Problémy pak často zmizí, někdy se zmenší nebo se stanou snadněji řešitelnými.

       Když je to naopak, tedy
cena peněz > cena času + cena vašeho života,
je dobré se nejdřív pokusit to vyřešit sám nebo s pomocí přátel. Až když to nebude stačit a problém pořád přetrvává, až pak dejte své těžce vydělané peníze na to, aby Vám bylo líp.

       Takže jako študák bez peněz si spíše budete snažit problémy řešit sám,protože máte málo peněz, ale hodně času. Pozorně si pročtete třeba mé stránky a už i jen z nich najdete nějaké postupy, které Vám mohou pomoct.
       Naopak pokud si vážíte svého času a života víc, než svých peněz, rád je investujete do toho, aby Vám bylo lépe, aby Váš život běžel více jako dobře seřízené hodinky. A nakonec uvidíte, že to byla ta nejlepší investice.

Nejhorší investice

       je naopak investovat čas do stěžování si, zloby, vzteku, hledání falešných viníků, hraní her, úniků do fantazie a podobných neefektivních cest. Čím víc času strávíte takto, tím hůře pak budete nacházet skutečnou cestu k tomu, aby Vám bylo líp.
       Dobrý terapeut Vám dá čas i na to, abyste si postěžoval, naštval se, hrál si hry či hledal viníky. Ale brzy se Vás zeptá: Skutečně to chcete takhle? Nebylo by lepší si to vyřešit?

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz