Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Když si neumíte hrát se svým dítětem

Publikováno 22.4.2024

Když si neumíte hrát se svým dítětem

       Pak to znamená, že jste ve svém dětství nemohl/a být dítě. A teď nežijete dospělý život, který je plný lehkosti. Ale žijete předospělost, která je plná tíhy.
       Předospělost je stav, kdy se musíte stát psychicky dospělým předčasně a nikdy nedostanete čas na skutečnou dospělost. A díky tomu se pak chováte jako dospělý, ale nemáte zdroje dospělého. Představte si to tak, že byste měl být závodníkem ve vzpírání a přitom měl tělo 3letého človíčka. A proto nás vysiluje to, co pro naše prarodiče bylo normální. Třeba péče o 9 dětí. Zatímco nás vysiluje jediné.

       Otázka: „Mám problém. Mám ráda své dítě. Ale současně si hledám důvody, jak s ní nebýt. Radši jí posadím před televizi, jen abych nemusela být s ní. A neumím si s ní hrát.“
       Když jsme nedostali něco ve svém dětství, tak pak ve stejném věku dítěte s ním máme obrovský problém. Dokonce jsou i případy, kdy dítě bylo tak strašně nepřijímáno svou matkou, že ho máma zabila. Tak moc nemohla unést své trauma. Tak moc nemohla unést, že to nedostala sama, co teď po ní chtělo její dítě. Takže když nemůžete unést křik svého dítěte, znamená to jen, že jste nezažila přijetí svých rodičů, když jste křičela. A když nemůžete unést křik, brečení, cokoliv od svého partnera, tak ani Vaši rodiče nemohli unést křik (brečení, cokoliv) váš, když jste byl/a dítě.

Takže když své dítě nezabijete, tak jste úžasný rodič.

       To platí pro rodiče, kteří se za každou sebenepatrnější chybu obviňují. Aby dokázali uvidět na sobě i to dobré.
       A samozřejmě že nejlepší by bylo, kdybyste všechno dostali už jako děti a tím pádem by byli ideálními rodiči pro své dítě. A v každém okamžiku svého života to můžete dostat. Buď v představě nebo v hlubinné konstelaci, ve které to můžete dostat skutečně. A pak budete ještě lepšími rodiči, než předtím.

Když slyšíte dospělého, který se nemá rád kvůli tomu, jak se chová

       Tak si uvědomte, že jeho ponižování za to, jak to dělá špatně, vede k horším důsledkům pro něho i pro jeho děti, než když mu řeknete: Věřím, že chcete dělat to nejlepší a držím vám palce, abyste to dokázal. Můžu vás obejmout. Nejste špatný rodič. Ale můžete být i lepší a to uděláte tak, že se svěříte do péče někomu, kdo vám dá to, co jste nedostal, když jste byl dítě.
       Protože my všichni chceme pomoci i těm nejhorším rodičům, aby se mohli chovat lépe. A v tom jim pomůžeme svým přijetím. Naopak když se na ně budeme zlobit, jen v nich prohlubujeme trauma a tím pádem se pak budou chovat ke svým dětem hůře.
       A je důležité pochopit, že téměř všichni máme traumata a můžeme být na sebe hodní, když si myslíme, že nejsme dokonalí rodiče. Protože ty opravdu špatně rodiče ani nenapadne, že by oni mohli být ti špatní. Tato myšlenka napadá jen ty, co chtějí být lepší.

Tato máma udělala pro své dítě velmi mnoho

       A při terapii se dostala se do stejného věku, jako má její dcera dnes. A zjistila velice zajímavé věci. Na vlastní kůži zjistila, jak ji strašně baví všechno prozkoumávat.
       Že zlobí svou mámu, protože „když se na mě zlobí, tak má energii“ a jinak je bez energie. Protože dítě nevnímá vztek dospělého jako odrazující, ale jako něco, díky čemu maminka konečně žije.
       Zatímco když ji přijímáte a máte ji rádi, i když chodí bosky nebo když se projde louží, tak už to příště nebude tak moc chtít dělat. A naopak bude chtít dělat, z čeho budete nadšená a plná života. Protože dítě chce, abyste byla tak plná života, jako je ono.
       Procítila, jak je krásné cítit studenou podlahu na svém holém zadečku. Protože ono ještě neví to, co ví dospělý, totiž že se tam může nachladit. A o to musí každý rodič dbát, ale udělat to tak, aby dítě uvidělo, že není špatná ta studená podlaha, ale až podchlazení v důsledku delšího sezení tam. Protože miminko má potíže s termoregulací, ale většinou to zase není tak strašné, jak to vidí maminka.

Po návratu do jejího skutečného věku

       Měla říct svému dítěti: Teď už jsem já velká a ty můžeš být malá. Ale její miminko jí to nevěřilo. A své miminko viděla ve svém věku a sebe viděla jako malou. Tak jsme to museli udělat ještě jednou. Ale teď tam byl problém: Ona potřebovala něco od svého táty, kterého ale viděla také jako malého.
       Naštěstí to mohla přijmout ode mě, jako od svého náhradního táty. A když jsme celým procesem prošli podruhé, tak už se viděla jako velká a svou dceru viděla jako malou. Takže dcera byla osvobozena od toho, aby byla předospělá a současně pořád dítě. Stejně jako její matka poprvé nebyla předospělá, ale už skutečně dospělá.

       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Máte nadváhu? Když řešení následků nefunguje.

Publikováno 22.4.2024

Máte nadváhu? Když řešení následků nefunguje.

       Dotaz: „Na co mě může upozorňovat má obezita? Milovala jsem sport. Jen mě matka upozorňovala na vypouklé břicho. Tak jsem v kuse zatahovala břicho. A málo jsem jedla mimo svůj domov, asi aby mě děti neupozorňovaly, že hodně jím. Po maturitě jsem potkala muže, se kterým se mi rozjela porucha funkce štítné žlázy. A po prvním roce soužití jsem měla o 15 kg nahoře, poté jsem neplánovaně otěhotněla a přibrala dalších 20. S manželem jsem vydržela necelých pět let. Protože to byl psychický vyděrač a nezodpovědný člověk k tomu, tak jsem od něj odešla. Od té doby se snažím zhubnout, ale spíš nabírám. Ráda bych se vrátila ke sportu, který jsem měla tak ráda, a ráda bych předala lásku ke sportu i svým dětem, ale moje obezita mě hodně omezuje a pohyb mi už není příjemný. Dokážete mi i poradit, na koho bych se s tímto problémem mohla obrátit?“
       I v tomto případě nemůže fungovat řešení následků (obezita), když se nezabýváte příčinou.
       Ale ani řešení první z řady příčin nefunguje. Protože cesta medicíny zná první z řady příčin: Nadváha je u vás v důsledku poruchy štítné žlázy. Ale kdyby to byla skutečná prapříčina, tak by stačilo dodat chybějící hormony a paní by okamžitě byla i váhově v pořádku. Což není. Samozřejmě je to nutná součást léčby. A je jen na dané paní, jestli se chce vydat i cestou dalšího hledání příčin.

Co vidím já z vašeho dotazu

       Jednoznačně je vidět souvislost mezi soužitím s „ psychickým vyděračem“ a poruchou štítné žlázy. Samozřejmě se dá říci, že to může být časová koincidence. Ale v každém případě se tam stalo něco, co spustilo problémy se žtítnou žlázou. V mé práci většnou stačí zjistit, co se stalo, když problém začal a pak už máme na 99% něco, čeho se můžeme chytit a buď hned máme i příčinu nebo od toho chyceného hledáme dál do minulosti a pak se dobereme psychosomatické = skutečné příčiny.
       Také je důležitá Vaše snaha nebýt sama sebou. To se projevovalo tím, že „jste v kuse zatahovala břicho“, protože Vás „matka upozorňovala na vypouklé břicho“. Docela bych si tipl, že i v dalších oblastech jste nesměla být sama sebou a když jste si pak našla člověka, který uměl zneužívat vaší zranitelnosti (že se neumíte zastat sama sebe), tak se problém „zhmotnil“ nejprve v problému se štítnou žlázou a pak i s tím, že když se nemůžete bránit přímo, tak si vytvoříte tukový polštář mezi světem a Vámi.

Řešení

       není v tom nenávidět nebo bojovat se svou nadváhou. Vaše obezita Vás naopak podporuje v tom, abyste se uměla bránit. A protože to neumíte sama, tak Vám v tom pomáhá. Tak nejlépe jak to umí – tukem mezi vámi a světem kolem Vás. A vy místo, abyste za to byla vděčná, tak se na svou nadváhu zlobíte.

       Pro začátek zkuste říkat své nadváze: Děkuji ti za tvé věrné služby. A pak se musíte naučit, jak se bránit sama bez své obezity. Nebo být s nadváhou, protože bez ní byste byla ztracena.
       A pomoct by vám mohl i článek http://smysl.com/hubnu

       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Když máš pocit, že je tvá žena jak vichřice

Publikováno 16.4.2024

Když máš pocit, že je tvá žena jak vichřice

       Přesně stejný pocit měl jeden pán, který měl ale tu odvahu, že na tom chtěl pracovat.
       Tento problém si má řešit žena, řekne ten, kdo vždy stojí na straně slabšího. Což je tentokrát muž. Ale v této společnosti je řídké, aby se našel někdo, kdo vidí slabšího, kde skutečně je.
       Tento problém si mají řešit oba, řekne ten, kdo je pro rovnoprávnost.
       A já říkám něco úplně jiného: Úkolem muže je zvládnout svou ženu. A když ji nezvládne, tak je přirozené, že vztah končí. Proto v dnešní době většina vztahů končí rozvodem. A když rozvod nebude, sice spolu můžou ještě dalších 50 let žít, ale muž se bude ženy bát a žena si bude myslet, že ona to myslí jen dobře. A že muž jí chce ublížit. Protože takový muž by musel být svatý, aby se po několika letech (nebo dnech) takové hrůzy, kterou on musí prožívat, nerozhodl použít svou fyzickou převahu k tomu, aby aspoň trošku vyrovnal síly. Ale z pohledu ženy (která samozřejmě nevidí svou vichřičnost) je ten muž agresivní a ona se musí před ním chránit. Takže intenzitu vichřice zvýší. A samozřejmě muž, který v tom vidí ohrožení svého života, jen přidá na intenzitě agrese.

Muž, který se bojí své ženy, je slabý

       A tudíž musí dostat od svého otce svou oporu. Ale on to přece od svého otce nechce. Buď proto, že ho nenávidí (protože ubližoval matce), nebo nechce být jako on (takže je odsouzen být stejný jako on), nebo si ho neváží, protože je slaboch. Důvod má každý muž jedinečný, ale důsledek je vždy stejný – nepřijetí své mužské síly. A tudíž nemožnost danou situaci zvládnout.
       Takže dostat oporu od svého otce je to poslední, co takový muž chce. Takže musíme jít dál do generací. Až nakonec najdeme otce, který má svého syna rád, který se ho nebojí, který je tam pro něj a který dá svému synovi vše pro to, aby syn našel skutečnou sílu a ne jen fyzickou náhražku skutečné síly. Většinou zjistíme, že tento pra(pra…) děda zemřel v útlém věku. Takže to nestačil dát svému synovi. A syn musel žít bez lásky a bezpečí od svého táty. A tak většinou syn nemá soucit ke slabosti. A tak se střídají otcové a synové, kteří jsou domněle „silní“ a bábovky.

Když je otec doopravdy silný

       Nedělá mu problém cítit. A dokonce v tomto případě byl otec tak schopný lásky, citlivosti a obecně ženských vlastností a současně byl naplno mužem, že jedna účastnice této konstelace říkala, že vlastně takový muž je víc máma, než by byla schopná být ona sama a že teď poprvé má pocit, že žena je méně důležitá, než muž. A já, který jsem často obviňován lidmi, kteří mě neznají, že jsem mužský šovinista, jsem jí řekl, že taková může být i ona. Ale každá žena má navíc něco, co žádný muž nemá. Ona totiž může porodit dítě. Takže kdyby byla pravda to, co ona teď cítí, tak by každá žena byla víc, než muž. Ale ve skutečnosti to jsou jen dva póly, stejně důležité, k tomu, aby se z ženy + muže stal skutečný člověk. Protože muž i žena je jen půlka člověka. A až jejich spojením a láskyplným prožitím obou jejich polarit vzniká skutečný člověk.
       Když toto poznání a prožitek doputovalo skrze generace až k mužovi, který se půvopdně bál své ženy, najednou byl schopen být i ve vichřici. A místo aby od své ženy utíkal, ji obejmul. A žena se v něm mohla rozpustit.

A až tehdy je plnoprávný vztah pro oba ten nejlepší

       Protože se ukázalo, že ženina vichřice je vlastně její strach. Který nikdy v rovnoprávném vztahu nemůže být uzdraven. A tak trpí všichni. Muž utíká před svou ženu do práce, k milence nebo na ryby. Žena je nešťastná, protože tam není muž pro ni. A děti nikdy nedostanou návod ani řešení, jak se můžou popasovat se svým strachem.

Plnoprávný vztah

       Muž uzdravil svůj strach. A umí z něho uzdravit i svou ženu. A jejich děti automaticky dostávají do života největší dar – že každý strach se dá uzdravit.
       Samozřejmě je možná i cesta, ve které pracuje žena a muž se jen veze. Ale nejpravděpodobnějším důsledkem je to, že taková žena si najde muže, který si ji zaslouží. Ale k tomu musí skutečně něco na sobě změnit. Nestačí měnit toho druhého. Nebo si na něj stěžovat.

       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Sebeláska nebo sobectví? Kde je hranice?

Publikováno 16.4.2024

Sebeláska nebo sobectví? Kde je hranice?

       Můžete si přečíst hodně definicí v mnoha různých knihách. Zatímco bigotní věřící odmítají obojí, protože „máme mít rádi jen boha“, tak psychologické knihy téměř bez výjimky sebelásku oceňují. A jen málokteré se zastávají i sobectví. Protože psychologové věří jen současné vědě a tak popírají i skutečnosti, pro které už i teď jsou důkazy. A tudíž pro ně je nemožné najít pravdu i jinde. Naštěstí dnes už epigenetika je součástí vědy, zatímco před 30 lety to byla pavěda. Stejně jako fyzici před 120 lety věřili, že už všechno vědí a kdo říkal něco jiného, byl pavědec. V podstatě dějiny vědy jsou dějinami toho, co všechno bylo pavědou a dnes už je to součástí vědy.
       Naopak ezoterické knihy vždy sobectví považují za špatné a až poslední roky se stává sebeláska až modlou. Přičemž před 30 lety i sebeláska nebyla vždy jen pozitivní.
       A když se Vám stane, že vidíte takový rozptyl názorů, tak se buď přikloníte k jednomu názoru a zamrznete tam. Nebo začnete přemýšlet nad tím, jak je to doopravdy.

Hranici mezi sebeláskou a sobectvím určují ti druzí

       Takže když se jim nelíbí, jak se staráte o sebe, tak to označí za sobectví. A když se jim to líbí, tak je to krásný příklad sebelásky. A když si toho začnete všímat, tak Vám dojde, že ten rozdíl je v nich. A pak si ještě všimnete další věci: Čím víc vás má ten dotyčný raději, tím spíš vidí sebelásku. Zatímco čím méně vás má rád, tím spíš je to hnusné a odporné sobectví.
       A když máte štěstí, tak po nějaké době zjistíte, že je tam ještě druhá proměnná. Člověk vás může mít hodně rád, ale když nemá rád sebe, tak spíš má tendenci vidět vše jako sobectví. A na druhé straně jsou lidé, kteří se mají skutečně rádi. A ti nejen, že vidí totéž jako sebelásku. Ale oni jaksi vás ani neumí mít neradi. Protože skutečná láska k sobě se pozná podle lásky k druhým.
       A tak lidé, kteří se nemají rádi, spíš kamarádí se sobě rovnými. A když tito lidé něco chtějí pro sebe, tak jsou často označeni za sobce. Protože kdo nejvíc vidí sobce v druhých? Přece sobec. Protože když budete chtít dělat něco pro sebe, nejvíc se to nebude líbit tomu, pro koho jste to dělali dosud.

Člověk, který se nemá rád = sobec

       A je jedno, jestli je daný sobec miliardář. Protože on sice má miliardy, ale nikdy v životě si jich neuměl užít. A tak chce stále víc a čím víc má, tím méně má ve své mysli. A tak chce pořád víc. A má pořád míň, i když objektivně je třeba 5. nejbohatší Čech.
       Zatímco člověk, který se má rád, už víc nepotřebuje. A peníze mu slouží. Zatímco sobec slouží svým penězům.
       A tak bohatý sobec založí hnutí. Kterému slouží všichni chudí sobci. A bohatý sobec chudým sobcům přidá na důchody. A chudí sobci si ho váží a nedají na něho dopustit. Ačkoliv každý ne-sobec vidí, že důchodci nejvíc odnesli jeho vládu. Protože z mrtvých na covid bylo nejvíc důchodců.
       A když bohatý sobec zavelí k revoluci, tak chudí sobci za něho budou umírat. Nebo půjdou do vězení. A budou doufat, že až bohatý sobec vyhraje volby, tak omilostní všechny ty, co v jeho jménu šli udělat převrat do Kapitolu. Ale běda, když mu někdo nabídne něco za to, že zradí ty, co za něho bojovali. To to pak udělá bez mrknutí oka.
       Sobec chce všechno pro sebe. A drobty a všechno zlé rozdá druhým. Člověk, který miluje sebe, chce rovnováhu. Která není rovnostářstvím. Ale rovnováhu mezi tím, co patří mě a co patří druhým. Zatímco sobec je ten, kdo nikdy nemá dost a kdo těm druhým závidí.

Takže když rozhoduje sobec,

       tak to, co dělá on je vždy sebeláska. Ale když totéž dělají druzí, tak je to sobectví.
       Ale když pomáháte druhým lidem i sobě víc, než 20 let a všemu chcete rozumět, tak zjistíte ještě něco závažnějšího.

Sebeláska je zdravé sobectví

       Takže kdo odmítá sobectví, ten automaticky odmítá i sebelásku. A nejhorší na tom, že většinou ten samý člověk sebelásku hodně chce. A přitom dělá vše pro to, aby jí nikdy nemohl dosáhnout.
       Protože když máte nemocný prst, taky si ho kvůli tomu neuříznete. Naopak mu dáte péči a čas, aby se mohl uzdravit a stát se zdravým prstem.
       A je jen náš problém, že nevidíme obdobnou souvislost mezi zdravou sebeláskou a nezdravou, kterou ale nazýváme sobectvím.

Proč to nevidíme?

       Protože jsme zapomněli rozlišovat, co jsme my a co se za nás jen vydává. A tak sobci bojují za to, co nejsou oni. A díky tomu čím víc mají, tím méně je to jejich. Zatímco ti, co se mají rádi, to chtějí pro sebe. A tudíž jim stačí málo a mají všechno podstatné.

       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Zlepšit svou schopnost vztahu nebo čekat na zázrak?

Publikováno 14.4.2024

Zlepšit svou schopnost vztahu nebo čekat na zázrak?

       Otázka: „Jsem už příliš dlouho sama a pořád nejsem vysněnému vztahu ani o kousek blíž. Nevím, jestli mám prostě čekat a srovnávat si v sobě hodnoty a až přijde čas, tak se ten pravý prostě objeví, anebo prostě se natlačit do randění.“

Je to o tom, čemu chcete věnovat svůj život

       Někteří lidé se rozhodnou být sami, protože to už vzdali. Protože nejsou schopni žádného vztahu.
       Jiní lidé si také neváží sami sebe a tak pořád jen čekají. Protože nejsou schopni ukázat, co chtějí.
       Jiní lidé randí a pak se spokojí s málem. A občas se stane zázrak a vypadne z toho vztah na celý život s radostí.
       A nebo mají veliké nároky a i přesto se jim podaří získat toho pravého.
       A poslední možnost je začít konečně pracovat na své schopnosti mít vztah. Když něco neumím, tak se to jdu učit. Ale ta nejpodstatnější dovednost pro náš spokojený život – schopnost vztahu – tu se odmítáme učit. A doufáme, že když to neumíme do 30 let, tak se stane zázrak a najednou to budeme umět.
       Zázrak se samozřejmě může stát. Stejně jako máme možnost vyhrát druhou cenu ve sportce. Ale jestli se chcete postarat o to, aby se zázrak stal, je to jednoduché. Staňte se člověkem, o kterého se budou druzí prát.

K tomu je potřeba pár věcí

       Vyřešit vztah s rodiči. Uzdravit traumata. Uzdravit si představu, že právě jak jste, jste dokonalý/á. Protože kdybyste byla dokonalý/á, tak si můžete nápadníky/ce přebírat vidlemi. A i ta nejošklivější žena může mít úžasný vztah. A někdy to má snazší, než ta nejkrásnější. A u mužů na vzhledu záleží podstatně méně. Uzdravit se představu, že musím být spokojený/á s málem. A další věci, které právě vám brání najít si perfektní vztah pro vás.
       Takže stačí začít. Nebo čekat, až přijede princ na bílém koni.

       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz