Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Přijetí slabosti

Přijetí slabosti

       Na svých stránkách píši o tom, jak se stát silným MUŽEM. Ale zdá se, že nezdůrazňuji dostatečně, že cesta k tomu vede i přes přijetí své slabosti a zranitelnosti.
       Pokud se muž SNAŽÍ být silný, bez přijetí a uzdravení slabosti, výsledkem je něco, čemu říkám „dutá síla“.
       Takový muž vypadá jako silný, ale protože to nejde z jeho podstaty, při závanu větru se sesype.
       Skutečně silný muž naopak nemusí vůbec vypadat silně. Nepotřebuje machrovat, určitě nemá potřebu ubližovat a ani se nemusí předvádět. V klidných dobách vypadá normálně, jeho síla se ukáže v okamžiku potřeby.
       Opakovaně se na kurzech setkávám s tím, že když někdo vypadá jako totální CHLAP, často se sesype dřív, než ti, co vypadají jako slabí.
       Ale zase to není tak, že každý, kdo vypadá silně, je jen v duté síle. Odhadem 2/3 „silných“ mužů svou sílu jen předstírají (aniž by tušili, že jen předstírají, oni si myslí, že jsou skutečně silní, jen jim nedochází, že ta síla je dutá).
       Tito muži se potřebují naučit přijmout svou slabost. Dokud to neučiní, nikdy skutečnou sílu nenajdou. Protože největším aktem síly a odvahy je přiznat si, že to zatím neumím.
       Naopak když muž vypadá jako slabý, tak slabý je. Tito muži potřebují najít svou sílu i za tu cenu, že se ZATÍM dostanou jen do duté síly. I to je veliký pokrok.
       Kdyby se poddali své slabosti, nic by se nezměnilo.
       V naší společnosti se nenosí přijmout slabost. Mnoho mužů se stydí za své slzy, za svou zranitelnost, za to, že mají své bolístky. Není nic špatného na tom být slabý.

Přijmout svou slabost

       Když přijmeme svou slabost, máme šanci být skutečně silní. Zranitelnost a slabost je jen známkou něčeho neuzdraveného. Když na malé dítě jen křičíme, těžko ho uzdravíme.
       Nezdravá slabost má původ v neuzdraveném vnitřním dítěti. To dítě potřebuje nejvíc lásku. V první fázi nepodmínečnou lásku. Potřebuje mámu, která ho bude mít ráda, i když ….
       Když na takové dítě křičíme, věc jen zhoršíme. Až když dítě doroste, až pak mu pomůže mužská láska – „pojď jdeme na to. Dokaž to, ať si zasloužíš můj respekt.“
       Na mých kurzech kombinuji oba přístupy. Protože jen bezpodmínečná láska nestačí.
       Ale být na sebe zlý už vůbec ne. Přijetím své slabosti dávám prostor k tomu, abych byl pak schopen najít skutečnou sílu.

Cesta ke skutečné síle

       Spočívá v kombinaci dvou protichůdných přístupů. Cvič a místo cvičení uzdravuj.
       Nejlepší bude přirovnání k fyzickému cvičení: Když chcete posílit svaly, je třeba je cvičit za svou hranicí. Musím se přinejmenším zadýchat.
       Ale když své hranice překročím příliš, budu mít několik dní problémy. Takže cvičit, překračovat své hranice, ale ne příliš.
       A v okamžiku, kdy se projeví svalovice nebo se zraním, je třeba přestat cvičit a vše řádně uzdravit.
       Proto cesta k síle vede přes kombinaci cvičení síly a udzravování toho, co mě bolí. Zatímco při fyzickém cvičení existuje možnost, jak se jakémukoliv zranění vyhnout, při emocionálním cvičení se nemohu vyhnout tomu, že má stará zranění vyplavou na povrch.
       Proto je důležité v okamžiku, kdy cítím emoční zranění, přestat cvičit a místo toho uzdravit své staré zranění. (Ono na první pohled nevypadá jako staré, to zjistím, až když ho začnu uzdravovat).
       Tato témata budeme řešit např. na kurzu Přijetí temné stránky nebo Uzdravení vnitřního dítěte.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Nesnáším na sobě

Co na sobě nejvíc nesnáším

       to je ta skutečná temná stránka. Je snadné na sobě milovat to, co mám rád. Ale není důležité, jak moc mám na sobě rád to, co mám rád.
       Náš život je dán tím, jak moc (ne)snáším své slabosti, své temné stránky, své nedostatky.

Všechno zlé je k něčemu dobré

       jen je potřeba najít k čemu.
       Může nám pomoci pohled někoho jiného. Možná se někomu jinému líbí to, co na sobě nesnáším.
       Určitě nám ale pomůže, když se zamyslíme.
       Znáte tu pohádku, ve které je loupežníkův syn špatný, protože nechce loupit?
       Kdybychom se narodili jako dítě Čingischána, zavrhl by nás, protože jsme příliš změkčilí – vždyť ani nedokážeme zabít.

Co na sobě nemáme rádi, není objektivní

       Máme rádi to, co nás naučila naše společnost, že je dobré. A nemáme rádi, co nás naučili, že nemáme mít rádi.
       Někdo je více náchylný kopírovat to, co do nás nahustili, někdo méně. Někdo se přizpůsobuje rodičům, jiný s nimi bojuje. Ale vždy naše rodina/společnost/škola/základní nastavení nejbližších lidí a jejich předků určuje, co považujeme za správné nebo s čím bojujeme.

Záleží kdo se dívá

       Když vám někdo řekne: „Nejsi agresivní“, je to pravděpodobně pochvala. Ale na tréninku hokeje nebo bojového umění je to výtka. Stejná věc. Jen se změnil ten, kdo se dívá.
       Věta „Je poslušný“ je ve škole veliké plus. Ale v životě je to velké minus (byla udělána studie, podle které neposlušné děti dosahují v životě vyššího postavení i lepších výsledků).
       Sebevražda je bezpochyby obrovské mrhání životem. Ale když to udělal Palach, bereme to jako hrdinství.

Nic není jen špatné nebo jen dobré

       Vždy záleží na situaci. Proto je dobré umět všechno. Vždy to přirovnávám k nářadí. Představte si, že k Vám přijde instalatér a říká: Z principu odmítám použít hasák. Nebo: Na všechno je vždy a všude nejlepší jen a pouze hasák.
       Je to nesmysl. Ale v našich životech se snažíme být jen hodní, jen dobří, jen správní a to nejde.
       Proto tolik hodných lidí v životě selhává. Protože prostě někdy musíte použít hasák a jindy hasák nestačí.
       Některé nářadí používáme běžně a jiné jen výjimečně. Ale odmítat ho z principu znamená blokovat si to, co nám může zachránit život.
       Přijetí temné stránky neznamená, že od té doby budu jen zlý nebo jen agresivní nebo jen (doplňte si sám/a, co považujete za svou temnou stránku)
       Právě naopak. Znamená to, že když je potřeba hasák, použiju hasák. Když je třeba šroubovák, použiju šroubovák. Když pomůže kladivo, použiju kladivo. Prostě správné nářadí pro danou situaci.

Přijetí znamená správné použití

       Mnoho lidí se bojí přijmout své temné stránky, aby se z nich nestali špatní lidé. Ale paradoxně to funguje přesně naopak. Když jsem přijal agesi, už nemusím být ani agresivní ani neagresivní. Prostě použiju adekvátní množství agrese, jaké je potřeba. To znamená většinou žádnou agresi.
       A pokud je agrese potřeba, pustím ji a ona tomu druhému pomůže.
Ano, už jsem to viděl mnohokrát. Když mám problém s agresí, škodí agrese i neagrese. Když to mám vyčištěno, pomůže to, protože ji umím nadávkovat na mililitr přesně.
       Lidé, kteří agresi potlačují, ji nepoužijí a hromadí ji v sobě. A pak ji použijí tam, kde to není vhodné. A protože to ublížilo, příště se bojí agrese ještě víc. A potlačují ji ještě víc. A hromadí ji v sobě ještě víc. A pak víc bouchnou. A snaží se ovládat. Ale to jde jen do jisté míry.
       Kdyby agresi přijali, nebylo by co ovládat. Když nemám s agresí problém, nevybouchne nad míru. Bude přesně adekvátní dané situaci.
       Ještě malé vysvětlení: Nemít problém s agresí znamená nemít problém ji použít, ale také nemít problém ji nepoužít. Prostě jsem ochoten použít přesně tu dávku, kterou je potřeba, a to i nulovou dávku. A protože agrese je energie, proč jí plýtvat zbytečně? Takže nulová dávka je v 99% případů. Ale ne proto, že je agrese špatná, ale proto, že v dané situaci je zbytečná.

Problém není agrese, ale její nesprávné použití

       A to platí pro každou věc v životě. Když do někoho nalijete 100 litrů té nejzdravější vody, zabijete ho. Každý lék je jedem a každý jed může být lékem. Záleží jen na dávce. A na situaci. Když je někdo dehydratovaný (=potřebuje pít), tak může vypít hodně tekutin a pomůže mu to. Kdyby totéž množství vypil někdo převodněný, uškodilo by mu to.
       Takže to nejdůležitější: Problém není temná stránka, ale to, že ji neumím dávkovat. A dávkovat ji neumím, protože ji odmítám. A odmítám ji, protože vidím, jak špatně dávkovaná ubližuje. Ale snažit se ji lépe dávkovat nefunguje, protože to samotné nepřijetí temnoty je to, co z toho tu temnotu dělá.
       Naopak když to přijmu, začnu ji (postupně) dávkovat zcela přesně a bez toho, že bych nad tím musel přemýšlet.

Není to hned

       Samozřejmě na začátku je třeba se i hlídat. Dokud si svou temnou stránku nevyčistím, je třeba hlídat, aby nepřesáhla rozumnou mez.
       Ale časem se to stane automatismem.
       Když jste poprvé řídili, bylo těžké najít správnou míru, jak zmáčknout spojku a plyn. Bylo třeba to hlídat a nerozjíždět se, když je můj přední nárazník na dosah dalšího vozu.
       Ale když už to umíte, dokážete popojet i jen pár centimetrů tak pomalu, že Váš vůz i ten před Vámi jsou v bezpečí.
       A naopak na dálnici umíte jet 130. Není správná rychlost. Je jen správná rychlost vzhledem k podmínkám na silnici. Někdy je 5 km/h moc rychle a jindy je 100 moc málo.

Když mám problém s rychlostí

       nedokážu jet rychle ani tam, kde je to potřeba nebo naopak jezdím moc rychle bez ohledu na situaci.
       Když mám problém s pomalostí, odmítám jet pomalu i tam, kde je to vhodné.
       Proto je potřeba přijmout svou temnou stránku. Abychom na dálnici nezdržovali a na zledovatělé vozovce uměli jet pomalu.

Zde se můžete přihlásit na kurz Přijetí temné stránky

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Stěžuj si nebo si to uzdrav

Stěžuj si nebo to změň

       Když se objeví nějaký problém, co uděláte jako první? Jdete ho řešit? Chcete před ním utéct? Stěžujete si na to, že se to stalo? Hledáte viníka?
       Existuje miliony neefektivních způsobů, jak se k tomu postavit. Ale v principu máme 4 základní možnosti:

  • 1. Nedělat nic.
  • 2. Zabývat se tím neefektivně (stěžovat si, zlobit se, litovat se, hledat viníka)
  • 3. Vyřešit to.
  • 4. Přijmout, že to zatím neumím vyřešit.

1. Útěk

       má jednu velkou výhodu. Neztrácím čas a některé věci se vyřeší tím, že je ignoruji. Ale podstatné věci se vrátí a obvykle v horší podobě.
       Útěk znamená, že se chci vyhnout konfliktu. Ten konflikt je vždy ve mně a často je i venku.
       Možná se bojím postavit sám za sebe. Možná se bojím toho, co vlastně chci. Možná se bojím neúspěchu.
       Najděte, čeho se bojíte a zkuste tomu čelit. S každým úspěchem Vám bude líp.

2. Prodlévání v problému

       Jsme jen lidé a je v pořádku, když si chvíli stěžujeme, zlobíme se, hledáme viníka nebo na koho to shodit. Ale funguje to jen ve státních organizacích a velkých mološích a i tam jen někdy. A i když to funguje z hlediska vašeho postavení, je tento způsob toxický pro Váš soukromý život.
       Tyhle věci se nejlépe ukazují na něčem snadno počítatelném, ale platí ještě víc i na věci podstatnější:
       Co je lepší? Ztratit deset tisíc a vědět, kdo za to může nebo ze ztráty udělat zisk, byť třeba i jen jediné koruny?
       Navíc když obviňujete druhé, hrozí Vám, že druzí začnou obviňovat Vás.
       Myslíte, že bude mít velkou chuť Vám pomoct při řešení problému někdo, na koho se zlobíte?
       Je pravda, že stěžováním na chvíli získáte podporu, ale když si budete stěžovat příliš dlouho, možná se Vám budou všichni vyhýbat.

3. Řešení

       Když jsme emočně dospělí, nestaráme se o nic jiného, než jak daný problém vyřešit. Najít viníka je sice rychlejší, ale problém tím nezmizí.
       Když je naším cílem řešení, děláme praktické kroky k tomu, aby se to vyřešilo. Někdy je ale tím úplně nejlepším krokem podstoupit terapii na to, abychom si z cesty odklidili překážky, které si tam sami dáváme.
       Většinu problémů si (podvědomě) tvoříme sami. To je moc dobrá zpráva, protože si to také sami můžeme uzdravit, abychom si to už pro příště nedělali.
       Pokud se něco ve vašem životě opakuje, najděte si někoho, kdo Vám pomůže najít skutečnou příčinu (tedy tu, která je ve Vás) a uzdravit si ji.
       Když si najdete někoho, kdo Vás povede např. cestou vnitřního dítěte, jako bonus dostanete to, že příště si budete umět víc pomoct i sami.
       Když přijdete ke mně na konstelace, jako bonus dostanete to, že se budete umět příště víc naladit sami na sebe, začnete si rozvíjet intuici a pochopíte určité základní zákonitosti, díky kterým to příště bude snadnější a třeba se i některým dalším překážkám sami vyhnete.

4. Přijetí

       Někdy daný problém nejde vyřešit. Jsou prostě věci, které jsou nad naše síly. Nebo jsou ZATÍM nad naše síly.
       V takovém případě je nejlepší z hloubi srdce přijmout fakt, že ZATÍM na to nemám. A chvíli se tím nezabývat.

Postup

       Když se objeví problém, s většinou si poradíme sami. Prostě uděláme praktické kroky a problém se vyřeší.
       Když to nezvládneme sami, můžeme požádat o pomoc.
       Když praktické kroky nevedou k cíli, je dobré se podívat do svého vnitřního světa a najít, proč si daný problém způsobuji.
       Příklad: Představte si, že máte problém v práci, třeba se šéfem.
       Pokud Vám něco vytýká, zkuste tu práci příště udělat lépe. Pokud je skutečným problémem jen kvalita Vaší práce, Vaše snaha bude mít skoro určitě efekt.
       Ale možná to nebude stačit. Pak můžete poprosit o pomoc kolegu. Když ani to nepomůže, můžete si popovídat se šéfem, aby Vám řekl, co přesně od Vás potřebuje.
       Když ani to nestačí, postavte si konstelaci na Váš vztah se šéfem. Možná se ukáže, že tohle není práce pro Vás. A Váš šéf je tak hodný, že je na Vás zlý, aby Váš vyštval.
       Nebo prostě máte osobní problém se šéfem. Třeba mu připomínáte nějakého flákače. Tohle se dá v konstelaci snadno vyřešit a Vy přijdete do práce a za polovinu snahy budete mít 3x víc koláčů.
       Nebo se ho bojíte natolik, že v jeho přítomnosti děláte chyby, které byste jinak nedělal. I to je poměrně snadno řešitelné.
       Ale někdy je to prostě tak, že šéf je psychopat a když z práce neodejdete, prostě nebudete mít klid. Vy si musíte vzít zodpovědnost za to, co uděláte. Ale když se rozhodnete, že z nějakého důvodu nechcete odejít, i tady existuje řešení: „Přijímám, že to ZATÍM ještě neumím vyřešit. Ale kvůli … tady zůstávám.“
       Jakmile přijmete svou zodpovědnost, uleví se Vám. Když si budete uvědomovat, že je to Vaše rozhodnutí a že ho můžete kdykoliv změnit, bude na Vás mít šéf menší vliv.

Co je cennější?

       Objevil jsem vzorec, který Vám ukáže, zda máte nejdřív dělat praktické kroky a až v případě neúspěchu podstoupit terapii nebo je pro Vás lepší nejdřív si to vyřešit v sobě uvnitř. Když platí, že
cena peněz < cena času + cena vašeho života,
je dobré při sebemenších problémech si je uzdravit uvnitř. Problémy pak často zmizí, někdy se zmenší nebo se stanou snadněji řešitelnými.

       Když je to naopak, tedy
cena peněz > cena času + cena vašeho života,
je dobré se nejdřív pokusit to vyřešit sám nebo s pomocí přátel. Až když to nebude stačit a problém pořád přetrvává, až pak dejte své těžce vydělané peníze na to, aby Vám bylo líp.

       Takže jako študák bez peněz si spíše budete snažit problémy řešit sám,protože máte málo peněz, ale hodně času. Pozorně si pročtete třeba mé stránky a už i jen z nich najdete nějaké postupy, které Vám mohou pomoct.
       Naopak pokud si vážíte svého času a života víc, než svých peněz, rád je investujete do toho, aby Vám bylo lépe, aby Váš život běžel více jako dobře seřízené hodinky. A nakonec uvidíte, že to byla ta nejlepší investice.

Nejhorší investice

       je naopak investovat čas do stěžování si, zloby, vzteku, hledání falešných viníků, hraní her, úniků do fantazie a podobných neefektivních cest. Čím víc času strávíte takto, tím hůře pak budete nacházet skutečnou cestu k tomu, aby Vám bylo líp.
       Dobrý terapeut Vám dá čas i na to, abyste si postěžoval, naštval se, hrál si hry či hledal viníky. Ale brzy se Vás zeptá: Skutečně to chcete takhle? Nebylo by lepší si to vyřešit?

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Přijetí rodičů

Přijetí rodičů

       Nic víc neovlivňuje náš život a naši mužskou a ženskou energii, než to, jak to máme vyřešeno s rodiči.
       Z hlediska Vesmíru a Života není důležité, jací rodiče byli. Ale jen a pouze to, jak jste vztah s nimi zvládl/a právě Vy.
       Ano, je to nespravedlivé. Když máte dobré rodiče, je snadné mít s nimi úžasný vztah. Ale jak říká jedno přísloví: Život je hra, kterou musíme hrát s kartami, které jsme dostali. Jiné nemáme. Buď svůj život zahodíme spolu se svými kartami nebo s nimi uděláme to nejlepší, co můžeme. A v tomto přirovnání, jakmile začneme hrát, můžeme dostávat lepší a lepší karty, když život bereme vážně nebo horší a horší, když si jen stěžujeme.
       Není ostuda prohrát se špatnými kartami. Ale o to sladší je i s nimi vyhrát.
       A bohužel většina lidí hraje špatně i s docela dobrými, sice ne nejlepšími, ale nikoliv špatnými kartami.
       Jsou lidé, kteří mají dobrý vztah k rodičům, i když rodiče byli objektivně hodně špatní. To je hodně dobré vysvědčení pro dnes již dospělé děti a díky tomu je jejich život velmi dobrý.
       Ale je daleko víc lidí, kteří svým rodičům vyčítají i věci, které si už měli dávno vyřešit sami. V konstelacích je jedno krásné vícevětí: „Milí rodiče, děkuji vám za dar života. Ten dar je tak velký, že se nedá ničím nahradit. Děkuju za vše, co jsem dostal. A co jsem nedostal, o to se postarám už sám/a. Patří to k mé dospělosti.“

Dospělý se o to postará sám, dítě to potřebuje od rodičů

       Není ostuda být emočně dítětem, i když je Vám třeba i padesát. Bohužel v naší společnosti je málo lidí skutečně dospělých. Proto je také tak málo skutečně spokojených a naplněných lidí.
       Na kurzu budu mít řešení pro obě skupiny. Pokud to ještě nutně potřebujejete od rodičů, dostanete to. Přijmete od rodičů nebo ideálních rodičů vše, co dokážete a pak možná uděláte i další krok.
       Pokud už jste připraven/a vykročit k úplné dospělosti, uděláme to. Poděkujete svým rodičům za vše a hlavně za život. Uvědomíte si, jak moc jste dostali, i když jste o tom doteď neměli ani tušení.

       A pokud si předtím budete potřebovat postěžovat nebo zanadávat, i to dostanete.

Je to těžké.

       Ano. Nesmírně těžké. Skoro každý z nás něco svým rodičům vyčítá. Ale kdo tím ztrácí? Mí rodiče taky. Ale já víc.
       Většina lidí si neuvědomuje, že tohle téma ovlivňuje můj život. Ano, rodiče by se měli omluvit. Ano, měli to udělat jinak. Ano, měli by to aspoň pochopit.
       Ale skutečně chcete zničit (nebo přinejmenším poškodit) svůj život jen proto, že Vaši rodiče nejsou schopni pochopit, že udělali chybu a napravit ji?

Stěžovat si nebo to napravit

       V každém okamžiku svého života máte pod kontrolou jediné – svou reakci. Budete ztrácet svůj čas a svůj život tím, že si budete stěžovat? Nebo to napravíte a díky tomu bude Váš život ihned lepší?
       Vaše rodiče nemůžete změnit.
Nemáte na to právo. Ale hlavně: Kdyby se Vám to podařilo, stal/a byste se rodičem svým rodičům. A to je tak emocionálně zatěžující, že je moc dobře, že to vlastně ani nejde.
       Znovu opakuji: Chápu, že je to těžké. A nebudu se na Vás zlobit, když se rozhodnete si i nadále stěžovat.
       Ale máte možnost to změnit. U sebe.

Naše děti

       My všichni jsme vychováváni k tomu, že si jsme dobře vědomi svých práv. Já přece mám právo, aby mí rodiče bývali byli takoví a makoví.
       Ale má to jeden háček. Když máte právo Vy, Vaše děti mají stejné právo to dostat od Vás. Dali jste jim to, co Vaši rodiče nedali Vám?
       Pokud ano, jsem si téměř jist, že už se na rodiče nezlobíte nebo aspoň ne tolik. Takže vyřešeno.
       Ale obvykle neumíte dát to, co jsme nedostali. A co když právě proto, že se zlobíme? Že si stěžujeme místo toho, abychom to změnili? Já se na Vás nebudu zlobit proto, že se zlobíte na své rodiče. Máte na to plné právo. A já nemám právo Vás nutit ke změně. Naopak Vás plně chápu. A proto Vám dovolím si klidně i stěžovat a zlobit se na své rodiče. Ale v určitém okamžiku se zeptám: Jak dlouho se ještě chceš zlobit? Nebo to už chceš změnit?
       Protože tím netrestáš své rodiče, ale hlavně sebe. A když si to vyřešíš, budou z toho mít prospěch i Tví rodiče, ale hlavně Ty.

Rodiče nemůžeme změnit

       Ale můžeme změnit svůj postoj. A to stačí. Nikdo z nás nemá právo mít vše.
       Vesmír nám nikdy nepodepsal smlouvu, ve které zaručuje, že naplní vše, co potřebujeme, ideálním způsobem.
       My sami rozhodujeme, zda budeme nešťastní kvůli tomu, že naši rodiče nebyli dokonalí nebo ne. Ano, chápu, že právě Vy máte jedinečné právo na to se na rodiče zlobit. Ale když tohle právo naplníte, budete jen nešťastní.
       Místo toho raději naplňte své právo postarat se o svůj život, jak nejlépe dokážete bez ohledu na to, kolik jste od rodičů dostali a nedostali.

Kurz pro každého

       Větev na stromě může dostat, co potřebuje jen skrze své listy a skrze větev, na kterou navazuje.
       Listy jsou přirovnáním toho, co dokážeme sami. Listy umí udělat moc. Ale když větev odřízneme od stromu, zemře. Protože některé věci můžeme dostat jen skrze své rodiče.
       Naštěstí málo lidí má tak totálně špatný vztah k rodičům, že by kvůli tomu zemřeli. Ale většina lidí umírá o několik let dříve, protože se nenapojila plně a svými listy musí čerpat i to, co by jinak dostali od svých kořenů.
       Proto je tento kurz pro každého. Prakticky každý se může více a plněji napojit na své rodiče a tak ze svého života udělat ten nejúžasnější dar, jaký existuje.

Mužská a ženská energie

       A úplně nejvíc je tenhle kurz pro ty, co cítí, že potřebují víc mužské nebo ženské energie. Kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU cvičí naše listy. Kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU: Uzdravení příčiny zlepšuje zdraví našich listů i kořenů. A tento kurz nám pomáhá se napojit na naše kořeny a čerpat z nich.
       Proto je ideální je absolvovat všechny. Protože dokonale fungující listy bez kořenů nestačí. Ani dokonale fungující kořeny bez listů.

Na kurz přijďte pokud

       platí aspoň jedna věta:

  • Chci víc mužské/ ženské energie
  • Můj partner si stěžuje
  • Něco vázne ve vztahu k mým rodičům nebo od nich ke mě
  • Nedokážu si přestat stěžovat na své rodiče nebo dětství
  • Nedokážu mít úžasný vztah
  • Mým rodičům vyčítám
  • Svému partnerovi vyčítám nebo on vyčítá mě
  • Mým dětem vyčítám
  • Mé děti mi vyčítají nebo se bojím, že mi budou vyčítat
  • Nejsem úplně šťastný/á
  • Chci lepší vztah
  • Nedokážu se plně postavit sám za sebe nebo za své blízké
  • Moje žena mě neposlouchá
  • Můj muž mě nebere vážně
  • Máme hádky
  • jen pro muže: Nejsem alfa samec nebo o to musím bojovat
  • jen pro ženy: Muži mě nectí

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Osvobození ženy

Osvobození ženy

       Již asi 5 let dělám techniku, která je v principu pořád stejná, ale přesto se v čase výrazně proměňuje. A nastal čas ji i přejmenovat.
       Nový název je Osvobození ženy od nutnosti být mužem. Zkráceně Osvobození ženy.
       Také by se dalo říct, že je to Osvobození ženy od povinnosti být svobodné. Nebo také Osvobození ženy od nadřazenosti.

Svoboda, na jakou jsem připraven

       Pro většinu z nás je svoboda tím nejcennějším darem. Ale skutečně nám všem pomáhá?
       Nejdřív musíme pochopit, že nás osvobodí jen ta svoboda, která je naše a svoboda, na kterou jsme připraveni. Když dáte malému dítěti svobodu o všem rozhodovat, bude v ohrožení života.
       Když jsme dali Lybijcům svobodu svrhnout Muamara Kaddáfího, život většiny z nich se rapidně zhoršil. Z jakžtakž fungujícího státu se stala občanská válka, kde může kdokoliv rabovat, zabíjet a znásilňovat.
       Takže první otázka by měla vždy znít: Jsem připraven na větší svobodu?
       A není žádná ostuda říct, že ne. Právě naopak: Tím ukazuji, že už jsem schopen o sobě rozhodovat.
       A zejména pokud chcete osvobodit někoho jiného, dobře se dívejte, zda to chce i on.

Co nás připravuje na svobodu?

       Dítě musí vyrůst ze své závislosti, aby pro něj byla svoboda darem. Když mu svobodu vnutíme příliš rychle, bude mít pocit, že ho nikdo nemá rád a nadměrná svoboda bude prokletím.

Mužská a ženská svoboda

       Je důležité pochopit, že ženská svoboda je něco zcela jiného, než mužská svoboda. Skutečná ženská svoboda je totiž svoboda moci být nesvobodná s tím, koho miluji. Proto se vždy ženy v-dávaly, protože tím se naplňuje ženin život.
       Proč se muži také nevdávají? Protože mužovou touhou není se někomu dát, ale vzít si ženu – o-ženit se.
       Ještě nikdy jsme nebyli tak svobodní jako nyní a je větší procento spokojených a šťastných žen? A které ženy jsou nejšťastnější? Ty mužsky svobodné (tedy samy si vše určují a muž se jim dává) nebo ty žensky svobodné? (ženy, které si ještě nenechaly vnutit, že patřit svému muži a následovat ho není ostuda, ale naplnění)

Na začátku bylo krocení

       Když jsem na tuhle techniku přišel, sloužila k osvobození muže od diktátu ženy. Nejdřív jsem to moc neuměl a tak jsem hodně bojoval s malými výsledky.
       Pak mi došlo, že nejde o krocení, ale o zkrocení. Je důležité ženu zkrotit, aby přestala muže kastrovat (většina žen kastruje většinu mužů, jen si to skoro nikdo neuvědomuje).
       Pak jsem pochopil, že už se nemusím bránit, že prostě mohu ženu láskyplně zkrotit a bude nám oběma líp. Ale pořád to sloužilo mimo jiné i k dominanci muže.
       Muž má ale být dominantní přirozeně. Ne jen při krocení.
       Nedávno jsem na jednom kurzu zažil neúspěšné krocení. Máloco uklidní děti víc, než když si muž s láskou, bez dokazování si něčeho, s přirozenou autoritou, zkrotí svou ženu. Proto to někdy dělám i na konstelacích. Mám k tomu krátkou techniku, která nevede k úplnému zkrocení, ale výsledek je podobný a potřebný čas je v řádu minut.
       Dělal to muž o hlavu větší, než já. A selhal. Tato žena pak poprosila o krocení mě a jemu vysvětlila, že u mě se „cítí jako v bavlnce“. „Ty se mnou bojuješ, ale Martin současně sleduje, kam ta hlava půjde a hledá to nejlepší místo, abych si neublížila“.
       Ten muž byl o hodně silnější, než já. Kdybychom se měli prát, bylo by po pár vteřinách jasné, kdo prohrál. Přesto s ženami to neumí, přesto, že už se hodně naučil. On s ženou bojuje, já si ji zkotím.
       On do toho musí dát všechnu sílu a ona se mu přesto neskloní. Já do toho dávám jen malou část své síly. V čem je rozdíl?
       On se bojí ženě ublížit a proto to nestačí. A když to nestačí, musí tlačit víc fyzicky, ale tím je to méně bezpečné a spíš ženě ublíží.
       Já se nebojím si ženu sklonit a tudíž většinu své síly mohu věnovat na to, abych ohlídal ženino bezpečí, i před ní samotnou.
       On ji svou nejistotou nutí k tomu, aby s ním bojovala. Přímo k tomu provokuje. Zatímco se mnou se mi může snadno odevzdat.

Pro koho krotím?

       Dnes v noci mi to došlo. Dosud jsem krotil i pro sebe. I když už jsem to udělal tisíckrát, ještě pořád jsem si potřeboval i něco dokazovat. Z 90% jsem to dělal pro ženu, ale z 10% to bylo špatným způsobem pro mě.
       Stejně jako jsem vyrostl z nutnosti s ženou bojovat a z krocení se stalo zkrocení, tak nyní začínám vyrůstat z nutnosti krotit ženu pro sebe. Ještě to neumím na 100%, ale vím, že tam směřují mé další kroky. A už jsem tak daleko, že nastal čas techniku přejmenovat. Dřív se jmenovala Zkrocení, abych odstrašil ty, kteří na ni nejsou ještě připraveni. Vždy to bylo i Osvobození ženy, ale nikdy jsem tenhle název neříkal na prvním místě, abych nedával falešné naděje.
       Stejně jako se z kurzu Stát se MUŽEM/ Chci MUŽE, stal kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU, jakmile jsem pochopil, že i když jsem muž, tak mohu učit jít ženy do ženské energie, tak se nyní z techniky a z kurzu Láskyplné zkrocení ženy stává Osvobození ženy.

Osvobození od čeho a k čemu

       Vždy si ale musíme ujasnit, před čím toho druhého osvobozujeme. A ještě důležitější je, k čemu ho osvobozujeme.
       V r. 1945 jsme byli skutečně osvobozeni, i když výsledkem nakonec byla další nesvoboda. Ale je podstatně lepší, když zemřou tisíce a všichni ostatní jsou zotročeni k socialismu, než abychom byli z půlky vybiti a z druhé jako skuteční otroci přesídleni na Sibiř (to by se stalo, kdyby vyhrál Hitler).
       Francie byla osvobozena podstatně lépe, protože nevyměnila lepší nesvobodu za horší, ale skutečnou svobodu za nesvobodu.
       Naopak Lybie či Irák byli zotročeni. Pokus Američanů osvobodit je vedl k daleko horší nesvobodě. Ze státu, který jakžtakž něco uznával, se část Iráčanů (které obsadil Islámský stát) dostala do naprosté nesvobody.
       Mým cílem je ženy osvobodit od nutnosti být v mužské energii. Neznamená to, že v ní pak nesmí být. Naopak: Klidně ať v ní jsou, pokud si to skutečně vyberou.
       Osvobozuji ženy od povinnosti být svobodné. Která žena chce žít sama a nemít muže a nemoct se o nikoho opřít, ať na mé kurzy nechodí. Já učím pravý opak.

       Kdo chce být svobodná natolik, že zůstane jako svobodná matka, toho mé kurzy asi nelákají. Ale je důležité vědět, že k tomu vede i odmítání mužů, potřeba vše zvládnout sama a pocit nadřazenosti.
       Osvobozuji ženy od nutnosti být nadřazené. Většina žen si myslí, že vše zvládnou samy. Ano, nějak to zvládnete. Ale Vaše děti nebudou mít oba rodiče.
       Osvobozuji ženy od povinnosti být rovnoprávné. Osvobozuji je k plnoprávnosti. Plnoprávnost pro ženu znamená, že uplatňuji svá přirozená práva jako žena a neuplatňuji práva mužů. Rovnoprávnost znamená, že uplatňuji ta práva, která shodou okolností právě tahle společnost považuje za lepší. Takže se učím bojovat, protože moje společnost nechápe, že láskyplná žena dokáže mnohem víc, než žena bojovná. Učím se být silná, protože moje společnost nechápe, jak mocná je zdravá mocná slabost. Chodím do práce, protože mě nikdo nenaučil, jak úžasné je pečovat o mého muže a naše děti. Učím se vše zvládnout sama, protože naši psychologové se bojí závislosti a vůbec netuší, že existuje zdravá i nezdravá závislost i zdravá i nezdravá nezávislost.
       Rozvádím se na první nakopnutí (oproti tomu, jak to bylo dřív) jen proto, že mě nikdo nenaučil, že nezranitelná ženská energie dokáže proměnit každého muže.
       A muži se učí být hodní a bezpeční a pak se diví, že čím lépe v tom uspěli, tím hůře si hledají ženu, protože ženy sice říkají, že chtějí hodné a bezpečné muže, ale nakonec jim utečou s divokými silnými muži.
       Muži se učí podřizovat ženám a vůbec netuší, proč jsou ženy čím dál tím víc naštvané. Muži se učí dávat ženám mužskou svobodu a vůbec netuší, že je tím odsuzují k povinnosti být více mužské, tedy k tomu, aby se odpojili od své ženskosti.

Máte svobodu

       To je ten nejdůležitější vzkaz: V každém okamžiku krocení i svého života můžete říct kouzelné slovíčko Simsalabim. A vše skončí. Ve skutečnosti celý proces krocení řídí žena, i když zvenku to vypadá jinak. Protože Osvobození ženy není ani znásilnění ani zotročení.
       To je jediné podstatné pozitivní, co přinesl feminismus a rovnoprávnost. Když svou svobodu využije každý, jak sám uzná za vhodné a bude se učit z výsledků, je velká šance, že nám to dřív nebo později dojde. Lev se nikdy nebude cítit dobře, když bude muset předstírat, že je napůl zebra a když bude nucen se zbavit svých lvích vlastností, o kterých zebry rozhodly, že je lvi nemají mít. Ale ani zebře nebude dobře, když bude muset předstírat, že je napůl lev.
       Už jsme pochopili, že dravci nejsou špatní a jejich kořist není dobrá. Že je to rovnováha mezi nimi, která udržuje obě populace zdravé.
       Snad nám dojde, že stejným způsobem podporuje lidské zdraví, když je mužský princip ctěn se vším všudy (tedy i s tím, co se zebrám nelíbí). A když se přestaneme snažit, aby ženy byly jako muži a aby muži byli více ženští.
       Nicméně máte svobodu si život zařídit podle svého. Jen se prosím dívejte na výsledky. Pokud jako společnost nic nezměníme, za 50 let tady bude vládnout islám.

Islám nemá pravdu

       Muslimové ubližují ženám, protože nectí ani ženy ani ženský princip. Je přirozené, že společnost, která nectí ženský princip, nectí ani život. A to je to největší nebezpečí, které islám představuje, jak pro ženy, tak pro muže, tak pro děti.
       Naše společnost ubližuje mužům i ženám, protože si neváží dostatečně ani mužského ani ženského principu.
       Moje cesta nabízí možnost se vrátit bezpečně k mužské i ženské energii. Ženy pak budou ctěny a chráněny. Muži budou ctěni a obdivováni. Nejkratší cesta k tomu vede přes osvobození ženy, přestože se to muži budou teprve učit a tedy budou na počátku spíše krotit, než osvobozovat.

Analogie v přírodě

       Když vybijete dravce, zvýší se nemocnost býložravců nebo si spasou veškerou potravu a uhynou hlady.
       Když donutíte muže, aby přestali být divocí, živočišní a agresivní, společnost příliš zcivilizovatí a vyhladí nás barbaři. Život neskončí. Jen se bude žít podstatně hůř, přijde nový středověk a většina z nás to nepřežije.
       Nepřeju si Divoký západ. Ani anarchii, ani právo silnějšího. Ale když bude platit právo slabšího (a to se teď děje), zdegenerujeme a vyhubí nás kdokoliv, kdo ještě neztratil svou divokost, přirozenost a agresivitu.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz
„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich