Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Konstelace pro psa

       Před nedávnem jsem udělal zajímavý experiment – postavil jsem konstelaci, která měla za úkol pomoci zvířeti. Jednalo se o pejska a jeho strach. Samozřejmě si konstelaci sám pejsek postavit nemohl, to zařídila jeho majitelka.
       Bylo krásné sledovat oddaného psa, který věří své páničce. Stejně věřil i bývalému pánovi kdysi v minulém životě. Ale ten jeho důvěru zklamal a nechal ho utopit se bez pomoci. Jak se ukázalo, to poznamenalo jeho vztahy k lidem, kterým pak jen obtížně věřil.
       Já sám nevím, zda minulé životy existují. Ale řídím se radou jednoho lékaře, který také neví, zda minulé životy existují, opakovaně ale zažil, že když si někdo uzdraví trauma v minulosti, jeho problém se zlepší, i když víme s jistotou, že se dané trauma nestalo danému člověku v tomto životě ani žádnému z jeho předků.
       Je klidně možné, že je to jen pohádka, s jejíž pomocí si vyřešíme nějaké archetypální trauma, nicméně to, že „tato pohádka pomáhá“ je podobně nevysvětlitelné s pomocí současného paradigmatu jako existence minulých životů.
       Vůbec netuším, zda se psi vždy rodí jako psi, logicky bych spíše čekal něco jiného. I proto jsem nečekal, že se dostaneme do minulého života a že tam pejsek bude ještě oddanější svému pánovi, než nyní.
       Ale stalo se. Ta konstelace byla velmi dojemná, dokonce paní, která představovala psíka, si to velmi pochvalovala a řekla, že s pomocí této konstelace ze sebe dostala emoce „až z paty“. Takže i kdyby to psíkovi nepomohlo, nám všem přítomným do dalo hodně.
       Vím, že psi cítí a že mají citový život, přesto mě dostalo, jak hluboké ty city mohou být. A víte, co je nejlepší? Podle informací majitelky na procházce druhý den psíka neočekávaně pohladila cizí žena a on na ni nezaútočil ani nebyl vystrašený, což by se dříve stalo. Zatím to ještě stále může být náhoda, ale těch náhod se za pár hodin stalo tolik, že je velmi obtížné je přiřadit jen samotné náhodě.
       Jedna z účastnic mě inspirovala, abych udělal kurz pro zvířecí problémy. Takže jestli máte zájem, dejte mi vědět. Co je důležité, fyzická účast zvířete v místě konání není nutná, fyzicky přítomen musí být majitel nebo někdo, komu na daném zvířeti záleží a chce mu pomoct.
       Také je důležité vědět, že nejsem veterinář, jsem jen člověk, který má velkou zkušenost s konstelacemi a zdá se, že pro zvířata platí stejné nebo velmi podobné principy jako pro lidi.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Budeme zakazovat básničky?

       Prý se má z čítanek pro děti odstranit básnička pana Žáčka jen proto, že se v ní píše, že holčičky jsou na světě proto, aby byly maminkami.
       V tomto článku se chci zaměřit na 2 nejpodstatnější věci: Svobodu a ochranu nejslabších.
       Kdyby pan Žáček napsal, že ženy nesmí pracovat nebo že musí mít nižší platy za stejnou práci, bylo by rozhořčení genderistů na místě. Ale on jen popsal polovinu největšího přání každého dítěte: Mít MAMINKU. Ne matku, co mě dá do jeslí. Ne ženu, co porodila dítě a pak na něj nemá čas.
       Když komunisté rozorali meze, měli pro to moc dobré důvody. Jen zapomněli poslouchat zkušené lidi, kteří v sobě nesli tisícileté zkušenosti. Bezpochyby v minulosti někteří meze rozorali a zjistili, že užitek je jen krátkodobý a pak přichází zmar a touha, aby to bylo aspoň tak, jak to bylo před rozoráním. Dnešní povodně jsou mimo jiné i následkem rozorání mezí.
       Genderismus je podobně nebezpečná ideologie. Navíc zbabělá. Tvrdě a bezcitně bojuje proti těm, kteří se přinejhorším dopustili drobného přestupku (pan Žáček), ale bez povšimnutí nechává zotročování, ponižování a zabíjení žen od ideologií, které jsou silnější a na které si genderismus jako správná zbabělá ideologie netroufne.

Komu bere pan Žáček svobodu?

       Podle mě nikomu. Vy si skutečně myslíte, že jedna básnička způsobí, že se muži nebudou starat o děti nebo že ženy budou proti své vůli uvázané k plotně?
       Ta básnička totiž není o dospělých. Je o dětech. Je o touze každého dítěte: Mít maminku, kterou miluju ze všeho nejvíc, protože je maminka. (A ne pouze žena, která porodila dítě a pak ho dala do jeslí).
       Kdo tohle nechápe, ztratil spojení se svým vlastním vnitřním dítětem a téměř s jistotou nemůže být ani dobrým otcem a rozhodně nemůže být úžasnou mámou
       Když to nechápete, divíte se, proč tatínkové nejsou v básničce ve stejné roli. Protože tatínka, kterého mám nejraději, chci, až když mám maminku, kterou mám nejraději nebo když potřebuji tatínka, aby zacelil tu díru, kterou ve mně nechala emoční nepřítomnost ženy, která si říká maminka. Protože tohle je jedna z mnoha věcí, ve kterých jsou ženy mužům nadřazené. Jedině když to žena hodně pokazí, tak se může stát tatínek (když pro to pak ještě i něco udělá) tím, koho dítě nejvíc miluje. Tatínek může být sebedokonalejší, když to maminka nepokazí, malé dítě ji bude vždy milovat nejvíc. Ledaže by genderisté naučili táty kojit z vlastního těla.

Komu berou svobodu genderisti?

       Všem. Všichni musí být, jak si oni přejí a když ne, tak někoho začnou kamenovat. Tentokrát pana Žáčka. Příště někoho jiného, kdo napíše svou pravdu, která se těm, co nesnáší svobodu, nehodí do krámu.
       Kdyby byli genderisti féroví, napsali by sami básničku o tom, jak dítě miluje na své mamince, že je úspěšná v práci, i když si ji kvůli tomu vyzvedává pozdě ze školky. Jenže tahle básnička by u dětí nezabodovala.
       A pokud některý z genderistů s mým tvrzením nesouhlasí, je to jednoduché: Distancujte se od pokusů něco zakazovat. Poslouchejte. Dejte lidem možnost volby. Jestli máte pravdu, stejně to tak skončí, jen o pár desítek let později. Ale jestli nemáte pravdu, zachráníte miliony lidí před zbytečným utrpením, když dovolíte životu, aby sám ukázal, co je pravda a co ne a nebudete mu to vnucovat.

Skutečný a falešný feminismus

       Skutečná feministka by měla při té básničce pookřát. Už jen proto, že díky své ženské energii má výtečné vcítění do dětí. A navíc: To je přece úžasné, že dle autora má žena tak výjimečné postavení, že děti mají obvykle maminky nejvíc rády. To je jedna z věcí, které skutečná feministka oceňuje na ženách nejvíc – že něco mají „od boha“ a stačí, když to nepokazí a je to jejich.
       Co je ještě lepší – tohle funguje, i když žena pracuje a dokonce i když děti odloží předčasně do jeslí, k babičce apod. Pokud to žena totálně nepokazí, v očích svého dítěte zůstane maminkou a dítě bude věřit, že je milováno, dokonce i tehdy, když toho dotyčná žena pohledem dospělého není schopna a ve skutečnosti je její feminismus jen projevem jejího sobectví.
       Skutečný feminista nikdy nebude žádné ženě stavět překážky k tomu, aby se osamostatnila, dělala, co uzná za vhodné a třeba klidně i neměla děti. Rozhodně nebude zastáncem toho, aby za stejnou práci ženy dostávaly méně nebo aby ženy nesměly vykonávat nějaké zaměstnání. Jen ho bude bolet, když bude vidět, jak si žena ničí to krásné a jemné v sobě.
       Skutečný feminismus totiž není ideologie, ale prožitek. Ten, kdo tomu rozumí, také chápe, že ženy, které chtějí dosahovat úspěchu v práci, jsou z principu silnější (protože jsou více v mužské energii) (a tedy potřebují méně ochrany), než ženy, které chtějí „dosahovat úspěchu“ tím, že hlavně budou ženami, matkami a pečovatelkami ( k ženské energii síla nepatří a aby ženská energie mohla prosperovat, potřebuje ochranu a to zejména před těmi, kteří skutečnou ženskost nesnáší, tedy hlavně před genderisty).
       I proto je nesmírně důležité si uvědomit, že genderisté chrání ty, které to tolik nepotřebují (silné ženy), omezují ty, které potřebují ochránit (ženské ženy) a ničí život těm, kteří se bránit nemohou vůbec (děti). Ten, kdo je skutečně ženou nebo má v úctě ženský princip, by nejdřív ochraňoval ty nejslabší, tedy děti, které se vůbec nemohou bránit.

       Falešná feministka ženskost podceňuje a proto musí bojovat za rovnoprávnost. Protože (v jejím světě) je ženskost podřadná, snaží se všechny ženy zachránit před morem ženskosti a tedy musíme být všichni stejní a nebo aspoň rovnoprávní ve všem. Je to jako v tom vtipu, kdy ryba má z plavání za 1, ale propadá z lezení na stromech a tak to neustále trénuje (i když pro její život je to bezcenné) a zajíc sice krásně běhá, ale genderisté ho neustále nutí, aby si zlepšil 4 z plavání.
       A to je celý genderismus. Při psaní jsem si uvědomil, že slovo feminimus je totálně zprofanované a že je zcela oprávněné, abych se já považoval za feministu (protože v mých očích chráním ženy před falešným feminismem) a je pochopitelné, že (falešné) feministky se za feministky pokládají také. Takže v tomto článku bude nadále slovo genderismus zastupovat tu verzi feminismu, která chce rovnoprávnost, protože nedokáže ocenit výhody ženskosti. (Pro ty, co to ještě nepochopili: Falešný feminismus aplikovaný na děti by nutil 2 leté děti, aby rozhodovaly o rodině rovnoprávně s rodiči a tím by jim bral jejich dětství).

Na čí stranu se postavit?

       Vždy je třeba vidět, že ne vždy ten, kdo nejhlasitěji křičí, je ten, komu je nejvíc ubližováno. Dokonce se dá říci, že když už někdo umí křičet, asi na tom není nejhůř.
       V medicíně, když se dostanete do situace mnoha zraněných, je pravidlo, že nejdřív se skoro nikdy neošetřují ti, co křičí, ale ti, co už křičet nedokáží.
       Takže doporučuji se vždy stavět na stranu těch žen, které nejsou slyšet a ještě víc na stranu dětí.
       A když to nestačí k rozhodnutí, tak je rozumné se stavět na stranu těch, kteří chrání svobodu, před těmi, kteří svobodu berou.

Co můžete očekávat od mých kurzů

       Třeba si budete moci uvědomit, že vždy je něco za něco. Když chce žena pracovat na pozici, kde je třeba bezcitnost (armáda, jatka, člověk, který vyhazuje zaměstnance), je daná žena skutečně schopná být dostatečně bezcitná? Pokud ano, přestává být ženou a stává se chlapem s prsama. Nic proti tomu, ale bylo by dobré vědět dopředu, jakou cenu zaplatím.
       Pokud je tato žena schopná bezcitnosti jako muž, je schopna z této bezcitnosti vystoupit, jakmile ukončí pracovní proces a je schopná být doma úplně jiná? (Pokud není, poškozuje tím své děti (nedostanou mámu) a všechny, se kterými její děti budou žít, až budou velké (děti vychované necitlivými mámami budou samy méně citlivé, tedy budou více psychopatické, sociopatické nebo přinejmenším si půjdou tvrději na úkor druhých za svým))
       Kdyby bylo pravdou, že ženy dostávají za stejnou práci méně peněz, zaměstnavatelé by přednostně přijímali ženy. Pokud vím, tak to tak není, jinými slovy odměna pro průměrného muže je adekvátní odměně pro průměrnou ženu. Jak je to možné, když odvádějí stejnou práci?
       Prostě neodvádějí. Průměrná žena je méně ochotná zůstat v práci přesčas, než průměrný muž. Právě proto, že ještě stále je průměrná žena lepší mámou, než průměrný muž. To, co je v pracovním procesu nevýhodou (a je díky tomu krácena odměna), je ve výchově dítěte obrovským plusem.
       Až se genderistům podaří to změnit, budou ženy i muži dostávat stejně. Trpět tím budou děti (protože na ně mámy nebudou mít čas (víc, než teď)).
       Samozřejmě druhou možností je vychovat muže, aby byli citelnější k rodině a méně citelní ke své práci. To by mělo být ideální pro všechny – zejména pro děti.
       Problém je, že se tím sníží konkurenceschopnost naší ekonomiky, tedy všichni se budeme mít hůře. Já bych to těm dětem věnoval, ale jste si jistý/á, že Vy také? Snížíte si dobrovolně životní úroveň, aby se děti měly lépe emočně a hůře materiálně?
       Prostě na mých kurzech začnete myslet. Nelze mít auto, které hodně uveze a je ultralehké a má nulovou spotřebu a velké zrychlení. Nejlepší sprinter nikdy nebude nejlepší na maratonské trati a naopak. Prostě, co je potřeba k nejlepšímu výsledku v mateřství, je úplně odlišné od toho, co je třeba k nejlepšímu výsledku v pracovním procesu.
        Budete vědět, že být rovnoprávnou ženou má své výhody, ale také nevýhody (např. taková žena se nemůže pořádně opřít, má menší šanci na spokojený vztah, má menší šanci na to, aby její děti byly šťastné). Stojí to za to? Pak ok, jděte do rovnoprávnosti.
       A pochopíte, že můžete trénovat své schopnosti ve světě biznysu nebo ve světě mateřství nebo obojí, ale pak pravděpodobně dosáhnete horších výsledků, než kdybyste se specializovala.

Nabízím svobodu

       Moje výhoda je, že lidem nabízím svobodu. Chcete být jako žena tvrdší? Buďte. Ale uvědomte si cenu, kterou za to zaplatíte.
       Současně jsou situace, kdy je třeba být tvrdá, třeba ve válce. Ale i ve válce by žena měla umět doma udělat mír. A to žena bojující za rovnoprávnost neumí.
       Populisté (a tím slovem označuji skutečné populisty, ne ty, kteří se nelíbí naším médiím a tak je nespravedlivě nálepkují) nám lžou, že je něco jen dobré a něco jen špatné. Tak to není. Označení něčeho za jen špatné a něčeho za jen dobré je úvodní krok manipulace, bez kterého vlastně ani žádná manipulace není možná.
       Zápalky v rukou šestiletého dítěte jsou nebezpečné a přece i tam někdy za určitých okolností mohou zachránit život. Zápalky v rukou (i emočně) dospělého jsou prospěšné.
       Tak je to s každou věcí v životě. Ten, kdo tohle nechápe, se stává fanatikem. Fanatismus ničí životy.

Chcete svůj život nebo „pravdu“ někoho jiného?

       Jsem si jistý, že genderismus nemá pravdu. Že se zdá, že ji má jen proto, že umlčuje jiné názory.
       Nicméně není to důležité – dokud umlčuje jiné názory, je nebezpečný, i kdyby měl totální pravdu.
       A upřímně – kdyby měl pravdu, proč by umlčoval jiné názory?
       Na druhou stranu má bezpochyby genderismus v něčem pravdu. Abychom se mohli dozvědět, v čem ano a v čem ne (a možná spíše kdy ano a za jakých okolností ne), museli bychom se tím problémem seriózně zabývat. A to nejde, dokud je pravda předem daná.
       Současná společnost je neuvěřitelně uhnuta v neprospěch mužů, žen a dětí a ve prospěch genderismu. Až si toto uvědomíme, budeme se moci umět bránit.
       Dnes třeba tím, že nedovolíme zakázat básničku a že svým dětem řekneme, kdyby je někdo chtěl vychovávat k genderismu, aby se paní učitelky zeptaly, zda ženy nesmí být matkami nebo zda je špatně, když se některá žena rozhodne být mámou na plný úvazek.

Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU nebo být něco mezi

       Každý z nás si musí ujasnit priority a podle toho hledat cesty. Jestli jste si jako žena jistá, že na smrtelné posteli byste nejvíc litovala toho, že jste nedosáhla úspěchu, trénujte mužskou energii a přijměte to, že si najdete slabého muže nebo že vztah mít nebudete. Přijměte to, že Vaše děti budou mít víc materiálního, ale méně toho podstatného.
       Paradoxně nejlépe se pracuje s ženami, které už úspěch dosáhly a zjistily, že jim to naplnění nepřineslo. Tyto ženy chtějí ženskou energii a jsou za to ochotny zaplatit tím, co jim nikdy nepřineslo naplnění.
       Ty, které to ještě nezažily, možná nejdříve naplní svou mužskou stránku. Jen pozor, do svých výpočtů zahrňte i to, jak se budete cítit, když zmeškáte své biologické hodiny.
       Muži možná zjistí, že je pro ně nejdůležitější, aby nikdy neublížili žádné ženě. Pak stojí za to trénovat ženskou energii. Bohužel se ukazuje, že nepřítomnost mužské energie v muži, kterého jsem si vybrala, je pro většinu žen také velkým utrpením.
       Řešením pro takového muže je najít si takovou ženu, která je zraněná tak moc, že až do konce životě bude vděčná za to, že její muž je bezpečný a hodný. Bohužel z mých zkušeností i hodně zraněné ženy si své zranění mohou uzdravit a pak je přestane takový muž přitahovat.
       Pokud uvěříte genderistům, zhoršíte život svým dětem, protože jim vezmete to, na co jsme my všichni naprogramovaní. Je to jako byste dobrovolně přestali jíst živou stravu a místo toho se krmili náhražkami. Dá se to přežít, ale chuť nic moc a na zdraví to nepřidá.
       Pokud uvěříte mě, zhoršíte život sobě, protože věci přestanou být jednoduché a budete muset začít myslet. Věci přestanou být černobílé, místo toho se začnete ptát: Kdy je lepší být v ženské energii, kdy v mužské a kdy v nijaké (=energie, kdy nejsem ani muž, ani žena ani dítě, jsem jakési rozplizlé nic)?
       Jako muž na mých kurzech velmi brzy pocítíte mužskou energii a pak už to asi nikdy nebudete chtít jinak.
       Ženy to mají těžší. Aby pocítili krásu ženské energie, musí někdy projít úsekem, kdy staré přestalo fungovat a nové ještě nezačalo. Důležité je, že se kdykoliv budete moci k mužské energii vrátit, kdybyste zjistila, že rodina, děti a partnerství není to nejdůležitější, co nejvíc určuje Vaše štěstí.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Manipulace

       Tak jsem si po dlouhé době otevřel facebook a hned první zpráva byla: „ALE JESTLI TO NEPOŠLEŠ TOLIKA LIDEM KOLIK TI JE TAK SE TO NESPLNÍ A BUDEŠ MÍT CELÝ ROK SMŮLU.‼A SNAŽ SE TO POSLAT DO 24 HOD „
       Začátek není vidět, jen tohle.
       Není to krásně vyděračský mail?
       Proč se tyhle vyděračské maily šíří? Mnozí to myslí dobře. Když jsem si pak přečetl začátek zprávy, tak ta byla moc hezká. Až bych řekl, že falešně pozitivní. Kdyby to byla skutečná pravda, nemusí mě vydírat ani mi vyhrožovat.
       Musím přiznat, že jsem s tím chviličku zápolil. No jo a co když skutečně budu mít smůlu?
       Ale co je horší? Mít smůlu celý rok nebo do toho namočit další lidi a ty nutit, aby to buď poslali dál nebo budou mít smůlu celý rok? Ale pozor tím to nekončí – nakonec budou buď všichni lidé přeposílávat v čím dál větším počtu tuhle zprávu, až úplně zahltí internet nebo budou mít všichni smůlu.
       Buď to není pravda – a pak proč to posílat?
       Nebo to je pravda – a pak nechci své spolufacebookovníky do těch sraček namáčet.
       Prosím, až Vám zase přijde nějaká taková zpráva, zkuste uvidět, že je to to manipulace. A neobtěžujte tím ty druhé. A mějte tu odvahu to zastavit. A jestli nutně musíte něco poslat, tak třeba jen něco jednoduše pěkného.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Splň si svůj sen

       Potkal jsem v poslední době pár lidí, co jsou nespokojení nebo nešťastní ve své práci.
       Bojí se udělat krok nebo ho nechtějí udělat, protože vlastně ani neví, co by měli nebo chtěli dělat.
       Možná i Vy jste nespokojený/á ve své práci, vztahu nebo se svým životem.
       To je možné jedině tehdy, když jsme rezignovali na své sny a když nebereme zodpovědnost za svůj život.
       Dnes se budu věnovat tomu, jak naplnit své sny nebo jak být spokojený, i když se mi to nepodařilo.

Jsem spokojený

       Občas dostávám otázku, zda jsem šťastný. A moje odpověď byla: To nemohu říct, ale jsem spokojený. Dnes je ta odpověď ještě lepší, ale k trvalému štěstí se to ještě nepřeklopilo.
       Otázka je, zda je vůbec možné být trvale šťastný. Věřím tomu, že ano, ale já jsem tam zatím nedošel. I přesto si myslím, že mohu mnohé lidi inspirovat, protože být trvale spokojený, i když se vyskytnou problémy, je myslím pro mnohé lidi velký cíl.
       Takže co udělat pro to, abychom byli spokojení nebo šťastní?

1. Přijetí zodpovědnosti za svůj život

       Když jsem v roce 1996 odcházel z medicíny, všichni mě zrazovali. Jeden primář říkal, že je škoda, že už nebudu pomáhat lidem (já si ale říkal, že konečně začnu pomáhat lidem). Jiný primář se bál, že si nevydělám na živobytí. Já ale tehdy naštěstí bral tak mizerný plat, že bylo snadné to zkusit.
       Když jsem pak v roce 2000 opouštěl kineziologii a šel do nejistoty vlastních kurzů, udělal jsem to i s tím, že se asi jen tím neuživím. Rozhodl jsem se nezůstat tam, kde už to neodpovídá mé pravdě i za tu cenu, že se budu muset buď po čase pokorně vrátit nebo že třeba budu dělat přinejhorším i pojišťováka.
       Stejně tak jsem si šel splnit mnoho jiných svých snů. A často jsem pohořel. Možná jsem dokonce pohořel častěji, než uspěl. Ale v životě se nepočítají porážky, které později přetavíte ve vítězství. Počítá se jen to, zda žijete v souladu sami se sebou nebo ne.
       Musel jsem za to zaplatit. Jednou z mých cen bylo, že jsem nechtěl děti, dokud na to nebudu mít. Nešlo ani o peníze, spíš šlo o to, že jsem nechtěl přivést dítě do vztahu, o kterém vím, že možná nevydrží. Ale bezpochyby šlo i o mou svobodu.

2. Přijměte nutné ztráty nebo se na to vykašlete

       Když si představím, že bych zemřel a neměl děti, bylo by to smutné, ale vím, proč jsem to udělal. A jsem připraven tu cenu platit, když to bude potřeba.
       Stejně tak nezávidím kolegům lékařům, kteří jsou primáři nebo vydělávají víc, než já. A už vůbec nezávidím třeba právníkům nebo oligarchům jejich peníze, protože ten život bych nechtěl žít za žádné peníze.
       Znám lidi, kteří jsou nešťastní v práci a přitom jí mají málo. Co já bych dal za práci, která by mi dávala prostor pro mé projekty a ještě bych za to byl placen. Takže když si stěžujete na práci, ve které se nudíte, buď ji změňte nebo si k ní přidejte další nebo si to užívejte. Taková práce je jedinečná k tomu, abyste našel/a, co chcete, co Vás naplňuje a mohl/a to pomalu začít realizovat.

3. Dívejte se víc na to pozitivní

       Určitě nejsem zastáncem slepě pozitivního myšlení. Ale ke štěstí/spokojenosti je nutné vidět to hezké tam, kde to je. A když ho navíc dokážete uvidět i tam, kde sice je také, ale dosud jste ho neviděli, bude to ještě lepší.
       Ono ve skutečnosti každá věc má dvě stránky. Když nemám děti, mohu si snadněji najít ženu, která víc odpovídá tomu, co chci.
       Když mám děti, musím k nim vstávat, starat se o ně, nést za ně zodpovědnost a mnoho dalšího, ale mám děti.
       Když mám nudnou práci, mohu v pracovní době začít dělat věci, které mi pomohou najít práci svých snů nebo se na ni rekvalifikovat.
       Když mám práci, kde se nezastavím, nemám čas nudit.
       Když jsem nemocný, mohu si víc vážit zdraví a hodně pro to dělat a pak třeba zjistit, že jsem se dožil vyššího věku, než ti původně zdraví.
       Když jsem zdravý, je to samo o sobě výhra.
       Když jsem selhal ve splnění svého snu (já jsem selhal mnohokrát), mohu si o to víc vážit toho, když se mi pak jiný nebo dokonce ten stejný sen podaří vyplnit.
       A když jsem si sen splnil, to je tak úžasné, že se na tom snad nedá najít nic negativního (i když mnoho lidí je mistry ve schopnosti si nacházet negativní v tom pozitivním. Tihle lidé jen potřebují k vyvážení i tu opačnou dovednost).
       Když mám sen, že se vyškrábu na Mt. Everest a nepodaří se mi dojít ani do 4000 m, mohu nakonec zjistit, že si budu víc vážit toho, že nakonec jsem se dostal až do 5000m. (Znáte ty lidi, co jsou nešťastní, že dostali 1-, zatímco jiní jsou šťastní, že prolezli se čtyřkou).
       To je možná ta nejdůležitější dovednost, jak být spokojený – vidět to dobré na tom, co je dobré i špatné.
       Nejsem nejznámější učitel ani nejlépe placený ani nejuznávanější ani nejcitovanější ani nejvíc vystupující v televizi. Přesto už před několika lety jsem pocítil, že kdybych měl teď ihned umřít, že bych vnímal svůj život jako naplněný. Jsou lidé, kteří se do čtyřicítky finančně zajistili. To o sobě nemohu říct. Ale mohu říct daleko víc: Já naplnil svůj život do plus minus čtyřicítky. To vše ostatní, co udělám od té doby, je navíc. Všechny mé další roky a splněné sny jsou bonus.
       Mě k tomu paradoxně pomohlo něco skoro nejhoršího, co se Vám může stát. Můj táta zemřel mladý a já cítil, že když se sebou něco neudělám, umřu ještě dřív, než on. Takže mi svým způsobem nezbylo nic jiného, než se vykašlat na kariéru, na práci lékaře, na peníze a jít jen po tom důležitém.
       Pokud jste dosud na své sny kašlali, můžete najít to pozitivní třeba v tom, že máte děti nebo že jste se aspoň trochu zajistili nebo v mnoha jiných věcech. A pokud se Vám nepovedlo nic z toho, tak to nejpozitivnější na Vaší situaci je, že máte velkou motivaci to změnit. Protože když to nezměníte, zůstane to pravděpodobně stejné.

4. Neobviňuj se, nelituj se

       Tohle sice patří k přijetí zodpovědnosti za svůj život, ale ještě to chci vypíchnout.
       Obviňování nás jen odvádí od toho to změnit. Jinými slovy, ti, co nedokáží věci změnit, ti obviňují. A pak je už docela jedno, jestli sebe nebo druhé.

5. Místo obviňování to naprav.

       Je pravda, že vše se nedá napravit. Ale spousta věcí ano. Neztrácej čas obviňováním sebe nebo druhých, ten čas raději věnuj nápravě. Dokonce i když už to nemůžeš napravit (třeba jsi někoho neúmyslně zabil při bouračce), věnuj svou energii na to, abys dal druhým něco pozitivního. A pokud necítíš dluh vůči druhým, postarej se o své sny.
       Samozřejmě vina je dobrá, když někomu zabrání ve spáchání zločinu. Problém je v tom, že vina jako prevence zločinů moc nefunguje, protože ji mají jen ti, co zločinci nejsou. Ti, co by nejvíc potřebovali cítit vinu, ji necítí a obvykle ji nejvíc cítí ti, co k ní mají nejméně důvodů.
       Pokud je Tvá vina pravdivá, naprav ji. A pokud je iracionální, přijď na konstelaci a uzdrav si ji.

6. Mužská nebo ženská energie

       Své sny si můžeme splnit jen dvěma strategiemi nebo jejich kombinací:
       1. Svůj sen si prosadím, vybojuju, budu dřít, dokud si ho nesplním. Příkladem byl Ivan Lendl, který prý nebyl nijak moc talentovaný, ale dřel o tolik víc, než ostatní, že je pak porážel.
       Tahle vytrvalost, zarputilost, bojovnost, nevzdávání se, neústupnost jsou atributy mužské energie.
       2. Svůj sen dám na bedra někomu většímu, komu se úplně odevzdám a on to „udělá za mě“. Já mu ale přitom budu úplně k dispozici, budu jeho služebnicí.
       Tato pokora, odevzdanost, schopnost následovat, schopnost netlačit na pilu, schopnost sloužit, aniž bych tomu musela přesně rozumět patří k vysoce projevené ženské energii.
       Není náhodou, že ze známých osobností tyhle vlastnosti v téhle míře měli jen světci. Ale mají to i bezejmenné řeholnice a co je pro nás důležitější – má to každá matka, která si nejde požádat o příplatky za noční, ale o své dítě se stará, i když za to nemá žádné peníze a i když se nevyspí a je díky tomu šťastná. (Když to sice matka dělá, ale je přitom nešťastná, chybí ji právě jen ženská energie k tomu, aby ve stejné situaci byla šťastná).
       Příklad ve světě sportu mám také, ale je třeba pochopit, že nelze dát sportovní supervýkon, když ležím na gauči od dětství. Příkladem použití ženské energie ve sportu je pro mě Martina Sáblíková. Poprvé jela závod na kole a vyhrála ho proti soupeřkám, které tvrdě trénovaly jen kolo. Ona samozřejmě nemohla být pasivní, ale kolo měla jen jako součást tréninku, bez toho, že by trénovala, jak na něm vyhrávat.
       Martina je bohužel i příkladem toho, že přílišné se odevzdání nesprávným lidem má negativní důsledky. Kdyby byla Martina hodně v mužské energii, pohlídala by si, aby na olympiádě to kolo mohla jet a kdyby ne, neinvestovala by do toho závodu.
       Na druhou stranu kromě psychické újmy a kromě ztráty v tréninku rychlobruslení ji určitě neuškodilo to, že trénovala na kole. A jestli je skutečně spíše v ženské energii, tak už to dnes neřeší a žije tím, co je tady a teď.
       Aby bylo jasno, Martina Sáblíková není ideální příklad ženské energie. Ale je asi nejvíc v ženské energii z vysoce úspěšných sportovců. Protože vrcholový sport je protikladem ženské energie.
       Pokud chcete uspět ve sportu, ženská energie nebude příliš úspěšná strategie, ale v některých situacích i tam bude její použití k nezaplacení. Pokud je Vaším snem úspěch, je třeba se naučit hlavně mužskou energii.
       Když chcete být šťastný/á, spokojený/á, mít dobré vztahy, bude daleko účinnější ženská energie, pokud jste žena a kombinace mužské a ženské energie, když jste muž.

7. Pokud chceš splnit svůj sen, jdi si za tím a současně se odevzdej tomu, co je nad tebou

       Ke splnění každého snu je třeba správná kombinace mužské a ženské energie. Ale v dnešní době je mnoho lidí, kteří mají „neutrální“ energii. Ani to, ani to. A to pak vede k „neutrálnímu životu“. Ani ryba ani rak. Ani úspěch ani propadák. Ale také žádné štěstí ani spokojenost. Spíš nuda a neuspokojení.

8. Neriskuješ? Budeš nešťastný/á

       Pokud se stále držíš v zajetých kolejích, ve své komfortní zóně, nečekej ani štěstí ani spokojenost. Čím víc ustupuješ svému strachu, tím víc nad tebou přebírá vládu. A tam, kde vládne strach, tam je nespokojený život.
       Na druhou stranu neriskuj zbytečně. A dokonce existuje možnost, že nebudeš riskovat vůbec, že zůstaneš ve komfortní zóničce a přesto budeš spokojený/á. Stačí, když si za to vezmeš zodpovědnost.
       Jeden můj oblíbený aforismus říká, že Manželství z vypočítavosti může být šťastné. Když výpočty byly správné.
       Takže i život z vypočítavosti (to je ten, ve kterém vůbec nic neriskuješ, aby sis splnil/a svůj sen) může být spokojený. Jen si musíš každodenně připomínat a být vděčný/á za svůj život, protože druhou volbou bylo to nebezpečí, kterého se tak moc bojíš, že raději nic neměníš, i když Ti není úplně dobře.

To nejdůležitější

       Přijetí zodpovědnosti za svůj život není snadné pro někoho, kdo to tak dosud nedělal. Chce to hodně práce a je třeba to trénovat (třeba na mých kurzech).
       Napravit chyby místo obviňování patří k zodpovědnosti za vlastní život. Dalo by se říci, že mám buď čas na obviňování nebo na nápravu.
       Vidět pozitivní v tom, co mi nejdřív připadalo jako negativní, se pravdivě nenaučíte na kurzech pozitivního myšlení. Tam jen překryjete pravdu smyšlenkou a svým způsobem si cestu k pravdivě pozitivnímu myšlení na mnoha takových kurzech jen zkomplikujete. Protože být falešně pozitivní je sice o mnoho lepší, než být negativní, ale vede jen k předstírané spokojenosti.
       Pokud chcete skutečné štěstí a spokojenost, nesmíte ignorovat to, co je negativní, pokud to skutečně negativní je.
       Přemýšlel jsem několikrát o tom, že bych udělal kurz na to, jak vidět pozitivní v negativním, ale nejsem si jistý, že se to dá naučit za jeden kurz. Takže zatím je to tak, že když se to chcete naučit, choďte na mé kurzy a dívejte se. Uvidíte to mnohokrát a časem si z toho uděláte zvyk.
       Ale je dovednost, která se dá trénovat poměrně snadno – mám celý cyklus Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU, kde se učíme, jak jít do mužské a ženské energie.

Pomalu se vařící žába

       Když dáte žábu do studené vody a pomalu ji ohříváte, žába si změn teploty nevšimne a uvaří se.
       Kdybyste ji dali do horké vody, vyskočila by.
       Proto paradoxně jsou na tom někdy lépe ti, kteří mají skutečně velký problém. Mají větší motivaci najít cestu, než ti, co je jejich život „zahřívá pomalu“.
       Pokud chcete naplnit svůj sen nebo najít, jaký máte nebo dokonce se dostat do stavu, kdy už máte doděláno až do konce svého života, přijďte na mé kurzy a začněte měnit své návyky.

Škodlivé sny

       Jsou sny, které je lépe nenaplnit. Například takový Hitler kdyby si neplnil svůj sen, bylo by milionům lidem lépe a i on sám by žil déle a lépe.
       Pokud máte sen, jehož součástí je škodit druhým lidem, není to Váš sen. Na druhou stranu, pokud jste sadista a nemáte sny o zabíjení, můžete ho zrealizovat s tomu odpovídajícím masochistou. Oba pak budete naplnění.
       Mým pravidlem je, že nikdo nesmí být zabit a nikdo nesmí dojít k trvalé újmě. V rámci těchto mezí, když si najdete parťáka pro splnění svého snu, obohatíte dva lidi (sebe a toho opačného).
       Pro některé lidi je nepochopitelný třeba koncept šťastné otrokyně. Kdo to nezažil, nedokáže pochopit, že někdo může být skutečně šťastný jen proto, že smí sloužit a že je zbaven břímě rozhodování.
       Já také nedokážu pochopit, jak může někoho naplňovat jinému škodit nebo si nechat od jiného škodit, ale věřím, že zdraví sadisté a zdraví masochisté skutečně existují.
       To, že existují nezdraví sadisté, kteří chtějí zničit všechny ostatní nebo nezdraví masochisté, kteří si nechávají ublížit, aniž by je to učinilo šťastnými, to víme všichni. Ale kvůli těmhle zrůdám (nezdraví sadisté) a ubožákům (nezdraví masochisté) bychom to neměli zakázat těm, kteří z toho mají zdravé potěšení a kteří bez toho nenaplní svůj život.

Každý sen je v pořádku, když mám správného parťáka

       Pokud dodržíte výše zmíněné dvě pravidla (žádná smrt a žádné trvalé následky) a když si vezmete zodpovědnost za následky a za jejich odčinění, je každý sen v pořádku.
       Ať už máte jakýkoliv sen, můžete se naučit, jak ho naplnit tak, aby byli obohaceni nejméně 2 lidé.
       Jen je třeba se to nejdřív naučit. Představte si, že by nikdo neuměl řídit auta a najednou by tady auta byla. Kolik by bylo smrtelných nehod. Bylo by rozumné kvůli tomu auta zakázat?
       Nebylo by lepší lidi naučit, jak řídit? Většina lidí má sny, jichž se bojí, protože se bojí, jak by to dopadlo. Je to jednoduché – když to umím, obohatím sebe i lidi kolem sebe. Když to neumím, ublížím sobě i druhým.
       Mnoho lidí proto rezignuje na své sny. Já nabízím něco jiného – co kdybyste se naučili dovednosti, které jsou potřeba k tomu, aby Vaše sny obohacovali a nebo dokonce trvale bohatili Vás i Vaše okolí?
       A k tomu slouží mé kurzy. Ano, také pomáhají uzdravit problémy, mít lepší vztahy, mít víc peněz, žít lépe a mnoho dalšího. Ale to nejdůležitější, co Vám mohou dát – naplnit Váš život tak, že přitom bohatíte i životy ostatních jen tím, že jste.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Proč se nemohu uzdravit

       Každý, kdo pracuje s lidmi, viděl ve své praxi zázraky. Lidé se uzdravili z nemocí, ze kterých by to nemělo být možné.
       Rozumné by bylo ptát se, proč se to někdy stane a co udělat, aby se zázraky staly běžnou součástí mého života.
       Klasická medicína nám místo toho tvrdí, že zázraky neexistují a že je to jen špatné pozorování, neznalost, omyl nebo podvod.
       Já věřím, že můžeme vysledovat zákonitosti a udělat, aby se zázraky staly běžnými nebo aspoň častějšími.
       V tomto článku rozeberu několik důvodů, proč se zázraky neději každý den. Samozřejmě hlavním cílem článku je donutit Vás se zamyslet, zda nechcete náhodou sílu zázraku použít pro sebe a co udělat pro to, aby se šance změnila ze setin promile aspoň na procenta.

1. Není to možné

       Pamatuji si na jednu lékařku, která prohlásila, že jestli umím vyléčit angínu bez antibiotik, tak si zasloužím Nobelovku, protože to přece není možné.
       Vůbec se nezamyslela nad tím, že antibiotika jsou tady méně, než 100 let a že předtím angína neměla 100%ní úmrtnost. Tak byla slepá, že si vůbec neuvědomila, že uzdravit se z angíny bez antibiotik je normální, nic neobyčejného. Z hlediska statistiky je neobyčejnější na angínu zemřít, než se z ní uzdravit i bez antibiotik.
       Tím nechci nabádat k nepoužívání antibiotik tam, kde jsou třeba. Jen chci říct, že kdybychom se zamysleli nad svými vlastními přesvědčeními, určitou část z nich bychom okamžitě prokoukli.
       A také to, že nadprůměrná inteligence (lékaři i vědci patří k těm nejinteligentnějším lidem) nás sama o sobě neochrání před bludy. Bohužel blud z úst lékaře je možná virulentnější, než většina virů.
       Dodatek: Když je angína způsobena streptokokem, vždy jsem antibiotika doporučoval, protože přechození takové angíny může mít později závažné následky.
       Když je onemocnění způsobeno virem, je nasazení antibiotik zcela zbytečné a má jen nežádoucí následky (a to i tehdy, když ještě nevím, že na antibiotika může vzniknout rezistence a když ještě nevím, že antibiotika ničí střevní mikroflóru a tím imunitu člověka).
       Ve všech ostatních případech by rozumný lékař zvážil rizika podání a rizika nepodání antibiotik a kromě výhod podání antibiotik by také zvážil výhody nepodání antibiotik a ve většině případů by pak antibiotika nepodal. Protože nepodání antibiotika v případě, kdy pacient není ohrožen na životě má jeden obrovský plus – nutí to imunitní systém k činnosti a je tedy jistá šance, že antibiotiky neléčený pacient bude v budoucnu odolnější. A to nejen proto, že nemá zničenou střevní imunitu.
       Bohužel v tomto ohledu medicína není rozumná ani vědecká a pavědecky se drží paradigmatu padesátých let a ještě stále podává antibiotika i tam, kde jsou neúčinná a dokonce i tam, kde pacientu jen ublíží (doufám, že to už neplatí pro celou medicínu, ale jen pro starší lékaře). Na obranu lékařů je nutno říct, že není lehké mnoha pacientům vysvětlit, proč odcházejí bez antibiotik a že někteří lékaři se bojí ukázat, že se jim cokoliv líbí na jakékoliv alternativní medicíně, takže znám lékaře, kteří se sami léčí alternativně, ale pacientům nabízí jen klasickou léčbu, aby neměli problémy.

2. Síla kolektivního podvědomí

       Když ve středověku věřili, že jejich město je chráněno nějakým světcem, byla podstatně nižší šance u takto věřících, že zemřou na mor, než u těch, kteří měli jinou víru, obzvlášť pokud naopak dotyčný člověk věřil, že mor je boží trest a že on zhřešil.
       I my věříme podobně na účinnost některých léků, které jsou později prohlášeny za neúčinné. (A samozřejmě si můžeme namlouvat, že to je problém minulých věků a že my jsme na tom jinak. A naši potomkové se tomu budou smát stejně, jako se my smějeme těm, kteří věřili na neomylnost tehdejší vědy).
       My věříme na neexistenci zázraků a ony se tudíž dějí jen velmi málokdy. Pamatuji si na jednoho chlapce, bylo mu něco kolem 7 let. Byl u mě na kineziologii. Udělali jsme vše a problém se ani nepohnul. A to bylo divné. Tak jsem se ptal: Co by se stalo, kdyby ses uzdravil? Odpověděl mi: „Pán bůh by se zlobil.“
       Byli tam s ním oba jeho rodiče a rozzlobili se: „Co to říkáš?“ Vyšlo najevo, že oba jeho rodiče a dokonce i všichni 4 prarodiče jsou nevěřící a samozřejmě on také. Přesto v tomto malém dítěti hluboko uvnitř vězelo přesvědčení, že kdyby se uzdravil, bude se na něj bůh (nebo spíše Bůh) zlobit.
       Jakmile toto chlapec vyslovil, já uklidnil rodiče a o tomto bludu si s chlapcem popovídal, už jsme nemuseli nic dalšího dělat a to všechno, co jsme hodinu předtím uzdravovali a nic, se najednou proměnilo a bylo mu dobře.
       Každá doba má své bludy. Problém je, že uvidět bludy své doby je nesmírně těžké a obvykle to trvá nejméně 20 let, než prohlédneme.
       Jiné bludy, třeba to, že smysl má jen to, co je objektivní a měřitelné, může přetrvávat celá staletí. A přitom to nejdůležitější v našem životě je to neměřitelné a subjektivní. Stačilo by se zamyslet a byl by prostor pro zázraky.

3. Síla autority

       Byl dělám pokus s dětmi. Když jim učitel dopředu řekl, že jejich práce za nic nestojí, měli objektivně horší výsledky, než skupina, kterou učitel dopředu pochválil.
       Teď si vemte, jak nesmírnou moc má, když Vám lékař řekne, že Vaše nemoc je neléčitelná nebo že určitě umřete.
       Člověk musí hodně chtít žít, aby tuhle úplně zbytečnou překážku překonal.

4. Autority se mýlí, ale my to nesmíme vědět

       Tuším Albert Einstein řekl, že když významný a zasloužilý vědec o něčem řekne, že je to možné, že má téměř s jistotou pravdu. A když stejný vědec o něčem řekne, že je to nemožné, že se téměř s jistotou mýlí.
       Dokonce i on sám pak sehrál neblahou roli při odmítání kvantové teorie, protože ta už přesahovala jeho představy možného, přestože o jediné desetiletí dříve přišel s něčím do té doby nepředstavitelným.
       Pamatuji si na kolegyni lékařku, která tvrdila, že homeopatie nefunguje a že je to jen placebo. A klidně o 1 větu později řekla, že jejímu malému jednoročnímu dítěti homeopatikum dala a dítě se uzdravilo. Vůbec si neuvědomila, že není možné, aby oba tyto výroky platily a že vlastně sama potvrdila účinnost homeopatie a to u dítěte, kterému to nejde vsugerovat a navíc od matky, která všem okolo sugeruje, že homeopatie nefunguje.
       Proto tvrdím, že stačí zapojit základy logiky a všechny důvody, proč by zázraky neměly být možné, se rozpadnou na prach.

5. Aby něco bylo nemožné, nesmí se to stát ani jednou

       Pokud se jednou jedinkrát v historii lidstva nějaký zázrak stal, je nemožnost zázraku absolutně nevědecký a antivědecký blud.
       Bohužel jsme tak věřící, že zázraky neexistují, že raději pošpiníme své předky a jejich pozorování, než bychom připustili, že možná se někteří nemýlili.
       Pamatuji, když jsem začínal s alternativní medicínou, že mi často lidé říkali: Víte, on pak doktor si myslí, že jsem se uzdravil kvůli jeho lékům. Já jsem se mu bál říct, že jsem je vůbec nebral.
       Pamatuji s jakým tajnůstkářstvím mi lidé sdělovali své neobvyklé prožitky a to jen proto, že věděli, že se jim ani nevysměju ani jim nevynadám.

6. Pravdu se dozvíme, až bude povoleno říci cokoliv

       Samozřejmě se pak onkologové nikdy nedozvědí o zázračně vyléčených, protože ti se bojí takovému lékaři jít na oči a proč by zbytečně šli do hádky? Proč přesvědčovat někoho, kdo se přesvědči nedá, o něčem, čeho jsem živoucím důkazem?
       Onkologové naopak ví o všech, u kterých to jiné selhalo. Když máte takhle vyselektované informace, není divu, že onkologové jsou největší bojovníci proti alternativní medicíně. K vítězství lži bohatě stačí, když je jedna informace zakázána a nesmí se o ní ani přemýšlet.
       A to je navíc třeba uznat, že když někdo spoléhá jen na zázrak a odmítá klasickou léčbu, že si pravděpodobně snižuje pravděpodobnost přežití. Protože drtivá většina léčitelů zázraky neumí a rozhodně ne u každého.
       Když se lékaři přestanou zlobit na ty, co nechtějí jejich léčbu a budou je naopak mít k tomu, aby jim pak přišli říct, jak to dopadlo, zjistíme v kolika procentech případů zázraky fungují u různých diagnóz a u různých alternativních metod.
       Do té doby je nejefektivnější se léčit klasickou medicínou a k tomu přidat pokus o zázrak.

7. Zázrak je křehký

       Aby se zázrak nestal, stačí věřit tomu, že je nemožný a on se nemožným stane. Pokoušet se v dnešní době o zázrak je jako jít proti proudu. Musíte mít hodně síly, vytrvalosti a odhodlání vůbec udržet místo, kde jste, když Vás proud táhne pryč. A postavit se proudu a jít proti němu znamená skutečně velkou sílu nebo touhu po životě.
       Aby se zázrak stal u člověka, který věří, že zázraky nejsou možné, musí hodně změnit svou psychiku a hlavně musí zapojit logiku. Samotná logika stačí k tomu, abychom existenci zázraku připustili. Pokud za zázrak bereme to, že se uzdravil někdo, komu lékaři řekli, že to není možné, je takových případů zdokumentováno hodně.
       A pak už stačí jen to, že skutečně chceme žít i za tu cenu, že totálně pohřbíme svá stará přesvědčení. Dalo by se říci, že buď naše bludy pohřbí nás nebo my pohřbíme naše bludy.
       Jen je tady třeba připomenout toho chlapce z počátku článku. Nestačí, že vědomě zázraku uvěříme. Musí ho připustit každá část našeho podvědomí. Musíme uzdravit všechna (i ta skrytá) přesvědčení, že se nemohu uzdravit. Že je to sice možné, ale ne u mě. Že je to sice možné i u mě, ale ne u této diagnózy.

8. Nemoc má smysl

       Pokud jsem si do svého života přivedl závažnou nemoc, mělo to nějaký důvod. Třeba to, že si nezasloužím žít. Nebo si nezasloužím být šťastný. Nebo se chci trestat. Nebo něco nedokážu a nemoc je toho důsledkem.
       Být zdravý vyžaduje také velké množství sobeckosti. Znamená to nevzdat svůj život něčemu, čemu musím vzdorovat, abych si prosadil to, po čem toužím.
       Uvedu podobný příklad: Je mnoho mužů, kteří nemají mužskou sílu. Oni ji tedy mají, ale potlačili ji. Aby byl klid. Aby někomu neubližovali. Aby nebyli sobci. Aby neublížili ženě. Těch důvodů jsou stovky.
       Když se pak rozhodnou, že chtějí svou sílu, musí udělat něco, co se v jejich vnitřním světě nesmí. Na této křižovatce se mnozí vrátí zpět ke své slabosti. Tím ale na nějaké úrovni říkají svému životu NE. A toto NE se zhmotní v nemoc třeba až po desítkách let.
       Uzdravit se z nemoci tedy znamená, že jsem nejdřív důvod k nemoci měl a pak si ho uzdravil. (Pokud bych ho neměl od počátku, nikdy bych touto nemocí neonemocněl). Proto bychom se neměli až tak moc dívat na ty zázraky, kdy se někdo uzdraví z nevyléčitelné nemoci, ale spíš se dívat ten každodenní zázrak, že většina lidí danou nemocí nikdy neonemocní. Pak pochopíme, že zázraky se dějí stále a u nás stačí jen okopírovat to, co dělají ti zdraví.
       A pak uvidíme ten správný poměr mezi zázraky a nezázraky. Dá se říci, že každý zdravý člověkoden je zázrak, který můžeme okopírovat od těch, kteří to umí. A každý nemocný člověkoden je odklon od naší přirozenosti.
Stačí si uzdravit důvody, proč jsme nemocní. K tomu není třeba žádná vůle ani ZÁZRAK, stačí ten každodenní zázrak, který vidíme u každého zdravého člověka kolem nás.

9. Miliony důvodů

       Důvodů, proč jsme nemocní, ne-mocní silou (tedy slabí), ne-mocní penězi (tedy chudí), ne-mocní vztahy (tedy sami nebo v problematickém vztahu), atd., je mnoho. Možná i doslova jsou jich miliony. Podstatné je, že mnohé jsou pro všechny společné (o těch je tento článek). Ale podstatné jsou i důvody Vaše vlastní. A ty budeme hledat a uzdravovat na kurzu Proč se nemohu uzdravit.
       Pokud chcete zázrak na počkání a bez vlastního přičinění, pravděpodobně ho nedostanete. Ale pokud jste připraven/a si svůj „zázrak„ odpracovat, dřív nebo později k tomu musí dojít.
       Ale samozřejmě ještě lepší je odpracovat si to předem, dřív, než se nemoc zhmotní.

10. Kdy se zázraky dějí

       Zajímavé je sledovat, kdy se zázraky dějí. Obvykle je to u lidí, kteří skutečně potřebují/musí/chtějí žít.
       Tady je třeba vysvětlit jeden omyl. Když jeden člověk zemře a jiný přežije, neznamená to, že ten první nechtěl žít nebo chtěl žít méně. Ale můžeme si být jistí, že u toho druhého touha po životě byla větší, než to, co ho chtělo zabít. A naopak.
       K přežití stačí víc chtít žít, než nežít. Pokud u mě souhrn toho, co chce, aby zemřel, „váží“ 10 kg, stačí mi k převážení 11 kg bez problémů. Ale pokud mě chce dostat do smrti něco, co „váží“ 100 tun, nestačí mi ani 99 tun k převážení.
       Proto není pravdou, že kdo zemřel, nechtěl žít. Jen jeho touha po životě nestačila k „převážení“ toho, co chtělo jeho smrt.
       Od kurzu nečekejte zázraky (i když i ty se občas dějí), my prostě jen „ubereme pár kil“ tomu, co chce, abyste byl/a nemocný/á (mrtvý/á) a přidáme pár kil Vaší touze žít a být zdravý.

Kdy se uzdravit

       Někdy se říká, že od dna se nejlépe odráží. Ale není to pravda. Zažil jsem několik lidí, kteří ke mně chtěli přijít, ale už to nedokázali, protože nemoc jim vzala i sílu se dopravit na kurz. Já nejsem léčitel, abych to mohl udělat za Vás, já potřebuji Vaši spolupráci a ke konstelacím potřebuji ještě další lidi. Na smrtelné posteli už Vám pravděpodobně nepomohu ani já, ani drtivá většina lékařů, ani léčitelů a alternativců.
       Proto je rozumné se o svou nemoc starat v době, kdy ještě není přítomna nebo kdy je slabá. Tehdy stačí psychologické, alternativní a konstelační metody k úplnému vyléčení. Když je tělo zhuntované, nestačí mnohdy ani dryjáky.

Lepší je malý, než velký zázrak

       Proto je nejlepší, když žádný zázrak nepotřebujete. Když jste prostě jen zdraví. K tomu je třeba, aby v nás nebylo nic, co si naši nemoc přeje. A to se dá řešit ihned.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.