Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Publikováno 22.7.2024

Když chcete porozumět svému životu

       Tak budete číst chytré knihy. A po přečtení několika knih zjistíte, že i ty nejchytřejší knihy si navzájem odporují. Protože nenašli skutečnou příčinu našich problémů.
       A tak buď zanevřeme na všechno další studium nebo si vybereme jeden druh knih a tak se jen utvrdíme v našich myšlenkách. A nebo se vydáte tou nejtěžší cestou – cestou, ve které musíme začít myslet a žádnou pravdivou zkušenost nepopírat.

Jak číst tuto knihu

       Takže když toto čtete, tak prosím, abyste četli tuto knihu pečlivě. Protože nepochopení jediného slova může vést k mylným závěrům a tudíž k opačným výsledkům. Protože tato kniha se snaží o pochopení života v celé jeho rozmanitosti. Tudíž předmět studia je velmi složitý. Takže celá kniha je také složitá.
       Pokud chcete jednoduché rady pro život, kupte si Blesk nebo podobnou oddychovou četbu. Jednoduché rady mají jen jedno negativum. Že fungují jen pro extrémně jednoduché případy.

Jsem jeden člověk?

       Dokud si myslím, že já čtenář této knihy, jsem sám ve svém těle, jsem odsouzen k tomu si nerozumět. Protože jak je možné, že já čtenář současně chci držet dietu a současně já mám velikou chuť se najíst něčeho nedietního, když jsem jeden? Takže logicky tady musí být nejméně dvě různé části mě samého.
       Jak je možné, já čtenářka vím, že v mém vztahu mi není dobře a chci odejít a současně tam chci zůstat, protože mého muže miluji a současně si to vyčítám, když tam chci zůstat a současně si vyčítám, že chci odejít?

Protože se právě ve mně hádají 4 moje já

       Ale protože my se vidíme jako jeden člověk, tak bych přece musela být blbá, kdybych věřila té fantasmagorii, že jsem tady 4x.
       Ve skutečnosti jsou desítky mých hlavních já a nejméně stovky mých já pro speciální příležitostí. To poznali už i mnozí psychologové, kteří toto poznání už říkají nejméně 30 let, kdy jsem toto učil já. A přesto pochopit, že

jsem psychologicky rozdělen na různé své části,

       je podobný vývojový krok jako z představy, že Země je středobodem vesmíru do zjištění, že Země obíhá Slunce a že ani Slunce ani Mléčná dráha nejsou středem vesmíru.
       Stejně tak jsme si původně vůbec nevěděli, že jsou mikroorganismy. Pak jsme mysleli v důsledku rozvoje vědy, že jsme jeden člověk, u kterého jsou nějaké mikroby, když je nemocný (představa z 19.st). Dnes víme, že každý z nás je biologicky půlka buněk mých a nejméně půlka buněk cizích. Ať už jsou to naši parazité v nejširším slova smyslu (tedy ti, co žijí na úkor nás), komensálové (nepůsobí nám škodu) nebo symbionti (které potřebujeme).
       A podobně razantní změna představy, o tom, kdo jsem, mě čeká, když pochopím, že mám

parazity i v tom, co jsem doteď myslel, že jsem já

       Tomu říkám já parazitické já. Je to část vás samých, která vám záměrně ubližuje. Protože to není vaše část, ale je to váš parazit.
       V nejextrémnějším případě parazit vypadá takto.
       V lidském společenství se podobný „psychologický“ parazit pozná podle toho, že jeho hostitel chce zabít sebe nebo jiné.

Naštěstí většina našich parazitů se projevuje

       jedině tím, že nám „hází vidle“ do našeho života. Takže kdykoliv nejsme šťastní ve vztahu nebo máme nějakou nemoc, velmi pravděpodobně je za tím nějaký náš parazit. Který způsobuje, že se hádáme, ubližujeme si, viníme sebe nebo druhé, ačkoliv se milujeme. A jediné skutečné řešení je odvést naše parazitické já do světla, kde už nebude škodit ani nám ani sobě a kde mu bude dobře a nám pak také bude dobře.

Proto většina psychologů nevěří na definitivní řešení, ve kterém je dobře všem

       Protože dokud nám vládnou naši parazité, jsme předurčeni k tomu mít problémy. A většina psychologů nám radí cestu kompromisů, což je nejlepší cesta, když neznáme hlubší příčinu problémů
       Při cestě kompromisů nebudete šťatný ani vy ani váš partner.
       Cesta uzdravování se nebude snadná. Ale máte šanci se skutečně změnit. A tak můžete dojít do bodu, kdy budete šťastní jak vy oba, tak vaše děti.

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 19.7.2024

Rozdíl mezi liberálem a „liberálem“.
A jak zmatení slov souvisí s vaším zdravím

       Liberalismus (latinsky liber svobodný, liberalis svobody se týkající, svobodomyslný) je politický směr nebo také filosofický pohled, který většinou prosazuje principy jako svoboda, demokracie, sekularismus, právní rovnost, podporu občanských a lidských práv, jak píše nejen wikipedie.

Je svoboda vhodná pro každého ve stejné míře?

       Kdybychom uvěřili této myšlence, musíme dát dětem stejnou svobodu jako dospělým.

Má dítě právo vstoupit do vozovky bez rozhlédnutí?

       I ten největší příznivec svobody za každou cenu nám snad odpoví, že ne. Protože dítě se nejdříve musí naučit, jaké nebezpečí mu hrozí, jak mu předejít a až pak dostane svobodu chodit sám po ulici.
       Takže na každé právo musíte nejdřív dospět.
       Z tohoto důvodu nejsou děti trestně zodpovědné za vraždu. Když váš 3letý syn vezme do ruky nůž a „omylem“ ho do vás opakovaně zabodne, je na něj pohlíženo, jako na toho, kdo nic takového nemůže udělat.
       Jestli se vám tento příběh zdá nemožný, tak moje žena, která si čte tento článek, si právě vzpomněla na případ 6leté holčičky, která pobodala svého otce.
       Ale kdyby toto udělalo už 14leté dítě, pohlížíme na něj jako na pachatele, i když zákon to vidí jinak. A toho využívají gangy třeba ve Švédsku, které dávají za úkol někoho nepohodlného zabít 14 letým dětem.

Svoboda není jen o věku

       Když dospělý člověk není schopen domyslet důsledky svého činu, bude osvobozen také. Ať už je to způsobeno mentálním hendikepem nebo psychiatrickou nemocí. Když je člověk v pokročilém stádiu demence, také mu nedovolujeme, aby sám vstupoval do silnice, i když na něj jinak pohlížíme jako na svobodnou bytost.

Z výše uvedeného vyplývá, že svoboda není nade vše

       A podobně je to i dalšími věcmi, které původně liberalismus prosazoval. Ale pak nastane dřív nebo později konflikt. Je tedy důležitější svoboda nebo lidská práva? V počátcích liberalismu nebyl mezi těmito pojmy rozdíl. I když z hlediska otrokáře byl i tehdy. A vyřešil se tím, že svoboda otroka být svobodný byla dána přednost před svobodou otrokáře vlastnit otroka. S tím dnes už všichni souhlasíme.
       Ale dnes už jsou ve formě pozitivní diskriminace upřednostňování ti,
- jejichž předkové byli před 170 lety otroci (afroameričané, jejichž předkové byli z jihu USA),
- spolu s těmi, kteří byli už v té době svobodní a někteří z nich byli už v té době bohatí (afroameričané, jejichž předkové byli v té době na severu USA, takže byli před 170 lety svobodní)
- spolu s těmi, kteří nikdy nebyli otroci, protože jejich předkové v Africe se prostě nenechali chytit nebo byli na odlehlých místech, kam nedosáhla chapadla výprav bělochů (a místních vládců, tedy černochů!!!!) za zotročováním černochů a jejichž předkové nebo oni sami se pak dostali do zemí, které tuto pozitivní diskriminaci dělají
- a také s těmi, kteří měli černou kůži a lovili jiné černochy, aby se z té části, která přežila cestu do USA, stali otroci

Takže teď jsou pozitivně diskriminováni (tedy mají lepší podmínky)

       lidé s černou barvou kůže, i když už třeba 100 let patří jejich rodiny k těm nadprůměrně bohatým a úspěšným lidem a díky tomu jsou negativně diskriminování jen na základě rasismu lidí s bílou nebo žlutou barvou kůže. A to včetně těch, jejichž předkové se zasloužili o to, aby byl rasismus zrušen. A teď musí tito lidé čelit rasismu, který je mnoha „liberály“ obhajován, protože má zrušit nerovnost, která nikdy nemůže být zrušena.

Protože nerovnost tady je a vždy bude

       Velice by se mi líbilo, abych byl roven třeba panu Jágrovi. A uměl bych si užívat výhod z toho plynoucích. Ale nejde to z mnoha důvodů: 1. Nikdy jsem neměl možnost mít jeho talent.
       2. I když tady byli lidé, kteří měli talent větší (takže z hlediska rovnosti na tom byli lépe, než pan Jágr), tak nikdo z nich nebyl schopen trénovat tak moc jako pan Jágr.
       3. Třeba proto, že když by se pan Jágr narodil v roce 1923, tak by se štěstím vůbec přežil válku a v době, kdy pan Jágr poctivě trénoval do úmoru, tak třeba jiný bezejmenný pan Jágr pracoval do úmoru, aby vůbec přežil.

Takže jestli chceme co největší míru svobody a lidských práv,

       tak zapomeňte na představu rovnosti jako lidského práva, ale jen jako ideál, kterému se můžeme přibližovat aspoň v oblasti práva a i tam je to spíše nedosažitelný ideál, než běžná věc.

Zmatení slov vede ke zmatku a k nemoci

       Takže je důležité si uvědomit, zda bojuji proti skutečným liberálům nebo těm, kteří z původně vznešené myšlenky udělali její opak.
       Když bojuji proti manipulaci, co doopravdy chci? Protože za manipulaci je možné považovat neférové, nečestné jednání (1. význam slova manipulace). Kdy třeba něco jiného říkám lidem, které mám ve své moci a něco úplně jiného těm ostatním. Nebo něco jiného před dotyčným a opak toho, když jsem s ním. A tento druh manipulace se pozná tak, že se ptáte a chcete zjistit pravdu, která platí vždy.
       Ale právě to je často považováno za manipulaci. Protože druhý význam tohoto slova znamená někoho, kdo si silně stojí za svou pravdou. A tento člověk chce vidět, zda to, co říkáte je pravda (a pak může svou pravdu rozšířit) nebo zda je to lež. A proti lži by měl každý z nás bojovat, protože když uvěříme, že 1+1 = 3, tak potom už nemáme šanci na zdravý, šťastný a spokojený život. Protože když

zaměníme štěstí a neštěstí,

       tak čím více se budeme snažit o své štěstí, tím více budeme nešťastní.
       A máme hned odpověď na otázku, proč čím víc se snažíme o štěstí, je tak moc depresí mezi lidmi? Proč dnes, kdy se nejvíce bojíme o životy naších dětí, rapidně u nich narůstá počet psychiatrických problémů?
       Proč dnes, kdy je naším domnělým cílem mír a klid, narůstá počet příkopů mezi lidmi. Který vede ke střelbám do nevinných lidí i do politiků.

Shodou okolností 2 poslední atentáty mají hodně společného

       Jak pan Fico, tam pan Trump to přežili. Pan Fico mluvil o odpuštění a přitom dělá činy, které vedou k větší nenávisti. Pan Trump nemluví o odpuštění a zatím se zdá, že se něco v něm skutečně změnilo a dosavadní útočnou rétoriku zmírnil. Kéž by se to ukázalo jako pravda. Protože nic náš svět nepotřebuje méně, než aby americký prezident se vydal cestou zloby a nenávisti, ještě víc, než je běžným zvykem pro prezidenta.
       Oba atentátníci jsou z prostředí antiliberálního. A přece tohoto faktu zneužívá pan Fico k boji proti liberálům a má na to prostředky. Zatímco jeden náš nový europoslanec říká „Liberální dobytci naštěstí opět neuspěli v jejich odporné představě demokracie. Dehonestační kampaně a atentáty jsou novodobé praktiky zelených Khmérů.“
       Ale právě přesně tento citát říká, kdo má metody Rudých Khmerů, jen je používá k opačným cílům. A kdyby tady byli skutečně zelení Khmérové, do 4 hodin by byl mrtvý. A on je naopak poslancem, stejně demokraticky zvolen, jako ti, kterým říká zelení Khmérové. Takže pravda se ukazuje a tento nositel nenávisti, která by mohla končit hnědými Khméry, může dál bez problémů svou nenávist šířit. Aniž si vůbec uvědomí, že právě tím výrokem prokázal, že tady nejsou žádní zelení Khmérové, maximálně jsou tady lidé, kteří dělají nelogická rozhodnutí, ať už pod dojmem ideologie nebo protože za ně dostali zaplaceno.
       A právě dehumanizace a dehonestace protivníků, pak vede k atentátům. Jen v jeho případě by vedl k atentátu na člověka, kterého označím za zeleného Khméra a v rámci dehumanizace mého protivníka je pak každý prostředek k odstranění oponenta dobrý. A když je to zelený Khmér, tak si o něm mohu myslet, že to není člověk a pak odstraním překážku z myslí lidí, kteří nedělají atentát na člověka, ale na zosobněné zlo.
       Zatímco člověk rozumný nechce oponenta zabít, ale umožnit mu, aby se zamyslel a díky tomu uviděl pravdu. A člověk nejrozumnější je schopen uvidět i to, že i on se mýlí.

Zaměňujeme pojmy a divíme se, že se pak nemůžeme dohodnout na ničem

       Protože co je pro jednoho opak manipulace, je pro druhého manipulace jak vyšitá. Co je pro jednoho snaha o odpuštění, druhý v tom vidí snahu o potrestání všech s opačným názorem.
       Co je pro jednoho pravdivá snaha o to zastavit zelené Khméry, druhý v tom stejném vidí hrozbu demokracii srovnatelnou se skutečnými Rudými Khméry.
       A pak bojují lidé proti sobě, protože jedněm jde o mír a druhým jde také o mír. Přičemž jedni vidí nejlepší cestu k míru zabít oběť, zatímco druzí by chtěli zastavit agresora. Ale ve skutečném cíli se shodnou.
       A Američané volí levici, i když s jejími praktikami nesouhlasí, aby zabránili konci demokracie, kterou představuje pan Trump. A druzí Američané volí pravici, i když nesouhlasí s panem Trumpem, protože chtějí zabránit konci demokracie, který vidí, když vyhraje pan Biden. Takže nevyhraje ten oblíbenější nebo ten, jehož názoroy jsou pravdivější, ale ten, kdo přesvědčí Američany, že jeho protivník je ještě větším nebezpečím pro demokracii, než já.
       A lidé v tomto světě, kde může být každý pojem použit v opačném smyslu, tak pak bojují za své falešné já a čím víc získají pro něj, tím nešťastnější jsou oni sami. A pak se divíme, proč potřebujeme čím dál více antidepresiv, anxiolytik, povzbuzovadel, alkoholu, drog a psychiatrů. Přičemž řešení je na začátku – na správné definici pojmů. Protože nenávist vede k větší nenávisti, i když je zabalená do hezkých slov o odpuštění.
       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 17.7.2024

Když se neumím rozhodnout

       Jedna moje klientka neví, čemu může věřit a čemu ne. A díky tomu věří všemu. Ale když neumíte říct, že 1+1= 28 je lež, tak pak to nedokážete ničemu. Takže milá paní nedělá práci, na kterou má školu a dělá práci, na kterou potřebuje jen hadr.
       Děti paní trpí šikanou. Protože paní se nikdy nenaučila sama sebe zastat. Což jí samozřejmě vadí. Ale dlouho nechápala, že se to musí naučit nejdřív ona sama a pak to děti odkoukají. Zatímco učit děti něčemu, co je proti mysli paní, by nikam nevedlo.
       Stejně jako tomu bylo u mě. Kde mě mí rodiče dali na judo, abych se naučil se bránit. Ale výsledek byl jen ten, že i v judu to pokračovalo a tak jsem tam přestal chodit, protože proč dostávat nakládačku i v judu? A přitom by stačilo, aby mi někdo, komu jsme věřil, řekl, že mám právo se bránit. Ale protože jsem byl vychován v rodině, kde trpět bylo normální a ohradit se proti tomu, bylo zlé, tak jsem se nenaučil se bránit až do dospělosti. A až mé zdravotní problémy mě donutily uvidět, že obrana je v pořádku a teď učím dospělé muže i ženy, že bránit se mohou a pokud chtějí žít aspoň trochu dobře, tak i musí.
       Když jsem jí pak učil, aby uměla poznat, co jí ubližuje, tak si ona nakonec připustila, že vlastně nikdy neměla právo na svůj názor. Celé manželství je o tom, že je nakonec přesvědčena svým mužem. I kdyby muž říkal, že to kulaté je čtverec, tak on ji umí tak „umluvit“ a používá k tomu takovou logiku, že jí nakonec nezbyde nic jiného, než přijmout jeho pravdu.

Pak jsme napsal jedné paní s podobným příběhem

       A tak jsem se pokusil jí pomoci stejným způsobem. Ale ona mi najednou napsala: „Skutečná moudrost musí končit bolehlavem, protože tak to měl i kazatel.“
       A já jsem pochopil, že tato paní upřednostňuje bibli před pravdou. Tedy jejími slovy pravda v bibli je jediná pravda. A já si najednou začal připadat jako v 15. století.
       Ale výhoda byla, že se mě už začínal v hlavě vyjasňovat obrázek o tom, proč se lidé neumějí rozhodovat. Jasně, že vím, že to je dáno nějakým vnitřním konfliktem, který jim brání v rozhodnutí. Ale u těchto dvou žen jsme jejich konflikt viděl jasně.

Když máte jako rodiče vždycky pravdu,

       tak vytvoříte z vašeho dítěte člověka, který si nebude vědět rady s ničím. A bude se muset zeptat vnější autority, aby se podle ní mohl zachovat. Ale protože žádná vnější autorita nemá pravdu, tak vašemu dítěti bude velmi špatně.

„Rozbití“ daného člověka do dvou částí.

       Velmi pěkně je to vidět u té paní věřící. Dotaz položila její část, která vidí realitu. A tam je přítomno i utrpení, na které chce slyšet názory. A když jsem jí dal odpověď, tak ji nechtěla slyšet. A řekla, jak to vidí. Ale ona protestovala proti tomu, co jsem já napsal, tím, že přesně zopakovala mou odpověď. Což je příznak velikého vnitřního konfliktu. Takže jsem jí na to upozornil a ona se dokonce ozvala a napsala mi, že je to zajímavé a že chce vědět víc. Tak jsem jí napsal článek, protože to celé se nedá vypsat dvěma větami. A tenhle článek si přečetla a pochválila ho.
       A celé to fungovalo až zázračně do okamžiku, kdy jsem zpochybnil Bibli. A jestli je bůh, tak jsem si jistý, že není jeho chybou, když jsme špatně pochopili jeho sdělení. Když už jen překlad z eskymáčtiny do čestiny ztrácí mnoho významů, protože pro Eskymáky je asi 50 druhů sněhu. A jak chcete přeložit to, pro co čeština má 3 nebo 5 významů a většina Čechů si vystačí se zmrzlým, rozteklým a normálním sněhem. Protože nemáme eskymáckou zkušenost. Takže představa paní, že bible musí obsahovat celou pravdu o Bohu a o životě, je strašně neuctivá vůči bohu, protože ho redukuje na méně, než na člověka. Protože platí, že při překladu z jazyka, který má více jedinečných slov do jazyka „horšího“ se automaticky ztrácí význam. Jestli máte psa, váš pes rozumí některým slovům. Ale zkuste mu přečíst báseň od Kainara. Strávíte tím celý život a na konci bude rozumět pár slovům. A není to vaše chyba, že nerozumí víc. On toho prostě není schopen.

Když se objevila druhá část paní,

       najednou se jí článek nelíbil. A když jsem se ptal, co se jí na něm nelíbilo, tak odpověď byla: „Pocit“. Přičemž o 5 minut dříve mi napsala: „Jsem pyšná na to, že jsem přispěla námětem na vaši stránku“
       Jako by se najednou změnila pisatelka. A ona se opravdu změnila.

Bohužel paní věřící asi není pomoci

       K tomu, aby si mohla vyřešit, co ji trápí, by musela připustit, že bible aspoň jednou nemá pravdu.

Musíme se každý rozhodnout sám za sebe

       I když se zeptám na radu třeba milionu lidí na facebooku, definitivní rozhodnutí musím udělat já sám. A nejdůležitější věc, kterou si často neuvědomujeme: I žádné rozhodnutí je rozhodnutí. Jen v tom případě jsem se rozhodl, že mé rozhodnutí udělá někdo jiný.

Za každé rozhodnutí ponesu důsledky

       A za svou nerozhodnost je nesu také.
       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

       Tak mám problém, který buď vidím nebo ne. A i když ho nevidím, tak jeho důsledky jsou stále se mnou.
       Takže třeba já mám problém se rozhodnout, když je to má povinnost. A výsledek? Dělám věci na poslední chvíli. A pár věcí jsem i prošvihl. Protože u mě jsem si všiml zajímavého paradoxu už ve škole: Něco mě zajímál. A chci se o tom dozvědět víc. Do okamžiku, kdy se to stane mou povinností. V tom okamžiku se stane z věci zajímavé, věc povinná. A povinnost odkládám až do okamžiku, kdy je poslední šance, abych to stihl.
       Takže když něco chci udělat, tak to udělám hned. Protože jinak se z toho stane povinnost a tu začnu odkládat.
       Ale protože to má i spoustu výhod, tak jsem dosud neviděl důvod, proč bych to měl řešit.

Publikováno 9.7.2024

První pomoc, když máte depresi

       Deprese je závažná nemoc, která může být smrtelná, třeba jako rakovina, avšak lidé s depresí jsou stigmatizování, takže často „přecházejí“ depresi, aby nemuseli navštívit psychiatra.
       Navíc v dnešní době je málo psychiatrů i psychologů, takže se teď stává víc případů, kdy člověk čeká na volno u odborníka a v tomto mezičase spáchá sebevraždu.
       Takže prosím, navštivte aspoň svého obvodního lékaře. Aby vám dal aspoň nějaké prášky do doby, než se dostanete do péče psychiatra. A toho neodmítejte, abyste nedopadl jako slavný skladatel a mnoho dalších bezejmenných lidí s depresí. Navíc deprese výrazně zhoršuje váš stav i u všech tělesných problémů a naopak její uzdravení nebo aspoň potlačení příznaků výrazně zlepšuje i fyzické nemoci a délku dožití. To je mnohokrát ověřeno na velikých vzorcích lidí.

Ale co s lidmi, kteří nikdy k psychiatrovi nepůjdou?

       Když máte strach, že se mohou pokusit o sebevraždu, můžete je nechat hospitalizovat proti jejich vůli. Asi nejlepší je navštívit lůžkové oddělení a poprosit o radu, když to nespěchá a volat záchranku, když je to akutní.
       Ale jestli si ten člověk právě nešáhl na život, téměř každý soudce, který musí nedobrovolnou hospitalizaci posvětit, dá přednost svobodnému rozhodnutí člověka před nucenou a díky tomu i méně účinnou hospitalizací. Takže se o to ani psychiatr nepokouší, jako třeba v případě paní Bartošové. Ačkoliv odmítala brát i léky, takže bylo jen otázkou času, kdy to může skončit špatně.

Já mám bohužel s depresí svoji zkušenost.

       Dosud jsem psal věci, pod které se podepíše každý lékař i psychiatr. Odsud dále říkám věci, které jsou podle psychologů a psychiatrů nemožné. Ale já je říkám, protože vím, že jsem dokázal pomoci dvěma lidem vyřešit příčinu deprese a uzdravit ji i bez léků. Ale současně říkám, že to není ideální, lepší je brát antidepresiva a k tomu si řešit příčiny. Protože když visíte z útesu, je vždy lepší viset na dvou lanech, než na jednom.

Plyšák

       Malá pomoc může být i plyšák, který nic nevyčítá a místo toho nabízí svou „náruč“.
       Důležité je, aby se dotyčný člověk nestyděl za to, co dělá. Takže plyšáka může nahradit kus oblečení (třeba ženy, která odešla a která mu chybí) nebo ještě lépe polštář se speciálním úkolem. Totiž nahradit mu rodičovskou péči, kterou nedostal jako dítě. Tam je totiž jedna z příčin, proč má teď dospělý depresi. Ale problém je, že ji nemůže dostat od rodičů, protože ti ji také nedostali.

Deprese je „jiný stav“

       A v tomto stavu nefunguje to, co zabírá normálně. Takže všechny snahy, aby se člověk vzepřel, aby začal bojovat, aby se tomu nepoddával, spíše ubližují. Ale jednou to můžete zkusit. Když to pomůže, bude to moc dobře, ale znamená to, že to nebyla deprese. Protože, když se z deprese člověk dostal sám s pomocí vůle, tak to znamená, že to byla velmi slabá deprese nebo spíš „depka“, což je laické pojmenování pro stav jak deprese, tak i jen smutku, který nemá se skutečnou depresí nic společného.
       Pro lidi, kteří depresi nezažili, mám jedno přirovnání: Představte si sama sebe, jak nežijete na vzduchu. Ani ve vodě, která dává větší odpor, když jí chceme projít. Ale že jste v medu. Takže zatímco ten druhý vstane, oblékne, nasnídá, vyčistí si zuby, jde do práce, tam pracuje, tak vy jste rád/a, že obléknete a i to je obrovská práce. Protože na zvednutí ruky v medu musíte vynaložit větší úsilí, než člověk obklopený vzduchem na celodenní aktivitu. A ještě ke všemu vás obklopuje ne med, ale něco podobné konzistence, ale něco totálně hnusné.
       A zatímco chápeme ženy, které jsou o 20 kg těžší, protože jsou v 8. měsíci těhotenství a nezlobíme se na ně kvůli jejich chutím, dýchavičnosti a tomu, že nemohou dělat svou obvyklou práci, tak lidem s depresí nevěříme a zlobíme se na ně. Což oni dělají sami.

Deprese a antidepresiva

       Mnoho lidí s depresí odmítá brát léky, naštěstí je tento příznak deprese výjimkou. Oproti psychotickým pacientům, kde je spíše výjimkou, když si člověk v akutním stavu bere léky dobrovolně a rád.
       Proto musíte brát léky, obzvlášť když je nechcete brát. Které pravděpodobně pomohou. A vy musíte pamatovat, že bude líp. I když to bude trvat až 6 týdnů. A pak je nevysazovat bez souhlasu psychiatra. Protože by byl velký hazard přestat brát antidepresiva, když jste depresi nevyléčil, ale jen jste s pomocí léků potlačil její projevy.

Antidepresiva pomůžou většinou depresi zahnat. Ale někdy ani to ne

       Protože když jste nevyléčil ani jednu z příčin deprese, tak léky potřebujete, i když si myslíte opak. Antidepresiva vám pomáhají depresi zahnat, ke skutečnému vyléčení budete potřebovat tak nejméně rok intenzivní práce s metodou, která se může dostat k jádru problémů. A třeba mám teď v péči jednoho muže, který po 10 letech psychoterapie i dalších všemožných metod, všech možných kombinací antidepresiv i bylin se až teď, po necelých 9 měsících dostal do stavu, kdy neměl nějakou dobu chuť spáchat sebevraždu. Ale to je výjimečný případ, kdy i přes poctivé braní antidepresiv pod dohledem psychiatra a přes pravidelné setkávání se svým psychoterapeutem nebyla téměř žádná změna.

Co by vám mohlo pomoct rychle

       Podle mých zkušeností se svou depresí a s dalším člověkem, který se uzdravil z deprese, i když odmítal brát jakékoliv léky, je příčinou, že na vás skočil pocit někoho jiného. A většinou to není pocit živého člověka, ale je to někdo, kdo možná udělal něco hodně špatného. A tento pocit přeskakuje ve vašem rodě cestou epigenetiky (část vědy, za kterou byly uděleny Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu ) už několik generací. A vy za něj nejste zodpovědní. A všechny špatné pocity nejsou vaše, ale skutečného pachatele. To si prosím pamatujte. Že ty pocity nejsou vaše. To si klidně říkejte 1000x denně, to je snad jediný případ, kdy něco takového doporučuji, protože afirmace neřeší problém, jen ho přesunují k jinému, ještě hodnějšímu člověku. Ale jako první pomoc to udělejte.

Vinu vraťte

       Nejlepší by byla možnost, že vinu vrátíte skutečnému pachateli a vy si ponecháte jen své normální viny, které má každý běžný člověk. Ale ten skutečný pachatel je padouch, takže to nebude chtít udělat a místo toho vás bude chtít přesvědčit, že ne on, ale vy můžete za všechno.
       A právě to, že jste onemocněl depresí, je důkazem, že jste dobrý člověk. Protože kdybyste byl zlý, necítil byste výčitky ani depresi a každého, kdo by vám chtěl vsugerovat vinu, byste poslal do prd….Ale bohužel neřešený problém pak jen zaútočí na někoho jiného a vy jste napadený.
       Takže dokud ten pocit a tu vinu neuzdravíte, budete velmi pravděpodobně muset brát léky dlouhodobě. Takže ideální je brát antidepresiva, abyste potlačili příznaky deprese a k tomu si vyřešit skutečnou příčinu. Přičemž to je tím snazší a rychlejší, čím vaše deprese má nad vámi menší moc. Takže určitě berte antidepresiva.
       Ale sám z vlastní zkušenosti vím, že samotné vědění, že to tak je, nestačilo ani k malé úlevě. Takže si nic nedělejte z toho, že to u vás také nemusí fungovat. Protože samo rozumové vysvětlení nefunguje. Obzvlášť když to, co píšu, pro 99,9999% mých bývalých kolegů psychiatrů musí vypadat jako blud. Ale v posledních 3 letech, kdy jsem to začal používat, protože mě to pomohlo se uzdravit z následků mrtvičky a k ní přidružené deprese, mám už desítky klientů, kterým to pomohlo s jinými problémy a tisíce, kterým to pomohlo se vztahy. Ale protože deprese je jednou z nejobtížnějších diagnóz, tak když vám léky fungují, tak klidně zůstaňte jen tam.

Zkrotit depresi

       Druhou možností je představit si, že ta deprese není moje (což je fakt, ale těžko přijatelný pro někoho, kdo si myslí, že je ten nejhorší člověk) a představit si, že se „vtělí“ do jiného polštáře, který zalehnu. Důležité je vybrat si polštář nebo peřinu, na které mohu pohodlně usnout a aby tato peřina neměla jinou funkci. A prostě ji zalehnout, jako bych ji chtěl celým svým tělem zkrotit. A klidně si představujte, že tato peřina je vaše deprese, nad kterou chcete zvítězit, ale nechcete jí ublížit. A klidně si s ní povídejte. A říkejte jí, že už nemusí trpět. Protože jak trpíte s depresí vy, tak ještě víc trpí deprese, protože ona nemá nic jiného, než depresi. A může odejít tam, kde jí bude dobře, tam, kam odchází všechno, co umřelo. A kde už nebude muset trpět výčitkami ani sebe ani druhých. To kouzelné místo se nazývá světlo a je v jiné dimenzi, kam se jako živí lidé nemůžeme dostat. Klidně si to představujte jako pohádku, věřící mají výhodu, že oni věří na velmi podobné místo, jménem nebe. Které není úplně stejné, protože do světla může každý mrtvý, i ten sebevíce chybující nebo zlý. Pokud trváte na spravedlnosti, tak trváte i na existenci deprese.

Světlo

       Zkuste si každé ráno a během dne co nejvíc rozsvítit byt. (Před spaním to naopak je nevhodné). Protože vám to pomůže lépe vstát a navíc je to i skutečné léčivé: „Dnes se stala léčba světlem nebo fototerapie základem léčby zimního typu sezonních afektivních poruch.“
       A hlavně tím ukážete depresi, kam má jít. Protože světlo je místo, kam musí po smrti odejít každý. Ale někomu tato cesta trvá tisíciletí (a ti lidé, u kterých tyto cizí pocity jsou, trpí), zatímco jiný tam může jít hned po své smrti.
       Jestli máte dost peněz, můžete si koupit i světelnou lampu, ale stačí vám si zakoupit co nejsilnější „žárovku“ do běžného světla. Poznáte to podle hodnoty v lumenech. Jen pozor, zde je asi omylem uvedena jako nejlevnější stará neúsporná žárovka, která by se vám prodražila ze všech nejvíc.

Někdo na vás myslí a někomu byste chyběl

       Zde mají zase velikou výhodu skutečně věřící. Protože ti věří v boha, který je nikdy neopustí. My ostatní si musíme vystačit bez láskyplného a milujícího boha. Takže i když zatím nevěříte, že byste mohl/a někomu chybět, určitě byste chyběl/a určitě těm, kteří, až se vyléčíte, vás budou mít rádi. Sice máte i další lidi, kterým byste chyběl/a, ale chápu, že to zatím ve stavu deprese nemůžete poznat.
       Když teď máte pocit, že byste svým blízkým nejvíc pomohl/a, kdybyste zmizel/a, tak je to blud, který pochází z mrtvého pocitu, který vás „posedl“ a když se mu vymaníte z jeho moci nad vámi, tak zjistíte pravdu, že jste normální člověk, který je milován.

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 19.7.2024

Rozdíl mezi liberálem a „liberálem“.
A jak zmatení slov souvisí s vaším zdravím

       Liberalismus (latinsky liber svobodný, liberalis svobody se týkající, svobodomyslný) je politický směr nebo také filosofický pohled, který většinou prosazuje principy jako svoboda, demokracie, sekularismus, právní rovnost, podporu občanských a lidských práv, jak píše nejen wikipedie.

Je svoboda vhodná pro každého ve stejné míře?

       Kdybychom uvěřili této myšlence, musíme dát dětem stejnou svobodu jako dospělým.

Má dítě právo vstoupit do vozovky bez rozhlédnutí?

       I ten největší příznivec svobody za každou cenu nám snad odpoví, že ne. Protože dítě se nejdříve musí naučit, jaké nebezpečí mu hrozí, jak mu předejít a až pak dostane svobodu chodit sám po ulici.
       Takže na každé právo musíte nejdřív dospět.
       Z tohoto důvodu nejsou děti trestně zodpovědné za vraždu. Když váš 3letý syn vezme do ruky nůž a „omylem“ ho do vás opakovaně zabodne, je na něj pohlíženo, jako na toho, kdo nic takového nemůže udělat.
       Jestli se vám tento příběh zdá nemožný, tak moje žena, která si čte tento článek, si právě vzpomněla na případ 6leté holčičky, která pobodala svého otce.
       Ale kdyby toto udělalo už 14leté dítě, pohlížíme na něj jako na pachatele, i když zákon to vidí jinak. A toho využívají gangy třeba ve Švédsku, které dávají za úkol někoho nepohodolného zabít 14 letým dětem.

Svoboda není jen o věku

       Když dospělý člověk není schopen domyslet důsledky svého činu, bude osvobozen také. Ať už je to způsobeno mentálním hendikepem nebo psychiatrickou nemocí. Když je člověk v pokročilém stádiu demence, také mu nedovolujeme, aby sám vstupoval do silnice, i když na něj jinak pohlížíme jako na svobodnou bytost.

Z výše uvedeného vyplývá, že svoboda není nade vše

       A podobně je to i dalšími věcmi, které původně liberalismus prosazoval. Ale pak nastane dřív nebo později konflikt. Je tedy důležitější svoboda nebo lidská práva? V počátcích liberalismu nebyl mezi těmito pojmy rozdíl. I když z hlediska otrokáře byl i tehdy. A vyřešil se tím, že svoboda otroka být svobodný byla dána přednost před svobodou otrokáře vlastnit otroka. S tím dnes už všichni souhlasíme.
       Ale dnes už jsou ve formě pozitivní diskriminace upřednostňování ti,
- jejichž předkové byli před 170 lety otroci (afroameričané, jejichž předkové byli z jihu USA),
- spolu s těmi, kteří byli už v té době svobodní a někteří z nich byli už v té době bohatí (afroameričané, jejichž předkové byli v té době na severu USA, takže byli před 170 lety svobodní)
- spolu s těmi, kteří nikdy nebyli otroci, protože jejich předkové v Africe se prostě nenechali chytit nebo byli na odlehlých místech, kam nedosáhla chapadla výprav bělochů (a místních vládců, tedy černochů!!!!) za zotročováním černochů a jejichž předkové nebo oni sami se pak dostali do zemí, které tuto pozitivní diskrimaci dělají
- a také s těmi, kteří měli černou kůži a lovili jiné černochy, aby se z té části, která přežila cestu do USA, stali otroci

Takže teď jsou pozitivně diskriminováni (tedy mají lepší podmínky)

       lidé s černou barvou kůže, i když už třeba 100 let patří jejich rodiny k těm nadprůměrně bohatým a úspěšným lidem a díky tomu jsou negativně diskriminování jen na základě rasismu lidí s bílou nebo žlutou barvou kůže. A to včetně těch, jejichž předkové se zasloužili o to, aby byl rasismus zrušen. A teď musí tito lidé čelit rasismu, který je mnoha „liberály“ obhajován, protože má zrušit nerovnost, která nikdy nemůže být zrušena.

Protože nerovnost tady je a vždy bude

       Velice by se mi líbilo, abych byl roven třeba panu Jágrovi. A uměl bych si užívat výhod z toho plynoucích. Ale nejde to z mnoha důvodů: 1. Nikdy jsem neměl možnost mít jeho talent.
       2. I když tady byli lidé, kteří měli talent větší (takže z hlediska rovnosti na tom byli lépe, než pan Jágr), tak nikdo z nich nebyl schopen trénovat tak moc jako pan Jágr.
       3. Třeba proto, že když by se pan Jágr narodil v roce 1923, tak by se štěstím vůbec přežil válku a v době, kdy pan Jágr poctivě trénoval do úmoru, tak třeba jiný bezejmenný pan Jágr pracoval do úmoru, aby vůbec přežil.

Takže jestli chceme co největší míru svobody a lidských práv,

       tak zapomeňte na představu rovnosti jako lidského práva, ale jen jako ideál, kterému se můžeme přibližovat aspoň v oblasti práva a i tam je to spíše nedosažitelný ideál, než běžná věc.

Zmatení slov vede ke zmatku a k nemoci

       Takže je důležité si uvědomit, zda bojuji proti skutečným liberálům nebo těm, kteří z původně vznešené myšlenky udělali její opak.
       Když bojuji proti manipulaci, co doopravdy chci? Protože za manipulaci je možné považovat neférové, nečestné jednání (1. význam slova manipulace). Kdy třeba něco jiného říkám lidem, které mám ve své moci a něco úplně jiného těm ostatním. Nebo něco jiného před dotyčným a opak toho, když jsem s ním. A tento druh manipulace se pozná tak, že se ptáte a chcete zjistit pravdu, která platí vždy.
       Ale právě to je často považováno za manipulaci. Protože druhý význam tohoto slova znamená někoho, kdo si silně stojí za svou pravdou. A tento člověk chce vidět, zda to, co říkáte je pravda (a pak může svou pravdu rozšířit) nebo zda je to lež. A proti lži by měl každý z nás bojovat, protože když uvěříme, že 1+1 = 3, tak potom už nemáme šanci na zdravý, šťastný a spokojený život. Protože když

zaměníme štěstí a neštěstí,

       tak čím více se budeme snažit o své štěstí, tím více budeme nešťastní.
       A máme hned odpověď na otázku, proč čím víc se snažíme o štěstí, je tak moc depresí mezi lidmi? Proč dnes, kdy se nejvíce bojíme o životy naších dětí, rapidně u nich narůstá počet psychiatrických problémů?
       Proč dnes, kdy je naším domnělým cílem mír a klid, narůstá počet příkopů mezi lidmi. Který vede ke střelbám do nevinnných lidí i do politiků.

Shodou okolností 2 poslední atentáty mají hodně společného

       Jak pan Fico, tam pan Trump to přežili. Pan Fico mluvil o odpuštění a přitom dělá činy, které vedou k větší nenávisti. Pan Trump nemluví o odpuštění a zatím se zdá, že se něco v něm skutečně změnilo a dosavadní útočnou rétoriku zmírnil. Kéž by se to ukázalo jako pravda. Protože nic náš svět nepotřebuje méně, než aby americký prezident se vydal cestou zloby a nenávisti, ještě víc, než je běžným zvykem pro prezidenta.
       Oba atentátníci jsou z prostředí antiliberálního. A přece tohoto faktu zneužívá pan Fico k boji proti liberálům a má na to prostředky. Zatímco jeden náš nový europoslanec říká „Liberální dobytci naštěstí opět neuspěli v jejich odporné představě demokracie. Dehonestační kampaně a atentáty jsou novodobé praktiky zelených Khmérů.“
       Ale právě přesně tento citát říká, kdo má metody Rudých Khmerů, jen je používá k opačným cílům. A kdyby tady byli skutečně zelení Khmérové, do 4 hodin by byl mrtvý. A on je naopak poslancem, stejně demokraticky zvolen, jako ti, kterým říká zelení Khmérové. Takže pravda se ukazuje a tento nositel nenávisti, která by mohla končit hnědými Khméry, může dál bez problémů svou nenávist šířit. Aniž si vůbec uvědomí, že právě tím výrokem prokázal, že tady nejsou žádní zelení Khmérové, maximálně jsou tady lidé, kteří dělají nelogická rozhodnutí, ať už pod dojmem ideologie nebo protože za ně dostali zaplaceno.
       A právě dehumanizace a dehonestace protivníků, pak vede k atentátům. Jen v jeho případě by vedl k atentátu na člověka, kterého označím za zeleného Khméra a v rámci dehumanizace mého protivníka je pak každý prostředek k odstranění oponenta dobrý. A když je to zelený Khmér, tak si o něm mohu myslet, že to není člověk a pak odstraním překážku z myslí lidí, kteří nedělají atentát na člověka, ale na zosobněné zlo.
       Zatímco člověk rozumný nechce oponenta zabít, ale umožnit mu, aby se zamyslel a díky tomu uviděl pravdu. A člověk nejrozumnější je schopen uvidět i to, že i on se mýlí.

Zaměňujeme pojmy a divíme se, že se pak nemůžeme dohodnout na ničem

       Protože co je pro jednoho opak manipulace, je pro druhého manipulace jak vyšitá. Co je pro jednoho snaha o odpuštění, druhý v tom vidí snahu o potrestání všech s opačným názorem.
       Co je pro jednoho pravdivá snaha o to zastavit zelené Khméry, druhý v tom stejném vidí hrozbu demokracii srovnatelnou se skutečnými Rudými Khméry.
       A pak bojují lidé proti sobě, protože jedněm jde o mír a druhým jde také o mír. Přičemž jedni vidí nejlepší cestu k míru zabít oběť, zatímco druzí by chtěli zastavit agresora. Ale ve skutečném cíli se shodnou.
       A Američané volí levici, i když s jejími praktikami nesouhlasí, aby zabránili konci demokracie, kterou představuje pan Trump. A druzí Američané volí pravici, i když nesouhlasí s panem Trumpem, protože chtějí zabránit konci demokracie, který vidí, když vyhraje pan Biden. Takže nevyhraje ten oblíbenější nebo ten, jehož názoroy jsou pravdivější, ale ten, kdo přesvědčí Američany, že jeho protivník je ještě větším nebezpečím pro demokracii, než já.
       A lidé v tomto světě, kde může být každý pojem použit v opačném smyslu, tak pak bojují za své falešné já a čím víc získají pro něj, tím nešťastnější jsou oni sami. A pak se divíme, proč potřebujeme čím dál více antidepresiv, anxiolytik, povzbuzovadel, alkoholu, drog a psychiatrů. Přičemž řešení je na začátku – na správné definici pojmů. Protože nenávist vede k větší nenávisti, i když je zabalená do hezkých slov o odpuštění.
       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků