Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Smutným důsledkem snahy o rovnoprávnost jsou nešťastné děti

Publikováno 13.5.2024

Smutným důsledkem snahy o rovnoprávnost jsou nešťastné děti

Jedná se o mou reakci na článek https://medium.seznam.cz/clanek/a-krauzova-dovoluji-si-vas-informovat-ze-anyta-ve-skole-opet-cele-dopoledne-spala-62463
       Z přečtení tohoto článku mi bylo smutno. Protože takových Anyt bude stále přibývat. Protože maminky jsou čím dál méně maminkami a stávají se čím dál více mašinami na výkon. A samozřejmě taková žena zaměřená jen na svůj pracovní úspěch, ztrácí empatii i ke svému dítěti. A proto Anyta chce dělat pravý opak toho, co chce její mutter. A přitom podstupuje stejné dětství, jaké měla její matka. A také nedostane lásku od svých rodičů a pak z ní vyroste kopie její matky nebo se Anyta rozhodne být přesně opačná jako matka. Ale v tom podstatném bude o to víc stejná.

Střídavka za to nemůže

       Protože tam, kde je dysfunkční rodina, střídavka může naopak vést i ke zlepšení stavu dítěte. Stačí když je aspoň jeden náhradní rodič více funkční (tedy milující, chápající, soucitný atd.) a dítě se může osvobodit od představy, že každá rodina musí vypadat takto.

Tatínek pořád jen mlčí

       Pamatujte si: Když otec mlčí, zatímco se děje bezpráví jeho dítěti, tak je otec buď krkavčí táta nebo je podpantoflák. V obou případech Anyta nedostává od svého otce bezpečí, protože otec se sám bojí své bývalé manželky. A protože lidé, kteří na sobě nepracují, se nemění, tak bych se vůbec nedivil, kdyby držel hubu a krok i před svou novou ženou. Ale už je snad aspoň víc spokojený, už snad jeho nová manželka aspoň nemluví o své dceři jako o „herečce“, která předstírá své problémy.
       Takže i když se přestěhovala Anyta k tátovi, tedy dá se předpokládat, že jejich vztah je lepší, než s mámou, tak to nejpodstatnější od táty nikdy nezažila. Aby se za ni její otec bil do úmoru. I když by prohrál, byla by to aspoň čestná porážka. Ale takhle Anyta ví, že je na všechno sama. Stejně jako její máma.

Toto je horší, než týrání

       To, co zažívá Anyta může být horší, než kdyby byla bita každý týden do krve. Protože nejhorší je trvalé týrání, které není vidět na jejím těle a které nikdo nevidí.

Řešení

       je velmi těžké. A zabývat se Anytou bez skutečné starosti o důvod jejích potíží - její rodiče - může Anytě trochu pomoct. Ale skutečnou změnu nemůžeme čekat. Veškerá její terapie ji může pomoci překonat ten čas, kdy je na svým rodičích závislá. A až se osamostatní, tak teprve může udělat skutečnou změnu, protože zatím je závislá na svých rodičích. A ona intuitivně dělá to nejlepší co může – je v odporu proti své matce. Ale to také není řešení a navíc ji odcizuje od ženy, která by ji měla dát to, co nedostala.
       Zatím je Anyta identifikovaný pacient. A naštěstí není medikována, jak je dnes zvykem. Protože identifikovaný pacient na sebe přebírá problémy svých rodičů a manifestuje je za ně. Proto od 4 let s ní chodí matka k psychologovi. Přesně od okamžiku, kdy se rodiče rozvedli. A psycholog pravděpodobně neví nic o základním psychologickém pojmu nebo se bojí matce říct cokoliv, co ona nechce slyšet. Protože rodiče to nikdy nechtějí slyšet, já sám si pamatuji na rodiče mladého člověka s podezřením na schizofrenii. A když jsem jim říkal, že on je typickým identifikovaným pacientem (za dva roky na psychiatrické léčebně jsem se s takhle jasným příkladem setkal jen 1x), tak si raději vybrali nemoc svého dítěte, než by dali přednost svému dítěti a zkusili udělat něco pro něj. Ale to by se museli podívat na svůj problém.

Léčit Anytu moc nejde

       Protože kdyby se uzdravila, najednou by dělala ještě větší problém rodičům. A ti by se pak také museli uzdravit nebo což je pravděpodobnější, by ji uvrhli zpět. Proto také v konstelacích téměř nikdy nebereme děti do péče, protože tam je docela velká šance na skutečné uzdravení a tím pádem bude následovat velký třesk v rodině. A dítě nemůže odejít, takže se zase raději vrátí do „nemoci“, aby měl rodiče.
       Takže raději čekáme do dospělosti dítěte, kdy se teď už dospělý člověk může uzdravit „bez následků“. A samozřejmě nejlepší je situace, kdy rodičům na dítěti záleží a terapii podstoupí oni nebo aspoň jeden z nich.
       Zrovna dnes jsem měl paní, která si všimla, že se ke svému dítěti začíná chovat divně. Jako by ho neměla ráda. A stačilo jedno sezení a začala k němu zase cítit normální lásku. Zatímco běžně si v takovém případě myslíme, že problém je v dítěti.
       A dnes se přihlásil muž po padesátce, s vysokoškolským vzděláním, který mi napsal: „Moje žena je poměrně dominantní a neúnavně se jí daří mi připomínat moje slabé stránky. Naštěstí jsem si v posledních letech všimnul, že mám i některé dobré. Ta role matky už se mi trochu přežívá a potřeboval bych se už postavit na vlastní nohy.“ A nepsal o své mámě, ale o své manželce. A i když má nějaké znalosti z psychologie, tak až teď mu to dochází. On si musel nejdříve uvědomit, že není totálně špatný a až pak se snad osvobodí od své ženy, která mu v dobrém úmyslu šéfuje. A až se osvobodí, tak konečně může mít ženu a ne matku a jeho žena může mít konečně muže a ne další dítě. Kéž by více mužů našlo tu odvahu a začali by žít svůj život a jejich ženy by se mohli osvobodit od své představy, že jsou na vše samy.

Ten muž si přečetl tento článek,

       souhlasí se zveřejněním a přidává: „Člověku to dochází pomalu, a sám se divím, že jsem si to dříve neuvědomil. A vnímám, že tam toho ještě spoustu nevidím.“
       A já k tomu dodávám: Ano, jsou věci zřejmé, které nevidíme, protože jsme si sami zakázali je vidět. Snad se náš zákaz chýlí ke konci.
       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Proč je důležité se dívat na činy a ne na slova aneb co mají společného oběti domácího násilí a slabá demokracie

Publikováno 12.5.2024

Proč je důležité se dívat na činy a ne na slova aneb co mají společného oběti domácího násilí a slabá demokracie

       Pro účely tohoto článku budu vycházet z předpokladu, který mají téměř všichni lidé, totiž že nemůžeme uzdravit narcise, manipulátora a muže, který se chová násilně. Pravda to není, ale zatím je tak málo rozšířená, že se nedivím nikomu, kdo si myslí, že to nejde. A pokud by tomu i věřili, tak si myslí, že mám na mysli nějaké nucené násilné převychování, které nezmění podstatu toho člověka, ale jen ho donutí se chovat způsobně, ale uvnitř to v něm bublá.
       A ještě druhý předpoklad mají téměř všichni lidé, totiž že oběť si zaslouží úctu, neboť se obětuje. Ale lidé nevidí, že oběť je právě tou svou ochotou se obětovat také trochu vinna. Protože to, co udělala moje žena, totiž že odešla po první facce a teď s tím mužem má velice dobrý vztah, neumí udělat oběť a tím se kolotoč násilí roztáčí. A dokud oběť nechce uzdravit, proč nechce odejít ani po 10. facce, pak může tato žena skončit jako paní Monyová, která byla zabita svým mužem a až po její smrti se ukázalo, že byla celých 11 let obětí domácího násilí.
       Takže pro účely tohoto článku budu věřit spolu s vámi tomu, že se takovýto muž nemůže uzdravit a že oběť je zcela bezmocná. (Kdo se chce dozvědět hlubší pravdu o tom, jak se vyvarovat domácímu násilí, ten nechť si přečte všechny ostatní mé články.)

Když jste oběť domácího násilí,

       tak nejpozději po 1. facce odejděte. A když neznáte možnost, jak se uzdravit z toho být obětí, tak se i rozveďte.

Proč se tímto návodem ženy neřídí?

       No protože ženy neumí rozlišit mezi slovy a činy. Slova mluví jednoznačně.
       Ale on „on můj muž se mi omluvil a slíbil, že to již nikdy neudělá.“ Samozřejmě může se stát, že takový muž se skutečně poučil a už nikdy nic podobného neudělá. Ale proč ženy ani po 10. facce neodejdou?

Může za to naše přesvědčení, že se obětujeme pro dobro toho druhého

       No jestli si nevážíte svého života, máte plné právo se nechat zabít jen proto, abyste splnila svou představu, že můžete druhého změnit svou obětí. Ale pravý opak je pravdou. Když druhému nedovolíme, abychom my byli obětí, ten druhý se MŮŽE změnit. Když se mu jeho chování vyplácí, proč by se měnil?

Chceme také být zabiti?

       Aspoň se tak tváříme, když neděláme všechno pro to, aby „náš domácí násilník“ nebyl potrestán, ale odměněn za to, že napadl Ukrajinu. Protože tento „domácí násilník“ má jaderné zbraně, tak nemůže být potrestán. Ale aspoň můžeme způsobit, aby se mu jeho chování nevyplatilo. A co my děláme?

My chceme mír

       To je totéž jako když domácímu násilníkovi jeho žena udělá první poslední. A pokud je to skutečně násilník, tak si tento najde důvod, proč má právo ji zase zmlátit. Ono se něco najde. A čím mu žena ustupuje, tím víc si na ni troufne. Protože každý zbabělec si nejvíc troufá na ty nejbezbrannější.
       Takže čím více budeme chtít mír za každou cenu, tím více námi bude pan Putin pohrdat. Protože jeho představa, že má co do činění se slabým a zbabělým západem, se ukáže být pravdivou.
       A na nás je, jestli se mu osolíme, před tím, než si nás dá k obědu nebo jestli mu ukážeme, že si na nás vyláme zuby. A nebo jestli si vyláme zuby na Ukrajině a válka k nám vůbec nemusí dorazit.
       Ale k tomu musíme mít odvahu vidět pravdu. Totiž že

Rusko proti nám už válku vede

       My máme tu čest, že jsme byli na seznam nepřátel postaveni hned jako druzí. Protože jsme si dovolili říct, že sklad ve Vrběticích odpálili Rusové. A Rusko se zachovalo jako typický domácí násilník. Místo omluvy nás zařadilo na seznam nepřátel. A našim chcimírům to nestačí a chtějí být k Rusku ještě vstřícnější a pan Putin námi pak bude opovrhovat ještě víc, protože my jsme se nepostavili za své zájmy, ale proti nim.
       Pan Medvěděv hrozí pravidelně, že zničí Berlín, Londýn, Paříž. Když se Rusku nepodvolíme. Co ještě musí Rusko udělat, abychom pochopili, že už jsme ve válce? Zatím se ještě nebojuje u nás. Ale Rusko už jede v režimu válečné ekonomiky a my místo toho řešíme ESG a banky v důsledku ní odmítají financovat zbrojní výrobu. Ale až Ukrajina prohraje, tak se zbrojní výroba Ruska ještě nejméně o 30% zvedne (o Ukrajinu, která se pak bude jmenovat Rusko). A my pak budeme v podobné situaci jako je dnes Ukrajina. Až na to, že my nemáme šanci se proti Rusku sami ubránit. Zatímco Ukrajina to s naší pomocí zvládne.

Je to boj mezi USA a Ruskem

       Vy skutečně věříte, že tento boj se Ukrajinců netýká? Vy se tak moc cítíte bezvýznamní, že věříte, že podobně jsou na tom i ostatní? Prosím řekněte si o pomoc. Protože jinak rozehraje svou šachovou partii pan Putin s námi a my jsme bez NATO snadné sousto.
       A o to jde panu Putinovi nejvíc. On ví, že je slabší a tak nás musí rozhádat mezi sebou. A zatím se mu to daří velice. A využívá vaší slabosti k tomu, aby si nás mohl dát. Protože nejvíc se mu líbí, když my nechápeme, že naši chcimírové chtějí mír a my také. Jen ve způsobu provedení se lišíme.
       Chcimírové žijí v ideálním světě, kde každé dobré slovo je po zásluze odměněno. A my žijeme v reálném světě, kde platí „Čiň čertovi dobře, peklem se ti odmění.“ My můžeme pomoct našim chcimírům uvidět rozdíl mezi válečným štváčem, který se tváří jako milovník míru. Ale jeho činy ho prozradí. A mezi „válečným štváčem“ (dle pana Babiše), který jen reaguje, aby nebyl snadnou obětí „hodného chcimíra“ Putina.
       Fico vyhrál volby, protože Slováci neuměli rozlišit skutečného vlka v masce beránčí od beránka, který se rozhodl, že se musí bránit a tak si nasadil masku vlka.

Naši proruští obyvatelé jsou nešťastní a sebedestruktivní

       Protože ubližují sobě jen lidé se sebedestruktivními sklony. Někteří lidé si ubližují fyzicky, tito lidé si ubližují tím, že jsou sami proti sobě. Protože ať už je pravda jakákoliv, nebezpečí nám hrozí nejvíce od Ruska. Kdybychom žili v Panamě, bylo by pro nás bezpečné manifestovat za Rusko. Ale my žijeme v ČR. Takže i ti, kteří kašlou na lidskost a zbytečné utrpení nevinných lidí (i ruských), i ti by si měli vybrat naši stranu. Tedy kdo chce být vlastenec, ten musí bojovat za Ukrajinu. Zatímco každý kdo bojuje proti ní, bojuje proti lidem v České republice, i v Rusku, ale zato pro Putina.

Oběť domácího násilí

       se musí postarat o své přežití. My také. Máme tady násilníka, který slíbil, že mu stačí Krym a Donbas. To byla už nejméně 3. facka. Teď nám už dává 4. když už více, než 2 roky válčí na Ukrajině. Kolik jich ještě potřebujeme dostat, než řekneme DOST?

Jak dlouho si budeme říkat, že za to vlastně můžeme my?

       Jsme ideální oběť domácího násilí. Buďte konzistentní. Buď řekněte, že každá oběť má být zabita (doufám, že nikdo takový nebude) nebo udělejme to, co chceme aby udělala každá oběť domácího násilí. Přestaňme chránit pana Putina a pojďme mu říct: Tahle naše sousedka je pod naší ochranou.
       Chápu, že můžeme mít strach, když soused má 2 metry a je to obávaný vyhazovač a násilník. Ale od toho máme policii.
       V případě panu Putina jsme policie my. Každý z nás. Protože kdyby pan Putin dobyl Ukrajinu, tak každý 4. tank, který by šel proti nám, by byl ukrajinský. Stejně jako každý třetí tank Hitlerův, který útočil na Polsko, Francii a všechny další země, byl český. Proč chceme pomoct Putinovi, aby útok proti nám byl úspěšný? Proč si tak moc chceme nechat ublížit?

Rus nám nechce ublížit

       Samozřejmě. Dokud jsme slabší, jen blázen by šel do války. Ale až opanuje ukrajinskou výrobu….

       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Ženy dělají všechno pro to, aby nedostaly lásku od muže a ještě za to bojují, protože neznají souvislosti

Publikováno 9.5.2024

Ženy dělají všechno pro to, aby nedostaly lásku od muže a ani o tom neví

       Konstelace prakticky ukazují, že je jediná možnost, jak může rodina šťastně fungovat pro všechny členy: Když jsou rodiče větší a děti jsou menší. Protože

Láska vždy teče shora dolů

       Ten, kdo je hierarchicky výš, lásku dává. A ten, kdo je menší, lásku přijímá. Ten, kdo je výš, se také stará, pečuje a dává bezpečí tomu, co je níž. Také má větší zodpovědnost za toho, kdo je menší. Takže by ženy měly chtít, aby jejich muž byl větší (a v té nejméně podstatné věci, totiž ve výšce, je to pořád tak a asi i za 2000 let to tak bude). Ale protože se bojí toho, že by to muži mohli zneužít, tak čím bolavější žena je, tím víc chce být rovnoprávná. A bohužel tím se vzdaluje možnosti, aby dostávala lásku.

Dávat lásku může trvale jen ten, kdo už ji poznal

       Kdo nepoznal lásku a plete si ji se zamilovaností, tak je překvapen, že zamilovanost zmizela (protože hormony zamilovanosti po dvou letech došly) a pak nastupuje život vedle partnera, ne s ním a až tam se ukáže důležitost, aby mohl muž lásku dávat. Takže ženy chtějí slyšet, že je muž miluje a současně dělají vše pro to, aby je nemohl milovat, jak chtějí. Protože jediná možnost, jak mu to umožnit, je velice bolavá. Protože když má být muž větší, tak já si budu muset vyřešit všechny své strachy, proč to nechci. A čím víc se toho bojím, tím víc to potřebuju. A současně to nedovolím, protože se toho bojím. A bojím se oprávněně, protože ta nejúžasnější věc pro ženu, která mužům věří, je současně ta nejstrašnější, když mužům nevěří.

Protože každý může zneužít, když se mu odevzdám

       A tady je to úplně nejdůležitější: Když se odevzdá žena, která mužům věří, odevzdá se muži, kterému se dá věřit a vzniká ten nejnádhernější vztah.
       Zatímco když se o totéž pokusí žena, která mužům (nejdříve nevědomě) nevěří, vybírá z mužů, kterým se nedá věřit a výsledek je, že jim už nevěří i vědomě. A pak tady nějaký Daniel říká nepravdu. Ale pro něho to pravda je. Pro mou ženu také. A sama mi řekla, že se bála se ke mně nastěhovat, protože nevěřila tomu, že to, co říkám, je pravda. A její kamarádky ji od toho zrazovaly. Ale teď už ví, že má ve mně oporu. Kterou nikdy v jiném vztahu neměla. Protože sice nikdy nechtěla rovnoprávnost, ale nikdy nezažila jak úžasný může být plnoprávný vztah. A za kamarádkami chodí, protože já jim rozumím. Kdybych měl mé ženě ubližovat, sám bych jí řekl, aby šla pryč. Ale protože si umím věci řešit, tak bych je nejdříve uzdravil. A pak ji pozval zpět.

Vy se klidně rozhodněte, čemu chcete věřit

       Stačí si uzdravit to, proč si přitahujete k sobě muže, kteří vás vždy zklamou. A pak vás budou přitahovat muži další a další úrovně. Až nakonec budete zajímavá pro muže, se kterým se budete mít moc dobře a hlavně on bude zajímavý i pro vás. Protože dokud nedokážete důvěřovat, ti správní muži pro vás nebudou zajímaví a vyhnete se jim. Ale řešení nesmí být, že se donutíte k důvěře. To by pak dopadlo ještě hůř. Vy prostě musíte jít krok za krokem a nikomu nedůvěřovat, dokud to nebudete cítit, že můžete.

Jak ale věřit něčemu, co neznám?

       Takové ženy neznají skutečnou mužskou sílu, která nebojuje proti ženám, ale za ně, tak si pletou mužskou sílu s fyzickou silou. A ten, kdo je fyzicky silnější, ale přitom nedorostl poznání, že síla má tomu slabšímu pomáhat, tak ženám ubližuje, ponižuje, bije a v nejhorším případě ženu i zabije, třeba jako v případu paní Monyové, jejíž knížky čtu jedním dechem a každému je doporučuji, aby muži i ženy viděli, jak vypadá zoufalý nedospělý muž a jak je důležité, aby si ženy s takovým mužem ani nezačaly. Protože takového muže nemůže žena vychovat ani zachránit.

Zachránit takového muže mohou ženy jen tím, že ho nechtějí

       Ale bohužel v naší společnosti je takovýto muž mnohými ženami upřednostňován. Protože je okouzlující, šarmantní (na první pohled, na desátý pohled je manipulativní) a má spousty dalších věcí, až na to, že nemá sílu, aby zvládl ženiny nálady.
       V původních kulturách by takový muž neprošel zkouškou dospělosti a jako takový by si nenašel ženu. Protože ženy tam chtějí muže, který bude sloužit celé rodině, ne jí ubližovat.
       Zatímco v naší společnosti je normou, že rodiče nedají svým dětem bezpečí. Když ženy nemají bezpečí, jsou přitahovány k mužům, kteří jim budou ubližovat. A muži nemají sílu v sobě, takže si to kompenzují potřebou ubližovat.
       Kdyby žena byla plně v ženské energii, tak by si takového muže nikdy nevybrala. A kdyby si ho musela vzít, tak by ho objala jako žena, dala by mu to, co mu chybí od rodičů a on by k ní byl laskavý. A buď by ubližoval mimo svou rodinu nebo by úplně přestal. To je jediný způsob, jak by paní Monyová a všechny ženy trpící domácím násilím, mohly svého muže zachránit. Ale když toto ženy neumí, tak nemají šanci svého muže zachránit a každou další šancí mu víc pomáhají, aby jim ubližoval a současně zvětšují své utrpení.

Muž nesmí ženě ublížit

       Ale současně také nesmí nechat ubližovat sobě. Takže když začne být žena nebezpečná, musí jí chytit za ruce, aby neublížila ani jemu ani dětem. Musí se chránit, aby nedostal do koulí a aby nebyl šeredně pokousán.
       A i toto může rozlícená žena vnímat jako útok. Protože když je žena v emocích, tak ubližuje také, ale ona to nevidí. A nejvíc ubližuje slovně. Což je pro většinu mužů nesnesitelné a tak se začnou bránit a když nemají zábrany, tak mohou ženu zmlátit. Takže slovo STOP může říct i muž. Ale daleko lepší je, když svou ženu obejme a dovolí jí, aby mu nadávala, protože její nadávky patří ve skutečnosti někomu jinému. A toto ví dospělý muž, zatímco muž nedospělý si všechno bere osobně.
       Pokud jsou oba v emocích, stává se z toho boj a oba s tím musí přestat. Tady doporučuji udělat si slovo, které muže vždy zastaví, když se žena necítí bezpečně. Nejběžnější slovo je STOP. Jakmile ho žena vysloví, muž ví, že když půjde dál, ztratí veškerou důvěru své ženy. A pokud není v emocích, tak se vzdálí, žena může ze svých emocí „vystřízlivět“ a odnese si zkušenost, že její muž jí neublížil.
       Když naopak muž je v emocích a slovo STOP ho nezastaví, tak je extrémně důležité, aby žena konflikt nestupňovala a urychleně odešla i s dětmi. Protože když muže nezastaví ani stop od jeho milované ženy, tak tato žena na něj musí nahlížet jako na násilníka. A násilníkovi taky nebude říkat, že je blbec, ale pokusí se situaci deeskalovat a co nejrychleji zmizet. Protože v tom okamžiku nevládne muž sám sobě, ale vládne mu jeho falešné já.

Falešné já

       je něco, co se vydává za vás, ale ve skutečnosti vám to ubližuje. Chová se jako parazit, který dokáže přesvědčit svého hostitele, aby dělal něco, co mu ublíží. Extrémní příklad je třeba Parazitická vosička Muscidifurax raptorellus. Samičky dravé vosičky aktivně vyhledávají kukly much a kladou do nich svá vajíčka, čímž je zahubí. A kukla se nejen nebrání, ale sama je podporuje, aby ji zabili. Protože vosička ovládá její chemické signály a tím pádem i samotnou kuklu.
       Toxoplasma vás nezahubí s jistotou, ona jen zvýší pravděpodobnost, že zemřete.
       V podstatě každá infekční nemoc je svým způsobem boj mezi parazitem (v nejširším slova smyslu) a hostitelem.

Jak rozpoznat falešné = parazitické já

       S trochou zkušeností a výcviku se dá rozeznat s jistotou. Ale zatím to neznají ani psychologové, tak je samozřejmé, že se vám tento koncept zdá podivný. Ale vždy když děláte něco, co vám neslouží nebo dokonce ubližuje tomu, koho máte rádi, tak je jisté, že je v tom namočeno falešné já.
       Takže když si myslíte, že vám chce ublížit ten, koho jste miloval/a a kdo vás miloval/a, tak je to většinou hra vašeho falešného já s vámi. A pamatujte si, že vosička také nemá soucit s mouchami. Takže falešné já pana Ingra (muž paní Monyové) nemělo soucit se svou ženou a bohužel ani její falešné já nemělo soucit sama se sebou. To byl ten skutečný důvod vraždy i toho, že předtím už několikrát paní Monyová přežila svou smrt. Třeba, když jen tak tak nenasedla do letadla, které se pak zřítilo. Proto je důležité nežít s mužem, který mě bije, ale daleko důležitější je uzdravit si své parazitické já. Což se dá udělat kdykoliv, když ještě žiju. Po smrti už to nejde a můj život mi nic nevrátí. To by si měla uvědomit každá žena, která nevěří svému muži, že by za ní položil život, aby ji ochránil. Klidně i před sebou. Protože to je skutečným smyslem života skutečného MUŽE.

Falešné já potřebuje zkrotit

       Toto falešné já potřebuje zkrotit, ale to musí udělat silný (jak emočně, tak i fyzicky) muž. A aby to bylo bezpečné, tak v takovém případě to musí být aspoň 2 muži. Protože kdyby to dělal jeden, musí nejdřív chránit sebe a v tom případě nemůže myslet na bezpečí kroceného. Takže až se rozšíří povědomí o falešném já, tak třeba policisté budou krotit takového muže, aby jeho falešné já mohlo odejít tam, kam patří.

Zatím se dá udělat jediné

       Když muž ublíží ženě, žena MUSÍ zavolat policii, aby byl muž vykázán z domácnosti. Když to udělá zavčas, může se muž poučit a hlavně ona také. A když se na to podívá s chladnou hlavou, tak sama zváží, jestli chce dát přednost svému pocitu bezpečí a rozvede se (ale když nevyřeší své falešné já, tak je velká šance, že s novým mužem se zopakuje totéž) nebo chce dát přednost svému skutečnému bezpečí a povolí mu vrátit se zpět, až si to muž skutečně uzdraví. A to se pozná tak, že v žádném případě nebude své jednání omlouvat, ale postaví k němu jako chlap, to znamená nalezne způsob, jak by žena zůstala v bezpečí, i když by jeho ovládlo falešné já. Protože když si někdo je jistý, že se to stalo naposledy, tak ještě nic nepochopil a naposledy to není. Zatímco když si není jist, tak to už může být naposledy.

Hlavně nevěřte, že to bylo naposledy

       Muž, který to říká, je nebezpečný. Když vás ukecává, aby se mohl vrátit, tak o to víc. Protože kdyby muž chránil nejvíce svou ženu, tak by jí chtěl chránit i před sebou. (Přesněji před svým falešným já, protože to zabilo paní Monyovou, zatímco skutečné já se ji pokusilo zachránit, když opět převzalo vládu nad tělem. A je jasné, že si na to skutečné já nepamatuje, protože v afektu nebylo přítomno. Ale protože tento koncept je úplnou novinkou a nikdo neví, o tom, že jsme manipulováni svým falešným já, tak ženy, které si ho neuzdraví, by se měly rozvést při prvním náznaku nebezpečí od svého manžela. Protože bez uzdravení falešného já se ten problém nedá vyřešit. A uzdravit si své falešné já, které chce bojovat s falešným já manžela, může i žena a až si ho uzdraví, bude ve skutečném bezpečí.

Proto potřebuje žena od svého muže bezpečí

       A skutečný MUŽ ji chrání i před sebou. -Zatímco nedospělý muž, který je loutkou svých emocí, tak může být i loutkou touhy se ženám pomstít. A pak nejenže nepřináší své ženě bezpečí, ale je doslova nejvíc pro ni nebezpečný.

Kdyby si dospělý muž uvědomil, že se k ženě chová špatně,

       nejdříve by si vyřešil, proč byl „mimo“ a až potom by se chtěl vrátit. Protože když se nezměním, jak si mohu myslet, že příště se mi to nestane zase. Ale když nemyslí na dobro své ženy, tak se chce co nejrychleji vrátit. Jeho skutečné já to nemyslí špatně. Ale je pořád v moci toho, co mu nedovolilo se zastavit, co mu tvrdilo, že žena mu chce ublížit, co už nevědělo jiný způsob, jak danou věc vyřešit, než na ni vztáhnout ruku.

A když je MUŽ pro svou ženu i podvědomě zdrojem bezpečí,

       tak až tehdy se žena může uvolnit, začít důvěřovat mužům a být v ženské energii. Takže muži, kteří to chtějí nejdříve od ženy, kašlou na svůj úkol, zodpovědnost a ženu obviňují za něco, za co mohou oni.
       Ale na druhé straně i ženy mají vše ve svých rukou. Takže i žena může začít i bez muže, jen to bude mít těžší, než kdyby udělal muž svůj úkol.

       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Kéž by 1

Publikováno 9.5.2024

Kéž by 1

       Dostal jsem mail od mého klienta: „Kéž by si tvůj článek "Proč se můj muž změnil po narození dítěte?" přečetla moje žena, její terapeutka a kamarádky. Kromě zamilovanosti jsem u ní byl max. číslo 2. Vždy byl někdo výše. Původní rodina a nejlepší kamarádka. Pak práce, spadnul jsem na 3ku. Pak přišly děti, spadnul jsem na 4ku (a děti na 1., což jsem ale chápal). Pak kamarádky a já už byl na 5ce. Čím víc jsem se vztekal, tím víc jsem byl považován za žárlivého psychopata... No a pak přišel kamarád a já byl na 6ce.“

Vztah, ve kterém je partner odsunován na vedlejší kolej, končí vždy rozvodem

       Buď skutečným nebo vztahem, kde lidé žijí vedle sebe a ne spolu. Každý člověk, který vidí realitu, musí uznat, že dítě musí být menší a rodič větší. Na konstelacích říkáme, že rodiče jsou na prvním a druhém místě, jejich děti MUSÍ být hierarchicky níže. Představ si, že bytvé čerstvě narozené dítě mělo jít bránit rodinu (což je úkol muže) nebo vyživovat rodinu (úkol ženy je vyživit rodinu nejen jídlem, ale i emočně. K tomu ale musí být žena vyživena nejdřív emočně svým mužem.)
       Představ si, že by dítě mělo dávat lásku svým rodičům (což se bohužel často děje a pak dítě nikdy lásku nedostane a tudíž ji neumí ani dát, když dospěje a dál celý ten příběh je i tvůj příběh a příběh tvé ženy). Takže rodiče se mají starat o dítě, ale to jde jen z pozice moci a zodpovědnosti. Z pozice bezmoci a nezodpovědnosti se nikdo nemůže o druhého postarat. Aby to bylo vidět, jsou rodiče i fyzicky větší. Sice ty jsi vyrostl fyzicky, ale tvoje žena správně vycítila tvou potřebu lásky. Protože jsi ji nedostal bezpodmínečně v dětství. A protože ona také zoufale potřebovala lásku (dostávat), tak jsi u ní spadl na na dvojku. Protože kohout v mém příkladu nepotřebuje lásku slepice, aby pro ni šel do boje třeba se šelmou dvojnásob velkou. On tam jde, protože ví, jaký je jeho úkol. A půjde tam, ať už ho slepice miluje nebo ne.

Úkol muže je ochránit svou rodinu

       A úkol kohouta je stejný. Protože on to nedělá kvůli tomu, že se pak vrátí a slepice na něho budou zamilovaně koukat. On je kohout a udělá to v každém případě. A když to udělá správně, tak potom na něj budou slepice zamilovaně koukat. Zatímco když selže, tak přijde o všechno.
       A to jsi ty neuměl. Není to tvoje vina. Je to vina tvých rodičů. Ale oni také za to nemohli. Takže to také není jejich vina. A takhle můžeš jít do minulosti. A pak většinou najdeš pra-...rodiče, který to nedokázal dát, protože zemřel, když jeho dítě bylo malé. Ale ani on za to nemohl. Protože nikdo nechce zemřít. Ale on byl na počátku všeho utrpení.

Proto nemá smysl hledat viníka.

       Místo toho vždy hledám toho, kdo to může změnit. A to jsi vždycky ty. A když to nechceš změnit, tak se pak staneš viníkem z pohledu tvých dětí a tvé ženy. A i oni si to budou moci změnit. A až si to uzdraví, tak najednou zmizí potřeba kohokoliv obviňovat. Protože zmizí problém.

Změnit to může každý za sebe

       A ty to děláš. Tím, že se nasycuješ láskou svých rodičů (to jde i bez nich) a děláš to na každém kurzu, tak dospíváš k tomu, že se staneš MUŽEM. A pak tě budou přitahovat ŽENY. Zatímco teď ještě tě pořád přitahují podobně nevyživené ženy, kterým chybí totéž, co tobě. Proto pořád toužíš po své bývalé ženě, protože si myslíš, že ti to může dát. Ale ona, ačkoliv na nějaké úrovni ti připomíná tvou matku, tak právě proto ti to také nedokáže dát. Protože ona je také ještě pořád dítě. A proto pro ni byla na prvním místě její původní rodina a ne ty. A když během zamilovanosti zjistila, že ty její potřebu nenaplníš, tak se vrátila zpět k těm, u nichž si (nevědomě) myslela, že ji mohou její potřebu lásky naplnit. A proto se po narození dětí obrátila její pozornost k nim. Protože (podvědomě) chtěla svou potřebu lásky naplnit od nich. A protože děti udělají pro svého rodiče všechno, tak jí teď dávají svou lásku. I když správně ony by měly dostávat bezpodmínečnou lásku, aby nedopadly v životě jako ty a tvoje bývalá. Aby pak až budou podle občanky dospělí, dávali lásku a nebyli závislí na lásce od jiného člověka.

To si ale nedovedu představit

       To je normální. V naší společnosti je naopak nenormální, když je člověk dospělý a nepotřebuje lásku dostávat, protože je jí plný. Takže ve vztahu téměř vždy je jeden, který strašně moc potřebuje lásku a druhý mu ji odmítá dávat. Protože oba nemají z čeho brát. Oběma chybí láska. A oba to vyjadřují. Ale téměř nikdo nevidí, že když jeden se stahuje před potřebou dávat lásku druhému, že tím i on říká: Mě strašně chybí bezpodmínečná láska.
       A místo toho si (většinou) žena říká: Ten můj neumí milovat. A sama sobě si říká: Já to umím, jen jsem si náhodou vybrala takového blbce.
       A přitom neví, že každý má přesně to, co potřebuje. Že ten druhý je zrcadlem, který mě ukazuje, co mě chybí.

Proto je jen málo šťastných vztahů

       A tyto vztahy jsou založeny na tom, že já si myslím, že jsem dlužníkem tomu druhému a on si myslí totéž o mě. Takže oba chceme tomu druhému dát to, co nám dal on. A s každým dalším kolem se zvětšuje pocit dluhu, který musím já splatit. A čím víc ho chci splatit, tím víc dostanu nazpět. Až nakonec rezignuji na svou potřebu splácet a místo toho jen dávám. A nakonec jsem tak naplněný, právě proto, že mohu dávat i bez toho, že bych nejdříve něco dostal.
       A podobný kruh mají i nešťastní lidé. Ti ale mají kruh: Ty mi dlužíš. Ale když v tomto pocitu jsou oba, ani jeden nechce pro toho druhého nic udělat, protože on musí nejdřív platit mě.

Podmínka šťastného vztahu

       Aspoň v jedné věci musím být vyživený. A tahle věc musí být velice důležitá pro mou ženu. Samozřejmě je lepší, když mám naplněny své potřeby ve více směrech a tak můžu rozdávat plnými hrstmi beze strachu, že nebudu mít dost. A pak si samozřejmě vyberu i ženu, která má naplněny své potřeby tak, že mě může dávat to, co potřebuju já. A pak můžeme naplno žít já život muže a má žena život ženy, protože pro mě je naplněním mého života dát mé ženě pocit bezpečí a pro mou ženu je naplňující vyživovat mě stravou i emočně. Když jsem jí nejdříve já dal bezpečí.

       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Proč se můj muž změnil po narození dítěte?

Publikováno 1.5.2024

Proč se můj muž změnil po narození dítěte?

       Zrovna jsme začal psát o výhodách a nevýhodách rovnoprávného a plnoprávného vztahu. A přesně v tom okamžiku měla jedna paní dotaz, který se dá zjednodušit asi takto: Paní si myslí, že problém je v jejím mužovi. Že ten maskoval svou skutečnou tvář a jakmile měli dítě, ukázal svou pravdivou stránku.
       Protože neznám ani jednoho z nich, tak nelze vyloučit i její vysvětlení. Ale pak skutečně nemá jinou možnost, než se rozvést a děti mít ve střídavé péči nebo zůstat, ale být v nepřátelském prostředí nebo si na to zvyknout.

Co skutečně chce muž?

       Muž chce být ten nejdůležitější ve své rodině. Můžete říct, že chce být největším kohoutem na svém dvorku.

Co smí chtít muž v dnešní době?

       Ale protože dnes je jiná doba, tak muž musí být rovnocenný se svou ženou. To se ještě dá unést. Ale pak přijde dítě a pro mnoho žen se jejich muž dostane až na úroveň pátého kola u vozu. Tedy najednou je tady muž, který má geneticky danou chuť se o ženu starat. Ale jak se může muž o ženu starat, když jsou si teoreticky rovní, ale prakticky je až za ní a za jejich dítětem? Na kurzu to vždy ukazuju názorně: Opřete se o někoho stejně velikého a stejně silného, jako jste vy. Jak to dopadne? Opíráte se o sebe navzájem. Což by ještě docela šlo, kdyby v podvědomí vašeho muže i vašem nebylo sdělení: Když muž je odsouzen do role vzájemné opory, nedává ženě žádnou oporu. A protože to žena cítí (i když o tom neví a vědomě se snaží o opak), tak jí nakonec nezbyde, než se o sebe postarat sama. Ale protože cítí, že to tak není správně, tak začne obviňovat svého muže.
       MUŽ (což je opak dospělého muže) by ji v takovém případě objal a nechal ji, aby do něho mlátila a přitom by jí nedovolil, aby mu ublížila. A v takovém případě by už tady nebyl rovnoprávný vztah, ale plnoprávný vztah, ve které je MUŽ větší a svou ŽENU chrání před veškerým nebezpečím, tedy i před ní samotnou. A ŽENA by se uklidnila a už by se nemusela bát. A tudíž by přijala to, že je menší a už by nedávala dítě před svého MUŽE.
       Ale protože máte zatím jen muže, tak on neví, jak si s tím poradit. A muž, když neví, co má dělat, tak odpočívá. A když se snažíte, aby vám pomohl, tak když on se podvědomě cítí jako menší, tak se chová jako malé dítě – vzteká se a používá jedinou věc, ve které má nad vámi navrch – fyzickou sílu. Přičemž když poprvé použije svou převahu ve fyzické síle, aniž má převahu ve skutečné síle, tak tím skončil. Protože žena jen čeká, až ji poprvé napadne a pak už odchází. A že jsou ženy, které tak moc se nemají rády, že pak čekají na větší a větší ublížení, tím hůř pro ni i pro něho.

A muž je čím dál tím menší a tím víc narůstá

       rozpor mezi tím, jak to je a jak to má být podle jeho podvědomí. Protože kohout, který neumí chránit své slepice, skončí na smetaně. Zatímco muž, který selhal ve svém nejdůležitějším úkolu, je nevrlý, hádavý, vzteklý, podrážděný. Prostě všechno to, na co si stěžujete. A nevidíte, že jste se tam dostali společně. On tím, že si neuměl říct, co chce. A nejhorší je to, že on to možná ani teď neví. Protože je mu to vytlučeno z hlavy naší společností. A vy tím, že jste si myslela, že úkol chlapa je být jako vy. Ale to musí selhat zákonitě. Protože muž není žena s penisem. Stejně jako vy nemáte být mužem s prsy.

A takto končí každá snaha o rovnoprávnost

       Představte si, jak skončí jakýkoliv stav, kde jsou dva lidé a ti dva mají odlišný názor. Buď se dohodnou, že udělají kompromis. Nebo si budou dělat naschvály. Nebo v sobě najdou zbyteček lásky a můžou jeden druhému pomáhat a pak se může i rovnoprávné manželství obrodit.

Ale smysl pro ženu i pro muže má jen plnoprávnost

       Plnoprávný vztah ryby a ptáka říká, že ryba má plavat a pták létat. Zatímco v rovnoprávném vztahu se musí ryba učit létat a pták se učit potápět. A totéž platí i pro vztah muže a ženy. Jen s tím rozdílem, že rozdíly mezi mužem a ženou jsou menší, než mezi rybou a ptákem.
       Protože jedině tam může žena dostat to, co chce nejvíc. Ochranu. Péči. Podporu.
       Ale to znamená, že za to musí něco dát. Aby mohla dostat podporu, musí být muž větší. Aby dostala ochranu, musí být ochotna následovat muže. Aby se nemusela muže bát, musí mu dát sebe.
       A to je pro většinu žen zatím nemožné. Protože se mužů bojí. A muži se bojí žen.
       Ve stejné době na stejných místech jsou muži, kteří mají ve skutečné úctě ženy. A tyto ženy to vycítí. A mají v úctě svého muže i všechny muže. A bohužel tyto dvě „ligy“ se nepotkávají. Protože pro ženu, která se bojí mužů a ani o tom neví, jsou nepřitažliví muži, kteří by ji uzdravili. A je jen jediný způsob, jak se tito lidé mohou potkat: že dají přednost rozumovému vztahu. Ale většinou to po určité době končí, protože takový muž „je moc nudný.“
       Já sám znám jen jeden případ, který skončil dobře a to jen proto, že paní si to chtěla vyřešit metodou, která to umí. A tak se po půl roce se změnil její postoj k manželovi z „nepřitahuje mě a já chci pořád toho bývalého, který mě málem zabil“ na „mého manžela miluju a on je ten nejlepší.
       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz